Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Krátké setkání s monstrem
Vytvořeno: 30.08.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Krátké setkání s monstrem
Naše pravidelná červencová výprava do Anglie na jezera byla letos jen hodně komorní, zůstali jsme totiž jen tři. Několik kolegů se časově a finančně hodně vyčerpalo březnovým výletem na Nový Zéland, nebo si naplánovali letní výpravu někam jinam. Jako již tradičně jsme se ubytovali u naší rodiny u Scaldwellu, kde máme k dispozici starý zahradní dům se vším komfortem za velmi příjemnou cenu.
První den jsme věnovali tréninku na nádrži Pitsword, na kterou to je autem jen pět minut. Počasí bylo už vpravdě letní, slunce pálilo a téměř celodenní bezvětří. Vyrazili jsme spolu s anglickými přáteli na hlavní bazén před hrází a výsledek celodenního snažení byl velmi tristní. Každý z nás měl za osm hodin lovu jediný záběr a ten buď proměnil nebo ne. Dohromady jsme tedy ulovili jen čtyři duháky.
Druhý den ráno jsme jeli na nádrž Eyebrook, která leží jen asi čtyřicet minut od domu. Počasí se už přece jen trochu umoudřilo, slunce sice stále pálilo, ale foukal svěží západní vítr a na hladině se dělaly docela pěkné vlnky. Byl to první den třídenního klání jednotlivců v rámci série lodních závodů Lexus, které organizuje známý internacionál John Horsey. Ten zde však letos chyběl, protože byl v Kanadě natáčet nový film. K soutěži se presentovalo 31 závodníků a tak jsem mohl ujmout své příležitosti a dělat sudého v jedné lodi. Dnes postupovali do finále čtyři první závodníci a jeden s největší rybou.
Po krátké poradě těsně před závody jsme vyrazili v deset hodin na vodu.. Můj partner Lee Bartett zamířil vlevo od chaty, což bylo dobré znamení, protože se tam dalo očekávat hejno nových ryb. Zastavil však možná sto metrů od břehu a pustil drift směrem do jezera. Moc se mi ten jeho manévr nezdál, protože jsem očekával hejno někde hodně blízko u břehu. Udělali jsme dva drifty, během nichž se nic nestalo a tak se mě Lee zeptal co budeme dělat dál. Nemám sice ve zvyku radit domácím závodníkům, ale přesto jsem mu jen krátce odpověděl, že musíme jet blíže ke břehu. Lee mne sice poslechl, ale bylo to ještě málo.
Lovil jsem na Midge-tip plovoucí šňůru, zatímco můj partner vystřídal během půldruhé hodiny nejméně tři potápivé šňůry až po Di-5. Tahal dva velké rudé bloby a co možná nejrychleji, ale záběr mu stále nepřicházel. Já vodil své mušky pomalými, dlouhými zátahy a měl jsem dva záběry a pak jsem vytáhl duháka na Booby-bloba Tequilla na horním přívěsu. Pod ním jsem měl dva Diawl – Bachy (rudý a zelený) ve velikosti 12 a na konci pak stejně velké zlatohlavé zaječí ouško (GRHE).
Kolega už začal být nervózní a přebil znovu na rychlou intermídu a znovu se mě zeptal co má dělat. Já mu na to řekl, že musí najet až k samému břehu do malé zátoky hned vedle Lodge a když jsme se tam otáčeli, tak tu nebyl nikdo. Asi na třetí náhod dostal konečně Lee záběr a při zdolávání se mu přivěsil ještě druhý duhák. Tak tady jsou! To se od včerejška pohnuli možná jen o sto metrů. Lee měl problém vylovit dubletu a bylo zřejmé, že to sám dělá poprvé, protože jsem mu musel znovu radit jak se to má udělat, když jsou dva velcí duháci čtyři metry od sebe. Nejprve se nabere ten horní a spodní ryby se pak ručně přitáhne za vlasec do připraveného podběráku. Když po padesáti metrech znovu zaťal do živého, tak se jeho špatná nálada ztratila a zeptal se mě, zda už má otočit ke břehu. „Samozřejmě“, zněla má odpověď.
Po chvíli mi už bylo jasné, že nové ryby dnes preferují velkého krvavého bloba a naštěstí jsem jednoho stejného ve své krabici vylovil. Musel jsem také sestoupit s muškami trochu níže a nasadil jsem proto pomalou intermídu a nechával jsem bloba propadávat a hned u břehu jsem chytl pěknou rybu. Mezitím co jsem měnil šňůru můj parťák vyndal další dva kousky a včas se otočil a vrátil ke břehu. Byli jsme přímo v hejnu a tak nebyl žádný problém a hned jsem měl dalšího duháka na pomalý tah a propadávání. Když se dostanete do sevřeného hejna čerstvě vysazených ryb je lepší nechat bloba propadávat a pomalu stahovat. Rychlý tah je vhodný až tehdy, když se už ryby rozptýlí. Lee to viděl a hned změnil rychlost vedení. Přestal s roly-poli a do půl jedné měl limit 8 ryb, zatímco já byl na číslovce 4. Ale já jsem vůbec nezávodil, nemusel jsem také zabíjet své úlovky a jen jsem si to užíval. Pak mi jedna ryba utrhla toho správného bloba a jsem už za něj neměl adekvátní náhradu.
Navrhl jsem proto svému parťákovi, že se můžeme vrátit do přístavu, aby zde odevzdal svůj úlovek. Lee to se vděkem přiznal a já si mohl dát hodinku pauzu na oběd. Když jsem se vrátil kolem druhé k naší zátoce tak tam nebylo k hnutí. Najednou tu bylo lodí, které právě masakrovaly naše hejnko. Rozhodl jsem se počkat až se tu uvolní místa, ale až do večera to nebylo možné. Motal jsem se tedy kolem a do tří hodin jsem zdolat ještě dva duháky na oba Diawl Bachy a to bylo vše. V pět hodin jsem to zabalil a vrátil se do přístavu, abych si tu hodinku počkal na konec závodu.
Dnes tedy vyhrál Lee a ještě tři další závodníci měli limit 8 ryb, ale měli horší časový bonus. Mezi těmi s limitem byl i mladý belgický závodník Christian Bazan, který jen nedávno opustil juniorskou kategorii. Počínal si zde jako starý mazák, který seděl u kormidla a házel své mušky do boku mezi vlny, zatímco většina ostatních házela mušky kolmo před loď. Českým barvám se dnes moc nedařilo, protože se kolegové nedostali do ryb a skončili až ve druhé polovině startovního pole. Lukáš měl tři úlovky a Milan dva, ale jeden úspěch jsme přeci jen zaznamenali, to když Lukáš postoupil do finále soutěže na největší rybu. Jeho úlovek sice nebyl největší, ale protože Andrew Scott se přímo kvalifikoval vítězstvím v tomto kole, tak se jeho obrovský duhák už pro postup na největší rybu nepočítal.
V pátek 2. července se pokračovalo znovu na nádrži Eyebrook a tentokrát byl předepsán pouze lov s plovoucímí šňůrami. Tato skutečnost přilákala 36 závodníků, protože většina Angličanů preferuje lov s plovoucí šňůrou. Početní milovníci klasiky tak měli větší možnost se dostat z tohoto kola až do vysněného stočlenného finále v soutěži jednotlivců, ve kterém se bojuje o roční bezplatný pronájem hybridního automobilu značky Lexus (včetně pohonných hmot zdarma). Dnes jsem tedy přišel o možnost dělat někomu sparingpartnera, ale laskavostí šéfa nádrže Andyho jsem si mohl vzít jednu volnou loď jen pro sebe. Nebylo to nic mimo pravidla, protože i při takovémto klání se volné lodě obsazují příchozími rybáři. I dnes tu byly už od rána ještě asi čtyři další lodě mimo soutěž.
Vyjel jsem na vodu před jedenáctou hodinou a většina lodí už čistila západní pobřeží od nových ryb a část rozbitého hejna se ukázala i u hráze. Bylo zataženo a foukal docela silný západní vítr, který občas poslal dolů krátkou přepršku, po které se za chvíli ukázalo slunce. Nebyl jsem vázán pravidlem plovoucí šňůry a zvolil jsem proto Midge – tip variantu. Na konci a na horním přívěsu jsem měl dva oranžovo-zelené Booby-bloby Tequila a mezi nimi dva Diawl Bachy. Zajel jsem dost daleko od hráze až do míst, kde se ukazovalo na hladině několik ryb a podařilo se mi k nim správně nadriftovat. Výsledek se dostavil brzy. Jedna ryba sledovala mušky až k lodi, další mi ohnula při záseku háček na zelenem ďáblíkovi a další sledovačka Booby-bloba skončila útokem na rudého ďáblíka a tuto rybu jsem konečně vylovil.
Vyměnil jsem koncovou mušku za menšího rudého bloba, ale nemělo to žádný vliv a pak jsem ho znovu vyměnil za zlatohlavého GRHE, ale ani to nepřineslo úspěch. Problém byl v tom, že jsem se už nemohl trefit lodí do tohoto hejnka. Najížděl jsem zbytečně z příliš velké vzdálenosti a protože jsem byl v lodi sám, nedalo se vůbec odhadnout kam mne vítr a padák zanesou. Tuto svou chybu jsem si ovšem uvědomil až večer doma. Výsledkem mého snažení byla ještě další ryba, která vzala opět stejného Diawl – Bacha. Oba mé úlovky byly krásné rezidentní ryby s dorostlými ploutvemi a ocasy.
Někdy kolem jedné se přehnal krátký déšť a já se rozhodl pro dlouhý drift přes celé jezero, což mi sebralo jistě hodinu. Chtěl jsem zkusit východní pobřeží, ale dlouho jsem tam nepobyl, neboť jsem tu neviděl žádné známky přítomnosti ryb, které sem dnes mohl zahnat silný dopolední vítr. Odpoledne se už vítr uklidňoval a na obloze se znovu ukázalo slunce. Vrátil jsem se k západnímu břehu a prodělat si zde chvilku, kdy se zaplétáte do všeho. Namotal jsem si padákovou šňůru do motoru, naštěstí se mi jí podařilo uvolnit. U rychlé intermídy už ten problém nebyl, ustřihl jsem si jí o motor jako nic. Vše to zpravidla vzniká z přílišného spěchu a nepozornosti.
Jak jsem se tam tak motal a měnil šňůry, tak jsem si všiml, že naše zátoka už je skoro volná a zajel jsem znovu až ke břehu a vydal se po větru do jezera. Na hladině byly jen malé vlnky, ve kterých jsem uviděl šípovitou vlnu od ryby jedoucí kousek pod hladinou. Překřížil jsem jí cestu svými muškami a projíždějící duhák vzal opět rudého ďáblíka. Byla to však jen asi půlkilová ryba s otlučeným ocasem, malými ploutvemi a čerstvým kousnutím od štiky. Na dalším driftu se situace opakovala a to sem zase přitáhlo pozornost závodních lodí, takže jsem nyní mohl jezdit jen o kus vedle.
Kolem třetí hodiny jsem uviděl mezi dvěma loděmi ve vzdálenosti možná 150 m od břehu najednou vysoko vyskočit dva duháky po vážkách a ten jeden byl opravdu obrovský. Ani se mi nechtělo věřit, že jsem nebyl obětí nějakého přeludu a nevěřícně jsem kroutil hlavou. Jezdil jsem nedaleko od břehu a sundal jsem už nefungujícího Booby-bloba a přemýšlel co tam dát. Nakonec jsem se rozhodl nasadit muddlerovou variantu na téma Soldier Palmer s velkým rudým tipem (12). Netrvalo to dlouho a přivedl jsem k lodi rybu, která nechala při vyzvednutí mušek u lodě dva velké víry. Zahlédl jsem něco, co bylo tak velké, že jsem tomu nevěřil a považoval za únavu zraku a bujnou fantazii.
Přesto jsem se v těchto místech dále zdržoval a asi po další půlhodince jsem najednou uviděl mezi vlnkami vysokou zvednutou hradbu vody. Vypadalo to jako deseticentimetrový vodní val, který mohl být možná půldruhého metru dlouhý. Nikdy jsem nic podobného neviděl a přesnými rozměry tohoto úkazu si také nejsem jistý, protože to mohlo být možná pětadvacet metrů ode mne. Co to je??? A tak jsem tím směrem nahodil své mušky a začal dlouze a pomalu stahovat. Vlna se najednou propadla a já ucítil lehké škubnutí ve šňůře. Zvedl jsem prut a začal vstoje rychle stahovat šňůru. Ryba totiž mířila přímo ke mně a najednou se těsně u lodi zastavila.
Voda byla čistá a já viděl v hloubce dvou metrů neuvěřitelně vysoké stříbrné tělo, které stálo podélně s mou lodí, takže jsem na něj měl dokonalý výhled. Držel jsem svůj nečekaný úlovek na lehce napnuté šňůře a čekal co se bude dít. Tato krátká přestávka mohla trvat pět až deset sekund, během nichž jsem si ještě stačil několikrát položit otázku: „Co to je, co to je?“ Jen lehké mihnutí ocasem ukončilo tu nekonečnou chvilku a už se mi přes prsty hrnula do vody šňůra. Rybí monstrum si to namířilo plnou parou do potopených travin u břehu. Ještě chvíli trvalo než tah ustal a já vytáhl z vody jen prázdné mušky. O tom, že ryba vzala onoho muddlera na horním přívěsu jsem ani na chvíli nepochyboval. Nejspíš jí připomenul nějakého čmeláka a asi jí zaujal i ten rudý tip. Musel jsem se posadit a na chvíli jsem zalitoval, že na to nemám žádného svědka. Byla to ryba z desetiliberní kategorie, kterou včera přinesl na váhu Andy Scott.
Bylo už kolem páté hodiny, což byl pro mne signál pomalu končit. Když už jsem skoro přijel k nedalekému přístavu, tak jsem uviděl kousek od břehu zalovit velkou rybu do hejna plůdku a za chvíli se vše opakovalo. Zastavil jsem zde ještě na půlhodinku, ale bez úspěchu. Neměl jsem dost času na to, abych vyzkoušel několik plůdkových napodobenin a zalitoval jsem jen, že byl ten dnešní den nějak krátký. Včera úspěšní lovci byli v popředí i dnes a limit mělo celkem osm závodníků. Christian Bazan byl znovu třetí a postup si vybojoval i čtvrtý Patrick de Schutter z Belgie a také šestý Lukáš Pazderník měl limit, na který by postoupil i dnes. Milanovi už to šlo dneska lépe a měl na třináctém místě šest úlovků a k tomu ještě ztratil několik ryb.
Posledním závodem naší malé skupinky bylo utkání na nádrži Pitsword, které se konalo v sobotu 3. července. I v tomto kole jsem dělal náhradníka v lodi jednomu Angličanovi, který mohl být tak v mém věku. Počasí bylo opět slunečné a občas čeřil hladinu lehký vítr, takže skoro stejné podmínky jako před třemi dny. Lodě vyrazily směrem ke hrázi a po dvaceti minutách jízdy jsme byli na místě. Můj partner nasadil plovoucí šňůru se čtyřmi malými nymfičkami a s tím vydržel celý den. Měl jeden záběr, který zúročil a ještě jedno krátké zatažení a to bylo vše. Já jsem vyzkoušel vše možné, ale nebylo mi to nic platné. Hladinová aktivita ryb byla na hlavním bazénu před hrází minimální a tak jsme jen jezdili tam a sem a ani jsme neviděli moc vytažených ryb.
Po půl čtvrté jsem si už byl skoro jist, že budu i dnes bez úlovku, protože můj způsob lovu a oživování mušek v takovýchto klidných letních podmínkách funguje maximálně do dvou hodin a pak už je to jen o velké náhodě. V tašce s navijáky jsem vyhrabal zcela novou potápivou šňůru Di – 3 a na nástavec jsem dal opět čtyři mušky. Na konci jsem měl zlatohlavé zaječí ouško ve velikosti 12, pak Šeďovu oblíbenou zaječí luru ve velikosti 10, následoval Red Diawl Bach a Green Diawl Bach (obě 12). Nová potápivá šňůra byla ještě docela mastná a moc se jí nechtělo potápět, tak jsem jí musel trochu pomáhat špičkou prutu, kterou jsem strkal pod hladinu. Mušky jsem oživoval dlouhými zátahy s krátkou přestávkou a neházel jsem dál než dvacet metrů šikmo před loď.
Asi po půl hodině se potápění šňůry zlepšilo a kdesi uprostřed vody náhle přišel prudký záběr a ryba mi utrhla zajícovku.. Asi tam byl nějaký uzlík, protože já chytám na pětadvacítku fluorokarbon od Fulling Mill a ta by měla něco vydržet. Ten záběr mě potěšil, protože vlastně ani neměl být. Bohužel ta zaječí lura od Šedi byla v mé krabici už poslední a tak jsem dal na konec nástavce desítkovou nymfu zaječího ouška (GRHE) a na nový první přívěs jsem dal Green Diawl Bacha a úplně nahoru malé zaječí ouško. Zajeli jsme do rohu k hráze do místa kde se často zdržují ryby. Měl jsem tušení, že by tu mohl přijít záběr. Dvakrát jsem nahodil a znovu prudké zatažení a nic. Vytáhnu tedy šňůru a na špičce chybí zaječí ouško a vlasec je tu celý zkroucený, špatný uzel, to je tedy smůla. Dva záběry takhle pozdě odpoledne v létě na klidné hladině a já o obě ryby přijdu!
Koukám se do má lodní krabice a nevidím v ní už žádné vhodné zaječí ouško. Jsou tu jen dvě nejmíň dvoucentimetrové zaječí nymfy a tak dávám jednu na konec a druhou na horní přívěs. Driftujeme nyní od hráze podél jachtařského klubu a před námi vpravo je oranžová bóje. Čím více se k ní blížíme, tím více mám tušení, že zde přijde záběr a když se to stane, tak jsem znovu překvapen. Ryba najela asi metr pod hladinou prudce z boku na unikající obří koncové zaječí ouško a ohnula mi prut až ke hladině. Souboj s rezidentním tříliberním duhákem s dorostlými ploutvemi a ocasem je tuhý a neporovnatelný se stejně velkými úlovky ze včerejška. Konečně ho mám v podběráku a můj kolega trochu posmutněl, protože jsem vyrovnal jeho skóre.
Mé hodinky ukazují něco po páté a naše loď se znovu vrací k hrázi na poslední drift. Tentokrát nás lehký vítr nese směrem k aerátorům, kde se dnes smí chytat jen k linii oranžových bójek před těmito vířidly. Pomalu se blížíme do míst, kde jsem ráno viděl ulovit dvě ryby a já přemýšlím o tom, zda se tam dostaneme včas. Zprava se sem žene dlouhá štíhlá veslice se skautíky, kteří si tu odbývají vodní výcvik a podle toho také povykují. Bude to možná o chlup, myslím si a můj partner v lodi se už chce vrátit zpět do přístavu. Ještě jeden hod a stáčím šňůru rychle do navijáku, ale jsem stále ve střehu.
Bum a už se kroutí ryba na konci mého nástavce. Je to menší, čerstvě vysazený duhák, který byl před nedávnem nehezky kousnut štikou, ale přesto se pere statečně. Mám ho v podběráku vypůjčeném od kolegy a raději ani se nekoukám na výraz jeho tváře. Jsem velmi spokojen, čtyři záběry za půldruhé hodiny, to je za těchto podmínek fantastické! Je jisté, že dnes ryby reagovaly na zaječí odstín těla. Možná jim tyto mušky připomínaly larvy šídel, kterých bylo nad hladinou plno. Můj Angličan se vzpamatoval z překvapení až v přístavu a potichu zamumlal něco pochvalných frází. V tu chvíli to vypadalo tak, že to myslí vážně.
Dnešní rybolov nestál za nic, sakrují neúspěšní borci a i Lukáš je pěkně naštvaný, protože ho jeho partner ze špičky lodě navíc celý den sekýroval jak špatně jezdí. Mezi nespokojenci se však doslova vznáší Milan, který má úsměv od ucha k uchu. Začátek měl také špatný, ale pak si všimnul, že před polednem vyklidili skautíci malou zátoku před loděnicí. Zajel tam, našel hejno a za hodinku měl limit. Konečně se tedy i on dočkal Hardy vesty, určené pro vítěze v soutěži Lexus. Jeho nadšení možná kalí jen pomyšlení na to, že si nepřipíše žádné body do českého žebříčku, protože tu dnes bylo méně než požadovaných dvacet závodníků…