Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Jak jsem viděl Norsko já
Vytvořeno: 31.08.2013, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Pavel Chyba
Jak jsem viděl Norsko já
1. závod jsem chytal na malé řece Fiplingsdalselva a měl jsem štěstí na los. Den před závodem jsme se byli podívat na vytyčení závodních míst na této řece. Viděli jsme jen úseky 1 - 6, široká, pomalu ploužící se, mělká řeka s křišťálově čistou vodou, kde jsme neviděli ani kolečko. Pak jsme přejeli na další přístupové místo, úsek 21, kde se řeka z možná 50 metrové šířky zúžila na 20 m s hlubokou tůní a dlouhým výběhem do pláně. Na místo jsme koukali z vysoké skály a viděli na tůni sbírat možná 20, 30 ryb. Když jsem jel na závod a čekal až nám přečtou los z tajné matice, jenom jsem se modlil, abych tohle místo dostal a ono to vyšlo. Když jsem však přišel k té pozorovací skále, neviděl jsem v tůni ani rybu. Protože bylo ráno, tak jsem si říkal, že jsou ryby u dna. Začal jsem prochytávat úsek na intermídu tak, jak jsme se domluvili, ale žádný záběr nepřicházel, což mě trochu překvapilo, protože v tréninku ryby ochotně startovaly na naše mušky, když tam teda nějaké byly.
Asi po dvaceti minutách jsem viděl první kolečko. Pochopil jsem, že se bude bojovat o každou rybu, vzal jsem do ruky suchy prut a hned jsem měl po mušce šplouchnutí, ale ryba mušku netrefila, zkoušel jsem ještě chvilku štěstí se suchou, ale ryba už se neukázala. Vzal jsem tedy opět intermídu a na výběhu z tůně jsem asi po 45 minutách závodu dostal první záběr a vytáhl pstruha 38. Druhou rybu jsem chytil asi po dvou hodinách když jsem odhodil intermídu přes proud a pstruh si vzal ještě plovoucí mokrou mušku, než se stihla zanořit. To bylo vše za tři hodiny závodu. Jedničku dělal na místě č. 22 nakonec celkově třetí Belgičan se 7 rybami. Jak se v průběhu šampionátu ukázalo, hejno ryb, které jsme viděli den před mým závodem cestovalo po úsecích 21 - 24 a bylo jen o štěstí, kdo je bude ve svém závodu mít na úseku.
2. závod jsem se snažil marně ulovit rybu na střední řece Austervefsna, místo č. 1. V prvním kole se zde vynuloval Američan, podle rozhodčího měl na prutě tři velké ryby, ale nevytáhl ani jednu. Problém tohoto místa byl v tom, že to byla pouze hluboká, absolutně nebroditelná tůň, kde nebylo možné zabrodit. "Házet" se zde dalo na dvou místech, kde jsem se zabrodil po prsa asi dva metry do řeky. Za zády jsem měl ale vysoký svah s lesem. Ryby byly jen na vtoku a na výtoku z tůně, kde jsme je viděli sbírat, ale já jsem měl jen prostředek. Celý závod jsem měl možnost koukat na borce na číslech 2 – 5, jak brodí přes celou řeku a nosí ryby. Já jsem vyzkoušel vše možné od suché mušky, přes intermídu, trojku potápku až po pětku s velkými streamery, ale záběr nepřišel. Lepší na tohle místo raději hned zapomenout.
3. kolo jsem chytal na velké řece Vefsna. V prvním kole zde chytal Maďar, v druhém Ir. Ulovili, myslím, dvě a pět ryb. Já jsem chytil dvě ryby, potočáka 43 a lipana 46. Měl jsem ještě jeden drbaneček, vytáhl malého lipánka a to bylo vše. Obě ryby jsem vytáhl na intermídu a byl jsem zde osmý.
4. kolo jsem lovil na břehovém jezeru s možností brození. Tohle členité jezírko bylo pro 25 závodníků hodně malé. Některé úseky neměly možná ani dvacet metrů (závodní řád mluví o 100 m). Někde se dalo zabrodit skoro do půlky rybníka, někde byla od břehu hned hrana, kde dno mizelo ve tmě. Po třech kolech zde byla místa, kde se ještě nechytla ryba. Důležité bylo, aby na místě byla ve vodě tráva, kde se menší rybky schovaly a čekaly, co jim přijede za potravu. Podle toho jak se na tomto sektoru chytalo v předchozích kolech bylo jasné, že jde o jednu rybu. To vlastně platilo na všech sektorech. Rozhodčí mi říkal, že zde v prvním kole Američan chytil 4 ryby a pak že už tam byly jen dvě nuly. Ryba se zde tedy ulovit dala. Největší soupeře, Itala a Francouze jsem měl v dohledu, tak jsem hned po začátku viděl, jak Ital asi třetím hodem zdolává, podebírá a následně zapisuje rybu. Věděl jsem že musím. Chytal jsem s pomalou intermídou na čtyřce prutu. Občas se zde chytla ryba přes třicet, ale většina ryb měla 18 – 22 cm, proto jsem se nebál udělat návazec ze čtrnáctky fluorkarbonu od Hanáka. Asi po dvaceti minutách přišlo to nejdůležitější z celého závodu. Prudký záběr, ryba se prakticky zasekla sama. Podle odporu jsem hned poznal, že to nebude ryba kolem dvaceti cm. Pomalu jsem se přetahoval s rybou, až jsem ji dotáhl do podběráku a mohl si zakřičet! Myslel jsem si, že určitě přidám ještě jednu rybu, ale další záběr už nepřišel. Sektor vyhrál Fin s dvěma rybami, já s jedním pstruhem 34 cm dělal trojku.
5. kolo jsem chytal jezero z lodě. Parťáka mi dělal Portugalec. Dohoda kam pojedeme proběhla celkem jednoduše, moc míst kde se v předchozích kolech chytla ryba tu nebylo. Vyrazili jsme tedy do zátoky, kde v druhém kole suverénně vyhrál Tomáš Adam. Zajeli jsme až do její mělčí části, kde občas sebrala ryba, ale bylo složité najít to správné místo pro zastavení lodě k nejlepšímu driftu, protože se strašně točil vítr. Asi čtyřicet minut jsme házeli do míst, kde sbíraly ryby, ale záběr žádný nepřicházel. Přejeli jsme tedy do první části zátoky, kde již byly dvě lodi a třetí zrovna odjížděla pryč. Myslím, že ani jedna loď v tu chvíli neměla rybu, včetně lodě s Italem. Ten to po chvíli také vzdal a odjel někam pryč. Můj Portugalec asi po pěti driftech chytil rybu. Chytal na rychlou intermídu, stejně jako já. Nevím proč, ale ta se mi najednou z nepochopitelných důvodů začala kroutit tak, že jsem ji po chvíli musel nesmotanou hodit na dno lodi a přemýšlel jsem co nasadit za šňůru. Zvolil jsem opět rychlou intermídu, ale už jsem neměl clear verzi, ale pouze zelenou. Dal jsem s ní dva drifty, ale vůbec jsem nebyl spokojený, jak mi ve vodě svítí, a tak jsem musel přemýšlet co dál. Využil jsem chvilky, kdy se zrovna začal uklidňovat vítr, nemusel jsem tedy tahat tak rychle a proto jsem nabyl na prut pomalou intermídu, ještě prodloužil návazec a vzdálenost mezi muškami. Hned prvním hodem jsem měl drbanec, vydržel jsem neseknout, rybka si mušku dojela a po chviličce byla v podběráku. Úkol chytit jednu rybu v raním kole a jednu v odpoledním byl splněn. Měl jsem před sebou ještě něco přes hodinu času, zase začal foukat silnější vítr, tak jsem přebil na trojku potápku. To už měl můj Portugalec druhou rybu a po chvilce přidal třetí. Ještě než mu ji rozhodčí stačil změřit, už jsem mu podával rybu i já. Asi čtyřicet minut do konce přijel Ital, rybu ještě neměl. Do nejlepšího místa jsme ho nepustili. Poté přijeli ještě dvě lodě a bylo po klidu. Do konce závodu už jsme na lodi žádný záběr neměli. Portugalec vyhrál sektor, já dělal dvojku, Francouz a Ital byli bez ryby.
Pak už se jen počítalo, kdo kde na koho udělal, nebo kolik ztratil bodů a jak by to mohlo dopadnout. Výsledek už znáte. Osobně se domnívám, že tato oblast je rybářsky velmi zajímavá. V tréninku i v závodě se chytly pěkné ryby. Bohužel na malé řece bylo po dlouhém suchu málo vody a z toho důvodu ryby pravděpodobně odpluly do jezera. Na velké řece byla škoda, že se pro závod nevyužil poměrně dlouhý úsek řeky, kam by se dala závodní trať určitě vytyčit. Úseky by pak mohly být delší, možná by se pak chytalo více ryb i v posledních kolech. Takto se aktivní ryby odebraly hned v prvních kolech a v těch dalších to pak byl boj o jednu rybku. Taky by nedošlo k tomu, že byly vytyčeny jámy, kam člověk nemohl ani zabrodit. Břehové jezero mohlo být taky jiné, mají jich tam celkem dost. Ale to už je všechno jen kdyby. Šampionát proběhl, pro nás to dobře dopadlo, tak se to vše hodnotí trochu jinak.
Nakonec nezbývá než poděkovat všem, bez kterých by to nešlo. Skvělé partě, Tomášovi Adamovi, Tondovi Peškovi, Martinovi Drožovi a Lubošovi Rozovi, samozřejmě trenérovi Tomášovi Starýchfojtů, Českému rybářskému svazu, který nás na tyto soutěže vysílá a především Frantovi Hanákovi, který nejenže vytvářel jako manažer našeho týmu skvělou atmosféru, vše dokonale připravil a v průběhu šampionátu organizoval, ale jako majitel renomované rybářské značky HANÁK Competition poskytl materiální zajištění v podobě vlasců, tungstenových kuliček, háčků a jiných drobností!