Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Tak blízko a přeci tak daleko
Vytvořeno: 30.06.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: John Horsey
Tak blízko a přeci tak daleko
(Přeloženo z časopisu Trout Fisherman červen 2008)
Závodní úseky 27. MS v muškaření na Novém Zélandu byly vybrány na řekách Whanganui, Waihou a Waimakariri a pak na jezerech Otamagakau (známém též jako Velké O) a Rotoaira. Anglické družstvo (Hardy Greys England Team) zde bylo ve složení: John Horsey, Howard Croston, Mick Tinnion, Simon Robinson, Andrew Dixon a manažérem byl Ian Greenwood.
Některé řeky měly nízký stav vody kvůli stoletému suchu, ale s některými toky jsme měli problémy, jak byly prudké. Mohli jsme trénovat na dvou krátkých úsecích Waihou a Whanganui, ale na Waimakariri to nebylo možné, stejně jako na obou závodních jezerech. To bylo nepříjemné, protože Rotoaira je větší než náš Rutland a Big „O“ je jinak velmi prochytávaná voda se silným rybářským tlakem. Měli jsme z toho dojem, že domácí tím chtějí získat nějakou výhodu. Ale kdo by jim to mohl vyčítat?
Říční tréninky
Minimální délka hodnotitelného úlovku byla pro toto mistrovství stanovena jednotně na 18 cm. Prvních deset dní našeho říčního tréninku jsme strávili na řece Whanganui a jejím přítoku Whakapapa . V obou bylo velké množství duháků a potočáků – někteří z nich byli tak velcí, že se je nepodařilo zdolat. Byli jsme jako ve snu!
Naše první tréninkové odpoledne na Waihou jsme s Howardem ulovili 126 ryb, ale polovina z nich byla menší než oněch 18 cm. Občas jsme přesto zasekli něco, co upalovalo dolů po vodě jako rychlík a přervalo nám to vlasec jako bavlněnou niť.
Whanganui byla naproti tomu odlišná, protože jen velmi málo ryb zde bylo pod oněch 18 cm a mnoho jich vážilo přes 3 libry. Bylo zde nutné chytat s velmi pevnými návazci a ještě důležitější bylo použít velmi pevný háček. Mnoho mušek jsme měli navázaných předem na lehkých háčcích bez protihrou a ty zde nebyly pro divokého dvouliberního pstruha žádnou velkou překážkou.
Jezerní trénink
I když trénink na obou závodních jezerech nebyl možný, tak jsme alespoň jezdili kolem dokola a zjistili jsme, že to prostě nepůjde. Místní byli velmi dobře obeznámeni i s taktikou lovu, protože jezera dobře znali. Avšak Australané, Francouzi, Američané a někteří Kanaďané tu trénovali před šampionátem i v době, kdy už byla oficiálně uzavřena (60 dní předem). V tom jsme byli v nevýhodě, avšak dobrý los na jezerech v prvním závodním dnu nám přinesl tolik informací, kolik jsme jich jako tým potřebovali.
Obě jezera byla zarostlá kanadským morem, což umožňovalo život pstruhů v pověstných hlubších kanálech mezi těmito rostlinami. Místní normálně zakotví a loví s velkou suchou muškou jako splávkem a pod ní umístěnými nymfami. Takto chytalo i mnoho místních rybářů na velkých řekách jako třeba Tongariro. Splávkové mušky byly obrovské, to aby se udržely nad vodou i v silném proudu a jeho turbulencích.
Naše dva tréninky na jezeru Kuratau nám přinesly tucet pstruhů, převážně duháků a pár potočáků. Hledali jsme úseky s velkými poli rostlinstva a vyhýbali jsme se místům kolem do vody napadaných stromů, protože ty se v závodních jezerech nevyskytovaly. Lovili jsme na plovoucí šňůry a pomalu potápivé šňůry s larvami vážek a nymfami, ale při nasazeni rychleji potápivých Di – 3 už to nefungovalo. Také nymfy nám přinesly pár pstruhů, kteří však preferovali větší vážky, černé pulce a černé Booby. Booby byla naše hlavní muška na horní přívěs a fungovala na obou závodních jezerech. Návazce musely být pevné, nejméně z 8 lb fluorkarbonu, protože bylo třeba udržet zaseknutého pstruha mimo dosah vodních rostlin, do kterých se vždy snažil uniknout.
Mušky
Když jsme byli posledně na N. Zélandu, tak jsme měli hrozné problémy získat tu kvalitní vázací materiály. Přivézt si nějakou srst nebo peří do země je vždy spojeno s velkým problémem, že vše bude na celnici pravděpodobně zkonfiskováno. Díky tomu, že Peter Veniard se stal naším sponzorem ve všech potřebách vázacích materiálů, tak na nás hned po příjezdu čekaly jeho předem připravené balíčky, které sem dokázal dopravit i přes jinak striktní bezpečnostní opatření.
Protože jsem už dříve lovil na jižní polokouli, tak jsem zde očekával pstruhy, kteří chtějí velká sousta, a v tom jsem se nemýlil. Dokonce i malí pstruzi se jako vlci vrhali v ostrém proudu na velké řece po velkém Haare´s Ear Nymph. Mnoho jich vzalo i osmičkové sparklery, které považovali za malé sladkovodní rybky.
Také suché mušky měly své chvíle na řekách, zvláště při spojení s nymfami. Když jsme měli oficiální trénink na jezeru Kuratau a Aniwehnua, tak vážky byly pro ryby vybíjecími vzory, spolu se vždy účinnými černými lurami. Já jsem už dříve používal Black Booby s devastujícími účinky na divoké duháky a potočáky v Kanadě, Austrálii a na Tasmánii a ten samý účinek měly i na jezerní pstruhy na N. Z.
Na obou malých řekách bylo důležité zvolit si správně průměr pro konec nástavce. Nymfy s měděnými tungstenovými hlavičkami byly volbou dne, s malými PTN a Stripped Quill nymfami to fungovalo neodolatelně. Zlatohlavá zaječí ouška byla rovněž výborná a chytili jsme na ně mnoho ryb, takže jsme si byli jistí, že tyto tři vzory budou v závodě fungovat na říční ryby.
Závody
Den první – kolo 1. – Whanganui River
Když jsem přijel na místo, obrovský stroj doloval z řeky masivní balvany a používal je na vytvoření jakési boční hráze. Prý to nemohlo ovlivnit mé místo, které leželo jen asi půl míle po proudu? Můj rozhodčí mi řekl, že to místo je tu velmi dobré, ale řeka teď byla docela kalná. Bylo to prvně co jsem zažil na N.Z., že voda nebyla naprosto čistá. A ten jeřáb stále pracoval, i když se rozhodčí maximálně snažili, aby toho nechal. Zakalená voda byla velkou nevýhodou pro všechna níže ležící místa.
Mé stanoviště mělo mnohem více vody, něž kolik by se dalo během tří hodin poctivě pochytat. Začal jsem tedy lovit v krásném, rychlém proudu až na spodním konci svého úseku.
Po začátečním signálu jsem poslal své oblíbené trio mušek na konec proudu. Na vrchním přívěsu jsem měl suchého chrostíka, za ním byla ve vzdálenosti 120 cm na prostředním přívěsu má Mary s měděnou hlavičkou a na konci jsem umístil další Mary. Po 4 hodech se suchá muška potopila a já sekl do obrovského duháka, který mi třikrát vyskočil z vody a pak mi spadl z háčku. Během prvních 40 minut jsem zasekl a ztratil další tři podobné ryby.
Stroj přeci jen zastavil bagrování a řeka se rázem vyčistila. Začal jsem tedy znovu na konci svého úseku a postupoval pomalu proti proudu. Po 45 minutách od zahájení závodu jsem přinesl rozhodčímu první úlovek a do deseti hodin jsem měl změřeny tři ryby.
Zbývaly mi tedy ještě dvě hodiny lovu a já si předsevzal mít 10 úlovků.
Během těch dvou hodin jsem zachytal svůj životní závod. V jednu chvíli jsem měřil rybu každé 4 minuty – všechny byly uloveny na druhé straně řeky a tak jsem vždy musel minutu brodit tam a zpět. Když jsem měl změřeno 10 kusů, tak jsem si říkal, že by jich mohlo být celkem 15. Když jsem se dostal až na 25 ryb, tak jsem si zvedal laťku na 30, na což jsem před pár hodinami nemohl ani pomyslet. Nakonec jsem měl 28 úlovků a to mi bohatě stačilo na první místo v tomto kole. (Odpolední druhé kolo bylo pro tuto skupinu závodníků volné.)
Den druhý – kolo 3. – Lake Rotoaira
Zvolil jsem si Di – 3 potápivku a nástavec 4,5 m dlouhý 8 lb Rio Fluorcarbonflex se třemi muškami. Na horním přívěsu jsem měl Black Booby se zeleným tělem, doprostřed jsem dal nezatíženou Dirty Damsel a na konci byla Green Damsel s měděnou hlavou.
Hovořil jsem už o tom, že se tu chytalo v dírách mezi rostlinami, ale proč to nezkusit v hlubší vodě na okraji těchto zelených podvodních polí? Tak jsem to tedy zkusil a během pěti hodů jsem ulovil svého prvního asi 4 lb duháka. Z toho jsem tedy usoudil, že to mám vše asi dobře seřízeno.
Taktika byla tedy nyní taková, že budu házet značnou část své šňůry Airflo 40+ Expert Di-3 a pak jí nechám klesat asi 10 vteřin. Dvě ryby vzaly mušku už hned po dopadu. Ke stahování jsem používal běžné osmičky a když se mušky dostaly až na konec dráhy, tak jsem je postupně vyzvedával a nechal viset asi 5 vteřin v hloubce u lodě. Čtyři ryby mi vzaly na pověšenou (hang), jednu rybu jsem ztratil a další tři záběry jsem promarnil.
Čtyři ryby vzaly mou Black Booby, tři se chytly na prostřední špinavou vážku a tři vzaly koncovou zelenou vážku. Má taktika spočívala v tom, že jsem se vyhýbal přímému lovu v podvodním rostlinstvu, kde se pohybovaly ostatní lodě. Dělal jsem své drifty až za loďmi soupeřů a tak jsem je měl jako na dlani a mohl jsem v klidu pozorovat vše co se tam dělo a tak jsem věděl, že je vše v pořádku. Po návratu do přístavu jsem měl 10 ryb a to taky stačilo na vítězství i v tomto kole.
Den druhý – kolo 4. – Lake Otamangakau
Mick Tinnion chytl na Velkém Óčku čtyři ryby ve specifickém kanálu mezi rostlinami. Taky tam ale nějaké ryby ztratil v rostlinstvu. Nejlepší se mu zdála pomalá potápivka, ale souhlasil s tím, že bych mohl vyzkoušet svou ranní taktiku, která fungovala tak dobře na jezeru Rotoaira.
Když jsem se snažil najít na Velkém „O“ nějakou čistou vodu, tak to nešlo. Obloha byla totiž zatažená a do vody nebylo vidět. Byl jsem si vědom i toho, že na NZ je zatažená obloha a vítr špatná správa o tom, že ryby neberou. Je tam tomu tedy obráceně než u nás na severní polokouli.
Po 30 minutách lovu jsem nic nechytl, tedy kromě travin. Viděl jsem ale Švéda ulovit dvě ryby těsně u břehu při stahování pomalé potápivky a tak jsem si najel do jeho driftu. Musel jsem ale svou Di-3 tahat mnohem rychleji a měl jsem záběry od malých pstruhů, které jsem ale nebyl schopen zaseknout. Přešel jsem tedy na pomalou šňůru a dal jsem na konec černého pulce (Black Straggle Fritz Taddy), uprostřed jsem nechal vážku a abych vše udržel nad rostlinstvem tak jsem vrchní mušku odstranil. Na konci jednoho stahování přišel drtivý záběr na hang a dostal jsem pak do podběráku krásného 5 lb duháka.
Tento úspěšný drift jsem ještě několikrát opakoval a pár ryb se přišlo podívat na mé mušky. Slunce se ztratilo a já měl najednou pocit, že ryby budou ve vodě blíže u hladiny. Odstranil jsem tedy vážku a vyměnil jí za lehčí Black Diawl Bach Nymph. První hod a já zasekl dalšího dobrého duháka na černého Diawl Bacha. Myslel jsem si, že jsem ho upálil, takový záběr jsem ještě nikdy neměl.
O hodinu později jsem už začal hrát vabank. Nasadil jsem plovoucí šňůru se 3 nymfani a chytal dalších 15 minut bez záběru, i když jsem viděl plno ryb jak sbírají u hladiny. Mick mi řekl, že ty ryby stoupaly také ráno za slunečního počasí a já tedy znovu přebil a tentokrát na sucho. Driftoval jsem dalších 15 minut a nic.
Třicet minut před koncem závodu jsme se dostali na druhou stranu jezera, kde byl hluboký kanál. Znovu jsem to vše vyměnil a nasadil Airflo 40+ Expert Slime line a použil jen dvě mušky: Diawl Bach a Black Lure. Při prvním driftu podél kanálu jsem trefil rybu a jakou, měla 689 mm.
Ještě o chvíli později jsem chytl pstruha 22 cm a další dva jsem ztratil u podběráku. Skončil jsem tedy se 4 rybami a ta velká mě vynesla ještě přes dva rybáře s 5 úlovky. Teď jsem tedy měl dvě první místa a jedno čtvrté a byl jsem průběžně na prvním místě v soutěži. Do konce však ještě chyběla dvě kola.
Ještě důležitější bylo, že Anglie byla na třetím místě, ale jen o dvě umístění před Francií a tak náš úkol pro poslední den byl porazit Francii a zůstat alespoň na třetím místě.
Den třetí – kolo páté – Waimakariri River
Poslední dvě kola mistrovství bývají vždy nejtěžší. Před námi tu už lovili tři výborní muškaři, kteří tvrdě pracovali 9 hodin a prochytali už prakticky každý centimetr vody. Rozhodčí nesmějí po zahájení závodu vstupovat do vody, ale zde jsem si ještě předtím mohl vybrat břeh, na kterém chci toho svého mít. Navedl jsem ho tedy na protější břeh a začal lovit na konci svého úseku. Během prvních tří hodů jsem vytáhl rybu 24 cm. Postupoval jsem proti se stejnou trojicí mušek, kterou jsem už použil na Whanganui, ale v menším provedení, což bylo s ohledem k povaze této říčky.
Pak jsem změřil další rybu a následovalo devět podměrečných úlovků. O hodinu později jsem se dostal do trochu hlubší vody, která byla také rychlejší a vyměnil jsem koncovou mušku za těžší Copper Head Mary a opatrně jsem v silném proudu postupoval proti vodě. Chytl jsem tu další dvě měřitelné ryby a dvakrát či třikrát jsem musel brodit ke svému rozhodčímu přes celou řeku a moc jsem si přál, aby teď byl na druhém břehu.
Brodil jsem dál proti silnému proudu a posílal svou kombinaci suché mušky s nymfami do rychlé vody. Suchou muškou (Retirer) jsem řezal hladinu a vtom se pod ní objevil rybí čenich. Zasekl jsem a měl jsem z pekla štěstí. Duhák vyskočil asi 10 metrů od mého prutu a pak se rozjel v silném proudu po vodě. Zdolával jsem ho velmi opatrně, protože jsem měl jen 4 lb vlákno a věděl jsem, že by mi to mohl snadno urazit. Krůček po krůčku jsem ho podešel a nakonec jsem ho dostal do podběráku.
Po všech těchto otřesech jsem se pustil zpět dolů po vodě a použil jsem Spidery jako nymfy s řídkými nožkami a s měděnou hlavou, které se nám osvědčily při tréninku. Zkoušel jsem s nimi chytat tzv.„mrtvý drift“, při kterém se prut drží hodně vysoko a pozoruje se oblouček šňůry pro zjištění záběru. Nyní jsem měl mnoho záběrů, ale většina ryb byla pod míru. I tak mi tato metoda pomohla ke konečnému zisku 10 ryb.
Co jsem však nevěděl bylo, že v tomto kole už bylo chytání mnohem obtížnější a mých 10 ryb stačilo na 6. místo v tomto úseku. Nevěděl jsem také, že jsem stále ještě na vedoucí pozici a ze všeho nejvíc jsem si přál, abych to už všechno měl za sebou.
Den třetí – kolo šesté – Waihou River
Dnes už vím, že jsem mohl porazit v posledním kole svého Francouze Bertranda Jacqemina (ten byl mistrem světa doma ve Francii – 2002) a dát tak týmu Anglie šanci porazit Francii a ukrást jí bronzovou medaili. Bertrand měl papírově dobré místo a já taky, protože obě dala ráno velmi pěkné úlovky, ale o to to mohlo být v posledním kole horší. Abych mohl porazit Bertranda, musel jsem ulovit alespoň 12 ryb, to byl můj cíl. A jako naschvál, jeli jsme oba stejným minibusem a lovili jsme také na sousedních místech. Stiskli jsme si ruce a popřáli před závodem „bon chance“.
Mé místo bylo strašné, neboť bylo rozděleno uprostřed řeky kopcem a přecházení od jednoho břehu ke druhému zabralo 4 minuty. Rozhodl jsem se, že začnu lovit uprostřed úseku ve vzdálenějším rameni řeky, která byla naprosto čistá, tekla rychle a byla hlubší než naše řeka Test za největší povodně.
Znovu jsem začal lovit se svým osvědčeným triem mušek a za 15 minut jsem chytl 3 pstruhy a můj plán se zdál docela realistický. Jednoho z nich jsem dostal na suchou mušku, ještě před tím, než jsem se rozhodl jí odstranit kvůli množství záběrů od podměrečných ryb.
Pochytal jsem tedy své místo a přešel jsem na 2 nymfy, abych se dostal více do hloubky. Chytl jsem další dva slušné duháky a pak jsem měl najednou pocit, že toto místo bylo už velmi silně pochytáno. Házel jsem své nymfy do všech možných i nemožných míst a nic, všechno mi to už přede mnou vylovil český šampión Tomáš Starýchfojtů. To byla moc špatná zpráva.
Nahodil jsem své nymfy do nejhlubší jámy a měl jsem zde 5 záběrů a ztratil jsem jednu dobrou rybu. Ryby byly nervózní a nedobíraly to, protože už byly popíchané Vrátil jsem se tedy na konec svého úseku a přešel znovu na své trio mušek, což mi vyneslo sedmou rybu.
Věděl jsem, že to nebude stačit a do konce už mi zbývalo pouhých třicet minut. A pak jsem taky věděl, že teď musím udělat nejtěžší rybářské rozhodnutí svého života.
Měl bych přezbrojit na sucho, abych ulovil ty 3 ryby, které jsem viděl dříve sbírat, nebo se mám vrátit znovu k nymfám a pochytat své místo od vršku směrem po vodě? Potřeboval jsem do svého limitu dalších 5 ryb a lov na sucho se mi nezdál v tomto případě tak produktivní a tak jsem se vrátil k trojici nymf a prohazoval všechna možná místečka, kde by se mohla ukrývat nějaká ryba, která ještě neviděla mušku. Ve svém úsudku jsem se však totálně zmýlil.
A bylo to – sedm ryb. Bertrand jich měl 9. Já skončil na 10. místě, když mě porazil Chorvat, který měl o rybu víc než já a Novozélanďan, který měl také 7 ryb.
Závěr
Přes noc se Anglie propadla ze třetího na šesté místo, ale bylo to velmi těsné. Mně stačilo ulovit v posledním kole jen o jedinou rybu navíc a měl jsem zlatou medaili mistra světa v kapse. Třetí místo by také bylo dobré, když nemám (za 4. místo) žádnou medaili, kterou bych teď mohl všem ukazovat. Tak jsem alespoň získal cenu za největší úlovek šampionátu. Příští rok je mistrovství světa ve Skotsku, na jezerech a na řekách. To bude prvně za posledních 15 let, kdy jezerní kola převáží nad říčními a to by mohlo být velmi zajímavé…
Poznámka ČM
V závěrečné větě se autor mýlí, jezerní kola též převažovala i na MS 1999 v Austrálii a v roce 2000 v Anglii. Doufáme, že naši závodníci získali z tohoto článku mnoho nových poznatků a jedinečných úvah přímo od mistra jezerního chytání z lodí.