Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Ochrana ryb ] > Čistota chovu
Vytvořeno: 01.01.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Peter Lapsley
Čistota chovu
(Volně přeloženo podle FF FT – leden 2008)
Na první pohled by se mohlo zdát celkem rozumné předpokládat, že faremně odchovaný pstruh obecný bude po vysazení do řek zneklidňovat domácí divoké pstruhy tím, že je bude vyhánět z jejich stanovišť, tím že bude požírat mladé divoké ryby a že bude rušit výtěr divokých ryb, nebo v horším případě i tím, že by se s nimi mohl vytřít a narušit tak genetickou integritu populací divokých ryb.
Tyto znepokojivé otázky a zvláště ta poslední vedly britskou Enviroment Agency k vypracování Národní strategie pro pstruhové a lipanové revíry, která byla zveřejněna v roce 2002, a v níž navrhla různá omezení, směřujících k zákazu vysazování dospělých triploidních pstruhů obecných do britských řek.
Jedním z cílů byla představa, že by se do revírů s divokými rybami měly vysazovat jen spolehlivé násady z přirozeného prostředí. Dále se v tomto dokumentu říká, že v říčních revírech, které mají významný podíl divoké populace z přirozeného výtěru, by měly být v případě triploidních násad používány pouze sterilní samice pstruha ob.
Nebylo překvapivé, že tento dokument vyprovokoval zuřivé odpovědi od dotčených majitelů revírů a jejich správců a hospodářů, kteří se dožadovali předložení podkladů, na jejichž bázi byla tato nová strategie vypracována. A po pravdě řečeno, žádné takové podklady ani neexistovaly. EA je vypracovala podle zásady, která říká, že když neznáš odpověď, tak raději udělej chybu z opatrnosti.
Aby si však EA zachovala důvěryhodnost, rozhodla se ověřit si své teorie, protože chtěla dokázat, že je schopná naslouchat i připomínkám svých oponentů. Zadala proto organizaci Game Conservancy Trust (GCT) provedení čtyř studií o souvislostech při zarybňování pstruhy obecnými a porovnat vlivy a souvislosti mezi diploidními a triploidními pstruhy a jejich vlivy na divoké pstruhy ob. Výzkum, který byl proveden mezi roky 2002 – 2006 byl hrazen společně z prostředků EA, GCT a také řadou jednotlivců. Probíhal na řekách Arrow a Monnow, což jsou dvě řeky na Skotské vysočině, které jsou napájeny vodou z dešťů a dále na řece Allen v Dorsetu a wiltschirské Avon, které patří mezi nížinné křídové toky napájené z podzemních vod.
V tomto období k nám dorazilo více druhů ryb, včetně lososa, pstruha, sivena a lipana. Můžeme předpokládat, že pstruh obecný k nám nedorazil jen v jedné vlně jako jednotný druh, ale že těch vln bylo několik a že byly tyto jeho poddruhy už odlišeny a našly svůj domov v Irsku a některé ve Skotsku. Bylo-li to tak, pak by se čistota více poddruhů projevovala a udržovala po mnoho tisíc let, protože tyto poddruhy byly dlouhodobě vystaveny možnostem vzájemného křížení. Vzhledem k tomu, že každý z nich upřednostňuje různý typ výtěrového substrátu, pokračoval jejich výtěr odděleně od ostatních.
Salmo ferox je tedy nejméně poddruh pstruha obecného, který se vyskytuje jen v Británii a Irsku. Pstruzi gillaroo a soneghan mají podobné znaky a pravděpodobně půjde i o poddruh dollaghan. Gillaroo (Salmo trutta Linneaus, 1758) se vyskytuje pouze v povodí řeky Shannon v Irsku, v jezerech v okolí města Galway a v Lough Mask, Corrib, Neagh a Malvin. Tato nádherná ryba s karmínovými a rumělkovými skvrnami ohraničenými bílým lemem na zlatém podkladu se většinou živí u dna, hlavně měkkýši, korýši a larvami chrostíků. Její zažívací trakt se vyvinul tak, že má velmi silné a svalnaté stěny, které se dokážou vypořádat s takovouto tuhou potravou.
Sonaghan (Salmo trutta nigripinnis), který žije v Lough Melvin ještě spolu s feroxem, gillargoo, pstruhem ob. a pstruhem mořským, je odlišný jak svým vzhledem, tak i svým životním prostředím a místem výskytu. Mladé ryby asi do hmotnosti 1 libry (0,45 kg) jsou tmavé, mají modrošedý hřbet, velmi zřetelně smolně černé ploutve, včetně velké ploutve ocasní. Na bocích mají pár černých teček a jen několik nevyzrálých teček červených.
Sonaghan žije, na rozdíl od ostatních poddruhů pstruha ob., od pozdního jara až do začátku podzimu ve velmi hluboké vodě, kde se živý mraky zooplanktonu, v nichž se pohybuje s otevřenými ústy a při tom filtruje drobné korýše z vody. Až když tito korýši na podzim uhynou, může se sonaghan zvednout nahoru, aby se pak krmil vodními i suchozemskými bezobratlými živočichy. Ale kromě krátkého období tření na počátku zimy žije jinak jen v hluboké vodě.
Patrně stejně odlišným druhem bude dollaghan, což je jakýsi sladkovodní mořský pstruh, který žije v jezeru Lough Neagh v Severním Irsku. Většinu svého dospělého života tráví růstem a tloustnutím na bohaté jezerní potravě a v období dospělosti se živí i v půl tuctu řek, do kterých táhne za výtěrem. Dollaghan nám velmi jasně ukazuje, že vidí svět zcela odlišně než my. Zatímco my definujeme mořského pstruha jako pstruha obecného, který migruje do moře za potravou, pak pstruzi to tak nevidí. Ti při migraci za potravou hlavou po proudu si nedělají starost ve které vodě se nacházejí, zda ve slané či ve sladké. Když plave dollaghan zpět proti proudu za třením je ve stejné kondici, stejně vypasený a světlý jako mořský pstruh a za denního světla je dokonce i stejně plachý.
Křížení
Existují ještě malé pochybnosti o tom, zda by se nemohli mezi sebou křížit ferox, gillargoo, sonaghan, dollaghan a pstruh obecný. Je známo, že se pstruh obecný a atlantský losos mohou spolu vzájemně úspěšně pářit, avšak jen ve velice vzácných případech. Genetická analýza pětikilového mořského pstruha, který byl uloven v červenci 2007 v River Doon ukázala, že se jednalo o křížence jikernačky pstruha ob. s mlíčákem lososa. Ryba, která vypadala jako mořský pstruh, byla původně označkována v řece Tyne v místě svého zrození. Takovéto křížení je však extremně vzácné, než abychom se s tím měli znepokojovat. Je skutečností, že ferox, gillaroo, sonaghan a dollaghan si udržují svou genetickou odlišnost jednoduše proto, že se třou v odlišných a oddělených oblastech.
A tady se objevuje řada zajímavých otázek. Pokud je mi známo, tyto 4 poddruhy salmonidů se vyskytují pouze v Británii, a proto by měly být podrobeny detailnějšímu genetickému výzkumu. Nemohlo by se tak například stát, že by pstruzi z jezera Loch Leven, jakož i zelenohřbetí pstruzi z jezera Kennet, či černoocasí pstruzi z Walesu by mohli být také samostatnými poddruhy pstruha?
A v budoucnosti by se také mohlo zjistit, že salmonidi a v tomto případě pstruh obecný, mají lepší navigační systém podle hvězdné oblohy, než si nyní uvědomujeme. Je velmi dobře známo, že losos a mořský pstruh se ke tření neomylně vracejí do řek svého původu a já se nyní zamýšlím nad otázkou, proč jen oni a proč by se stejně neměl vracet i pstruh obecný do stejných úseků řek, ve kterých se narodil? Ale to je zatím jen čirá spekulace.
Na otázku, zda existuje riziko, že by vysazené dospělé diploidní ryby mohly narušit genetickou integritu divokých populací pstruhů ob., dávají výzkumy GCT a prof. Fergusona celkem zřetelnou odpověď. Taková možnost je podle nich jen velmi nízká. Také výzkumy z kontinentální Evropy ukazují na to, že rozsah genetických změn u populací divokých pstruhů bude mnohem menší, než by mělo odpovídat vlivům umělého vysazování, které trvalo v některých případech i přes sto let.
To nás přivádí k dalším dvěma těsně spojeným otázkám. Ta první zní, zda v Británii ještě vůbec existuje divoký pstruh obecný? Je zde ještě vůbec řeka, která by nebyla v posledních sto letech zarybněna dospělými diploidními rybami? Jestliže se původní divoké ryby mohly kdykoliv křížit s faremně odchovanými, pak se zdá, že není bezdůvodné se přít i o to, zda tato „zkáza“ musí vždy nastat. Výsledky z evropských studií však prozrazují, zda není jisté, zda jsou tyto škody zanedbatelné.
Druhá otázka zní, zda sterilní triploidní ryby mají vůbec nějaký význam z pohledu rybářských perspektiv. GCT se na to ptala v dotazníku pro rybáře na revírech z okolí Salisbury. Tyto vody byly osazeny stejným počtem označených, faremně odchovaných diploidů a triploidů pstruha ob. Dotazníky v tomto průzkumu vyzývaly muškaře, aby použili stupnici od 1 do 5 k zhodnocení rybářské spokojenosti s každou ulovenou rybou. Pravidla tohoto revíru umožňují pouze lov na suchou mušku a loví se jen do 1. července, což také umožnilo zjistit, zda šlo o diploida nebo triploida a mohla se tak vyhodnotit i ochota těchto ryb brát suchou mušku.
Ztráta chuti
Vrácené dotazníky neukázaly významný rozdíl mezi oběma skupinami ryb v žádné z obou otázek. Rybáři hodnotili jejich vzhled jako podobný, jejich ulovení mělo podobné rybářské parametry a ryby měly stejnou chuť brát suché mušky. Někteří rybáři však nebrali anketu zcela vážně.
Podle Micka Lunna z Test and Itchen Asoc. EGM, který je v Anglii považován za nejzkušenějšího a nejrespektovanějšího rybářského hospodáře, jsou jeho zkušenosti s triploidy pstruha ob. tyto. Na začátku sezóny, až do doby kdy skončí líhnutí velkých májovek, se triploidi drží u dna a ke hladině se zvedají jen po velkých soustech a umělých nástrahách. Bude to asi i tím, že v křídových vodách Anglie je nedostatek přírodního hmyzu a patrně i proto, že triploidi neprodukují jikry a to vede k jakési ztrátě chuti těchto ryb.
Richard Slocock, spoluzakladatel organizace Wild Trout Trust, tedy další velmi zkušený rybářský manažer, hospodařil v posledních dvou letech na úsek řeky Frome pod Dorchestrem. Nejedná se o původní pstruhový revír s výskytem divokých populací pstruha ob., takže zde vysazoval společně jak faremní diploidy, tak i triploidy. Řekl nám, že triploidi (pocházející ze dvou různých farem) jsou zřetelně daleko více vázání ke dnu a méně často stoupají k hladině za potravou než jejich diploidní bratranci.
Jsou tu však samozřejmě i další faktory, které by měly být vzaty v úvahu, přinejmenším aspoň ty, které uvádí emeritní profesor genetiky na Universitě v Southamptonu Norman Maclean v odpovědi na konzultaci pro EA. Shrnul je do závěrů, konzultovaných předtím s mnoha odborníky tak, že mnohé rybí farmy, které nyní běžně produkují diploidní pstruhy ob. pro zarybňování revírů, by měly vážné problémy nejen při hledání dalšího nového místa, ale i s vlastním zavedením technologie produkce triploidů. Triploidi se totiž musí chovat odděleně od diploidních ryb. Normálně se produkují tlakovým šokem jiker, což by v rukou neodborníků vedlo k vysoké mortalitě jiker a plůdku, nebo k vysokému výskytu normálních diploidů mezi rybami, které by byly považovány za triploidní.
Profesor Maclean rovněž připomíná, že cena těchto triploidů je o 25 % vyšší i z důvodu jejich větší vnímavosti k malformacím a chorobám. Dále ještě poukazuje i na tu skutečnost, že triploidi jsou méně tolerantní k vysokým teplotám vody, což by se mělo brát na zřetel i vzhledem k probíhajícím klimatickým změnám.
EA je nyní v obtížné pozici jak se všemi těmito novými fakty naložit. Její úlohou je chránit a zlepšovat životní prostředí a tak by se měla dále zajímat o lepší poznání životního prostředí divokých ryb. Na druhou stranu však podporuje i rybaření jako sport a musí proto brát zřetel i na to, o co mají zájem rybáři. Zatímco většina muškařů bude patrně dávat přednost lovu divokých ryb, my jsme o trochu pragmatičtější. Víme, že umělé nasazování bude vždy nutné, zvláště v těch nejpopulárnějších částech revírů. Bude-li EA viděna rybáři a hospodáři tak, že chce provádění některých změn, učiněných na základě chybných rozhodnutí či papírových předpokladů, ještě urychlit, pak to nemůže nikomu a ničemu pomoci.
Zdá se mi, že by EA udělala nejlépe, kdyby postupovala podle známého pravidla: „Co není rozbité to neopravuj“, což bude jistě lepší než přestarostlivý přístup a přehnaná péče. Měla by proto zachovat stávající stav, který povoluje vysazování jak diploidních, tak i triploidních ryb v odpovídajících velikostech a v rozumném množství, podporovat další výzkum životního prostředí a genetické integrity divokých pstruhů obecných trvat jen na těch změnách, kde opravdu hrozí či už nastaly nějaké škody.