Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Stříbro a bronz pod Dolomity
Vytvořeno: 02.10.2011, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Roman Heimlich
Stříbro a bronz pod Dolomity
Ve dnech 27. srpna až 2. září se v severní Itálii v oblasti Bolzana konalo 31. mistrovství světa v muškaření, kterého jsem se zúčastnil jako člen týmu ČR. Tento šampionát se letos konal v rámci Světových rybářských her, přičemž Itálie hostila na různých místech závodníky soutěžící ve všech možných rybářských disciplínách. Český tým ve složení Antonín Pešek, Tomáš Adam, Pavel Chyba, Luboš Roza, trenér Tomáš Starýchfojtů, manažer Martin Musil a já vyrazil kvůli tréninku s několikadenním předstihem již v pátek 19. srpna. Náš přípravný kemp byl soustředěn v městečku Gais v penzionu na břehu řeky Aurino. Po celou dobu přípravy nám dělal průvodce Sandro Soldarini, dlouholetý vynikající italský reprezentant v muškaření, který je momentálně mimo italský tým z důvodů neshody s jeho vedením.
Pořadatelé mistrovství se rozhodli uspořádat závod na třech řekách a jednom jezeru, přičemž dva závodní sektory byly zvoleny na velkých řekách - Isarco a Aurino, dva sektory pak byly vytyčeny na malé bystřině Rienza. Jeden sektor byl zvolen na křišťálově čistém jezeře ledovcového původu Lago di Braies, ležící v nadmořské výšce zhruba 1200 m n.m. V průběhu tréninku jsme si vyzkoušeli prakticky všechny typy závodních vod, včetně jezera Lago di Misurina, které bylo sice mělčí než závodní Lago di Braies, nicméně ohledně stylu chytání, velice podobné a trénink zde byl pro nás velikým přínosem. Při shánění povolení k rybolovu jsme opravdu ocenili Sandrovy kontakty na vlastníky místních privátních vod a jeho pomoc nám ušetřila mnoho času a také jsme měli možnost trénovat na řekách či úsecích řek, kam bylo prakticky nemožné se jinak dostat.
Co se týče velkých řek Aurina a Isarca, jednalo se o poměrně složité chytání v mléčně zabarvené a hluboké vodě, jež byla ještě navíc zvednutá tajícími ledovci z vrcholků Alp a nebylo snadné zde ryby najít. Nebylo nic divného přijít po tréninku s jednou či dvěmi chycenými rybami za půl dne, ale pokud se podařilo objevit dobré stanoviště, dalo se ulovit třeba i přes 10 kousků. V obou velkých řekách je podobná obsádka, vyskytují se zde i velmi slušní lipani, pstruzi obecní, nějaký duhák a také pstruh mramorovaný, který byl pro mě osobně novinkou. Tento pstruh dorůstá opravdu velkých rozměrů (v průběhu závodu byl na řece Aurino uloven jedinec o velikosti 89,5 cm). Na obou velkých řekách se nám osvědčily těžké nymfy na francouzském návazci. Spolehlivě fungovaly tmavé varianty mušek se stříbrnou, zlatou a oranžovou tungstenovou hlavičkou o průměru 3,5 - 4 mm, které byly navázané na jigových háčcích Hanák Competition ve velikosti č. 12 - 14. Chytali jsme vždy na dvě mušky, které byly povoleny pravidly tohoto šampionátu. Průměr FC návazce jsme většinou volili, vzhledem k velikosti ryb, od 0,14 do 0,16 mm.
Zkoušeli jsme i černé streamery s oranžovou, zelenou, či fialovou hlavičkou, avšak bez výraznějších výsledků. Použít suchou mušku bylo prakticky nereálné, protože hladinová aktivita ryb zde byla spíše výjimečná. Chytání v malých řekách, podobného typu jako závodní Rienza, bylo blízké klasickému lovu s francouzským návazcem v našich podmínkách. Mušky fungovaly v podstatě stejné, jako na velkých řekách, pouze jsme ubrali na jejich zatížení a velikosti háčků. Jako optimální se jevily mušky s velikostí hlavičky 3 mm, navázané na háčcích č. 14 - 16, pro návazce jsme použili FC o průměru 0,12 mm. Obsádku zde tvořil zejména divoký potočák, chytilo se i několik duháků, lipanů a pstruhů mramorovaných v menších velikostech. Co se týče jezera, nejvíce se osvědčily drobné tmavé streamery s menší kovovou hlavičkou na šňůře s potápivostí č. 4. Záběry nejčastěji přicházely po vyklesání sestavy při prvních zátazích za šňůru.
Po několika dnech tréninku, kdy jsme vyzkoušeli vše možné i nemožné, jsme se v sobotu 27. srpna přesunuli na oficielní hotel, který se nacházel v blízkosti závodního jezera. V neděli jsme si na dopoledne naplánovali obchůzku jezera Lago di Braies, odpoledne jsme se pak zúčastnili zahájení šampionátu v Brunicu, kdy se k nám připojili Igor Slavík a Vláďa Schwarz, kteří dělali v průběhu závodu mezinárodní rozhodčí. V pondělí již proběhl oficiální trénink, kdy dopoledne všichni vázali a relaxovali, po obědě jsem jel s Tomášem Adamem ověřit taktiku a mušky na velkou řeku Aurino, Pavlík Chyba s Tondou Peškem jeli trénovat na malou Rienzu. Luboš už zůstal na hotelu a celý den vázal. Mušky i taktiku jsme víceméně potvrdili, takže jsme ještě večer dovázali všechny potřebné velikosti a ladili návazce, mezitím již Tomáš s Martinem odjeli na poradu a losování. Večer před dvanáctou, když se Martin s Tomíkem vrátili, ještě proběhla krátká porada, kdy jsme se dozvěděli, kdo kam půjde a krátce si ještě jednou ujasnili taktiku...a pak už rychle spát, protože druhý den se už začínalo v konkurenci 22 států naostro.
Závod z mého pohledu
První závodní kolo jsem začínal na velké řece Aurino. Ráno jsme vyjeli autobusem na cestu trvající 25 minut už po půl šesté, před závodním místem jsem stanul asi za pět minut osm...celkem vypjatá situace. Rozhodčí mně sice nějakou minutu na přípravu nastavil, ale i tak to bylo celkem narychlo. Naštěstí u mne stál trenér Tomáš, který mě dost uklidňoval, stejně tak jako Sandro a jeho přítelkyně Franca. Místo se mi na první pohled zamlouvalo, začal jsem prakticky v nejhezčí tůni u mého břehu s nymfou. Začátek byl docela dobrý, rychle jsem na jemný prut chytil několik slušných lipanů a jeden mi spadl. Pak byla trochu pauza, následovalo pár drobných lipanů a slušný mramorák přes 40 cm na nymfu. Do konce už nezbývalo moc času a Tomík mě přesvědčil na posledních 10 minut jít do strýmra, který nám sice v tréninku moc nefungoval, ale Tomovo tušení bylo správné a na černou pijavici jsem chytil 5 minut před koncem měřitelného potočáka. Takže to dalo celkem 14 ryb a umístění 6.
Druhý závod jsem absolvoval na horní části malé Rienzy. Když jsem dorazil k místu, rozhodčí mi ukazoval, že místo není nic moc a že se tu chytily jen dvě ryby. Řeka zde byla téměř celá zavřená větvemi stromů a dvě tůňky, kde mohly stát nějaké ryby, byly prakticky nedostupné. Nakonec jsem tu vytáhl tři potočáky a další tři se mi setřepali, když jsem nestihl vytáhnout špičku prutu z křoví nad zarostlou jamkou. Takže na malé Rienze poměrně špatné umístění 12. Dobré ale bylo zjištění, že jako týmu se nám celkem dařilo a byli jsme po prvním dnu v čele. Navíc Lubošovi se na Rienze povedlo v obou kolech udělat dvakrát nejlepší umístění, díky čemuž byl ve vedení jednotlivců. V první desítce také figuroval Tonda, který předvedl na velkých řekách velmi dobré výkony a taky Pavlík, když se dobře popasoval s jezerem i zrádným Isarcem. Tomášovi se povedla v silné konkurenci jezerních rybářů perfektní dvojka na Lago di Braes. Domácí Itálie začala velmi špatně, po prvním závodě byla až na patnáctém místě a po druhém kole byla osmá a místní fanoušci jí odepsali.
Ve středu dopoledne proběhl pouze třetí závod, odpoledne bylo volno. Na tento závod jsem se chystal opět na malou Rienzu, tentokrát na spodní část. Na místo jsem tentokrát dorazil v dostatečném předstihu. Celkem monotónní mělký úsek s rychle běžící vodou a jediným solidnějším místem k chytání nesliboval moc zážitků. Nicméně se mi z tohoto zhruba dva metry čtvereční velkého fleku podařilo odlovit na nymfu 6 ryb, přičemž mi naštěstí ani žádná nespadla a nakonec z toho bylo přijatelné umístění 5. Kluci ve třetím závodě vesměs zachytali také do lepšího průměru, jen Lubka se trochu vytrápil na jezeře, a i po druhém závodním dnu jsme byli v týmech v čele. Na druhém místě figurovali Slováci, kteří třetí závod zvládli excelentně, a třetí byli Poláci. V jednotlivcích na tom stále byli výborně z našich Tonda, Lubka a Pavel, já a Tomáš jsme byli těsně před třicátým místem.
Čtvrtek byl posledním závodním dnem a bylo jasné, že se pořadí bude ještě hodně míchat očekávanými nulami a bylo proto velmi důležité se jim vyhnout. Mne čekalo dopoledne jezero a odpoledne zrádné Isarco. Po příjezdu na Lago di Braes nebyla vidět hladinová aktivita a proto jsem si připravil prut dle stanovené taktiky se šňůrou s potápivostí č. 4 a menšími streamery. Bylo mi jasné, že to nebude nic lehkého, a základ bude přesvědčit alespoň jednu rybu a nemít nulu. Ještě jsme probrali taktiku a chytací místa s Martinem, který nám po celou dobu závodů pomáhal právě na jezeře. Jako kolegu do lodi jsem vylosoval Slovince, který mně přenechal velení po celou dobu závodu.
Zhruba hodinu jsme strávili v místech, kde se chytali v předešlých kolech nasazení potočáci, ale až na jeden „pocit“ zatažení se nestalo nic. Proto jsem se rozhodl zariskovat a po krátké domluvě s kolegou jsme vyrazili k přítoku zkusit nějakou domorodou rybu. Protože jsme si jezero před závodem obešli, věděli jsme, že se v horní části jezera vyskytují divoké ryby menších velikostí, z nichž bylo určité procento měřitelné. První drift okolo břehu, po pár hodech zatažení a pstruh 25 cm. Po podebrání ryby se mi opravdu ulevilo, že nebude nula. Do půl hodiny jsem chytil ještě jednu měřitelnou rybu a měl několik krátkých zatažení. V tom přišel Martin a hlásil mi, že se v přední části neděje nic zvláštního, a ať u této taktiky zůstanu. Chytil jsem pak ještě tři malé neměřitelné pstruhy, ale dvě zapsané ryby mi stačily na umístění 3, kdy mě přechytali jen Ital se 4 kousky a Australan se 3 zápisy. Martin rychle zjišťoval informace jak se vedlo ostatním a s týmem to vypadalo poměrně optimisticky. Cestou mi přišla SMS že po 4. závodu jsme pořád v čele, ale Italové, kteří začínali po prvním kole z patnáctého místa, už nás mají 5 bodů na dostřel, takže i v posledním kole je třeba nenulovat.
Poslední závod na šampionátu jsem absolvoval na druhé velké řece, tedy Isarcu. Místo bylo poměrně mělké, u druhého břehu stály 4 kameny, za kterými byly menší jamky. Rozhodčí mi hlásila počty ulovených ryb na tomto místě v průběhu předchozích závodů a popravdě jsem z toho příliš nadšený nebyl...3, 1, 0, 1, nicméně jsem věřil tomu, že za některým z kamenů rybku vyšťourám. Po hodině a čtvrt však v mém bodovacím průkazu byla stále jen nula. Vyměnil jsem trojkový prut za čtyrkový a mušky o dost přitížil. Zhruba na patnáctý hod do stejného místa za první kámen při neustálých změnách vedení mušek přišel záběr. Potočák těsně přes 22 cm mě uklidnil. Nakonec jsem za každým kamenem chytil podobným způsobem po jedné rybě a jednoho slušného potočáka přidal na streamera. Takže nakonec 5 ryb a k mému překvapení umístění 2 v sektoru. Psal jsem rychle Mácovi co a jak, načež mi Martin odpověděl, že nikdo z našich nemá nulu, což vypadalo pro tým dobře.
Po příjezdu na hotel začalo předběžné počítání umístění a všichni jsme byli v očekávání, zda vítěznou pozici udržíme. Při večeři přišel Igor Slavík, který již znal výsledky a sdělil nám, že jsme skončili o tři body druzí (183) za domácími Italy (180), a že já jsem třetí v jednotlivcích. Po pravdě jsem vůbec nečekal, že se v jednotlivcích pořadí takto promíchá a vyjde mi to na bednu. Co se týče výsledku týmu, druhé místo je určitě dobré, nicméně všichni jsme cítili, že zlato bylo i tentokrát opravdu blízko, a uteklo nám trochu podivným způsobem...a cítili to, myslím, i ostatní týmy...a při vyhlášení to také všichni dali dost najevo... Na třetím místě skončil výborně chytající tým Polska (209), letos velmi dobří Slováci skončili nakonec na 6. místě (226), kdy se jim poslední den, i díky poměrně špatnému losu, příliš nevydařil. Naši obvyklí rivalové Francouzi tentokrát obsadili až 7. příčku (233). V jednotlivcích se stal mistrem světa italský závodník Valerio Santi Amantini (19), na druhém místě byl jeho týmový kolega Stefano Cominazzini (27) a já bral třetí místo (28). V individuálním hodnocení se všichni Češi vešli do první pětadvacítky, což je dle mého názoru známka vysokého standardu týmu. Na 9. místě skončil Pavel Chyba (33), 20. Tomáš Adam (39), 23. Luboš Roza (41) a 25. místo obsadil Tonda Pešek (42).
Na závěr bych chtěl říci, že si vážím přístupu a týmové práce všech kluků a děkuji jim za to, myslím si, že všichni udělali pro nejlepší výsledek maximum. Také bych rád poděkoval Sandrovi, který s námi byl prakticky celých 14 dní pobytu v Itálii, a i když to s námi asi pokaždé neměl úplně jednoduché, moc nám pomohl, díky patří i jeho přítelkyni France a Igorovi s Vláďou. Velké poděkování patří samozřejmě i Českému rybářskému svazu a naším hlavním sponzorům, tedy firmě Hanák, spol. s.r.o., jejichž pruty, háčky a vlasce jsme s úspěchem použili při říčním i jezerním rybolovu, a také firmě Monfish, s.r.o. Podpora sponzorů nám velmi pomohla k tomuto dobrému výsledku.
