Český muškař

NAŠI SPONZOŘI

[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Deset ryb mi stačilo na stříbro z Norska

Vytvořeno: 01.10.2013, Aktualizováno: 05.11.2013

Autor: Martin Drož

Deset ryb mi stačilo na stříbro z Norska

Pro účast na letošním mistrovství světa jsem byl vybrán až jako třetí náhradník. Když mi trenér sdělil, že mohu být povolán do Norska, nijak jsem se nerozmýšlel, protože tuto zemi mám ve velké oblibě a rád se sem vracím. Neměl jsem žádné iluze o velkém množství ryb, protože podle mých zkušeností ze severských zemí, kde se vyskytuje jen přírodní ryba, je v některých místech ryb málo a v jiných nepoměrně víc. Prostě tak, jak je to pro ně výhodné.

Jména na české soupisce slibovala super partu, což se také potvrdilo a během zájezdu nevznikl jediný problém s čímkoli. Samozřejmě to byla i parta vynikajících rybářů a zkušených závodníků a tak tu byl i předpoklad pro dobrý výsledek. Díky dlouholeté vynikající spolupráci s firmou Hanák Competition jsme měli i dostatek potřebného materiálu a zejména háčky a tungstenové kuličky byly pro závod nepostradatelné. Franta Hanák byl tentokrát vedoucím naší výpravy a nutno dodat, že veškerá organizace a příprava byla na výbornou.

Před příjezdem do městečka Mosjoen jsme si po cestě prohlédli i některé závodní tratě a poměrně nás překvapilo, že organizátoři vytyčili místa po obou březích řeky Vefsna. Zdálo se, že si rybáři při lovu musí překážet a možná se v řece i míjet. Tento problém jsem však při samotném závodě nezaznamenal, protože řeka byla tak hluboká, že se do ní dalo zabrodit často jen pár kroků. Po pár dnech tréninku nám bylo jasné, že naše klasická nymfa nebude v těchto podmínkách tou zásadní technikou lovu.

Naší hlavní zbraní se letos stalo často opomíjené mokré chytání. Bylo také třeba prochytávat co největší kus vody a tak se pro tento styl skvěle hodily šňůry Airflo Ridge Clear, které díky své barvě neplašily ani ty nejopatrnější ryby. Nejčastěji jsme volili variantu rychlé intermídy, na přívěsu jsme měli mušky typu březnovky se zlatými nebo stříbrnými korálky, někdy oranžovým tipem a na konci návazce nejčastěji černé lury s červeným nebo stříbrným korálke. Všechny tyto mušky byly nejčastěji ve velikosti 14 nebo 12. Na jezerech fungovala v podstatě stejná taktika jako na řekách, jen k intermídám přibyly ještě howerky a rychle potápivé šňůry.

Pro první kolo mi los přiřkl závod z lodi na jezeře Storvatnet. Při tréninku na tomto jezeře jsme ve čtyřech lidech chytli za tři hodiny jen dvě ryby. Obě tyto ryby jsme chytli ve velké hloubce a z toho tedy taky vycházela moje taktika pro první závod. Chytal jsem po většinu času se sedmičkou potápkou, ale záběry se nedostavovaly. Jediný záběr přišel až chvilku před koncem závodu. Byl jsem v té době kapitánem a určoval kam naše loď pojede a kde budeme chytat. Bylo asi 15 minut do konce závodu, když jsem někde za sebou uslyšel jak sebrala ryba, ale neviděl jsem, kde to bylo. V lodi jsem byl se závodníkem z USA, který sebrání viděl. Nechal jsem ho tedy ať navede našeho veslaře do těchto míst.

Pstruh pak sebral ještě jednou a já už mohl jsem přesněji zacílit. Zabral mi na černou lurku s červenou kuličkou asi 8 minut před koncem kola. Asi nikdy nikde jsem při závodě nezažil větší nervy. Bylo mi jasné, že je to má jediná šance a jiná už nepřijde. Naštěstí se mi vše podařilo a rybu jsem dostal do podběráku. Zbytek závodu jsem už nechytal, což viděl ze břehu náš kapitán Tomáš, ale úplně nechápal co se děje. Když Franta viděl, že provádím cosi s podběrákem a rozhodčí něco s boďákem, tak řekl něco jako: „ To ho asi potřeboval, ne? “ Za jednu rybu to byla celkem slušná pětka ve skupině. Bohužel se potvrdily naše předpoklady a už od prvních kol se ze všech sektorů začaly vozit nuly a to pak bylo za ošklivých 25 trestných bodů.

Druhé kolo jsem nastoupil odpoledne na řeku Fiplingdalselva, která dostala od závodníků jméno Death River. Název hovoří sám za sebe. Řeka vytékala z velkého jezera a sama jezero místy také velmi připomínala. Nízký stav vody v kombinaci s křišťálově čistou vodou vysvětluje i onen název. Od místa číslo 1 do čísla 20 byla šance na jakýkoli úlovek poměrně malá a ryb se zde během celého šampionátu chytilo jen pár. Já nastoupil na číslo 13 kde řeka tvořila několik ramen a tím se zde hloubka toku ještě zmenšila.

Za tohoto stavu bylo třeba hledat ryby v těch nejhlubších místech, jestli tedy nějaké hluboké místo v sektoru bylo. Když jsem prochytal to nejhezčí a neměl jediný záběr, bylo mi jasné, že to nebude žádná legrace. Pokračoval jsem tedy v pečlivém prochytávání svého úseku. Jak jsem procházel nejvzdálenější rameno uviděl jsem, že se řeka odráží od břehu a tvoří zde docela hlubokou tůň. To bylo také poslední místo, kde jsem ještě nechytal.

Na vtoku do této tůně jsem měl taky první záběr, ale ryba mušku nedobrala. Chytal jsem na mokro a jen jsem cítil jak ryba za muškou jede a jen ji ochutnává. Nechal jsem tedy rybu odpočinout a vzal do ruky prut se suchou muškou. Situace se opakovala, nához záběr a ….. nic. Pokračoval jsem tedy v prochytávání tůně na mokro, abych si udržel větší odstup a ryby si nepoplašil. Další záběr se bohužel nekonal. Na konci jsem vzal nymfový prut a začal se pomalu vracet proti vodě.

Po několika minutách zabrala další ryba, která tentokrát konečně seděla na háčku dobře. Místní ryby jsou neuvěřitelně bojovné a zdolávat je na vlasec o průměru 0,12 mm nebylo nic snadného, ale fluorcarbon Hanák Competition to vydržel. Můj pstruh měřil 36 cm a jak se později ukázalo i kdybych už dalšího nepřidal byla by to i tak jednička v sektoru. Pstruh mi zabral na březnovku se zašlou měděnou hlavou. Měděná hlava se celkově ukázala jako dobrá, protože v tak čisté vodě jsou jakékoli fleše a barevné hlavičky spíše na škodu, protože ryby mušky vidí na velkou vzdálenost i bez těchto dráždivých prvků.

Po změření úlovku jsem pokračoval s nymfou a dostal jsem se až k místu, kde jsem měl první dva záběry. Ryba klasicky vedenou nymfu nechtěla a nechala se vydráždit až když jsem mušky začal pouštět po vodě. Celkem jsem tedy ulovil 2 ryby a byla to jednička v sektoru. Musím poznamenat, že v tomto kole zde byly chyceny třemi rybáři jen 4 ryby z celkového počtu 25 závodníků…. a nuly se množily…

Pro druhý závodní den bylo naplánováno jen jedno kolo. Na mne ráno čekala řeka Austervefsna. Jak jsem se před závodem od rozhodčího dozvěděl, chytal zde přede mnou italský závodník, který tu ulovil 4 ryby. Místo nevypadalo zle, ale když jsem ani po více než hodině a půl neměl jediný záběr nebylo to pro mne moc povzbudivé. Před závodem mi Peter Bienek říkal, že zde tu „ špagetu“ dlouho pozoroval a prý se mu nepovedlo přebrodit na druhou stranu. Viděl jsem tedy jako jedinou možnost na ulovení ryby právě na druhé straně řeky. Vybral jsem si opticky nejsnazší cestu a zkusil přebrodit. Podařilo se a dokonce v suchu.

Ještě než jsem došel k druhému břehu zkusil jsem ho jen tak pro jistotu prohodit. Trošku nečekaně, ale záběr přišel hned na první nahození. Při brození zpět se to už bez vody vrchem neobešlo, ale v tu chvíli to bylo pro mne zcela vedlejší. Po změření pstruha jsem se hned vrátil na druhý břeh s prutem sestaveným pro metodu muška - splávek a pomalu jsem postupoval proti vodě. I tato metoda slavila úspěch a dala mi 2 ryby. Na konci byla zas nenápadná březnovka s měděnou kuličkou. Když jsem takto podle břehu došel až k horní hranici svého místa, použil jsem opět naši oblíbenou mokrou metodu a pokračoval v lovu po proudu, ale dál od břehu. Také mokrá muška mi přidala další dvě ryby. Celkem to tedy bylo 5 kusů a pěkná dvoječka v sektoru… a nuly se množily…

Do čtvrtého kola jsem ráno nastupoval na největší řeku Vefsna a to do její nejspodnější části. Při obhlídce místa jsem se dost obával, že zde dojde k potížím s protějším závodníkem. Po celém úseku bylo totiž velmi dobře vidět až na dno a já si bláhově myslel, že zde oba zabrodíme poměrně daleko. Jak jsem se mýlil se ukázalo velmi brzy. Po zahájení závodu jsem udělal do vody asi tři kroky a byl jsem tam až na doraz.

Začal jsem zase s mokrou muškou a pomalu a pečlivě jsem prochytával své místo metr po metru. Celý úsek jsem prošel bez jediného záběru. Zkusil jsem tedy doporučení Franty Hanáka který tu loni chytil rybu tak, že vylezl na nejzazší kámen a nahodil co nejdál mohl a pak ještě vysoukal zbytek šňůry až na backing. Dostal jsem se tak do míst kam nikdo nemohl normálně dohodit. I tato taktika mně přinesla asi 40 minut před koncem rybu. Byl to nádherný lipan 45 cm. Další záběr se už nedostavil. Nejdůležitější však bylo nemít nulu. Nakonec ne úplně skvělá, ale vůbec ne špatná osmička… a nuly se množily…

Do posledního kola mi los přiřkl břehové jezero Svartvatnet. Na tomto nevelkém jezeře s výskytem přírodních potočáků pořadatelé vytyčili příliš krátké úseky a tak tu nebylo chytání v posledním kole nikterak jednoduché. A myslím, že ani v prvních kolech to nebyl žádný med, protože i v prvních kolech se z tohoto jezera nosily nuly. Na mém úseku se naštěstí vyskytovaly i příbřežní potopené traviny, okolo kterých jsme v tréninku nachytali spousty drobnějších ryb.

Začal jsem tedy nahazovat do okolí těchto trav s použitím té nejjemnější výbavy, ale ryby byly už zřejmě vyplašené a popíchané od předešlých závodníků a já byl proto nucen přejít na hrubší vybavení a dalekonosné zbraně. Zabrodil jsem co nejdál od břehu a začal zase s pročesáváním svého úseku. V tu chvíli jsem chytal s pomalou intermídou, ale nějak se mi to nezdálo úplně jako ideální volba. Chtěl jsem mouchy dostat trochu hlouběji, ale zároveň se mi nechtělo zas vylézat z vody a měnit prut s jinou šňůrou. Přivázal jsem tedy na horní přívěs svou oblíbenou březnovku s 3,5 mm tungstenovou měděnou hlavičkou, to abych koncovou mouchu dostal trochu níž. Házení s něčím takovým na větší vzdálenost není zrovna snadné, ale účel světil prostředky.

Hned po prvním nahození jsem nechal mouchy asi 15 vteřin vyklesat a při třetím zatažení se dostavil nekompromisní záběr. Rybu se mi naštěstí i z té dálky podařilo zdolat. Byla to zároveň moje nejrychleji chycená ryba v těchto závodech (asi po hodině a půl). Sice jsem se ještě pokoušel o další úlovek, ale žádný záběr už nepřišel. Ale i tak, s jednou rybou to byla pěkná troječka v sektoru. Bylo mi hned jasné, že na nějakou „placku“ to vyjít musí… a nuly se množily…

Ze sektoru jsem přijel jako poslední a kluci ještě počítali a počítali, ale nějak jim to stále úplně nevycházelo na týmové zlato. Když jsem jim ale oznámil, že moje „ špageta “dala nuličku, bylo vše jasné. Nakonec se ukázalo, že to až tak těsné zlato nebylo. Na mě zbyla „jen stříbrná“ a já si tak doplnil kompletní sadu všech tří medailí z MS. Na druhé místo mi stačilo ulovit pouhých 10 ryb! Úspěšnost proměněných záběrů byla díky skvělým háčkům Hanák Competition stoprocentní, nespadla mi jediná ryba. A ještě bych chtěl poděkovat všem klukům, se kterými jsem měl tu čest prožít pár dní života a moc rád bych ještě se stejnou partou někam vyrazil. Dobrá parta je totiž asi ten nejdůležitější předpoklad dobrého výsledku.

© 2007 MARKOnet.cz

-= tisk =-

Na začátek stránky