Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Africké dobrodružství mladých českých muškařů
Vytvořeno: 27.11.2017
Africké dobrodružství mladých českých muškařů
Autor: Jiří Pejchar
Musím se Vám pochlubit, mám z toho radost! V lednu to bude deset let, když jsem poprvé přijel do Jihoafrické republiky. Od té doby jsem si tam vytvořil spousty přátel a musím říct, že se tam vždy cítím jako doma. Mám tu zemi a lidi rád. V roce 2013 přijel prvně juniorský jihoafrický tým do Frýdku-Místku, aby se zúčastnil juniorského pohárového závodu Velká cena Severní Moravy. Afričtí kamarádi zvali naše závodníky na jejich závod nebo jen tak na ryby a dlouho nikdo nechtěl jet. V minulém roce tu byli Afričané znovu a od nás stále nikdo ne a ne jet pro změnu k nim. Až letos! Napadla mě totiž varianta výměnných pobytů, které jsou finančně výhodnější pro obě strany, protože si všichni účastníci hradí vše sami. Kluci by spolu byli více v kontaktu, což prospěje oběma stranám. Dohodli jsme tyto podmínky s Louisem a Aubreym a vyhlásil jsem to v Čechách mezi juniory. Musím říct, nestačil jsem se divit, protože za pár dní se přihlásilo hned šest závodníků a udělali mně tím velkou radost. Sedmý závodník se ještě rozhodoval, protože mu maminka řekla, že se mu nechce. Nakonec jsme však jeho ctěnou maminku přesvědčili, že ho tam nikdo neukradne a tak se k nám přidal i ten sedmý závodnický človíček.
Vznikl tedy tým těchto lidiček: Erik Marek, Honza Oliva, Honza Wittner, Vítek Šindelář, Radek Gračka, Tonda Pleskač a Tomáš Glaesner. Tomášův taťka Zdenda se stal mým organizačním parťákem a mohlo se začít chystat na příjezd Afričanů, kteří přijeli v květnu na Mistrovství České republiky na řece Chrudimce ve Slatiňanech. Nás naopak čekala cesta do města Douglas na Národní šampionát Jihoafrické republiky na řekách Orange a Vaal. Kluci se ve Slatiňanech velmi skamarádili a těšili se tak do Jižní Afriky ještě víc.
Je brzy ráno a my se všichni scházíme na Vídeňském letišti. Odeslali pečlivě zvážená zavazadla a pak šup do letadla směr Londýn, Madrid a Johannesburg. Máme v týmu letecké nováčky tak je trochu uklidňujeme a trochu si z nich sem tam i utahujeme, aby bylo veseleji. Všichni si dlouhý let užili a z nováčků se podle jejich slov stali milovníci létání. Dosedli jsme v Johannesburgu, kde nás vyzvedl Aubrey s Divanem. Divan pak s kluky čekal na letišti, až my vyzvedneme auta. Chudák vůbec nečekal, co se bude dít, když těm našim bláznům podá prst. Hned jak jsme se pro ně s auty vrátili, řekl mi, že mu vybili data z mobilu během deseti minut. Nalodili jsme se a vyrážíme na cestu do Elgro River Lodge, kde mají Africké dámy svůj šampionát.
Projíždíme Johannesburgem, kluci fotí, pozorují město, pak krajinu a po dvou hodinách jsme na místě. V Elgro River Lodge nás vítají místní malé opičky. Dámy zrovna závodí a tak se hned utíkáme podívat. Koukám do řeky Vaal a samá známá milá tvář, hurá, jsem zase tu a bude legrace. Dámy lovily o sto šest a klukům se to také líbilo. Druhý den ráno jsme ihned naskákali do aut a frrr o kousek výš, chytit Yellow fish. Ani jeden z našich kluků tyto silné ryby nikdy nechytal a tak jsem se těšil na jejich výraz při prvním kontaktu s rybou na prutě. Mušky ve vodě a Tomáš táhne svoji první Africkou rybu! Jeho výraz mě nezklamal a velmi pobavil. Tahal totiž mrňouska a ten s ním cvičil jako obr. Za chvilku Witty a ten samý případ. Dva závodníci pokřtěni, a teď, hlavně ať chytí i ti ostatní. Povedlo se! A ne jen jednu! Přiznám se, spadla ze mě nervozita. Bál jsem se, aby se tu klukům líbilo. Mezitím dámy dochytaly a večer jsme pogratulovali vítězkám.
Ráno jsme brzy vstali, nalodili se do aut a vyrazili na dlouhou cestu do Douglasu, kde na nás už čekal můj kamarád Jacques. Ubytovali jsme se v jeho kempu hned u řeky Orange a kluci vyrazili prubnout zdejší rybí osádku. Od vody je brzy vyhnala bouřka, nějaký ten kousek ale ulovili. Řeka Orange byla daleko chladnější a špinavější a teplomilné Yellow fish moc nespolupracovaly. Bylo jasné, že celý šampionát bude soubojem o velice málo ryb. To málo co jsme však chytili nám i tak dalo informace, abychom byli na šampionát připraveni.
Přestěhovali jsme se do internátu místní střední školy. Večer slavnostní večeře, porada kapitánů a losování do skupin. Čísla se tentokrát nelosovala, protože všichni závodníci ze skupiny, chytají v jednom sektoru bez vytyčených míst. Systém je podobný jako při lodním závodě s minimálním odstupem druhého rybáře na délku tří prutů. Tenhle systém jsme nikdo z nás ještě nezažil a tak jsme byli zvědaví na první závod. Kluci dovazovali poslední mušky a ladili jsme všechny šnůry a návazce. Firma Hanák competition nás vybavila pruty Superlight a Alpen Nymph aftma 4 a 5. Pruty při tréninku skvěle držely a Muddy ani Yellow fish na ně nevyzrály!
A je to tady! Rozdělili jsme si kluky do aut a hurá na úseky. Stal jsem se osobním řidičem Radka Gračky a dvou afrických závodníků od něj ze skupiny. Jako první jsme jeli na sektor 2 na řece Orange. Řeka byla kalná jako při tréninku. Probrali jsme s Radkem taktiku a závod začal. Nikdo neulovil rybu dlouhé dvě hodiny a teprve v poslední hodině se ryby začaly chytat. Vždy, když někdo táhl rybu tak ostatní závodníci již běželi na jeho místo, aby si ho zabrali pro sebe. Po změření ryby na břehu tak musel vždy lovec na jiné místo. Musím říct, že jsme z toho byli trošku vykulení, jak měli všichni „ostré lokty“ u tohoto systému závodu. Radek měl jednu Muddy fish na prutu, ale bohužel byla asi podseknutá a brzy mu spadla. Závod skončil, máme bohužel nulu. Ostatní kluci sem tam rybu chytili a Tondova skupina měla celá nulu. Po tomto kole jsme v týmech skončili až na sedmém místě. Během oběda jsme vše probrali a s bojovnou náladou odjeli na sektory. S Radkem přijíždíme na sektor 3. Dopoledne se tu nějaké ryby chytaly tak snad i my nějakou vyndáme. Ve spodní polovině sektoru byl krásný proud do, kterého se napáskovala polovina startovního pole. Radek začal dle dohody v malých proudcích. Chvilku to tam zkoušel, ale bez úspěchu. Všiml jsem si, že na druhé straně řeky jsou také krásná místa a měli by tam být ryby. Jacques mi potvrdil, že tam přebrodit jde i za tohoto vyššího stavu vody. Závodník by však musel vyjít tak 200m proti proudu po břehu, přebrodit šikmo na druhou stranu po prsa ve vodě a pokud by tam chytil rybu, tak zase to samé zpět na břeh k rozhodčímu. Křikl jsem na Radka, vše jsem mu vysvětlil a on hned kývl, „ Jdu do toho!“ Vyběhl sektor až k číslu a přebrodil 200m širokou řeku Orange. Stopoval jsem to, a trvalo mu to 12 minut, než došel na lovné místo. Na druhé straně během chvilky chytil rybu a pelášil k rozhodčímu. Doběhl zadýchaný, totálně mokrý, protože sem tam mu koukala během brodění jen hlava, ale byl šťastný. „Kolik mám času?“ ptá se mě, „Asi 90 minut“, odpověděl jsem. Uviděl jsem bojovný výraz ve tváři a uslyšel odpověď: „ Přinesu ještě aspoň tři!“ a odběhl bojovat dál. Bojoval jako lev a opravdu je přinesl. Bylo z toho krásné druhé místo v sektoru po obrovském boji. Vracíme se zpět na internát a s radostí zjišťujeme, že i ostatní srdnatě bojovali. Druhé kolo jsme vyhráli! Hurá to byla nálada!
Ráno ten samý koloběh a Radek tentokrát sektor 4 na řece Vaal. Byly tu vidět Muddy fish na mělké vodě a tak Radek začal hned zkraje v největší mělčině. Během chvilky měl rybu a parádně ji zdolal. Při závodě, kdy se chytá málo ryb, ryba hned v prvních chvilkách velmi uklidní. Radek se šel podívat po sektoru a objevil zátoku, kde bylo snad padesát malých sumců. Pozoroval jsem to z dálky: „Volavka“ stála v klidu, jen ladné pohyby prutem, prudký zásek a už jezdí! Je v síti a Radek už běží a nese sumíka skoro 70cm. „Je jich tam hodně“, hlásí a běží si pro dalšího. Za chvilku zase běží s rybou a to už nemohlo být bez povšimnutí afrických závodníků. Seběhli se do zátočiny a Radek neměl kam jít. Vběhl do mělčiny, kde se ukázala ryba. Chytil ji! Měl jsem velkou radost, jak mu to jde. Ostatní závodníci to již mezitím v zátočině vzdali a Radek se tam mohl vrátit. „Volavka“ chodila v zátočině s chladným výrazem a najednou bum! Boj, podběrák a sumík zase venku. Opět se tam seběhli ostatní závodníci, ale zase je to brzy přestalo bavit. Tento koloběh se ještě několikrát opakoval a Radek vyhrál sektor se sedmi rybami! Honza Oliva byl na sektoru 3, kde ráno Radek brodil přes řeku a Honzík jej napodobil! Třetí kolo za námi a další parádní výsledek týmu. Odpoledne jedeme s Radkem na sektor smrti, kde se chytá nejméně ryb. Řeka Orange tu vypadá krásně, ale ryby tu bohužel fakt neberou a tak se čeká na jeden jediný záběr. Některým závodníkům přichází a dokonce hned několikrát. Radek tady svoji šťastnou rybu také ulovil a tak jsme velmi spokojeni. Večer s hochy probíráme dojmy a taktiku na poslední den. Honzík Oliva má závod perfektně rozjetý a jde na sektor smrti číslo 5. Když chytí rybu, měl by vyhrát, držme mu palce!
Krásné ráno všem, sluníčko pálí jako blázen je nádherné počasí. Sektor 1 nás hezky přivítal. Na mělčinách se prohání Muddy fish a závod je zahájen. Závodníci vběhnou do vody jako smyslu zbavení a všechny Muddy fish jsou v mžiku splašené. Sem tam se chytne ryba, když Radek asi v polovině závodu také jednu zapřáhl. Yellow fish srdnatě bojovala a Radek s ní musel brodit asi 100m dolů po proudu. Krásná ryba! Blížil se konec závodu a Radek stále jen jedna ulovená ryba a na vítězství bylo potřeba, alespoň tři kousky. Během posledních pár minut se začaly Muddy fish stahovat zase ke břehu a sem tam ji někdo ulovil. Mávám na Radka, který hned přiběhl a našel si místo mezi závodníky. Nymfoval, nevynechal jediné místo v řece a najednou bum, Muddy fish jezdí jako kámen přilepená ke dnu. Je tam! Hurá! Rychle změřit a bojovat dál, zbývá jen pár posledních minut. Radek nymfuje, rozhodčí si bere trumpetu k ukončení závodu a najednou zase rána záseku! Muddy fish si zase hraje na kámen, ale Radek ji prostě šanci nedal. Během Radkova zdolávání závod skončil a tato třetí ryba byla opravdu vítězná! Přijíždíme na ubytování a postupně dojíždí i ostatní. Čekáme už jen Honzíka Olivu, jestli ulovil tu svoji zlatou rybku. Už ho vidíme, ale jeho výraz bohužel napovídá vše. Nevadí, všichni chytali fantasticky a kolo jsme opět vyhráli. U večeře si počítáme výsledky, kdo by jak na tom mohl být v jednotlivcích. Honzík bohužel o svoji šanci na bednu přišel. Tonda, po svojí nule na začátku, chytal parádně, takže by na tom mohl být hodně dobře. A také, že ano! Skončil druhý v jednotlivcích a v týmech jsme vyhráli, bomba! Honzík Oliva nakonec krásné 4. místo, Radek Gračka hned za ním 5., Erik Marek 11., Honzík Wittner 27., Tomáš Glaesner 34. a Víťa Šindelář 57.
Druhý den ráno, jsme se rozloučili a vyrazili zpět na cestu do Elgro River Lodge na poslední noc před odletem. Odpoledne jsme si ještě krásně zachytali, protože voda v řece Vaal byla o dost teplejší a ryby aktivnější. Kluci dokonce chytili krásného sumce 130cm a pak ještě jednoho kousek přes metr. Při cestě na letiště nás čekalo ještě jedno malé dobrodružství. Na dálnici v Johannesburgu jsme před sebou tlačili velký mrak bouřky, který se rozhodl vyrazit proti nám na zteč a bojoval silným lijákem a kroupami. Během chvilky kroupy ucpaly všechny kanály a dálnicí se, proti nám, valila čím dál větší a hlubší řeka. Naštěstí jsme již byli na kopci a voda kolem nás jen protékala. Hůř na tom byli ti pár set metrů pod námi v dolíku, kde se voda hromadila a některá auta zatopila až po střechu. Nebylo ani kam vrátit auta, protože jejich budovy a dvůr zaplavila voda. Naštěstí jsme vše projeli a mohli se těšit na let domů.
Na závěr bychom chtěli moc poděkovat všem našim fanouškům, kteří nás na dálku podporovali a byli s námi díky online přenosům na messengeru. Byla to paráda, děkujeme! Maminkám, které jsem děsil, například při komentování Radkova brodění, se ještě jednou omlouvám. Děkujeme také firmě Hanaák Competition za zapůjčení prutů Superlight a Alpen Nymph aftm 4 a 5, které nás hnaly za vítezstvím!