Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Nový Zéland 2010 – Severní ostrov
Vytvořeno: 01.04.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Jaromír Šram
Nový Zéland 2010 – Severní ostrov
Určitě se nebudu moc mýlit, když řeknu, že snem všech muškařů – cestovatelů je navštívit a zachytat si na Novém Zélandu. V březnu 2008 se konalo na Novém Zélandu 28. mistrovství světa v lovu ryb na umělou mušku, kde náš tým vyhrál a Martinovi Drožovi se tu podařilo získat titul mistra světa. Jako manažer českého týmu byl s nimi i náš kamarád Martin Musil. Když se závodníci vrátili, tak Martin o této zemi mluvil v superlativech a trochu snad i uvažoval o tom, že by se tam možná mohl přestěhovat. Proto mu ani nedalo tak moc práce, aby nás přemluvil k účasti na čtrnáctidenní muškařské výpravě na Nový Zéland. Rychle jsme utvořili čtyřčlennou budějovickou skupinu, ve které byl kromě Martina ještě Vladimír Šedivý, Karel Bílek a já. A protože Martin zde již před dvěma roky byl, nebylo nutné něco nového vymýšlet.
Vyrazili jsme 18. 2. 2010 se společností Korean Air z Prahy do Soulu. Tento let nám zabral 11 hodin a ze Soulu do Aucklandu to bylo dalších 11 hodin. Cesta byla celkem úmorná, ale dalo se to vydržet. Na letišti v Aucklendu na nás už čekal Martinův přítel z mistrovství světa Novozélanďan Johannes Krill, který s námi strávil první týden naší výpravy. Bylo to pro nás velice příjemné, protože nám ukázal místa a zvyklosti, které Martin ještě neznal.
Ubytovali jsme se v motelu ve městečku Takaanu, což je nedaleko města Turangi. V sousedství motelu mají postavený pěkný dům naši krajané, Petr s Maruškou a protože také chytají ryby, byli jsme s nimi v každodenním kontaktu. Manželský pár jsou zkrátka výborní lidi a přátelé. V motelu byli navíc ubytováni i naši kamarádi ze Severní Moravy, takže jsme si každý večer předávali zkušenosti a vyprávěli zážitky.
Město Turangi se nachází v blízkosti obrovského jezera Taupo (je asi 12 x větší než Lipno), do kterého vtéká asi 30 řek a potoků. Z jezera Taupo vytahují duháci a potočáci do řek hlavně za účelem výtěru a pak se buď vrací, nebo zůstávají, pokud ovšem tření přežijí. Nějaký umělý výtěr pstruhů zde neexistuje, tak jsou všechny ryby přírodní a tedy divoké.
Jedna z nejznámějších řek s velmi dobrým zarybněním je Tongariro. Přístupové cesty, parkoviště i břehy jsou tu upraveny nejen pro turisty, ale hlavně pro rybáře. A asi i proto je jich zde také nejvíc. Nejoblíbenějším způsobem muškaření místních rybářů je moucha splávek, který zpravidla tvoří červená nainpregnovaná bavlnka. Místní rybáři si pro tento způsob muškaření vybírají ideální místa s tůněmi a klidnější vodou a do proudů se ani moc nepouštějí. A tyto proudy pochopitelně hostí mnoho ryb a hlavně neochytaných.
Z Tongarira mám příhodu, kde na pěkném poolu stáli tři místní muškaři a já s Karlem jsme proto nastoupili nad ně, abychom je nijak neomezovali. Místní rybáři nás sledovali, po chvilce vystoupili z vody a ukázali nám ať klidně chytáme níž a vyzkoušíme to i na jejich místě. Po krátké době jsem před nimi vytáhl dva duháky a Karel také dva. Vtom to jeden z chlapů nevydržel, zabrodil ke mně a ptál se odkud jsme a na co chytáme, že oni už tu lovili ve třech dvě hodiny a byli stále bez záběru. Po krátkém rozhovoru a ukázce much se rozloučili se slovy, že jsme dobří muškaři, což nás pochopitelně potěšilo. Zkrátka nabídka našich goldů na dlouhém francouzském návazci, kde jste ve stálém kontaktu s muškami, byla podstatně úspěšnější než volně unášené mušky, kdy díky oblouku na návazci nestačí „splávek“ zareagovat a pstruh mezitím mušku vyplivne.
Ryby jsou zde totiž dost plaché. Rozhodně jsme byli úspěšnější, když jsme chytali a postupovali proti vodě a mušky nabízeli co nejdál od sebe, nebo přes proud. No a když se podaří chytit rybu, tak je tak silná a bojovná, že než ji zdoláte, tak dokáže rozplašit pěkné místo a ryby odjedou a to znamená zkusit to zase někde jinde. V deltě řeky Tongariro chytil Šeďa na sucho na imitaci cikády nádherného potočáka 67 cm. Hrozná muška, pracovně jsme ji nazvali „pantofel“.
Další z pěkných řek se jmenuje Whanganui. Zde se mi podařilo najít místo, kde jsem během hodiny chytil pět krásných duháků od 55 – 60 cm! V období kdy jsme navštívili Nový Zéland se tu chytal hlavně duhák a občas se povedl i nějaký potočák. Taková běžná velikost duháků se tu pohybuje od 45 cm do 52 cm. Krásného potočáka chytil Martin na jezeře Otamangakauk a naměřili jsme mu 70 cm. Na tomto jezeře jsme chytali z lodí a velice dobře nám pstruzi brali zelené vzory mušek, které napodobovaly larvy vážek.
Ale řeka, která mě uchvátila nejvíc, se jmenuje Whakapapa. Protéká národním parkem, kde je fantastická příroda plná různých palem, vzrostlých stromů, přesliček, všelijaké zeleně a skal. Řeka je to už trochu menší než ostatní, ale poměrně vodnatá, takže i na přebrození si musíte najít vhodné místo. I zde jsme si všichni krásně zachytali a mně se zde povedl potočák 62 cm.
Dalšího pěkného potočáka o délce 65 cm chytil Karel na jenom z menších přítoků do jezera Taupo jménem Waitahanui. Tato říčka je ale hodně závislá na tahu ryb z jezera Taupo a ten nebyl v tuto dobu ještě nijak silný, ale přesto jsem zde chytil potočáka 60 cm a duháka 57 cm. I když si myslím, že jsme si tu všichni krásně zachytali, tak po rozhovorech s místními rybáři je tato oblast Nového Zélandu po mistrovství světa podstatně více navštěvována rybáři z různých koutů světa a už to chytání je prý obtížnější.Také Martin nám tuto skutečnost potvrdil.
Chytali jsme hlavně na francouzský návazec o délce okolo 7 m. S výběrem mušek nebyl problém, protože pstruzi velice dobře brali naše české vzory goldheadů. Asi nejvíce chytaná velikost mušek byla uvázána na jigových háčcích H 400 BL ve velikosti 12. Návazec se nám osvědčil z fluorocarbonu značky Hanák Competition o průměr 0,18 mm. A když mi to někde něco v proudu urvalo, tak jsem ještě zesílil, ale řekl bych, že pak bylo záběrů od velkých ryb méně.
A co říci na konec? Každopádně bychom se chtěli na Nový Zéland znovu vrátit, protože se nám tu moc líbilo. A já zde ještě mám nějaké nevyřízení účty, protože mi místní ryby zpravidla dvakrát za den utrhly celé nabízené menu. Netvrdím že to byli obři, ale rozhodně to nebylo nic malého.