Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ostatní ] > Africký deník I. – Mé první zkušenost s Indickým oceánem
Vytvořeno: 01.02.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Jiří Pejchar
Africký deník I. – Mé první zkušenost s Indickým oceánem
Letos se mi naskytla možnost podívat se na nějakou dobu do Jihoafrické republiky, kde se učím angličtinu, poznávám nové technologie výroby nábytku a samozřejmě i muškařím. Bydlím u Korrieho Broose v Kapském Městě, se kterým mě seznámil pan Křivanec. Ve všední dny jsem na stáži v jedné nábytkářské firmě, která se zabývá výrobou hotelového nábytku a o víkendech vyrážíme s Korriem na rybářské výpravy do, jak on říká, nedalekého okolí. Mají tady trošičku jiná měřítka než u nás, protože naše první výprava k laguně Indického oceánu mířila do vzdálenosti 220 km.
Korrieho přítel Pierre, majitel nádherného rybářského obchodu, dal dohromady několik muškařů včetně nás, aby naplnil svoji dodávku, a v neděli ráno jsme vyrazili k laguně Indického oceánu zvané Die Mond. Po skoro tři hodiny dlouhé cestě jsme konečně dorazili na místo. Hned po vystoupení z auta mě tu zaujala velká cedule na plotu u parkoviště: „Zkontrolujte si prosím před Vaším odjezdem kola u aut, mohla by tam být želva“.
Po zakoupení licence pro denní lov se všech osm muškařů z našeho auta rozuteklo po laguně s cílem ulovit svoji leervis fish (garrick). Připravil jsem si tedy návazec a začal lovit také. No lovit, spíše jsem koukal kolem sebe na ostatní, jakou technikou loví. Po chvíli jsem svoje poznatky promísil s Korrieho radami a nahodil svého včera navázaného flippera. Stál jsem v laguně asi po kolena a kolem mě jezdila hejna mulletů a různých jiných druhů menších rybek. Po hodině lovu jsem se rozhodl změnit místo a odebrat se blíže k oceánu. Většina ostatních rybářů stála na místě a jen sem tam někdo popošel. Všichni na tom byli ale stejně jako já, bez ryby. Až když jsem cestou na místo potkal dva rybáře, zjistil jsem, že jeden z nich ulovil menší leerfish. Také jsem se dozvěděl, že ryby, které lovíme, vlivem malého stavu vody sem nenajely, a že to bude jen náhoda, když se nějaká dnes uloví.
Ukotvil jsem na vybraném místě u oceánu a začal lovit. Musím říct, že to ale dopadlo stejně jako před tím, a tak jsem kolem poledne vyrazil za přáteli něco pojíst. Od ostatních rybářů jsem zjistil stejné výsledky. Seděli jsme tam všichni tak nějak znuděně a najednou zazněla z Korrieho úst populární věta: „My tu ale normálně ryby chytáme!“ Čímž se snažil obhájit jejich tzv. speciální místo k lovu. No nic, řekl jsem si a šel znovu na to. Na břehu jsem zjistil, jak voda stoupá, a tak jsem rychle šel co nejblíže oceánu, protože se mi to zdálo jako nejlepší řešení. Blesklo mi hlavou, že by mohly začít leervis fish najíždět. Už jsem lovil skoro hodinu a stále bez kontaktu. Počáteční nadšení už mě opustilo a házel jsem svého flippera do vody spíše z povinnosti pozoruje krajinu. Bylo mi však divné, proč jsou všichni domácí rybáři na jednom místě daleko od oceánu a přitom stejně nic neloví.
Najednou zničehonic rána do mého flippera, který byl asi dva metry daleko, a pak už nic. Rána do mušky přišla zrovna v době, kdy jsem si říkal Korrieho větu: „My tu ale normálně ryby chytáme!“ Probudila se ve mně znovu rybářská vášeň a nahodil jsem do vln. Táhl jsem k sobě mušku co nejrychleji. Najednou asi deset metrů ode mě další rána do flippera a jako předtím pak zase nic. Nahazuji potřetí a při sledování skoro letící mušky po hladině vidím, jak ji ryba ještě obeplouvá kolem dokola. Takovou rychlost jsem u ryby ještě neviděl. Pak najednou bum a ryba visí… Paráda! Ryba kolem 45cm a táhla jako dvakrát taková ryba u nás. Moje sedmička to však zvládla, a tak jsem ulovil svoji první leervis fish v životě. Udělal jsem si hned snímeček a lovil dále. Intenzivně jsem házel a hledal nějakou aktivitu kolem sebe, ale už jsem neměl ani ťuk.
Po asi dvaceti minutách od ulovení ryby pro mě jde Korrie a vyzývá mě k odchodu na parkoviště. Gratuluje mi k mojí první rybě v Jižní Africe a sděluje mi, že jsem jeden ze tří rybářů, kteří dnes ulovili leervis fish. Bylo to pro mě obrovským překvapením a hodně mě to potěšilo. Když jsme přicházeli k autu, stáli u mostu kolegové a házeli do vody chleba. K těm kusům najížděli mulleti a oni je lovili se svými muškami vylepšenými chlebem nebo kouskem masa z mrtvých, kolem se válejících rybek. Přišlo mi to trošku komické lovit ryby na umělé mušky a přitom si vnadit. Vzpomněl jsem si přitom na naši jednu nejmenovanou nádrž s duháky. Po chvíli to zabalili a vyjeli jsme k domovu. Samozřejmě jsme před tím oběhli auto, abychom nezabili nějakou tu želvu.
Tento den strávený u moře byl nádherný, protože to byl můj vůbec první pobyt u moře v létě, a ta moje první leervis fish dobrý pocit zdvojnásobila…