[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > ME 2011 aneb Češi se doma porazit nedají
Vytvořeno: 12.06.2011, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Ve dnech 31. května – 5. června 2011 se konalo v okolí Rožmberka nad Vltavou již 17. Mistrovství Evropy v muškaření, kterého se zúčastnilo 17 družstev, z toho dvě česká (muži, ženy). Samotnému šampionátu předcházela příprava týmů, které k nám začaly postupně přijíždět už od 21. května. Podle papírových předpokladů bylo předem jasné, že se i tentokrát odehraje souboj o zlaté medaile mezi domácími Čechy a Francouzi a na ostatní pak už zbude jen souboj o medaile bronzové. Zvláště za situace, kdy byly zvoleny těžké úseky a zarybnění bylo enormní. To vše mělo hrát do karet domácím favoritům, kteří byli kontrolováni pěticí mezinárodních rozhodčí z Polska a Holandska. Podle tradice vyslali jak Češi, tak i Francouzi k mistrovství Evropy své B – týmy.
Letošní šampionát se konal podle domácích zvyklostí a tak se podařilo poprvé v historii MS nebo ME prosadit pravidlo, že se budou hodnotit všechny druhy ryb. Další zvláštností bylo zařazení rotace závodníků na úseku č. I v Čertových proudech a ranní a večerní rybolov na Vltavě 28, což bylo z důvodu eliminace vodáckého tlaku. Dá se říci, že všechny tyto novinky se osvědčily, což se ovšem dalo čekat, protože například rotace závodníků jsou v Čechách běžnou záležitostí již řadu let a přispívají k regulérnějším podmínkám pro závodníky, když pomáhají eliminovat nepříznivý los.
Vlastní šampionát byl zahájen v klášterní zahradě ve Vyšším Brodu v úterý 31. května a jménem Mezinárodní muškařské federace tak učinil její generální sekretář pan Borut Jerše ze Slovinska, který byl jediným činovníkem FIPS-Mou, který si troufl do Česka přijet. Jeho vystoupení zde bylo zdařilé, stejně jako při MS juniorů v Chotěboři. Ostatní členové presidia se omluvili a doufejme, že to bylo opravdu z vážných pracovních důvodů a nikoli jako důsledek české revolty při dubnovém zasedání mezinárodní organizace letos v Římě.
Po dvou dnech oficiálních tréninků byly vlastní závody zahájeny v pátek 3. června. Snídaně byla už v pět hodin a pak vyrazili závodníci na velkou řeku do sektoru č. III pod vyšší Brod a sektoru IV nad Rožmberk. Závody zde probíhaly v nezvyklém termínu 7 – 10 hod. Jak už bylo řečeno, bylo to z důvodu značného tlaku vodáku na Vltavu a to byl rovněž důvod, proč zde nebyla zařazena rotace, čímž by došlo k dalšímu prodloužení závodu. Vltava 28 je však v těchto úsecích natolik dobře zarybněná, že to ani nebylo tak nutné. Kromě pstruha obecného a duháka se zde ještě vyskytují siveni, lipani, proudníci, tloušti, cejni, okouni a štiky.
Další závodní úsek (č. I) byl vytýčen v Čertových proudech, což je malá řeka plná žulových balvanů a zrádných tůní se spádem okolo 10 promile. Zde se vyskytuje skoro čistá populace pstruha obecného a ostatní druhy jsou zde jen výjimečně. Vzrůst pstruhů je zde menší a to byl také důvod, proč byla stanovena hodnotitelná míra ryb pro celý šampionát na 18 cm. Pro větší atraktivitu pro závodníky z Britských ostrovů byla pro úsek č. II vybrána vyrovnávací nádrž Lipno II nad Vyšším Brodem, do které bylo vysazeno 1400 kg pstruhů duhových a lovilo se zde z loděk. Pětici závodních úseků pak doplňovala pstruhová nádrž Květoňov u Kapilce, kde se lovilo ze břehu a i ta byla dobře zarybněna. Celkem tedy byli do čtyř úseků vysazeni duháci v rozmezí 0,5 – 3 kg a to se všem závodníků velmi zamlouvalo.
První závodní kolo v pátek ráno skončilo vítězstvím Čechů, kteří ulovili 125 ryb a měli součet umístění 20, za nimi byli Francouzi (28/121) a třetí byli Poláci ( 28/97), následovaní Španělskem (31/105) a Finskem (31/92). V jednotlivcích vyhráli své sektory I – V: Sebastien Delcor (FRA) – 45 ryb, John MacLennan (SKO) – 26 ryb, Zdeno Němčik (SLO) – 38 ryb, Alessandro Sgrani (ITA) – 24 ryb a John Emerson (ANGL) – 26 ryb.
Druhé závodní kolo muselo být na velké řece zkráceno ze tří plánovaných hodin o 50 minut z důvodu bouře a prudkého deště. Toto kolo vyhráli Poláci se součtem umístění 20 a 94 rybami, druhá skončila Česká republika 1 (22/ 102) a třetí byla Francie (30/81), čtvrté Španělsko (32/81) a páté Irsko (33/ 82). V jednotlivcích vyhráli Roman Jörka (ČR), který ulovil v Čertových proudech 46 ryb, což byl nejlepší kusový výsledek jednotlivce na tomto šampionátu, dále to byli Tom Drinan (IR) – 29 ks, Artur Trzaskoš (POL) – 25 ks, Inigo Gonzales (ŠP) – 24 ks a Filip Apjar (ČR) – 14 ks. Po dvou závodních kolech vedli Češi (42/227), druzí byli Poláci (48/ 191) a Francije klesla na třetí místo (58/ 202), čtvrtí byli Španělé ( 3/189) a na páté místo se vyhoupli Slováci (69/177).
Sobotní ráno už bylo bez mraků a včerejší déšť se projevil pouze na nádrži Květoňov, která byla hodně zakalená. Pro další vývoj závodu bylo rozhodující třetí kolo, ve kterém Češi drtili své soupeře, když udělali součet umístění 12 a stačilo jim k tomu ulovit jen 99 ryb. Poláci měli součet umístění 37 a klesli na místo třetí, zatímco Francouzi se vrátili na svou druhou pozici, když byl jejich součet umístění v tomto kole 27. Španělé a Slováci si drželi další dvě místa a od této chvíle se v družstvech bojovalo už jen o stříbro a bronz, protože náskok Čechů byl 31 umístění. To už se nedalo ztratit, i když už se to jednou stalo, na Slovensku při MS v posledním kole, ale to je zas jiná písnička.
V jednotlivcích se vyhoupl do čela Slovák Němčík, který vyhrál svůj sektor nad Rožmberkem – 21 ks, Filip Apjár (ČR) vyhrál na Vltavě ve Vyšším Brodu – 30 ks a byl průběžně na druhém místě, Španěl Aitor Gonzales zabodoval v Čertovce – 34 ks a Francouz Mathieu byl první na Vyrovnávačce – 14 ks a Marek Walczyk (POL) na Květoňově – 6ks. Na průběžné třetí místo se dostal po třech kolech další český reprezentant Ivan Vančura.
Čtvrté kolo bylo ve znamení vítězství Španělů, kteří se i tentokrát vyznačovali nejlepším lovem na suchou mušku, což je jejich tradiční národní doména.V tomto kole měli součet umístění 13 za 91 ryb, Češi měli stejný kusový úlovek, ale součet umístění 21 a třetí Francie měla 105 úlovků a součet umístění až 26, stejně jako čtvrtí Poláci a pátí byli Italové (38/82). Jednotlivé sektory vyhráli: Gregoire Mathieu (FRA) – 39 ks, Yann Caleri (FR) – 10 ks, Jean Mathieu (FR) – 43, Alesandro Sgrani (IT) – 28 ks a Vicente Balado (SP) – 5 ks. V jednotlivcích na tom byl po čtyřech kolech nejlépe Jean Mathieu (FRA) – 9/ 109, druhý byl Marek Walczyk (POL) – 11/ 64, třetí Ivan Vančura 12/ 68, čtvrtý Zdeno Němčík (SLO) – 13/ 94 a pátý Filip Apjár 13/79. V průbežném pořadí družstev vedli stále Češi se součtem umístění 75/ 417 ryb, druzí byli Francouzi 111/383 ks, na třetí místo se probojovalo Španělsko 120/ 349 ryb, čtvrtí byli Poláci se stejným součtem umístění 120/ 309 ks a páté místo si drželi Slováci se součtem umístění 158 za 290 ryb.
Nedělní ráno 5. června bylo posledním kolem mistrovství Evropy a ve hře byly ještě dvě medaile v soutěži družstev a všechny tři medaile v soutěži jednotlivců. Náš Ivan Vančura mohl myslet na zlato jen v případě, že vyhraje v sektoru I a měl k tomu všechny předpoklady, protože si vylosoval poslední dva úseky na Vltavě 29 nad Vyrovnávačkou, které bývají zpravidla vítěznou kombinací. K tomu však potřeboval, aby Francouz Mathieu nebyl na Květonově lepší než pátý a tato kombinace se nakonec podařila, když mladému Francouzovi chyběl jeden centimetr na čtyřku v sektoru a tedy k titulu mistra Evropy. I když náš závodník vyhrál v posledním kole svůj sektor jako jediný z favoritů za 30 úlovků, měl velké štěstí i v tom, že Marek Walczyk (POL) skončil ve svém sektoru až třetí. Smůlu měl naopak Slovák Němčík, který ztratil na jezeru mnoho ryb až před podebíráním u lodě a přišel tak o bramborovou medaili.
V soutěži družstev vyhráli páté kolo Francouzi s nejlepším součtem umístění 11 a 99 rybami. Za nimi bylo Španělsko (17/ 72 ks), třetí byli Češi (21/ 85 ks), čtvrtí Poláci (38/50 ryb) a pátí Italové (40/46 ks). Celkově tedy jasně zvítězili Češi, kteří jako jediní měli dvouciferný výsledek v součtu umístění (96) a kteří také ulovili nejvíce ryb (502) a jejichž všech pět závodníků se vešlo do devátého místa v celkovém pořadí jednotlivců, což byl dosud nevídaný výsledek, který jsme od tohoto týmu ani nečekali. Zdatným soupeřem jim byl tým Francie, jehož součet umístění byl 122 a rozdíl 26 umístění je asi větší číslo, než se dalo vůbec před soutěží čekat. Jak mi po závodě řekl francouzský manažér: „Češi se doma prostě porazit nedají“.
Překvapil tým Španělska, který obsadil třetí místo se součtem umístění 137 za 421 úlovků a jeho hlavní zbraní zde byla suchá muška. To také jasně dokazuje, že jakékoliv snahy o omezení či vymezení stylů nemá smysl, protože na dobře zvolených a zarybněných úsecích mají šanci všechny metody a vyhrát může jen komplexní rybář, který k tomu vždy bude ještě potřebovat i kus štěstí. Poláci byli ze čtvrtého místa v týmech zklamáni a jistě očekávali více, ale jejich stará bolest se zde znovu projevila, protože vyhrávat v takovýchto závodech bez dobré suché mušky prostě nelze. Slováci nakonec odrazili nápor Italů a o jedno umístění a tři ryby udrželi páté místo. Byl to jejich nejlepší výsledek na podobných závodech v Čechách a i na mistrovství Evropy (mimo domácí vody). V roce 2013 se bude evropský šampionát konat pod Tatrami a tak uvidíme, kam až se dostanou na domácí vodě pod kontrolou mezinárodních rozhodčích.
Jako jeden z organizátorů jsem měl málo času na sledování závodníků, ale neodpustil jsem si pozorovat Francouze jak na Vltavě 28, tak i v Čertovce. V malé řece mne překvapili zcela novou taktikou. Nymfovali proti vodě s jednou lehkou nymfou, kterou měnili podle potřeby za suchou mušku. Pozoroval jsem Juglareta při jeho vítězství ve čtvrtém kole. Jeho nástavec z Kamoufilu byl dlouhý ani ne jako jeho třímetrový prut (AFTMA 4-5), měl na něm dva světlé indikátory a pod spodním indikátorem krátký tippet (70 cm). Dalo by se říci, že chytal „na sucho“ s lehkou nymfou, kterou pouštěl jen trochu pod hladinu. Koncové vlákno tvořil Kamoufil o průměru 0,16 mm a to mu dovolovalo servat bez problémů z větví nad vodou uvázlou mušku. Když chytal v proudu tak si sundával polarizační brýle a při lovu v tišinách kolem břehů si je zase nasazoval. Neopomenul pokaždé zkontrolovat rozhodčího, zda mu správně zapsal ulovenou rybu.
Když skončil závod, tak jsem uviděl i jeho mušku. Na háčku Skalka Wet – l vel. 14 měl uvázaný bažantí ocas, tílko bylo překroužkováno měděným drátem, límec pak byl z materiálu podobného Spectra 45 za lehčí (mosaznou) kuličkou v barvě black nickel. Krátce jsem mohl vidět i jeho zásobník, ve kterém bylo možná jen deset stejných nebo podobných nymf! Do suchých mušek jsem neviděl, ale asi měl připravené také jen1 – 2 typy ve světle olivovém (?) provedení, které plavaly tak dobře, jako by na nich byl použit nějaký polycelon. Podobně lovili Francouzi i ve večerním závodu pod Vyšším Brodem, jen délka nástavce byla poněkud delší, ale i zde měli dvě indikátorová pole. K detailů z vlastních závodů se jistě ještě brzy vrátíme.
Protože jsem měl možnost vidět všech pět evropských a světových akcí, které se konaly v průběhu patnácti let na našem území, dovolil bych si malé srovnání. Při mistrovství světa v roce 1996 jsme rovněž vyhráli a Jan Pecina byl třetí v jednotlivcích. Dlužno však připomenout, že tehdy se konaly závody jen na říčních tratích a nikdo nechtěl zařadit ani jeden stoják a tak na Květoňově proběhlo jen přátelské trojutkání ČR – Belgie – Anglie. Tenkrát panovaly vážné obavy, že bychom nemuseli bez pomoci řek vyhrát. Letos už to bylo zcela beze strachu, dva stojáky a tři řeky. A ještě jeden rozdíl tu byl. Plno dychtivých diváků v roce 1996 ostře kontrastovalo s malou návštěvou v letošním roce. Je to tak, těch našich vítězství už asi bylo tolik, že se ten původní zájem vytratil a na šampionát se nepřijelo podívat ani moc domácích závodníků. A to byla rozhodně škoda. Snad se to zlepší za pět let při mistrovství světa, o které se chceme ucházet v roce 2016.