Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Dvakrát zlatý šampionát Evropy
Vytvořeno: 20.07.2018
Dvakrát zlatý šampionát Evropy
Autor: Pavel Chyba
Má čtvrtá účast na Mistrovství Evropy byla letos na domácí řece Vltavě a nádrži Květoňov. Nemám rád předčasné soudy o tom, že chytáme doma, takže výsledek je jasný a uvidí se jen, kdo bude druhý. Dobře si pamatuju na také domácí Mistrovství světa 2014, kdy jsme zlato vydřeli se štěstím a nic nebylo jasné až do posledního kola. Nicméně extrémně silné České družstvo, složené ze čtyř individuálních a čtyř několikanásobných týmových mistrů Evropy dodávalo i mně mnoho optimismu, že bych si konečně mohl sáhnout i na tu zlatou týmovou Evropskou medaili, která mi jediná chyběla do mé sbírky.
Protože se mi 14 dní před mistrovstvím narodil nový fanoušek Matěj, nemohl jsem se zúčastnit prvních tréninků. Zvolil jsem tedy klasickou přípravu týden chytání před šampionátem. Přijel jsem vlastně jako poslední z týmu, ale někteří kluci jeli zase domů za rodinami, tak jsme se tam v průběhu tréninku tak nějak prostřídali. Nebudu popisovat jednotlivě, co všechno jsme zkoušeli. Prostě na všechny styly muškaření postupně došlo, na všechno jsme něco chytli. Kdo zná Vltavu, dobře ví, že je plná ryb a chytit se dá opravdu na vše. Ovšem důležité je si z toho množství informací vybrat to podstatné. A tak k vlastním závodům…
První kolo jsem chytal na sektoru I – Vyšší Brod. Za roky rybaření a závodění, které jsem zde absolvoval, si můžu dovolit říct, že to tady dobře znám. Hned v autobuse po losu jsem věděl, že moje místo nebude nic moc. Mohla pomoct rotace, ale ta mě posílala z jedné pláně na druhou. Připravil jsem si celkem pět prutů, dvě nymfy (lehčí a těžší), suchou, strýmr a mušku splávek, jelikož jsem nic nechtěl ponechat náhodě. Začínalo se už v sedm ráno kvůli vodákům, ale musím říct, že to nebylo špatné ani pro ryby. Občas dokonce nějaký pstroužek sebral. Nebyly to klasické sběry, ale takové to špláchnutí a dlouho nic.
Ale začal jsem klasicky se dvěma oranžtagy a měnil jsem různé barvy hlaviček. Šel jsem od spodu úseku nahoru a prohazoval místa, kde jsem předtím mezi trávami viděl sbírající ryby. Po chvilce se mi podařilo podebrat první rybu. Zdálo se mi, že bylo lepší nejít vyloženě proti vodě, ale hodit před sebe nad místo, kde jsem čekal rybu, nechat mušky propadnout až ke dnu a když nepřišel záběr, tak přidržet prut, aby se mušky opět začaly zvedat ode dna. Po půl hodině chytání jsem měl asi šest, sedm ryb a to hlavní chytací místo teprve před sebou. Krásný hlubší proud u druhého břehu, kde ryby vždycky stojí. Pokračoval jsem v taktice, kterou jsem si stanovil, ale nemohl jsem nic chytit. Proto jsem se rozhodl, že vyměním mušku. Protože mi přišlo místo hodně zastíněné, použil jsem mou oblíbenou Red Tag Nymph se stříbrnou kuličkou a hned jsem přidal dvě ryby. Ale to bylo zase na dlouho vše. Celkem jsem v této první části chytil 11 ryb. Nebyl to žádný zázrak, ale ani propadák.
Druhé místo znám velmi dobře. Je tam hodně ryb, ale protože je to pomalejší voda, hůře se chytají. O přestávce jsem viděl při druhé straně sbírající ryby, tak jsem začal se suchou muškou. Na chrostíky jsem hned přidal asi tři ryby. Jenže po chvilce ryby přestaly sbírat, tak jsem musel opět vzít nymfu. Vybrodil jsem na vršek sektoru a šel protější břeh. Všimnul jsem si, že v místech, kde svítí sluníčko, nemám vůbec záběry. Využil jsem tedy toho, že stinných míst bylo stále ještě celkem dost a věnoval jsem se jim důkladněji. Nebyl to žádný velký masakr, ale postupně jsem přidával rybu za rybou, až jich bylo nakonec 23. Vedle měl Fin o jednu rybu víc, ale nakonec jsem ho na délku udolal. Dále měl Ital 25 ryb a na horních číslech utekli Ir a Španěl, který se stal vítězem sektoru se 34 kusy. Nakonec jsem se z toho tedy vylízal ještě s ucházející čtyřkou.
Odpolední kolo jsem odchytal na sektoru II – Čertovy proudy. Z rána už jsem měl nějaké informace na co chytat, tak jsem jen čekal, kde to bude. Tady mám asi Vltavu nejraději, hodně ryb, těžké brodění a často hodně technické chytání. Musím se přiznat, že moje první místo jsem vůbec neznal. Ve spodní části tišina, kde občas sebrala bílá ryba, a horní větší polovina byly klasické proudy. Začal jsem s nymfou na spodní části. Ještě ze břehu jsem chytil prvním hodem plotici a hned druhým proudníka. Dobrý začátek na uklidnění. O chvilku později jsem na té stejné pláni přidal ještě dva proudníky, ale už byl čas vyrazit do proudů. Nevím, co se stalo, ale dobrou půl hodinu jsem neměl ani záběr. Prochytával jsem hlubší proudy, ale i mělká místa u břehu, měnil mušky, ale výsledek žádný.
Na Čerťákách jsem již hodně závodů odchytal, ale takovou kalamitu jsem tam ještě nezažil. Že jsou ryby popíchané a jenom do mušek šťouchají, jsem zažil mockrát, ale tady jsem neměl ani ty šťouchance. Takže stručně řečeno, za hodinu chytání v krásných místech jsem chytil tři hodnotitelné ryby a o moc víc příležitostí jsem ani nedostal. Do rotace jsem šel tedy se sedmi kusy, z čehož mi bylo hodně úzko. Když se však má dostavit výsledek, musí přijít i trochu toho štěstí. Další místo jsem znal, teda jenom jednu část. Od rozhodčího jsem věděl, že ráno tam chytala Tereza z českého ženského družstva a strašně to tam seřezala. Využil jsem tedy toho, že na tomto místě je ostrov a Terka i všichni po ní šli tu druhou stranu. Nezbylo mi tedy, než jít tu stranu vizuálně horší a plnou klacků. Ovšem po jarním tréninku jsem věděl, že i plnou ryb. Na stejné mušky, jako v kole předtím, jsem začal přidávat ryby a za hodinu a půl jsem jich tam chytil 24. Celkem tedy 31 ryb, což byla jednička v sektoru a velký spadený kámen ze srdce. Po druhém kole jsme se dostali v družstvech do vedení.
Třetí kolo bylo z mého pohledu nejjednodušší – sektor III. od Herbertova až nad Rožmberk. Na tomto jediném říčním sektoru byli vysazeni duháci. A já měl při losu takové štěstí, že jsem měl asi největší duhákovou jámu. Připravil jsem si opět pět prutů, ale tentokrát zbytečně. Začal jsem se strýmrem, dva černé a vranku u šňůry DI 3 a 95% času ho nedal z ruky. Začal jsem v horní částí úseku, kde proudy začaly přecházet do rozlitější a hlubší vody. Po chvilce jsem měl první rybu a pak už to šlo ráz na ráz. Házel jsem šikmo v ne moc ostrém úhlu přes proud do druhého břehu a pomalými zátahy vedl mušky k sobě. Záběry přicházely po náhozu, v průběhu tahání, ale hodně jsem jich dostal, když už jsem měl skoro šňůru ve špičce prutu a jenom držel mušky v proudu. Ryb tam bylo tolik, že mi skoro ani nevadilo, když mi jich spadlo pět v řadě. Posledních asi deset minut jsem vzal ještě nymfu a chytil další dvě ryby. Celkem tedy 35 kusů a o jedničce nebylo pochyb. V družstvech jsme se ale propadli na třetí místo.
Odpoledne jsme měli volno, byl čas si dovázat úspěšné mušky a připravit se na poslední dvě kola. Mě čekal obávaný Květoňov, kde se nám v prvních třech kolech moc nedařilo ani z lodě ani ze břehu. Ivan ale z třetího kola přivezl pro mě důležitý poznatek, viděl francouzské mušku, kterou úspěšně používali. Zelené korále, tělo z černé šenylky s modrofialovými odlesky a černý marabu ocas. Tonoucí se stébla chytá, tak jich bylo pět „podobných“ umotáno.
IV. kolo jsem tedy chytal na Květoňově ze břehu, tři hodinová kola s rotací. V autobuse jsem se dozvěděl los a informace k daným místům nebyly moc pozitivní. V předchozím dni se na mých prvních dvou místech nechytla ryba, ale poslední místo prý mělo být dobré, tak mám vydržet. Připravil jsem si tedy pruty od hladiny až po DI3, níž to podle zkušeností z předchozích kol nemělo cenu jít. Na všechny pruty jsem dal stejné mušky, koncová zajícovka se zeleným korálem, prostředek ta „francouzská“ muška a horní přívěs malý oranžový blob. Začal jsem chytat s rychlou intermídou. Nic se nedělo. Po asi dvaceti minutách chytil vedle mě Polák rybu. Změřil, zapsal, rozmotal, nahodil a měl další záběr. Pro sebe jsem si jeho šňůru identifikoval jako pomalé 40+ s těžšími muškami. Nahodil, párkrát rychle zatáhnul, zastavil, zase rychle zatahal, a tak pořád dokola. Tak jsem vzal také moji oblíbenou pomalou intermídu a začal kopírovat. Po chvilce jsem měl první zátah, ale rybu jsem minul. Byla však hodná, ještě si pro to dojela a já tak měl první zápis. Za chvilku přišel druhý záběr, rybu jsem dotáhl ke břehu, ale bohužel mi spadla. To už měl Polák tři duháky. Nedalo se nic dělat, další záběr jsem do rotace nedostal. Na příští místo jsem šel pod cestu, kde se v prvním kole chytlo docela dost ryb na rychlé intermídy a pomalé tahání. Nemám to rád a navíc jsem na to v prvním kole neměl ani záběr. Řekl jsem si tedy pro sebe, že to budu tahat deset minut a pokud nepřijde záběr, vrátím se k pomalé intermídě. První záběr přišel asi po pěti minutách a do deseti minut jsem měl další rybu. No a pak jsem měl 45 minut klid. Když byly asi tři minuty do konce, vyskočila na opačné straně mého úseku ryba. Přemístil jsem se tam a prvním hodem nic. Druhý hod už byl v poslední minutě, ale vyhodnotil jsem si ho jako nepovedený, tak jsem to ještě rychle stáhnul, abych se pokusil o lepší. Spadlo to snad do stejného místa, ale když jsem rozjel mlýnek, okamžitě jsem na druhé straně cítil odpor. Čtvrtá ryba těsně před troubením, super! Čtyři ryby měl ještě Francouz a Ital. V poslední rotaci jsem šel do toho nejlepšího, co mě ten den mělo čekat. Tam se však dnes ještě nic nechytlo. Začal jsem se stejnou taktikou jako předchozí kolo, ale přišlo mi, že jsem hodně hluboko, tak jsem zkusil pomalou intermídu i podhladinovku, ale záběry stále nepřicházely. Přes rybník jsem viděl, že Francouz přidal pátou a hned šestou rybu. V duchu jsem si říkal, že toho už nedoženu, že to chce aspoň jednu rybu, abych udržel dvojku, trojku. Po neúspěšných pokusech jsem se na posledních deset minut vrátil k rychlé intermidě a záběr na sebe nenechal dlouho čekat. Změřil jsem pátou rybu a vnitřně byl spokojen. Nahodil jsem, záběr a šestá ryba v podběráku. To jsem si začal myslet i na Francouze. No a pak přišla i sedmá ryba a vše bylo vyřešeno. Šest ze sedmi ryb jsem chytil na tu „francouzskou“ mušku, vyplatila se. V týmech jsme byli pořád třetí. V jednotlivcích jsem si udělal drobný náskok a rozhodnut, že už ho nepustím, jsem vyrazil na loď.
V. kolo – Květoňov a místní specialita zakotvená loď. Tohoto kola jsem se bál nejvíc. Když loď, tak by měla driftovat. Tady je člověk uvázaný někde na volné vodě a musí doufat, že mu tam ty ryby projedou. Navíc soupeři hází každý na opačnou stranu lodi, tak je důležité si i dobře zvolit stranu a doufat, že se neotočí vítr. Měl jsem dobré první místo, tady jsem si měl nachytat náskok. Po deseti minutách jsem měl na hang dvě ryby, začátek byl tedy dobrý. Jenže pak se to zarazilo. Dva pěkné záběry jsem neproměnil a do konce kola už jsem víc záběrů nedostal. Věděl jsem, že je to špatné, protože na ostatních bójích již není kde to dohnat, kromě devítky, která dala zase oběma závodníkům po deseti rybách, a to na tu bóji měli přijít ještě čtyři další. Pro mě z toho byl rázem boj při nejlepším o sedmičku. Na dalším místě jsem neměl po dvaceti minutách ani potah, ale ani nikdo jiný v okolí. Rozhodl jsem se tedy vyzkoušet jiné mušky. Pro stav největšího zoufalství jsem měl připraveného jednoho velkého černého strýmra s oranžovou tungstenovou hlavou 4 mm. Dal jsem ho tedy na konec s vidinou toho, že by mohla přilákat nějakého z těch větších duháků. Skoro se s tím nedalo házet, ale svůj efekt v podobě jedné ryby to nakonec přineslo. Sice nebyla na toho strýmra, ale zatáhl mušky do správné hloubky. To byl jediný záběr za celou hodinu.
Měl jsem dost času sledovat poslední místo. Chytal tam Ital a Angličan. Angličan chytil dvě ryby a ještě měl jeden záběr. Věděl jsem tedy, kam chci tu hodinu házet. Čekal jsem snad do poslední minuty, abych seděl na správné straně lodi a házel tam, kam jsem chtěl. Začalo kolo, jednou jsem nahodil, vítr se otočil a zbytek kola jsem házel tam, jak celou dobu Ital. Po půl hodině jsem konečně dostal záběr a rybu i zdolal na zajícovku se zlatým tungstenem, ale pořád to chtělo ještě jednu rybu přidat. Přibližně pět minut do konce jsem přišel o tu „francouzskou“ mušku. Přebral jsem si to jako znamení, že to chce změnu. Dal jsem tam tedy zajícovku se zelenou kuličkou, která nám v předchozích dnech fungovala nejlépe. V lodi proti mně chytil někdo rybu a druhým hodem mu další spadla. Sice už jsem ani moc nedoufal, ale hodil jsem to směrem k té lodi a pomalým mlýnkem tahal k sobě. Běžela poslední minuta, šňůru jsem již měl skoro celou staženou a chystal se na závěrečný hang. V tu chvíli jsem dostal záběr. Ryba mi málem vytrhla šňůru z ruky, ale zásek seděl. Cítil jsem, že je to větší duhák. Ihned se vydal ke šňůře, na které jsme byli přikotveni. To už troubili konec závodu. Věděl jsem, že to je ta rozhodující ryba, že ji nesmím uspěchat, ale že ji zase nesmím nechat zajet k tomu provazu. Chvilku jsme se přetahovali, až konečně vyjela k hladině, já ji nabral do podběráku a mohl jsem si zařvat. Ze břehu se ozval potlesk a bylo dobojováno.
Začalo se počítat, jestli mi to klapne nebo ne a hlavně, jak to dopadne v týmech, protože v posledním kole na Květoňově byly nuly u našich největších soupeřů Francouzů a Španělů. I na řece kluci zabojovali a svoje soupeře porazili. Bylo to dlouhé čekání, ale na dobrý konec se vyplatí čekat. Zlato v týmech i jednotlivcích nikdy neomrzí. A Ještě bych chtěl věnovat aspoň odstaveček, i když by si zasloužily celý článek, českému ženskému družstvu. To, že vyhrají kategorii žen, to se dalo čekat. Ale to, že budou dělat jedničky, dvojky, trojky a budou prohánět i ty nejlepší družstva, aby nakonec skočily v celkovém pořadí čtvrté, to asi nečekal ani největší optimista. I když čtvrté místo nebere žádnou medaili, bohužel, v mých očích je hodnota jejich výsledku snad větší, než výsledek nás chlapů. Holky, klobouk dolu a ještě jednou gratulace.