Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Jak jsem vyhrál MS 2009 - část V: Nejdůležitější tříhodinový rybolov v mém životě
Vytvořeno: 02.01.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Jak jsem vyhrál MS 2009 - část V: Nejdůležitější tříhodinový rybolov v mém životě
Iain Barr (Volný překlad podle Trout Fisherman č. 399)
Na toto poslední kolo jsem se těšil ze všeho nejvíc. Přitom jsem ještě nikdy nenahodil své mušky do jezera Menteith a teď se to mělo stát a hned naostro. Na základě mé předchozích výkonů v celém závodě a informací od Dave Parkera, který tu vyhrál v předešlém kole, jsem byl klidný a jistý, že zde nachytám.
Anglie měla různé štěstí při závodech na Menteith, byly zde skvělé výkony Howarda Crostona a Dave Parkera, kteří tu vyhráli, zato ostatní dva členové týmu se nedostali tak vysoko. Po mém sedmém místě v předchozím ranním kole jsem si už vůbec nebyl jistý, zda ještě stále držím vedoucí pozici a ani jsem to vědět nechtěl. Přesto ke mně pronikly zprávy, že jsem stále na prvním místě. To mi znovu dodalo chuť do mé nejdůležitější tříhodinovky v životě. A nejen to, ale také informace, že jsme neměli žádnou nulu a jsme už jen o pouhá dvě umístění za Francií. Na mistrovství světa jde hlavně o soutěž družstev a tak medaile v týmech i jednotlivcích teď závisela na tom, jak se mi povede na jezeře, ve kterém jsem dosud nikdy nechytal.
Moje taktika pro tento poslední závod byla následující: Midge-tip plovoucí šňůra, na horním přívěsu zlatohlavá lura Black Humungus, uprostřed je další známá černá lura Cormorant a na konci pak Cat Booby s malýma očima. Já této metodě říkám houpačka (See-Saw), protože horní přívěs je tažen do hloubky a Booby se stále snaží vznášet vzhůru. Ve většině případů by sice měla být nejtěžší muška na konci, ale zde je voda hodně zakalená a s viditelností maximálně do půl metru. V takové vodě se při slunečném počasí ryby potopí jen asi do hloubky 120 cm a při zamračeném počasí budou asi jen 30 cm pod hladinou. Pstruzi tu dnes chtějí pomalu tažené mušky a když bych chytal se zlatohlavou muškou na konci a s pomalým oživováním, tak by se tato muška propadla příliš hluboko a byla by mimo výskyt ryb, zato když jí dám na horní přívěs, tak jí bude šňůra držet výš.
Také bychom mohli použít nějakou vhodnou luru bez zlaté hlavy, když se ryby pohybují ve vodě podle toho jak moc je zataženo, ale právě ta kulička krásně žblunkne do vody a to láká ryby a zvyšuje šanci, že mušky najdou.
Když lodě vyrazily z přístavu tak jsem zůstal v hlavní flotile. Moc rád jsem viděl všechny ty natěšené rybáře jak zastavují a driftují přes hlavní loviště, které bylo docela malé pro tak velké Mistrovství světa. Hned na první náhod mi spadla ryba a pak jsem chytal 30 minut bez jakéhokoliv kontaktu a přišel jsem o černého Humunga. I když tato metoda ještě ráno fungovala, tak s ní teď nejsem vůbec spokojen a musím udělat něco čemu bych mohl věřit. Rozhodl jsem se tedy udělat změnu mušek. Nasazuji hned dva JC Straggle Cat´s Whisker a uprostřed nechávám „Kormorána“, jen má šňůra zůstává stejná jako na počátku.
Jsem znepokojený tím, že už se pár ryb chytilo, zatímco já nemám nic. Vidím jak Walesan a Španěl tahají na tenké šňůře Bloby a během pěti minut dostali tři ryby. To je totálně proti všem předpokladům o tom, co by tu mělo fungovat a tak zrychluji stahování a má šňůra se hned napíná. Když jsem podebral tuto svou první rybu tak se mé nervy uklidnily.
Dosud jsem lovil moc pomalu a byl jsem odsouzen k nezdaru, protože mé mušky byly asi 60 cm pod hladinou a to bylo ještě moc hluboko. Pozoroval jsem Walesana a viděl jsem závar od ryby hned při záseku. To mi napovědělo, že duháci jsou jen několik palců pod hladinou a pomalé stahování vedlo mé mušky pod rybami.
Změnil jsem taktiku a házel jsem na kratší vzdálenost a rychleji jsem oživoval mušky, ale jsem stále bez dalšího úspěchu. Cítil jsem, že se začíná lámat chleba. Do konce závodu už zbývala jen jedna hodina a já mám stále jen tu jednu rybu. Byl jsem v kontaktu s okolními loděmi, protože jsme si na prstech ukazovali úlovky a jedna ryba neznamenala katastrofu, ale takový dobrý průměr.
Rozhodl jsem se odjet na druhý konec jezera. Nyní mám tuto část jezera jen pro sebe a už na první hod jsem chytl duháka pokousaného od štiky, kterému vysela střeva ven z těla a já jsem ho po změření opatrně pustil zpět. Můj optimismus hned vzrostl, ale pak už jsem neměl žádný další záběr. Když jsme se po 20 minutách vraceli do přístavu tak jem byl trochu zklamán, neboť jsem se domníval, že jsem byl opět sražen bleskem na druhé místo.
Na mistrovství Evropy v Norsku v roce 2007 jsem také od začátku vedl a nakonec jsem skončil druhý. Mé dnešní dvě ryby mi vynesly šesté místo a já tak porazil Poláka, se kterým jsem soupeřil a mnohem důležitější bylo to, že jsem porazil i svého Francouze.
První hodina po závodech je něco velice speciálního, když tedy o něco jde. Můj mobil se nezastavil a zvonil stále, to jak mi volali jednotliví členové týmu své výsledky. Francouzi měli nulu na dvou úsecích a Angličané jen na jednom. Nebylo to nic oficiálního, ale francouzský manažer mi gratuloval k tomu, že jsme je porazili.
V devět hodin večer byly zveřejněny výsledky. Ian Greenwood, vedoucí družstva Anglie, se vrátil za námi do restaurace a sdělil mi, že jsem se stal novým Mistrem světa! Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Členové našeho týmu mě popadli, vyzdvihli mě a pak začali tančit na oslavu vítězství v družstvech i v jednotlivcích.
Tento náš tým byl zvláštní a unikátní, včetně vedení a náhradníka, vždyť jsme byli v jednotlivcích do 31. místa. John Horsey prokázal své vysoké kvality, když skončil desátý a Simon Robinson a Dawe Parker se umístili ve druhé desítce. Byl jsem proto hrdý, že jsem členem tohoto týmu.