Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Africký deník VI – Volný den v Kapském Městě
Vytvořeno: 06.05.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Jiří Pejchar
Africký deník VI – Volný den v Kapském Městě
Je snad první den v týdnu, kdy tu nefouká vítr, a tak se dá sedět na zahradě a dívat se na blikající horu Lion´s Head (Lví hlava), která vykukuje nad střechou sousedního domu. Proč blikající? Lion´s Head je hora sousedící s Table Mountain a z jejího vrcholu můžete vidět celé Kapské Město jako na dlani. Při setmění je to prostě nádhera. Za bezvětří jako dnes se na její vrchol vydávají stovky lidí, aby viděli tu nádheru, kterou jinde na světě neuvidíte. Když se sejde na vrcholu hory mnoho lidí, bliká její vrchol od blesků fotoaparátů jako vánoční stromeček. Podobné bezvětří jsem také nedávno využil a věřte, stojí to za to. Vždyť kde jinde uvidíte tak velké město, jako je tohle, z výšky několika set metrů nad mořem. Když vyšplháte na samý vrchol hory, potkáte tu turisty z celého světa. Všude kolem Vás je slyšet mnoho světových jazyků, jen ta čeština tu pořád ještě chybí.
Vítr, který tu jinak denně fouká, se dá přirovnat k tomu, co u nás v Čechách bere střechy domů a ničí lesy. Nejsem zrovna z těch nejlehčích, ale musím říct, že i se mnou si ten vítr někdy pěkně mává. Jednou, když jsme se vraceli s přáteli z muškařského klubu, jsem zahlédl na chodnících malá zábradlí, která byla postavena kolmo k chodníku jako nějaká překážková dráha. Ptám se proto svých přátel, co to je, a ti všichni se smíchem odpovídají, že je to na držení. Hned odbočili na místo, kde se dá bezpečně zastavit a: „Pojď si to vyzkoušet!“ Vylezl jsem z auta a ten vítr, co tu dul mezi domy, mě ihned přinutil postavit se pod ostrým úhlem k zemi. Byla to makačka, to vám řeknu, a podivné zábradlí mi přišlo nakonec docela vhod.
Každý den tu vidíte rozdíly, které vám připomenou, že jste na druhé straně zeměkoule a je to tu přece jen trochu jiné. Na předměstích Kapského Města jsou plechové kolonie chudých vrstev a o kousek dál luxusní domy, obehnané zdmi s ostnatými dráty a elektrickým vedením. Všechna okna a dveře tu mají opatřeny mřížemi a nechybí ani automatické bezpečnostní zařízení. To vám neustále připomíná, že jste v zemi s největší kriminalitou na světě. Na všech křižovatkách, jakmile auta zastaví na červenou, běhají v lepším případě prodejci všeho možného a v tom horším chodí s kelímkem a žebrají o nějaké ty drobné.
Snad jediné místo, kde jsem se s takovými lidmi nesetkal, bylo zábavní centrum Water Front. Vyplouvají odtud lodě na Roben Island, kde byl vězněn Nelson Mandela. Při procházce mezi obchody a restauracemi narazíte na mnoho hudebníků různých stylů. Na jednom náměstíčku tam vyhrává kapela složená z postarších pánů, kteří udivují svými výkony všechny kolemjdoucí. Když jsem se při poslechu díval na jednoho z nich, jak tahá knoflíkovou harmoniku, připomnělo mi to mého dědu, který na ni hraje se stejným zápalem.
Po cestě domů z Water Frontu jsem chodil kolem nedokončeného úseku mostu městského okruhu. Před dvaceti lety byl projektován pro několik jízdních pruhů, ale pak si kdosi uvědomil, že tolik mostů není vůbec potřeba, a některé ze staveb zastavil. Až doteď vypadají jeho části, jako by je někdo uřízl, a každou chvíli se tu natáčejí akční scény filmů s létajícími auty či motorkami. Kousek od tohohle mostu je veliký přístav, v jehož středu se tyčí těžební ropná plošina. Hned za ním začíná dlouhá pláž, která je rájem kite-surfařů. Prohánějí se tu ve vlnách na svých prknech, zapřažení za jakýmsi malým padákem, který jim umožňuje skákat až několik desítek metrů vysoko.
Tabulová hora trčící do výšky tisíc sto metrů je při pohledu z této pláže prostě úžasná. Jednou jsem někde slyšel, že Cape Town je nejkrásněji položené město na světě a teď z vlastní zkušenosti můžu říct, že to bude asi pravda…
