Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Dopis od čtenáře
Vytvořeno: 29.11.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Dopis od čtenáře
Dobrý den doktore,
musím hned na úvod říct, že jsem si při čtení Vašich reportáží z podzimního lipanění docela pošmákl. Letos jsem si dal závazek, že svoje zamilovaná místa musím navštívit víckrát. Začal jsem také až v říjnu a to auto u lesa, mohlo být moje. Protože jsem jezdil z Prahy na otočku, snažil jsem se tam být poněkud dříve, abych tam byl mezi prvními a mohl si tak vybrat místo k chytání. Bohužel se mi to ani jednou nepovedlo, na nějaké vymýšlení tak nebyl čas, nakonec jsem pokaždé skončil u zastávky v Dobré. Jezdil jsem sám. Vadí mi, když nemám při chytání klid. Dříve jsem podobně začínal až někdy okolo poledne, ale v poslední době mě okolnosti nutí zaujmout „pozice“ už v časném dopoledni.
Lipanů je v řece letos opět dost a stejně jako Vás informoval Máca, tak já jsem nadšeně popisoval tuto skutečnost svým dvěma dobrým kamarádům, kteří tam letos ale ještě nebyli.
Průběh všech mých letošních lovů byl vcelku standardní. Občas euforie až do nebeských výšin (Kubelík) když se mi dařilo a občas tradiční trápení s opráskanými jedinci, kteří se nedali ničím ošálit. Mezitím období, kdy se dařilo méně, ale občas se nějaký ten vykutálený lipan také spletl.
V takovém čase obvykle přichází chvíle pro zkoušení nových modelů mušek a nových technik chytání. Už ale dávno nedělám to, co jsem za mlada občas udělal, že jsem se „zašprdnul“ a nehnul se od takového nechytatelného jedince tak dlouho, dokud jsem ho nakonec nepřelstil. Jednoho takového matadora jsem kdysi zkoušel doslova celý den, abych na sklonku dne odešel zdeptaný a ponížený. Teď takového lipana prostě nechám na pokoji a jdu dál, maximálně se k němu během dne ještě jednou vrátím.
Ale letos mám z Vltavy skutečně dva silné zážitky. Nějakou dobu už vím, že Vltavou se potulují četní boleni. S nimi mám dost zkušeností z Berounky a Sázavy, a dobře vím co to je za šupu, když takový silný bolen zaloví. Ale to, co zalovilo ten den, kousíček ode mne, určitě nebyl bolen. Rybu jsem bohužel nezahlídnul, díval jsem v ten okamžik jinam, ale byla to taková rána, že jsem se málem po…l. Být to někde v Mongolsku, řekl bych, že to musel být tajmen, dost přes metr. V minulosti, kdy zde ještě žádní boleni nebyli, jsem pár takových velikých štik na Vltavě zažil, a když tito krokodýlové zalovili, mlaskala voda o břeh. Myslím, že toto musela být také štika, ale pořádná! Ryba vyjela zpod pařezu, z hloubky a zalovila na mělčince, kde předtím pravidelně sbíral jeden lipan. Byl jsem přesvědčený, že to má milý lipánek spočítané a dost mě překvapilo, když ale asi za čtvrt hodiny už zase vesele sbíral znovu.
Druhý silný zážitek se shodou okolností odehrál jenom o kousek dál po vodě. Panovalo krásné slunečné počasí a to jak víte, zde nejsou ideální podmínky pro chycení velkých lipanů. Něco jsem ten den už chytil, ale aktivita ryb nebyla moc vysoká. Odpoledne jsem se blížil k místu, odkud mám svého největšího vltavského lipana a téměř vždy se zde najde pár pěkných ryb. Několik takových mě zde zrovna školilo, když se najednou setmělo a začalo pršet. Déšť se za chvilku změnil v silný liják a velké kapky pleskaly o vodu, že bylo absolutně nemožné mušku na hladině sledovat. O nějakém suchém muškaření nemohla být řeč.
Najednou těsně přede mnou vyskočil z vody statný lipan, a když jsem se trochu vzpamatoval, lehce jsem zkusmo přisekl. A byl tam! Tohle v podobném vydání se opakovalo ještě dvakrát. Lipany jsem zasekával ve vzduchu, skákali jako pstruzi. Dostal jsem tak všechny ty ryby, které mě ještě před malou chvílí docela pěkně školily. Mezitím se liják změnil v krupobití a prakticky co hod, to záběr. Byl jsem z toho úplně jako v transu a tak jsem si až pozdě uvědomil, že tohle nemůže trvat zase tak moc dlouho. Když jsem konečně popošel na „parketu“, odkud jsem mohl vyzkoušet své horké místo, kde stává ten největší lipan, vysvitlo zase slunce. Ale kouzlo už pominulo. Naslepo jsem sice našel pana domácího, ale napoprvé se mi ho nepodařilo zaseknout a potom se už neobtěžoval se za mými mouchami ani ohlídnout.
Škoda, že tu fantastickou chvilku jsem nevyužil k chycení trofejní ryby, jejíž záběr se za těchto mimořádných podmínek dal očekávat, ale strávil jsem ji zdoláváním menších ryb. Jenomže mezi nimi ale byli také dva fešáci, kterým do čtyřicítky chybělo jenom pár milimetrů, a to už jsou přece krásné ryby. Navíc většina velkých ryb je letos opravdu ve výborné kondici, řekl bych, že už to možná zase budou takoví krasavci, jaké mám zafixované ve své paměti, z dob minulých.
Přiznám se pane kolego, že jsem si Vaše krásné povídání přečetl víckrát a představoval jsem si, podle Vašich popisů, ona krásná místa, která také tak důvěrně znám. Rovněž mě zaujala pasáž, kde se zmiňujete o technice lovu a zejména věci okolo návazce. Pružinka jako signalizátor, 6m dlouhý návazec! To jsou mi věci!. Sotva jsem pořízením trojkového prutu (na ty slabounké fluorcarbony), trochu zvládnul bezpečné záseky, už abych začal uvažovat o desetistopé dvojce, kterou budu ve vzduchu cvičit nezvladatelnou délku vlasce. Člověk se asi musí stále učit, pokrok se nedá zastavit.
Sám už nějakou dobu (zpočátku se silnou nevolí) střídám suchou mouchu s nymfovacími technikami a musím říct, že jsem až někdy překvapený, jak je to úspěšný způsob lovu. Možná někdy až moc! Nemůžu při té příležitosti nevzpomenout slova Miloše Zemana, že nymfovací techniky jsou odrybňovací techniky! Pravda ale také je, že čím víc se tím zabývám, tím víc si uvědomuji, že se nejedná jenom o bezduché tahání čehosi po dně, nebo v blízkosti dna.
Nymfování jistě má i svoje kouzlo a jsem rád, že přitom zažívám něco nového a můžu tak stále něco vylepšovat, o nekonečném množství různých vzorů mušek ani nemluvě. Ale proč, když se mi podaří nějakou jinou mouchou, než suchou, dostat krásnou rybu, která mi dlouho vzdorovala na všechny možné vzory suchých mušek, mám radost, ale zároveň mám nepříjemný pocit, že jsem zrovna s tou rybou nezahrál férově?!
Zdravím Miloš Kopic