Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Nevhodné pro nejlepší světové muškaře
Vytvořeno: 03.12.2013
Nevhodné pro nejlepší světové muškaře
Zdroj: (Volně přeloženo z Trout Fisherman č. 451, listopad/prosinec 2013)
John Horsey říká, že řídící orgán FIPS Mouche se musí zlepšit.
Reprezentovat svou zemi na nejvyšší možné úrovni je největší čest pro každou sportovce. Takže když jste konečně dosáhli svého cíle, měli byste mít nárok očekávat, že místo a s ním související rybaření bude odpovídat vaším snům.
Byl jsem velmi poctěn tím, že jsem měl možnost reprezentovat Anglii 15 krát na světové úrovni a získal při tom jednou zlato v týmech, dvakrát bronz v týmech a jednou jsem byl třetí v jednotlivcích. Jsem také nejdéle sloužícím mezinárodním závodníkem na světové úrovni poté, co jsem vyhrál svůj první titul už v roce 1989. Takže mám pocit, že jsem dostatečně kvalifikovaný k tomu, abych informoval o tom, jak probíhalo mistrovství světa v Norsku letos v srpnu.
V roce 2012 Norové uspořádali " nanečisto " přátelskou akci pro všechny země, s použitím většiny úseků , které byly pravděpodobné pro zařazení do letošního mistrovství světa . Tým Anglie měl pocit, že to byla velmi chvályhodná myšlenka a proto vyslal skupinu anglických muškařů pod vedením Iana Greenwooda k této soutěži a získat tak informace o použitých muškách, metodách lovu a ostatní údaje pro příští rok. Výsledky této akce nebyly dobré, s mnoha závodníky bez úlovku jak na řekách tak i jezerech. Doufali jsme a modlili se, aby to bylo při mistrovství světa lepší.
Povodeň na říčních úsecích
Anglický tým pro MS se skládal z těchto závodníků: Howard Croston, Simon Robinson, Scott Nellins, Phil Dixon a mne, náhradníkem byl Tony Baldwin a vedoucím družstva lan Greenwood. Dorazili jsme do oblasti Mosjoen po dvouhodinovém letu z Anglie a pak jsme absolvovali sedmihodinovou noční jízdu minibusem. Náš hotel pro celý pobyt byl pohodlný, ale byl několik kilometrů od mateřského hotelu, který nebyl dostatečně velký, aby pojal závodníky ze všech zúčastněných zemi.
Po vybalení našich zavazadel jsme nasedli zpět do minibusu a vydali se na průzkum řek a jezer, které byly všechny ve vzdálenosti do jedné hodiny jízdy. Nikde nebyly žádné značky, které by identifikovaly soutěžní úseky od tréninkových a tak jsme měli obavu, že by některé týmy mohly třeba omylem trénovat v závodních úsecích, které by měly být 60 dní před soutěží uzavřeny.
Řeka Vefsna byla velmi silná, široká a nebylo možné v ní brodit, protože zde byla povodeň. Řeka Austervefsna, která vtékala do hlavní řeky, byla o něco menší, ale přesto silná a také v záplavě! Řeka Fiplingdaselva, která vytékala z obrovského jezera, se podobala jakémusi mělkému kanálu s písčitým dnem a občasnými kameny. Na dolním konci bylo jakési zúžení a přerušení úseku a pak vtékala do menšího jezera.
Hned začaly zvonit naše poplašné zvonky, protože jsme věděli, že zásadní bude los na všech třech řekách. Také jsme věděli, že ten kdo bude vytyčovat místa bude muset být velmi zkušený rybář s důkladnou znalostí těchto řek.
Nicméně, jestliže jsme měli výhrady k řekám, to horší nás teprve čekalo, když jsme uviděli ta dvě jezera. Lodní závod se má konat na jezeru Storvatnet, které bylo vloni použito k břehovému závodu, kde se nachytalo velmi málo ryb a mnoho závodníků bylo bez úlovku. Organizátoři udělali změnu na lodní závod v naději, že divocí potočáci a arktičtí siveni budou při lodním závodu brát lépe než za břehu. Ale jezero rozdělili na dvě části a na jedné půlce proběhl lodní trénink a tím vlastně slušné jezero zmenšili na polovinu a při vlastním závodě byl ten tlak lodí znatelný na úkor rybolovu.
Když jsme konečně našli jezero Svartvatnet, schované mimo horské cesty, věděli jsme na první pohled, že toto jezero je příliš malé pro 25 rybářů. Některá místa byla méně než půl metru hluboká a s množstvím hnědého bahna na dně, kde se nedalo brodit a hodně břehových partií bylo obklopeno stromy a vegetací, takže se tam nedalo házet. Věděli jsme, že mnoho z těchto míst nepřinese jediný úlovek ryby a tak jsme jen doufali, že jsme našli špatné jezero – ale nebylo tomu tak!
Tréninkové nápady
Podařilo se nám zařídit si trénink na lodním jezeru Storvatnet. Nebylo pochyb o tom, že nejlepší metodou bude použití potápivých šňůr Di - 5 Sweep s černými streamery pro pstruhy a sparklery či Cat´s Whiskers pro arktické siveny.. Při tréninku chytli Howard Croston a Phil Dixon pár opravdu velkých pstruhů a sivena, ale byl to Tony Baldwin, který nachytal nejvíce ryb a všechny po 15 – 20 vteřinách potápění Di – 5 Sweep šňůry. Já jsem zkoušel chytit pstruhy na intermediální šňůru s mokrými muškami a pak jsem zkoušel lovit siveny na lesklé vzory mušek. V žádném případě jsme nemohli trénovat na břehovém jezeru Svartvatnet, ale vzhledem k jeho malé ploše jsme věděli, že po jakémkoliv tréninku by se rybaření během soutěže stalo ještě těžší.
Našli jsme krátké tréninkové úseky na řekách Vefsna a Austervefsna, ale bylo těžké zjistit, kde bychom mohli lovit bez porušení jakýchkoli pravidel. Opět to byl Howard Croston, který chytil velikého lipana na řece Vefsna na hluboké nymfy vedené na upraveném francouzském nástavci. Pak Tony Baldwin chytl více velkých lipanů na suché mušky v hlubokém, pomalém tahu a tak jsme měli několik nápadů k lovu na dvou velkých řekách.Také jsme zjistili, že se se streamery na intermediálních a potápivých šňůrách pro daleké hody se dobře hodí šňůra Airflo 40 Plus se kterou se dostaneme přes proud tak, aby se dali ulovit potočáci a na řece Vefsna také lipani.
Trénovali jsme níže po proudu na řece Fiplingdaselva, kde byla rychlá a peřejnatá voda. I když tam byly ryby jen malé, bylo jich tam mnoho a tak to byl jeden z našich nejlepších tréninků. Nicméně jsme věděli, že závodní úsek je velmi odlišný a jen jsme se modlili, aby se tam dobře lovilo.
Shrnutí norského mistrovství světa
Za prvé je třeba zdůraznit, že region Mosjoen v Norsku je krásný, s jeho sněhovými vrcholky hor - a ohromujícími scenériemi . Lidé z této oblasti byli tak přátelští, většinou mluvil anglicky a jako kontroloři byli jedni z nejlepších, co jsem kdy potkal. Středisko šampionátu bylo fantastické, se záznamy ulovených ryb a každodenním televizním vysíláním do celého světa. Musím však dodat, že to byla organizováno a financováno soukromou společnosti s názvem IEC a ne FIPS Mouche.
Je smutné, že jen tyto dvě věci se daly na letošním šampionátu pochválit. Rybolov při závodech rok před šampionátem v roce 2012 byl zoufalý, ale při mistrovství světa byl ještě horší.Všichni jsme cítili, že ten, kdo vytyčoval startovní místa na řekách a jezerech, neměl vůbec žádné znalosti o rybolovu. Místa byla vytyčena pod mosty, podél vysokých skal, které se propadaly do hlubin a nedalo se tam brodit a při uklouznutí hrozilo vážné nebezpečí úrazu.
Některé úseky hlavních řek byly vytýčeny na obou březích naproti sobě a jak klesala voda, tak musela být některá čísla přesunuta do tréninkových úseků. Některá ze závodních míst už byla prolovena během tréninků, protože na mapách byly špatně vyznačené hranice a závodní místa byla vyznačena příliš pozdě. Závodníci ze všech zemí, s nimiž jsem mluvil, cítili, že úseky byly příliš krátké, zejména pokud šlo o břehové jezero, a to se jasně prokázalo ve výsledcích.
Nicméně je třeba říci, že řídící orgán FIPS Mouche jasně uvádí ve svých pravidlech toto: " Hlavním cílem hostitelské země musí být poskytnout všem závodníkům stejné možnosti pro rybolov. Musí být zajištěno, že žádný ze soupeřů nebude ani zvýhodněn nebo znevýhodněna kvalitou přiděleného úseku. V každém případě by měla být minimální délka úseku na řece 200 m a sto metrů na stojaté vodě . Ideálně by každé místo mělo mít minimální ochranné pásmo dvaceti metrů na každé straně" .
Nyní se podívejme na výsledky na řece Fiplingdaselva. Bylo zde uloveno jen 45 pstruhů, kteří byli chyceni při 125 tříhodinových sezeních a z toho pocházelo 36 úlovků z míst číslo 21 až 25 . Těchto pět míst se nacházelo více než kilometr pod číslem 20 a hejno malých pstruh pravidelně vytahovalo z malého jezera pod těmito pěti čísly. Ne méně než 13 míst nepřineslo ani jediný úlovek při 195 hodin trvajícím rybolovu a více než 100 rybářů ze 125 zde nechytilo nic.
Tedy v žádném případě se nedá hovořit o stejných možnostech rybolovu pro všechny! Řeka Vefsna, vydala nejvíce ryb, ale stále zde bylo přes 30 závodníků bez úlovku. Austervefsna vydala druhý nejvyšší počet ryb, ale i tady bylo více než 50 závodníků bez úlovku. Malé břehové jezero Svartvatnet bylo další katastrofou se 78 závodníky bez úlovku, zatímco lodní jezero Storvatnet bylo ještě horší, s více než 80 nulami.
Místní znalosti jsou základem
Takže dohromady bylo v Norsku 128 závodníků, kteří absolvovali pět kol závodu. Z těchto 640 třihodinových sezení bylo 367 bez úlovku ! V Jednotlivcích to bylo velmi smutné čtení pro 11 ubohých duší, které nedokázaly chytit ani jednu rybu v průběhu šampionátu, zatímco 32 rybářů nulovalo čtyřikrát, dalších 32 mělo po třech, 35 jich mělo zaznamenané dvě nuly a 15 rybářů mělo jen jednu jedinou nulu. Jen tři rybáři chytili rybu v každém závodním kole, když třetí se umístil Julien Lorquet z Belgie, druhý byl Martin Drož z České republiky a mistrem světa se stal Valerio Santi Amantini z Itálie.
Všichni víme, že lov volně žijících ryb může být i náhodná záležitost, ale kdybych se měl rozhodnout, tak já bych raději volil divoké ryby, než ryby čerstvě vysazené. Norsko má velké množství vysoce produktivních řek a jezer – víme to, protože jsme zde už lovili během tréninku! Tak proč jsem od mnoha závodníků slyšel stejnou otázku, proč byla tato místa znovu použita po špatných zkušenostech z předchozího roku? Je přece snadné postavit tabule k omezení rybolovných oblastí před obdobím šampionátu. Organizátoři by měli využít zkušené rybáře se znalostí místních poměrů k tomu, aby byla vytyčená místa spravedlivá.
Teď jsem se nesnažil svalit vinu na norský organizační výbor. Platíme každoroční poplatky 2000 Eur řídícímu orgánu FIPS Mouche a jsou to oni, kteří mají povinnost zajistit, aby všechny tyto konstrukční prvky byly poskládány správně . Zdá se, že FIPS- Mouche se zabývá více změnami pravidel délky a počtu uzlů a smyček na návazci, ale bohužel jim uniká nejdůležitější úkol, kterým je zajistit vynikající a spravedlivé podmínky pro závodníky, z nichž mnozí musí cestovat každoročně na šampionát tisíce kilometrů.
Některé země musely udělat sedm letů a sehnat i 100,000 $ k účasti na tomto mistrovství světa . Minimum, co by pánové z FIPS- Mouche měli udělat, je zajistit spolehlivý, bezpečný a dobrý rybolov, bez ohledu na povětrnostní podmínky. Měli by mít plán B a je-li to nutné, ještě plán C, když věci nejdou podle původního plánu. Když se země přihlásí k pořádání mistrovství světa, delegace FIPS Mouche kontroluje oblast, hotely, logistiku a rybaření. Když je něco výrazně špatně, jako tomu bylo v tomto roce a s ohledem i na špatné výsledky z předchozího zkušebního ročníku, tak by se pánové z FIPS-Mouche měli ze své práce zodpovídat. Pokud ne, pak se mohou tytéž chyby znovu a znovu opakovat.