Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > America Cup 2013
Vytvořeno: 03.12.2013
Autor: Jaromír Šram
America Cup 2013
V letošním roce se od 10. – 15. září v USA ve státě Colorado v oblasti města Vail konal další ročník otevřeného mezinárodní ho závodu v muškaření. Tohoto setkání muškařů z celého světa, ale hlavně z Ameriky, jsme se zúčastnili i my - TEAM HANAK - ve složení František Hanák, Josef Hanák, Vladimír Šedivý, Ital Sandro Soldarini a já.
Tento závod probíhá téměř ve stejném duchu jako mistrovství světa nebo Evropy, každé družstvo se skládá z pěti členů a každý závodník chytá pět závodů. Pořadatel pro letošní ročník zvolil jeden závod na řece Colorado, dva závody na řece Blue River a po jenom závodě na jezeru Dillon Lake a jezeru Sylvan Lake. Na těchto revírech se pravděpodobně bude chytat v roce 2015 Mistrovství světa juniorů a v roce 2016 i Mistrovství světa dospělých.
02
Do Ameriky jsme letěli z Prahy přes New York a Denver již 31.srpna, abychom měli dost času poznat přírodu a zachytat si, a také si chytit místního pstruha, kterého tu nazývají cutthroat - česky podřezaný (má pod žábrami oranžové skvrny).
Ubytování jsme měli perfektní v městečku Edwards přímo u řeky Eagle River, které nám sehnal Frantův obchodní partner. Denně jsme vyráželi na ryby na okolní řeky a jezera. Příroda je v této oblasti velice rozmanitá, město Vail je známo jako lyžařské středisko, které obklopují krásné zelené hory plné lyžařských vleků a lanovek. Když ale popojedete chytat ryby na řeku Colorado asi o 80 km dál, přivítají vás vyprahlé červené skály a o pořádný strom zde ani nezavadíte.
03
Ze začátku byl trochu problém v tom, že nám pořadatel nebo i místní obchodníci s rybářskými potřebami podávali informace jen v malých dávkách a dokud jsme si nekoupili pořádné mapy, kde je vyznačeno, kde můžeme chytat a kde ne, tak bychom toho moc neprochytali. Největší problém pro rybáře v této oblasti USA jsou totiž farmáři. Ti vlastní půdu nejen kolem řeky, ale i dno řeky, takže se nejen nemůžete dostat k řece, zaparkovat, ale ani brodit. Musíte si najít tzv. veřejný kousek půdy a řeky, kde můžete chytat a brodit.
Tyto úseky jsou poměrně krátké a pochopitelně hojně navštěvovány místními rybáři. Takže je kolem vás mnoho krásných řek a krásných úseků, ale buď to vlastní farmář nebo to má pronajaté nějaký rybářský klub. Dvakrát se nám stalo, že jsme omylem vlezli do tzv. „Krakonošova“ a hned to bylo znát, více záběrů a větší ryby. To, že se nemůže brodit nebo vstoupit na pozemek se zde řeší raftem, který je přizpůsoben na chytání ryb, kde muškař stojí nebo i sedí a prochytává místa, kde můžou stát ryby. Na atraktivních místech lodivod buď vesly raft přibrzdí nebo dokonce ho zakotví. Tahle paráda je poměrně nákladná a přijde i na 450 $ za den.
04
Když to tak nějak zrekapituluji, tak jsme chytali skoro na všech dostupných povolených úsecích. Asi nejkrásnější a nejlepší byl „horní“ tok řeky Colorado. Zde už byla zase jiná příroda, zalesněné skály a podstatně více ryb a větších, i 50+, dokonce jsme tam chytali i síhy.
Ale největší zážitek byla návštěva horského jezera Piney, které se nachází ve třech tisících metrech (přesně 9 350 Ft). Fotografie z jezera Piney bývají často prezentovány na pohlednicích a různých reklamních materiálech, a právem patří mezi nejkrásnějších přírodní scenérie státu Colorado. Dokonce zde nebyl ani zákaz rybolovu, tak jsme to šli pochopitelně všichni vyzkoušet.
U jezera existuje i malý rybářský krámek, kde za určitý poplatek půjčují lodě, ale i rybářské nářadí pro turisty, včetně zakoupení povolenky. Obsádka v jezeru byla o menších duhácích a občas to vzal potočáček, ale i sivena jsme chytli. Mají tu být i velcí potočáci, ale bohužel jsme žádného neulovili. Při návštěvě tohoto jezera se nám povedlo spatřit obrovského losa, který se sem přišel napít a podařilo se nám se s ním nafotit cca na 30 m. Krásný zážitek.
05
Závod začal ve čtvrtek 12.9. slavnostním setkáním všech zúčastněných, kde jsme si mohli koupit třetinku piva za 6 $. Po oficiálním přivítání, proslovech a modlitbě byla porada kapitánů. Kapitánem našeho týmu byl Franta Hanák. Na poradě se dozvěděl něco o pravidlech závodu. Z důvodu velké a zakalené řeky Colorado byl závod přemístěn na jezero Black Lake, kde jsme mimochodem byli trénovat (to ještě nebyl závodní úsek) a nic jsme tam nechytli, vlastně Šeďa tam dal jednoho malého hrouzka. Losováním se pořadatel nezdržoval a rovnou nám předal matici „losu“.
V pátek 13.9. začal vlastní závod. Nebudu vás zatěžovat tím, kdo kde chytal a jaké měl štěstí na los, kolik toho nachytal a jak se umístil v sektoru. To lze vyčíst na webových stránkách America Cupu.
06
Výhoda tohoto závodu byla, že jsme se dostali na „zakázané“ úseky řeky Blue River za laskavého povolení místních farmářů. Řeka je to krásná, místy dobře broditelná s krásnými pstruhy. Při trénincích jsme zkoušeli všechny nám známé techniky muškaření, ale opět nejúspěšnější byla nymfa s tzv. francouzským návazcem. Chytali jsme na mušky, které používáme na naší Vltavě pod Vyšším Brodem a celkem je braly ryby dobře. Takže řeka Blue River byla o tom, kolik na vylosovaném místě žilo ryb. Jako ostatně každý závod. Z jezer bylo nejlépe zarybněno Sylvan Lake. Krásné horské jezero o velikosti cca 10 ha, kde se Sandrovi povedlo chytit přes třicet ryb. Jezero Dillon bylo zase obrovské a tudíž špatně čitelné, ale i tam jsme všichni ryby chytli.
07
Ale jezero Black Lake byla od pořadatele špatná volba. Byl to tzv. břehový závod, kde bylo povoleno zabrodit. Ryb tu bylo tak málo, že se za jeden závod chytalo od jedné do pěti ryb. Já měl to štěstí, že se mi na přizvedávanou zajíčkovou luru podařilo chytit jednoho duháčka 48 cm a udělal jsem s ním jedničku v sektoru.
Organizačně to měli pořadatelé celkem v pořádku a za počasí nikdo nemůže, ale tři řeky by byly pro nás výhodou. Vyhodnocení proběhlo poměrně daleko od města Vail ve stylovém srubu, pochopitelně v horách, kde bylo i malé tréninkové jezírko plné duháčků, pravděpodobně za účelem muškařské školy. Ale přeci jenom malá skvrna se dá pořadateli vytknout a to na jezeru Dillon.
08
Jak už jsem uvedl, toto jezero je obrovské a chytalo se zde z lodí, kde pohon byl pouze vesly. Vždy před zahájením každého závodu hlavní rozhodčí upozorňoval lodivody a hlavně závodníky, že musí být zpátky u mola, od kterého se startovalo, nejpozději při ranním kole ve 12:00 hodin a odpoledním v 18:00 hodin. Pokud se vrátí někdo později, bude diskvalifikován. Z tohoto důvodu se závodníci nepouštěli moc daleko, protože při silnějším větru by mohli mít problém s návratem. Přesto jedna loď přijela o 20 minut později a zrovna s vítěznou posádkou. I přes podání protestu ostatních týmů, že je to nefér a že by měli být diskvalifikováni, pořadatel rozhodl, že se nic neděje a ryby jim započítal. Můj názor je ten, že už měli celý závod spočítaný a nechtělo se jim to přepočítávat. Takže i takové věci se v Americe dějí.
Náš TEAM HANAK skončil nakonec na pátém místě ze čtrnácti týmů a z jednotlivců se nejlépe umístil Franta Hanák na desátém místě. První den závodu, pátek třináctého, se nám moc nepovedl a pak se to už těžko dohánělo. Při pozorování ostatních závodníků musím uznat, že američtí závodníci chytali velice pěkně a „francouzský návazec“ zvládali také velice dobře, a samozřejmě znalost místních podmínek byla pro ně výhodou. I když jsme před závodem měli větší ambice, tak si myslím, že v takové konkurenci jsme ostudu neudělali.
Při návratu domů jsme náš výlet zhodnotili jako úspěšný a povedený, na který budeme dlouho v dobrém vzpomínat.
