Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Africký deník V – Víkend na nádrži Laken Vlei
Vytvořeno: 01.04.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Jiří Pejchar
Africký deník V – Víkend na nádrži Laken Vlei
Muškařský klub v Kapském Městě vlastní kromě čtyř řek v okolí také právo rybolovu na padesátihektarové nádrži Laken Vlei, která se nachází sto osmdesát kilometrů severně od CT nedaleko města Ceres. Její hladina leží v nadmořské výšce tisíc čtyři sta metrů a je určena především pro zavlažování farem v okolí. Muškařský klub si na břehu postavil chatu a každý rok na jaře tu vysazuje pstruhy duhové o velikosti kolem deseti centimetrů. Pokud zde chcete rybařit, musíte si objednat rybolov v kanceláři klubu, stejně jako na řekách, protože denní limit je jen patnáct rybářů. Loví se tu převážně z lodí a boatů, muškaření ze břehu je možné pouze na polovině nádrže, protože ostatní břehy jsou dosti strmé.
S Korriem jsme si naplánovali rybolov na této nádrži na první březnový víkend. Objednali jsme si i klubovou chatu a v pátek po práci jsme vyrazili. Jel s námi ještě Korrieho velký kamarád Graeme, který je archeolog a muškaří již dlouhá léta. Na chatu jsme dorazili až po setmění, takže jezero nebylo skoro vidět. Jediné, co jsme mohli pozorovat, byla Mléčná dráha, která tu je díky malému osídlení perfektně vidět.
Ráno jsme vstali kolem sedmé hodiny a po snídani vyrazili v Korrieho nafukovacím člunu na vodu. Vítr foukal směrem od chaty do zátoky, a tak náš první drift s padákem směřoval právě tímto směrem. Nejprve jsem lovil s plovoucí šnůrou u hladiny, protože kolem nás sbíralo pár ryb. Tento způsob se však ukázal jako neúčinný, a tak jsem v přibývajícím slunečním svitu nasadil rychlou intermediální šňůru. Korrie pro změnu použil potápivou šňůru se dvěma velkými lurami. Náš první dlouhý drift však skončil bez kontaktu.
Pádlovali jsme nazpět pro další drift stejným směrem jen blíže k druhému břehu zátoky. Zkoušel jsem lovit v různých hloubkách, ale bez jediného záběru. Teprve až na konci tohoto driftu jsem měl kontakt s rybou ve veliké hloubce. Zastavil jsem mušky, změnil jejich pohyb, ale pstruh už si mých lur nevšiml. Hned poté Korrie zasekl možná stejnou rybu a po krátkém boji jsem mohl spatřit nádherně zbarveného malého duháka, který zabral na sedmicentimetrovou oranžovou luru snad v patnáctimetrové hloubce.
Chvilku jsme se na tom místě zdrželi, ale již bez úspěchu. Dokončili jsme tedy drift a rozhodli se jít něco pojíst na chatu. Během oběda jsme viděli jednoho muškaře lovícího z boatu, jak chytil pstruha blízko nás. Korrie mi řekl, že je tam veliký zlom z pětimetrové do patnáctimetrové hloubky. Než jsme dojedli, muškař zde skončil s lovem. Vyjeli jsme tedy na to místo a začali lovit s lurami na potápivých šňůrách.
První záběr na sebe nenechal dlouho čekat a Korrie vytáhl svého druhého duháka. Hned potom jsem ale ulovil dva duháky za sebou a bylo vyrovnáno. Celé odpoledne jsme se pohybovali ve stejných místech, a než Korrie odešel rozdělat oheň pro grilování, měli jsme každý na svém kontě čtyři pstruhy.
Když jsem vysadil Korrieho na břeh, tak jel jsem s člunem kousek dál od chaty na místo, kde opět začaly sbírat ryby. Nasadil jsem shutlecocky a začal lovit. Házel jsem vždy kolem sbírající ryby a odhadoval její pravděpodobný směr pohybu. Asi na desátý hod se mi podařilo ulovit pětatřiceticentimetrového duháka a po chvíli jsem zasekl ještě jednoho, ale ten mi spadl u lodi. Chytal jsem asi čtyřicet minut, dokud bylo vidět. Když jsem se vrátil na chatu, vonělo všude grilované jehněčí maso, které umí Korrie opravdu mistrně připravit. Po večeři jsme seděli u ohně a probírali dnešní úlovky. Korrie ulovil za sobotu čtyři duháky, já pět a Graeme po celodenním lovu ze břehu pouze jednoho. Bylo mi ho trošku líto, že musí lovit jen ze břehu, protože je po těžké operaci mozku a ještě trpí na lodi závratěmi.
V neděli ráno foukal vítr směrem od hráze nádrže k chatě, a tak jsme museli pádlovat pro náš drift dlouho proti větru. Projeli jsme po větru celou nádrž, ale bez jediného kontaktu. Rozhodli jsme se tedy, že pojedeme vyzkoušet jiné místo podobné tomu se zlomem dna u chaty. Zakotvili jsme loď poblíž skály, odkud na nás vyřvávali paviáni. Korrie ulovil po pár minutách duháka a já jsem měl asi dva drbance.
Nastal čas oběda, a protože si v Jižní Africe na nedělním obědě hodně zakládají, řekl Korrie, že půjde připravit něco k jídlu. Zakotvil jsem na místě, kde byly včera ryby a hned na první hod ryba, paráda! Druhý a hned další! Chvilku pauza a zase dvě v krátkém časovém úseku za sebou. Za těch třicet minut jsem ulovil pět nádherných duháků a asi dva ztratil při zdolávání. Korrie na mne zavolal, abych toho už nechal nebo jim vychytám všechny ryby, co tam jsou, a ať se jdu radši najíst.
Po vydatném obědě jsme znovu vyrazili na vodu a chytli každý ještě jednu rybu. Pak už ale nebyl čas, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů. Když bylo vše naloženo, vydali jsme se na zpáteční cestu. Korrie mi hned na začátku popřál dobrou noc, protože jakmile se auto rozjede, účinkuje na mne jako houpající kolébka na malé dítě. Byl to opravdu nádherný víkend, zatím nejlepší co jsem tu zažil. Jen těch ryb mohlo být o trošku víc, ale to je holt Afrika…