Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Nejlepší na světě
Vytvořeno: 03.08.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Nejlepší na světě
Russell Hill, volně přeloženo z časopisu Trout Fisherman, srpen 2009
Iainu Barrovi se letos na mistrovství světa ve Skotsku podařilo získat dvě zlaté medaile za vítězství jak v jednotlivcích, tak i v týmech. Za jedenáct let, co je naším dopisovatelem a spolupracovníkem už vyhrál prakticky všechny domácí závody, ale neměl žádný z titulů, kterým by se mohl rovnat takovým osobnostem, jako byli Tony Pawson, Brian Leadbetter (ten vyhrál na MS dvakrát), nebo Jeremy Hermann.
Trout Fisherman proto kontaktoval Iaina, aby se ho zeptal, co pro něj znamená zisk titulu světového šampióna a taky aby zjistil jeho názor na tolik kritizovaný systém výběru anglických reprezentantů.
TF: Po kolikáté ses zúčastnil mistrovství světa?
IB: Poprvé to bylo v roce 1998 v Polsku, kde byl náš tým třetí (1. ČR, 2. Polsko), a pak jsem chytal ještě na šesti mistrovstvích.
TF: Co pro tebe tedy znamená, že ses stal nejlepším na světě?
IB: Byl to můj dávný sen od doby, co jsem začal ve 14 letech závodit. Byl to skvělý pocit, když za mnou přišel náš kapitán Ian Greenwood a řekl mi, že jsem se stal mistrem světa a já ho budu cítit navždy. Můj sen se vyplnil, stále tomu nemohu uvěřit. Rybaření pro mne představovalo velkou část dosavadního života a skutečnost, že jsem byl korunován na nejlepšího na světě, je pro mne stále ještě šokující.
Byl to můj sen vyhrát titul právě ve Skotsku, protože mí rodiče odtud pocházejí a oni byli také svědky tohoto okamžiku. Především to byl můj otec, který mě učil lovit ryby po všechny ty předchozí roky. Od mého prvního čtyřicetidekového pstruha z nádrže Ringstead Grangle v roce 1981 na suchého chrostíka, až k titulu mistra světa v roce 2009. Budu to mít vždy na paměti! Ve Skotsku jsem také vyhrál Brown Bowl, takže tato země byla ke mně laskavá.
Dnes mohu říci, že všechno mé dosavadní úsilí v muškaření stálo za to, Tomuto sportu jsem věnoval veškerý volný čas a všechny peníze. I když to byl úspěch jednotlivce, měl z něj prospěch jak tým, tak i jeho manažer. Poděkování si zaslouží také má žena a má rodina. Musím jim složit velký dík za to, že jsem mohl věnovat tak mnoho času muškaření, i když mám dvě malé děti ve věku tří let a sedm měsíců.
Budu se snažit využít svůj úspěch ku prospěchu ostatních. Jsem totiž i asistentem trenéra anglického juniorského týmu a budu mu předávat své zkušenosti a ukazovat cestu k vítězství. Všechny detaily o tomto závodě budou otištěny v časopisu Trout Fisherman během příštích měsíců.
TF: V čem se toto letošní mistrovství lišilo od těch předchozích?
IB: Tento šampionát se skládal ze čtyř jezerních závodů a jednoho kola na řece. Normálně to bývá naopak, což vyhovuje kontinentálním evropským týmům. Od začátku jsem velmi věřil tomu, že získáme dvě medaile, což jsem také řekl chlapcům z našeho týmu. Jezerní muškaření z driftujících lodí je to, v čem jsou Angličané nejlepší, takže očekávání bylo veliké. Je však třeba přiznat, že některá z těch jezer byla velmi tvrdým oříškem i pro nás a bylo proto třeba mít i tu trochu štěstí, aby nebyl člověk bez ryby.
My jsme na všech těchto tratích trénovali již v minulém roce, takže jme měli už dost zkušeností, kromě Lake of Menteith, které je velmi podobné řadě našich komerčních jezer. Bylo ironií osudu, že jsem dělal vše pro úspěch na jezerech a tam jsem se nejlépe umístil jako druhý ve skupině a naopak jediné mé sektorové vítězství jsem získal na řece Tay. Jeden z nás si na řece vylosoval strašné místo, ale zbytek týmu to tady zachránil, zatímco mnozí jiní byli bez úlovku.
Týmy měly zákaz trénovat na tratích po dobu 60 dnů před mistrovstvím, což se mi zdá trochu zbytečné, když některá jezera byla větší než náš Rutland a mnoho týmů sem cestovalo z velké dálky.
Náš letošní tým byl zvláštní v tom, že já jsem sice chytal se všemi v minulých letech na řadě MS nebo ME, ale nikdy nechytalo všech šest spolu. Panoval zde úžasný týmový duch, hlad po vítězství a maximální odhodlání něco dokázat. I když jsme byli po prvním dnu až šestí, dali jsme hlavy dohromady a považovali jsme to za základ k úspěchu.
My Angličané jsme pověstní svou lehkovážností na šampionátech, ale tento tým byl úžasný. Po druhém dnu už jsme byli druzí a oslavovali jsme narozeniny jednoho člena týmu v místní hospodě na trochu divoké párty. I když byly ryby na tomto šampionátu na některých úsecích dosti vzácné, my jsme přesto věřili, že budou Angličané a ostatní Ostrované v první pětce.
TF: Jaké jsou tvé další ambice v muškaření?
IB: Vždy jsem chtěl vyhrát mistrovství světa a teď bych chtěl zvítězit ještě jednou, nebo raději ještě dvakrát. Jsou tu také další tři tituly, které bych chtěl vyhrát po druhé. Národní finále (Mistrovství Anglie), až se bude znovu chytat na Grafhamu, mistrovství Evropy, až bude znovu v Norsku a samozřejmě i závod Troutmasters, když se bude příště lovit na Grafhamu. Možná, že bych také jednou chtěl přivést anglický tým ke zlaté medaili na MS.
TF: Bude ti vadit větší tlak veřejnosti teď po zisku titulu mistra světa?
IB: Necítil jsem žádný podobný tlak během mých předchozích závodů a myslím, že ani po zisku titulu mistra světa v tom nebude žádný rozdíl. Lidé budou možná ode mne mnohé očekávat, ale já jsem normální rybář, jako každý jiný. Mám dobré dny a mám také špatné dny a to vše k tomu patří.
TF: Co jsi získal jako mistr světa za své vítězství?
IB: Byla to zlatá medaile za soutěž jednotlivců, kterou budu opatrovat a vezmu si jí na procházku se svým malým chlapcem. Vyhrál jsem ještě stříbrnou mísu, do které bude navždy vyryto mé jméno a tu si ponechám až do příštího šampionátu. A také jsem získal mnoho přátel v tomto sportu.
TF: Souhlasíš se současným způsobem výběru reprezentantů Anglie pro mistrovství světa?
IB: To je téma na delší debatu. Doufám jen, že ti kritici, kteří psali své názory v různých internetových fórech okolo výběru pro letošní rok, si dají aspoň na chvíli pokoj. Je jasné, že ať vyberete kohokoli, bude to vždy špatně. Na začátku mé kariéry v roce 2000 jsem byl vyřazen z týmu pro MS v Anglii, přestože jsem tehdy vyhrál European Open a Bob Church Cassic. Měli pro to své důvody a já jsem to přijal, i když pak Anglie skončila s nejhorším umístěním v historii jako devátá.
Letošní tým byl vybrán poprvé rok dopředu a to způsobilo mezi závodníky a rybáři šok. Fóra to vše kritizovala, ale ti co vybírali tým, si mysleli, že vybrali ty nejlepší a chtěli znovu dostat Anglii mezi nejlepší týmy a ukázalo se, že měli pravdu. Vždy to není jen o papírových předpokladech a výsledcích. Někteří muškaři by se mohli hádat, jak bychom se měli umístit, ale šestičlenný tým obnáší něco zvláštního, protože jeho každý člen může ovlivnit celkový výsledek. Musí být schopen se přizpůsobit prostředí, dokázat jednat pod tlakem, pracovat pro tým a mít odhodlání a víru ve vítězství. Musí být asertivní, uměl se rychle rozhodovat a umět ještě něco navíc.