[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Jak jsem vyhrál MS 2009 - část I: Loch Leven
Vytvořeno: 30.08.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Iain Barr (Volný překlad podle Trout Fisherman č. 395, srpen-září 2009)
Loch Leven, který hostil jedno z pěti kol letošního šampionátu, byl ke mně laskavý už při Mezinárodním mistrovství Skotska, když jsem zde v roce 2003 vyhrál Brown Bowl. Svou taktiku jsem proto založil na informacích získaných zde při tréninku v několika posledních letech a z mých celkových znalostí o divokých pstruzích obecných.
Měl jsem také štěstí, že jsem byl vylosován do lodi s členem skotského týmu Donaldem Forbesem. Plánoval jsem lovit u přítoku a pak jsem se chtěl spustit k místu zvanému Calveston Strip, ale Donald měl jiné představy a tak jsem ho nechal jet kam chtěl, ostatně to byla jeho voda.
Donaldovi přátelé, kteří zde chytali i těsně před mistrovstvím, měli mnoho záběrů, ale jen málo ryb se jim podařilo dostat až do podběráku. Budeme i my pokračovat v tomto trendu?
Po očku jsem se podíval na partnera v lodi a viděl jsem, že má připravenou rychle potápivou šňůru a na návazci dvě černé lury Humungus a cosi uprostřed mezi nimi. Moje sestava byla Humungus na konci a na přívěsech jsem měl dvě mokré mušky z minulého roku: Claret Snatcher a Doobry.
Zvolil jsem šňůru Aiflo Expert Forty Plus s potápivostí Di – 7, zatímco můj kolega měl standardní Di – 7. Použil jsem desetistopý prut Multi Loop, který je dostatečně výkonný a přitom lehký, to pro případ, že by se muselo přejít na lov s lehkými nymfami, či případně i se suchými muškami. Během tříhodinového závodu totiž není moc času na to, aby se vyměnil a přestavěl druhý prut.
Když chytáte divoké pstruhy, tak musíte mít před sebou volný pruh vody, ve kterém nejsou žádné lodě, které by narušovaly váš drift. Příliš mnoho driftů přes pasoucí se ryby je z těchto míst spolehlivě vytlačí. Je proto důležité dorazit na správné místo co nejdříve.
Během prvních deseti minut jsme oba měli první záběry, ale bez toho, že bychom zasekli rybu. Záběry byly překvapivě agresivní a tak jsem hned zvedl špičku prutu pár stop nad vodní hladinu, to abych zachytil jakýkoliv další úder či nečekané chňapnutí. Mít špičku prutu nízko nad vodou a směřující dolů je dobré pro jemný záběr, nikoli však pro záběr agresivní.
Počítal jsem rovněž dobu potápění šňůry po nahození u mého partnera v lodi a střídal jsem potápění své šňůry tak, abychom nelovili ve stejných hloubkách. Po pár stech metrech driftování jsme měli další záběry, ale žádný pstruh se nenapíchl na háček. Používal jsem kombinaci háčků Knápek, Hanák a Kamasan B 175 s odstraněným protihrotem a zdálo se mi, že jsem minul rybu na všechny tři typy háčků.
Po hodině a půl lovu jsem se stal kapitánem já a také jsme si vyměnili svá místa v lodi a já si sedl na zádi, což mi umožnilo získat lepší úhel přes vítr při nahazování. Pomáhá to dosáhnout lepšího záseku, protože ryby plují v jezeře proti směru větru a pak je lepší, když se k ním muška dostane pod určitým úhlem, než když jí pstruh bere při pohybu nástrahy zezadu. Ve druhém případě jí zasekáváš směrem od ní a potenciálně jí vytahuješ mušku z tlamy. Když ale táhneš mušky šikmo zezadu přes vlny a ryba zabere, tak jí táhneš mušku do koutku úst a vytváříš si lepší podmínky pro její zachycení.
Většina mých záběrů přišla v hloubce, která odpovídala desetisekundovému potápění Di – 7 a při rychlém tahu. Zkusil jsem tedy pomalejší oživování, s dlouhými a pomalými tahy a tím se stalo to, že se šňůra potopila ještě hlouběji a pak záběry ustaly. Měl jsem záběry hned na začátku stahování a pak na konci přicházela sledování mušek rybou až k lodi, avšak bez většího zájmu. To mi, spolu s pozorováním sbírajících ryb, napovědělo, že pstruzi nebudou moc hluboko.
Rozhodl jsem se proto vyměnit šňůru a nasadil jsem pomalejší Di – 5, zatímco můj partner se držel Di – 7. Tato Di – 5 mi bude lépe držet mušky po celých 40 yardů ve správné hloubce, v níž se pasou ryby a tím budu mít větší šanci k úspěchu.
Po této výměně jsem měl asi osm pronásledování mušek rybou a tak jsem odstranil prostřední mušku a pak jsem měl mezi zbývajícími dvěma muškami rozestup větší než 4 metry. I když byly tyto divoké ryby pod velmi malým rybářským tlakem, mohou se poplašit už jen tím, že najednou vidí dvě nebo tři mušky.
Má Di – 5 mi umožňovala, že jsem mohl pomaleji oživovat a mušky se přitom držely ve vodě výše. I když jsem byl zatím bez úlovku, podařilo se mi dostat na prut dvě ryby, které se mi však během zdolávání setřepaly. To se stává často, zvláště s divokými potočáky, kteří bojují tvrdě a často vyskakují nad vodu. Di – 5 tedy byla přinejmenším lepší než Di – 7, se kterou jsem neměl žádný podobný kontakt. I když udržujeme mušky docela vysoko ve vodě, táhne je břicho Di – 7 dolů a tato křivka má za následek záběry bez zaseknutí háčku do tlamy ryby.
Do konce závodu už chyběla méně než hodina a já měl stále výjezdy ryb za muškami, i když jsem používal i dlouhé zastavení mušek pod lodí (hang) v naději, že přijde záběr z hlubiny a já se zbavím těch neustálých vírů u lodi po vyzdvižení mušek k přehození. Měl jsem také několik ťuknutí od ryb, které asi nebyly schopné pozřít velkého Humunga a tak jsem to znovu předělal na 12 Claret Snatcher a 12 Black and Silver Lure s červeným konečkem.
Vyzkoušel jsem různé pozice držení prutu, různé úhly hodu, různě rychlé oživování, výměny mušek a jejich velikostí a změnu počtu mušek, tak už se snad konečně musím potkat s rybou, kterou podeberu.
Už bylo jen deset minut do konce závodu a já jsem konečně zapřáhl pstruha hned po dopadu mušek na hladinu, ale bylo to ve vzdálenosti 40 yardů a to je pořádně dlouhá dálka na to, abych jí z bezprotihrotového háčku neztratil! Ta ryba mi spadla! Byl jsem si jist, že to byla má poslední šance a já jí promarnil, ale musím ještě vydržet soustředit se úplně až do konce.
Náš lodník a rozhodčí signalizoval, že do konce chybí už jen dvě minuty a to jsou tak dva hody. Udělal jsem tedy ten předposlední. Byl perfektní, šikmo po větru, ale jen do vzdálenosti 20 yardů, protože chci udržet své mušky vysoko a až těsně u lodi bych mohl zaseknout rybu. Když už jsem se obával toho nejhoršího, že zůstanu bez ryby, tak se má šňůra napjala a já si řekl, že tuto rybu chci dostat a ne aby mi zase spadla.
Pstruh si rychle vytáhl dvacet yardů šňůry a pak jsem ho obrátil a začal táhnout zpátky. Zpomalil jsem a prováděl velmi dlouhé a středně rychlé tahy za šňůru a zdálo se mi, že háček drží dobře. Trvalo to jen asi dvacet vteřin a byl v lodi. Rybu vždy zdolávám ostřeji, protože čím déle je ve vodě, tím větší má naději na to, že tam nakonec zůstane. Nádherný pstruh už leží v korýtku a měří 387 mm. S tou rybou jsem byl šestý a jsem jí za to vděčný. K výhře v tomto kole stačilo ulovit dva pstruhy a největší úlovek měl 67 cm.
Příští pokračování: Carron Valley
Poznámka na závěr: Iain Barr je bez vší pochybnosti nejlepší světový závodník při chytání z lodě. Přesto jsem byl překvapen tím, kolik měl neproměněných záběrů a i tím, jak obtížně se dostal až k ulovení ryby. Vždyť to byla skoro klasická situace na takovémto jezeře a oni byli v rybách. Nevěřícím doporučuji prolistovat si těch pár stránek na konci „Základů jezerního muškaření“… (KK)