Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Jak jsem vyhrál MS 2009 - část IV: Jen tak tak jsem se vyhnul nule
Vytvořeno: 30.11.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Jak jsem vyhrál MS 2009 - část IV: Jen tak tak jsem se vyhnul nule
Iain Barr (Volný překlad podle Trout Fisherman č. 398)
Čtvrté kolo soutěže mě přivedlo na pro nás určitě nejobtížnější úsek ze všech pěti sektorů mistrovství světa. Jezero Loch Awe je dlouhé okolo 25 mil a i když vypadá poněkud strašidelně, je to velice krásné místo pro rybolov. Měli jsme zde víkendový trénink, při kterém jsem za dva dny lovu chytl jen 5 ryb. Tento trénink se mi však při vlastním závodě velice vyplatil.
Ostatní kolegové z mého týmu tu přede mnou nechytli nic a tak jsem neměl žádnou pozitivní informaci o tom jak a kde lovit. A to vše s vědomím toho, že asi vedu soutěž jednotlivců a Anglie je na druhém místě za dosud vedoucími Francouzi., takže je vám jasné, že mi to moc klidu do závodu nepřidalo. Oči jsem měl proto zamířené na místního skotského experta Donalda Forbese, který tu často loví a uklidnilo mě, že i on začínal závod ve stejném místě jako já.
Divoký potočák může být agresivní, a tak jsem začal lov s malým Humungusem s tungstenovou hlavou, kterého jsem umístil na konec nástavce a se dvěma tradičními mokrými muškami. Použil jsem rychlou a tenkou šňůru, která mi umožňovala oživovat mušky rychleji pod hladinou a pomaleji v hloubce okolo 2 metrů. Čerpal jsem při tom ze svých zkušeností z ME v Norsku (2007), kde jsem získal stříbrnou medaili v jednotlivcích i týmech. Svou variantu mokré Zulu jsem umístil do vzdálenosti okolo 1,2 m za koncového Humunga, který pěkně žblunkal o hladinu. Ten zvuk přitahuje pozornost ryb a vede to k mnohem častějším záběrům na mokrou mušku než na koncovou luru.
Chytali jsme v nejzazším koutu jezera a mým lodním partnerem byl rybářský šílenec Max z Austrálie. Dva blázni na jedné lodi, to může být docela dobrá záruka pro legrační průběh závodu. Začali jsme poblíž místa, kde se do jezera vlévala řeka, která sem přináší čerstvou vodu a také stálý přísun potravy pro číhající ryby. Toto místo bylo velmi oblíbené i v třech předešlých kolech, protože zde už začínalo mnoho lodí před námi. Nejinak tomu bylo i dnes, ale mnozí se zde zdrželi jen krátce, včetně lokálního favorita Donalda Forbese. Má něco v rukávu o čem nevíme? Takoví závodníci se proto musí bedlivě sledovat, když se chceme něco důležitého dozvědět.
Po deseti minutách našeho prvního driftu přes pomalu tekoucí vyústění řeky zaťal blázen Max nádherného divokého pstruha okolo 40 cm. Než se ryba octla v podběráku, tak spolu svedli úžasný souboj. Několik vysokých skoků pstruha rozbilo klidnou hladinu tak, že to zde bylo na hodinku zcela vyplašené místo.
Zajeli jsme tedy do zátoky, kterou jsem si pojmenoval jako Barbecue Bay. Je v ní stálá hloubka a perfektní příbřežní mělčina vhodná pro výskyt divokých pstruhů. Na břehu je také plno stromů, ze kterých padá do vody hmyz a pstruzi tu slídí po potravě.
Hladina v zátoce bývá klidná, jen občas se tu objevují drobné vlnky, a proto je velmi důležité nejet sem s lodí příliš rychle. Je s podivem, že i na takového úrovni závodů si někteří závodníci neuvědomují toto základní pravidlo a najíždějí do takovýchto míst se zapnutým motorem. Udělali jsme proto velký oblouk a pomalu nadriftovali k pobřeží tak, abychom mohli podél něj pokračovat co nejtišeji.
Zde už nešlo lovit s koncovou lurou a mokrými muškami a tak jsem vyměnil šňůru za midge-tip plovoucí a i nástavec jsem zjemnil a použil pro něj 6 lb fluorkarbon od firmy Frog Hair. Na horní přívěs jsem přivázal suchého Bibio Hoppera a pod něj jsem umístil dva své oblíbené Crunchery. Tuto zkušenost jsem získal už v roce 1999 při MS v Austrálii, kde jsem chytal celé dopoledne s lurami a pak mě můj partner vzal do mělké zátoky, kde lovil na suchou mušku v kombinaci s nymfami a vytáhl zde nádherného divokého pstruha obecného.
Tato sestava umožňuje různé využití. Mohu chytat s Bibio Hopperem - což je pro pstruha dost velká muška, která však může přilákat pozornost opatrných ryb a dále může sloužit i jako indikátor záběru, který mě upozorní na to, že ryba popadla nymfu tak jemně, že to ani neucítím v ruce. Já také používám takovou suchou mušku ke kontrole rychlosti stahování nymf.
Dnes jsem nasadil sestavu Olive Cruncher a normální bažantí Cruncher, které dávám od sebe ve vzdálenosti po 180 cm a ve stejné vzdálenosti je i suchá muška. Udělám první hod směrem k linií stromů na břehu a pomalu stahuji. Na hladině je vidět několik jepic, ale nic o ně nejeví zájem. Přesto mi přítomnost přirozené potravy napověděla, že zde ryby budou. V minulém roce bylo v této zátoce plno pstruhů, ale to zde mohlo být o 3 metry víc vody.
Hodinky ukazují, že do konce závodu ještě zbývá 35 minut a má zkušenost mi říká, že bych zde mohl dostat ještě šanci a ta opravdu přišla. Můj Hopper, který si seděl hrdě na hladině, najednou zmizel. Zvedl jsem prut a pstruh vyskočil možná půldruhého metru nad vodu. Byl hodně malý, a když jsem ho navedl do podběráku, tak mi propadl na dno lodě. Vzal na olivového Crunchera, který byl jen necelé dva metry od mé suché mušky.
Můj rozhodčí se pobaveně smál, když jsem ho požádal o změření ryby. Byl totiž pevně přesvědčen, že něco tak malého nemůže mít 20 cm, ale já mám už za těch 11 let závodění na MS a ME tuto míru v oku. Vzal jsem si tedy sám korýtko a položil tu malou rybu na míru a najednou byl můj rozhodčí vzrušenější než já sám, protože to měřilo 211 mm. Objali jsme se s Maxem, protože teď jsem právě chytl tu nejdůležitější rybu závodu, která měla vliv nejen na mé umístění, ale i na umístění týmu. Zbývajících třicet minut jsme si už jen užívali poklidný rybolov.
Jedna z nejmenších ryb, které jsem kdy při závodech chytl, mi stačila k sedmému místu v tomto kole a udržela mne ve vedení i před posledním závodem na jezeru Lake of Menteith.
Francie zde na Loch Awe nulovala a tak na nás ztratila celých 18 bodů a protože Angličané chytli v tomto kole všichni a Dave Parker dokonce vyhrál na Lake of Menteith, tak jsme šli do vedení o dvě umístění před Francii. Nemohl jsem si však dovolit žádný odpočinek, protože mi na záda dýchalo ještě hodně závodníků, kteří by mi rádi srazili hřebínek.