Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Krátký doslov k Doberskému lipanění
Vytvořeno: 02.01.2012, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Krátký doslov k Doberskému lipanění
Jak už jsem naznačil v samotné knize, byl její rukopis hotov už 17. listopadu 2010 a poslední nepublikovanou povídku o staré jabloni, jsem k rukopisu přidal až krátce poté. Tuto závěrečnou tečku jsem nikde nepublikoval, protože měla být jakýmsi překvapením pro neznámé negativní hrdiny, o kterých se v ní píše. Na jaře 2011 jsem vydal dvě cizojazyčné verze „Základů jezerního muškaření“ – německou pod názvem „Grundlagen der Fliegenfischerei an stehenden Gewässern“ a polskou jako „ Podstawy muszkarstwa jeziorowego“, které mi přinesly trochu té radosti, ale hodně starostí, protože prodej knih je velice obtížné řemeslo. Zájem čtenářů by byl, ale skoro nikdo pro to nechce nic udělat.
Vydání „Doberského lipanění“ jsem sice plánoval na podzim 2011, ale mé plány zhatily dvě závažné skutečnosti. Plánoval jsem vydat tuto knihu povídek nejen v češtině, ale i v němčině a angličtině a obě cizojazyčné verze stále nejsou hotové. Tedy hlavně německá verze není ani po 8 měsících hotová a anglický překlad není stále ještě zkorigován. A druhou ranou byla pro mne nesmyslná italská pokuta při prodeji v rámci letošního MS, která mne stála totéž, co vydání české verze mé knihy o chytání lipanů na Teplé Vltavě.
Počátkem listopadu jsem tak byl už v dosti silné krizi a depresi a někdy v polovině měsíce jsem konečně přišel na řešení. Bylo to prosté, vydat knihu jen v české verzi, ale do vánoc mi už moc času nezbývalo. Naštěstí byly všechny podklady pohromadě a také grafik František Tobiáš se do toho zakousl a za čtrnáct dní byla kniha v tiskárně a za dalších 14 dní už mohla jít do distribuce. Stalo se to v úterý 13. prosince 2011, což je také možno považovat za datum vydání knihy.
Během prvních 14 dní prodeje jsem vyexpedoval více než 400 výtisků, z celkového počtu tisíce vydaných knížek. Do tohoto počtu zahrnuji i objednávku od jednoho velkého českého nakladatelství, které si na leden vyžádalo 150 výtisků pro svou distribuci. Kniha se prodává i v několika kamenných rybářských prodejnách a také na několika webových stránkách, včetně této mé, kde získají zájemci bonus v podobě vlastnoručního autorova podpisu. Do mého e-shopu se dostanete přes ikonku: „Přímý prodej knih“ a můžete se i u odkazu na DL podívat na ukázky z této knihy. Pokud by prodej pokračoval v těchto tendencích, tak by se česká verze mohla vyprodat do příštích vánoc a já bych se pak snad zase mohl těšit z obou cizojazyčných vydání.
Děkuji všem čtenářům, kteří mi poslali vesměs kladné odezvy na knihu o lipanech a proti své zásadě si dvě takové reakce dovoluji se souhlasem pisatelů zveřejnit:
Mé první setkání s Teplou Vltavou spadá do období před osmnácti lety, kdy jsem zde měl poprvé v ruce muškařský prut. Setkání to bylo osudové a já právě na téhle nejkrásnější naší řece muškaření propadl. Ve vzpomínkách se stále vracím k neuvěřitelnému chytání potočaků na suchou mušku, listopadový sběr lipanů na mimopstruhovce, i červnové zahájení lovu dravců na mimopstruhovce, leckdy s překvapením obřího potočáka.
Právě po přečtení úvodních kapitol této jedinečné knihy jsem autorovy velmi vděčný, že mi mé vzpomínky oživil. Kniha sama o sobě je podaná velmi laskavě, není to jen návod, nebo instruktáž, ale osobní vyznání a vzpomínky člověka, který zde prožil část života a rád předává své postřehy široké rybářské veřejnosti, za to mu opravdu díky. Na Teplé Vltavě jsem nebyl asi deset let...ale teď se tam opravdu rád vrátím.
Kamil D.
Milý Karle,
je 22.36 hodin nočního času, právě jsem vylezl z teplé koupele a řekl jsem si, že vám musím hned napsat, dokud to mám ještě v hlavě a s vědomím, že zítra ráno, dopoledne či večer by to už nebylo ono. Doberské lipanění je senzační knížka, člověče! Já jsem vás vždycky vnímal jako někoho, kdo rád chodí doma v trenýrkách a lidi kolem něj jsou jen vzdoušek, teplý vánek, ale tahle knížka mě vás velmi přiblížila. Ten Karel vážně umí psát, říkal jsem během posledních pár dnů ženě, a že by jste měl pokračovat v tomto způsobu psaní, kde nejde jen o to "nahodil jsem, plavalo to a vytáhl jsem to... mělo to 93 cm a odplulo to...", ale vně řádků se ukrývá i něco navíc - rytmus, cit, příběh. Ne mnoho píšících rybářů tohle dovede a kromě Vaška Fikara (přívlač) a teď i vás, je to pustina, plytčina, opakující se slova v sousedících větách, úprk směrem ke konci, blábolení a kdoví co ještě.
Já sám se musím přiznat, že jsem se vydal trochu jiným směrem, rybářsky řečeno, a po sedmi letech muškaření v Anglii a u nás se vracím k přívlači, bolenům, parmám, štikám, jelcům, ale i pstruhům. Na mouchu jsem nikdy neexceloval a přívlač (zvlášť ta lehká) mě naprosto a znovu uchvátila. Ale kdo by tvrdil, že jedna disciplína je podřízena druhé? Zabedněnec, mentální letargik, pravděpodobně. To co nás spojuje je přesně to, co jsem cítil z vašich řádek. Ta cesta kolem řeky a úvahy, co připevnit na konec vlasce, protože hladinka je dnes trochu vysoko a beránci na nebi jsou lehce nervózní. To co cítíme, když dáváme "šupinkám" svobodu a otíráme si ruce o kalhoty...
Díky za hezký dárek.
Jirka M.
