Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Jaké sektorové umístění jednotlivců by mělo spolehlivě stačit na zlato týmu?
Vytvořeno: 01.10.2012, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Jaké sektorové umístění jednotlivců by mělo spolehlivě stačit na zlato týmu?
Na první pohled by se mohlo zdát, že otázka z názvu tohoto příspěvku je jen z řady otázek zbytečných, protože se to stejně ukáže až po soutěži. Konec soutěže sice přinese úplnou jistotu, ale pokusme se na tu původní otázku přeci jen hledat nějakou odpověď, protože pro závodníky a trenéry by její řešení mohlo hodně napovědět pro udržení té správné nálady týmu. Samozřejmě, že mluvím o závodním muškaření na mistrovství světa, Evropy a juniorském MS.
Získat zlatou medaili a titul světových šampiónů je snem každého družstva. I když je mnoho povolaných tak je málo vyvolených. Já jsem sestavil tabulku světových šampionátů dospělých za 17 posledních let, tedy období 1996 – 2012, kdy se o toto umístění ucházelo 18 – 26 týmů, ale zlaté medaile získalo jen 6 států (Tab. č. 1). A tuto ligu vítězů vede se sedmi tituly Francie před Českou republikou, která vyhrála šestkrát. Zbývajících pět titulů si rozdělily tyto státy: Austrálie (1999) při MS tamtéž, Slovensko (2004) při MS tamtéž, Anglie (2009) při MS ve Skotsku a Itálie (2011) při MS tamtéž. Je celkem jisté, že kdyby nedošlo k podvodům, tak mohlo mít Česko o dvě zlata navíc, protože mu byly dvakrát zlaté medaile odcizeny organizátory a rozhodčími v posledním kole soutěže, když si přihráli malou domu.
Tuto tabulku jsem ale nesestavil proto, abych žehral na minulost, ale proto, aby se z ní daly získat poznatky pro budoucnost. Zdá se, že není ani tak rozhodující počet týmů na MS, protože různý počet těch neúspěšných neovlivňuje konečného vítěze, ovšem za předpokladu, že šampionát proběhne alespoň na trochu regulérní vodě a ne zcela na náhodě. V tomto zkoumaném období už probíhaly šampionáty za standardních podmínek, tedy 5 kol soutěže a 5 závodníků v týmu. Nejlepší skutečný průměr na závodníka měl týmu ČR na MS 1998 v Polsku (4,4) a pod číslovkou pět ještě i v roce 1996 na MS v Českém Krumlově (4,8).
Pro určení pořadí týmu je nejdůležitějším kriteriem součet umístění závodníků v jednotlivých kolech. Nikdy se nestalo, že by měly dva týmy na konci soutěže stejné umístění, i když v roce 1994 v Norsku byl rozdíl mezi Čechy a Italy jen jediný bod. Ve sledovaném období byl tento nejnižší rozdíl tři body a shodou okolností to byl vždy rozdíl mezi vítěznými domácími a českými závodníky, což hovoří samo za sebe. Největší rozdíl mezi mistry a vicemistry činil 71 umístění a kupodivu se to stalo při MS 2000 v Anglii, kdy takovým rozdílem vyhrála Francie (136) před Walesem (207). I druhé místo v tomto žebříčku největších rozdílů patří Francii, která předstihla náš tým na MS ve Finsku (2007) o 52 umístění (179 : 231) a třetí největší rozdíl mezi prvním a druhým byl v Austrálii (1999) a to 43 bodů mezi Austrálií (309) a Francií (352). Rozdíl 40 bodů byl mezi prvními Francouzi (135) a druhými Belgičany (175) na MS ve Francii (2002) a pátý největší rozdíl (37 umístění) byl zaznamenán vloni na MS ve Slovinsku mezi Čechy (183) a Italy 220).
A nyní se konečně dostávám k onomu klíčovému parametru, tedy jaké průměrné umístění musí „udělat“ závodníci v každém soutěžním kole pro zisk titulu světových šampiónů. Zde jsem tedy vycházel z toho, že musí získat celkový součet umístění o jediný bod před stříbrným týmem, jehož součet je uveden také v oné tabulce č. 1. A tato tabulku nám říká, že za uplynulé období 17 let byl tento průměr zlatých průměrů 7,75 na závodníka a kolo.
Toto poněkud překvapivé číslo však je třeba brát s opatrností, protože za takřka absolutní jistotu můžeme považovat průměrné umístění 4,9 v každém kole, které stačilo na MS na Slovensku. Druhý nejnižší průměr 5,2 v roce 1998 v Polsku a třetí pak v roce 1996 v ČR (5,6) a pod průměrný součet šest se dostalo ještě MS 2008 (5,9). O těchto šampionátech můžeme tvrdit, že byly z hlediska výběru tratí a početnosti ryb v jednotlivých sektorech velice dobře připravené. Na opačném pólu této stupnice se nachází průměr zlatého umístění 14,0, který byl zaznamenán na bezúlovkovém jezerním MS v Austrálii, kde měl i náš tým historicky druhé nejhorší umístění (14) (nejhorší výsledek máme z brzúlovkového lodního MS 1995 v Irsku – 17.) Ještě dva další šampionáty je třeba jmenovat mezi příklady špatné volby. Bylo to MS 2001 ve Švédsku, kde byl tento zlatý průměr roven číslu 10,8 (ovlivněno velkou vodou a špatnou volbou jednoho soutěžního jezera) a pak při MS 2007 ve Finsku (dříve velmi dobré obsádky lososovitých ryb (lipan) byly zlikvidovány přemnoženými štikami), kde byl tento zlatý průměr 9,2 umístění.
Podobnou tabulku jsem sestavil pro období posledních deseti let i pro Mistrovství Evropy, kde došlo k stabilizaci počtu kol na současných pěti. Počet týmů zde kolísal od 12 – 19. Česká republika figuruje v naší desetileté tabulce celkem šestkrát a mezi sedmi různými vítěznými státy jsou dvakrát Česká republika, Polsko a Španělsko. Dokazuje to, že se evropský šampionát netěší takové pozornosti národních federací jako MS. To se také projevuje i menším počtem manipulací s výsledky, když jediné protesty se ozvaly po ME 2006 ve Slovinsku (dosazování ryb během soutěže do míst domácích závodníků). Výsledkem naší statistiky je zjištění, že se zlatý průměr rovnal umístění 5,7 a že rozptyl výsledků od průměrných hodnot je menší (3,9 – 7,0) než u soutěží mistrovství světa.
Pozice juniorů České republiky je ve světovém mistrovství zcela suverénní. V tabulce prvních dvou týmů, sestavené za období posledních osmi let po obnovení juniorských soutěží, jí vidíme celkem šestkrát, z toho čtyřikrát s titulem šampióna. Tzv. teoretický zlatý průměr byl na úrovni 5,7 a tento ukazatel se během let pohyboval v rozpětí 3,6 – 6,7. Je jistě velmi zajímavé, že nejnižší skutečný průměrný součet umístění 2,8 docílil právě náš tým na MSJ 2005 v Rožmberku.
Tabulky (PDF, 155 kB)