Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Jak jsem vyhrál MS 2009 - část II: Carron Valley
Vytvořeno: 01.10.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Jak jsem vyhrál MS 2009 - část II: Carron Valley
Iain Barr (Volný překlad podle Trout Fisherman č. 396, září-říjen 2009)
Můj druhý závod mne zavedl na nádrž Carron Valley, kde nečekaně stačilo v dopoledním kole na vítězství pouhých šest ryb. A to jsem si ještě před chvílí myslel, že tu budu na vítězství potřebovat více než dvacet úlovků. Během krátkého přejezdu z Loch Leven mne informoval John Horsey o detailech z ranního závodu, ve kterém chytl jen dvě ryby a to znamenalo, že to bude obtížné.
Potřeboval jsem změnit svůj přístup. Zmizely úvahy o více než 20 rybách a zaměřil jsem se na chycení tři až pěti ryb, což by mělo stačit k špičkovému umístění. Šest ryb vyhrálo ranní kolo a chytl je Ital v místech ležících nedaleko od přístaviště, ale když začal můj závod, zamířila většina lodí ke konci jezera, vzdálenému kolem 30 minut jízdy.
Skoro celá flotila, kromě tří lodí, se vydala k přítoku. Přemýšlel jsem, zda je mé rozhodnutí správné, když jsem viděl mizet lodě v dáli. Normálně bych následoval většinu, nejméně z toho důvodu, abych byl s nimi v kontaktu a věděl, jak se závod vyvíjí.Teď tu ale sedím osamocený na druhém konci jezera.
Je to mé rozhodnutí a tak se ho budu držet. Připravuji se k prvnímu hodu a znovu proti zvyklostem si připravuji mušky s větší pravděpodobností na úlovek duháka než pstruha ob. Když jsou ve hře obecňáci, tak tu můžeš chytit i přes třicet ryb za tři hodiny, ale počty z prvního kola ukazovaly na to, že hnědí pstruzi nežerou.
Začínám lovit s potápivkou Di – 3. Na horním přívěsu mám luru zvanou Carron Cat, kterou jsem si tak pojmenoval při loňském tréninku poté, co jsem tu na ní chytl přes 20 ryb. Na prostřední přívěs jsem umístil mokrou pstruhovou mušku Black Straggle Dabbler a na konec jsem dal další luru zvanou White and Yellow UV Dancer. Tato muška se nám velmi osvědčila těsně před šampionátem a tak tam musela jít.
K této sestavě mám důvěru, protože jdu po duhácích. Obě lury budou dobře vidět v rašelinově zbarvené vodě, na rozdíl od šedohnědé mokré mušky mezi nimi, která by mohla fungovat při zvedání. Podle mých zkušeností je bílá a žlutá v rezavě zbarvené vodě z rašelin mnohem lepší než tzv. přírodní barvy a to byl důvod, proč jsem si vybral tyto dvě veselé mušky.
Ryby jsou v pohybu a já je budu lovit z dálky s použitím šňůry Airflo 40-plus Di – 3. Když jsem začal oživovat své mušky, tak je hned následoval jeden pstruh až k loďce. Ryba dělala na hladině za muškami víry, ale jako záběr to nevypadalo nikdy. Zvedám mušky z vody a znovu je nahazuji. Ryba byla chvíli zmatená z toho, kam se jí ta věc ztratila, ale pak se co nejrychleji vrátila a chňapla po ní, snad jen kvůli mně, abych jí mohl ztratit těsně u podběráku. Nezbývalo mi než znovu nahodit.
Jen párkrát nahodím a během vteřinky po dopadu mušek náhle šňůra ztěžkne a napne se. To znamená, že jsou ryby hodně blízko hladiny a možná reagují na žblunknutí mušky. I tato ryba byla ztracená a já jsem z toho byl už dost nervózní, protože po půlhodině lovu jsem stále bez úlovku. Můj španělský partner v lodi také zasekl rybu po dopadu mušek na hladinu a také o ní přišel. To byla další cenná informace.
Bedlivě jsem pozoroval obě lodě kolem nás, které nechytly nic a odpluly pryč. Viděl jsem je jak popojíždějí u protějšího břehu a věděl jsem, že se tam nebude dít nic významného.
Tento můj odhad se potvrdil, protože se brzy začaly vracet do výchozí polohy.
Odpluli jsme k ostrovu zvanému Seagull Island a chytali jsme v průlivu mezi ostrůvkem a břehem, kde se v ranním závodě ulovily v posledních deseti minutách tři ryby. Je to přímo ideální místo, protože jsou tu hned dva břehy u kterých mohou stát ryby. Čerstvě vysazení duháci mají sklon hledat bezpečí u břehu a potočáci zde mohou číhat na suchozemský hmyz, který sem padá ze břehů.
Během pár minut jsem hned po dopadu mušek zasekl rybu v místě, kde nebyl ani metr vody. Vzala mi Carron Cat na horním přívěsu. Podebral jsem svou první rybu a okamžitě jsem tuto mušku vyměnil. Byl jsem přesvědčen, že ryba reagovala na dopad mušky na hladinu a tak jsem jí vyměnil za druhého Dancera. Výsledek se dostavil okamžitě a já jsem chytl dalšího duháka. Vedl jsem loď a tak jsem mohl házet podél břehu. Mnoho rybářů hází kolmo ke břehu a vede svou nástrahu pryč z těchto nejlepších míst, zatímco já ji vodím paralelně podél břehu. Má pozice v lodi mi umožňovala, abych udržoval své mušky po celou dobu jejich vedení v mělčině, jen ve vzdálenosti dvou metrů od břehu.
Můj španělský partner mě po uplynutí poloviny závodu přesadil v lodi a své pozice jsme si vyměnili. To mi ale umožnilo házet přímo proti hraně ostrova, kam on předtím neházel. Špatněl nyní postupoval podle mého předchozího scénáře, nasadil něco podobného jako jsem měl já a brzy chytl krásného potočáka a po něm i duháka. Obě ryby mu vzaly hned po dopadu mušek na hladinu. Když se lodě potkávaly, tak si veslaři ukazovali na prstech jak na tom kdo je a naše loď na tom byla stále dobře jako před 45 minutami. Tato informace byla velmi důležitá.
To mi napovědělo, že ve zbytku jezera se nic neděje a tak nemusíme ztrácet čas nějakými přesuny. Také to ukazovalo na to, že naše taktika je správná. Můj Špatněl mi naznačoval, že by rád jel někam, kde by mohl chytat v hloubce, ale má gestikulace ho přesvědčila, že to není dobrý nápad. Dohodli jsme se na tom, že to tady vydržíme ještě zbývajících pětačtyřicet minut až do konce. I když je tu velmi mělko, tak se zde ryby vyskytují.
Vím, že ryby přicházejí do takovýchto mělčin z různých důvodů. Ať je to za potravou, nebo proto, že se zde cítí bezpečnější před kormorány, kteří tu na ně nemohou zaútočit. Lodě také nemohly mezi břehem a ostrovem používat motor a tak zde bylo klidněji. Pozorovali jsme mnoho lodí driftujících směrem k nám, které se zas vracely zpět, jakmile byly metr nade dnem. To se nám hodilo, protože právě zde byly ryby.
Zasekl jsem velmi živého duháka na koncového Dancera a ztratil jsem ho pod lodí poté, co jsem ho sem dovedl ze třiceti metrů. Tato ryba vzala při velice rychlém stahování, asi až moc rychlém pro tuto rezavou vodu. Při rychlém oživování v kalné vodě má ryba jen zlomek sekundy na to, aby se rozhodla pro útok. Je to sice proti všem pravidlům, ale zkuste si to a uvidíte, že to funguje!
Byl jsem ve střehu, když další ryba přišla hned po dopadu mušek do vody. Velmi mnoho rybářů nahodí a pak čeká několik vteřin s nenapnutou šňůrou a nejsou tedy v žádném přímém kontaktu s muškami. Během sezóny mi zabere asi 15 % ryb na koncovou mušku ihned po dopadu a tak je třeba být na to připraven.
Po rybě, která zabrala krátce po dopadu, se zaměřuji na vějířovité hody a prvních několik vteřin oživování. Pak zvyšuji rychlost tahu na maximum a házím do poloviční vzdálenosti a během několika zatažení se vše napíná a bujný modrý duhák vyskakuje z vody. To je má čtvrtá ryba a stačí mi na druhé místo.
Ty tři hodiny uplynuly rychle jako voda. Cítil jsem, že jsem se rozhodl dobře. Volba dvou Dancerů byla chytrá, zatímco na prostřední mušku jsem nechytl nic. Velmi důležité bylo také, že jsme zůstali na jednom místě v té zátoce. Občas se to může vyplatit. Rozhodující bylo, že jsme lovili na mělčině, protože všechny naše ryby byly uloveny do 10 metrů od břehu. Nevěděli jsme také jak hluboko byly ryby na volné vodě a mohly být kdekoliv, ode dna až k hladině.