Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Po roce znovu dvě zlaté medaile pro ČR z mistrovství světa juniorů
Vytvořeno: 30.08.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Milan Čubík
Po roce znovu dvě zlaté medaile pro ČR z mistrovství světa juniorů
Když jsme v loňském roce získali na Mistrovství světa v Chotěboři dvě zlaté medaile (tým a Jindra Kalivoda), měl jsem za to, že šampionát 2010 na Slovensku bude mnohem obtížnější a obhajoba kterékoliv ze zlatých medailí bude úspěchem. Nicméně jsme se na toto mistrovství začali připravovat už na konci prázdnin 2009, kdy jsem se skupinkou potencionálních juniorských reprezentantů vyrazil trénovat právě na slovenské řeky, kde se mělo závodit. Nenavštívili jsme pouze Poprad, protože to nebylo z časových důvodů možné. Zato trénink na řekách Belá a Váh byl velmi přínosný a z dnešního pohledu i velmi důležitý. I když se po velkých vodách toky obou uvedených řek trošku změnily, mohli jsme při samotném šampionátu použít řadu poznatků z tohoto tréninku.V letošním březnu jsme ještě měli přípravu na suchu, kde jsme hlavně vázali, dolaďovali návazce a taky něco teorie bylo k dispozici.
Pět juniorských reprezentantů bylo vybráno již na konci roku 2009 a tak se letos bojovalo už jen o šesté místo pro náhradníka. V červnu bylo definitivně jasno o složení týmu ve složení: Jindřich Kalivoda, Lukáš Starýchfojtů, David Chlumský, Libor Skrášek, Lukáš Svoboda a Martin Musil ml. Dále potom Jirka Pejchar jako vedoucí výpravy a já v roli trenéra.
Konečně přišel čas odjezdu na IX. Mistrovství světa juniorů v muškaření na Slovensku. Sraz byl u mne doma v Záhorovicích a pak následoval odjezd do Roháčů na Studený potok, který se dost podobá Belé. Pro tento úsek přípravy se k nám přidal ještě náš seniorský reprezentant a hlavně výborný kamarád Martin Drož. Právě jeho poznatky z tréninku na Studeném potoku nám byly obrovsky prospěšné. Musím zde také moc poděkovat svému slovenskému kamarádovi Juraju Tavelovi za zprostředkování povolenek a důležité informace o lovu na tomto revíru. První den tekla ještě po vydatných deštích poměrně vysoká voda a tak jsme se soustředili na dovazování mušek a precizní přípravu všech detailů. Další dva dny jsme už mohli do vody a jsem přesvědčený, že právě trénink na této říčce byl jedním z klíčových momentů pro náš úspěšný lov na Belé.
V neděli 1. 8. jsme dopoledne ještě chvíli trénovali a po obědě jsme se přesunuli do Popradu, abychom na stejnojmenné řece pokračovli v přípravě. Zde nám byly velmi prospěšné informace a rady dalšího slovenského přítele Miša Krebse, na nichž jsme mohli postavit taktiku na řeku Poprad. I s touto částí přípravy jsem byl spokojený a již zde jsem čím dál tím více nabýval přesvědčení, že celý náš tým je dobře připravený a při trošce štěstí si můžeme na šampionátu myslet hodně vysoko.
V úterý 3. 8. 2010 jsme se přesunuli na oficiální ubytování v Hotelu Jánošík v Liptovském Mikuláši. Bylo zde také cítit, že i nervozita trošku stoupá. Naštěstí jsme tu potkali řadu zahraničních přátel a při debatách s nimi jsme mohli na tuto nervozitu aspoň na chvíli zapomenout.
Pro středeční oficiální trénink jsme zvolili řeky Váh a Belá a to jenom dopoledne, protože jsme se jen chtěli ujistit, že naše taktika a hlavně mušky budou fungovat. A opravdu, vše nám tu fungovalo podle plánu. Odpoledne jsme již jen dovazovali mušky a hlavně jsme se věnovali absolutně pečlivé přípravě na první dva závody. Já s Jirkou jsme ještě večer šli na poradu a losování. Ani nevím čím to je, ale zatím mám docela šťastnou ruku na los a to se potvrdilo i nyní. Po poradě kapitánů, ještě lehce „rozklepaný“, svolávám naší interní poradu a seznamuji chlapce s tím kdo kde v prvním dnu loví. Jindra – Belá a volno ; Libor – Poprad I a Poprad II ; David – Váh II a Váh I ; Lukáš Svoboda – volno a Belá ; Lukáš Starýchfojtů – Váh I a Váh II. Já pojedu na Belou a Jirka na Poprad (na poradě se totiž dohodlo, že na závodníky mohou tentokrát mluvit oba dospělí členové týmu).
Jindrovo stanoviště č. 2 na Belé znám a proto bych ho zařadil mezi trojici nejhorších míst na této řece, ale pro první kolo to může být všechno úplně jinak. Brzy se tu také ukázalo, že jedním z rozhodujících faktorů pro úspěšný lov na Belé bude fyzická připravenost závodníka. To co tu předvedl dopoledne Jindra Kalivoda a odpoledne na vedlejším úseku č. 1 také Lukáš Svoboda, byl bez nadsázky koncert muškařského umění a úžasného sportovního nasazení. Jejich brození v prudkém proudu do míst kde byly ryby a běhání s úlovky až na vzdálenost 80 metrů do místa kde stál rozhodčí bylo vyčerpávající a závodníci se slabší fyzickou kondicí zde měli docela vážné potíže. O tom svědčí i výsledky, kterých tu dosáhli další soutěžící. Po Jindrovi, který tu ulovil 23 ryb a bylo mezi nimi i 7 lipanů o délce 30 - 37 cm, zde bylo čtyřmi dalšími soupeři celkem uloveno už jen 17 ryb (4, 4, 6, 3). Lukáš Svoboda pak dělal jedničku s 25 rybami a k tomuto počtu se také nikdo z dalších závodníků ani nepřiblížil.
David Chlumský na Váhu neměl špatné místo, ale protože tekla přikalená voda, tak jsem si jeho výsledkem nebyl moc jistý. David ale zachytal výborně a za 8 ryb to byla dvojka v sektoru. Odpolední závod již byl koncertem českého juniora, který si zapsal 13 ryb a bylo to tentokrát za 1. Mladý Oldfojt (Lukáš Starýchfojtů) lovil na úseku, ze kterého jsem nebyl úplně nadšený. Klidným a celkem bezchybným způsobem zde zdolal 13 kousků a taky to bylo za 1. Odpoledne na velmi složitém místě, ale opět výborným výkonem, vytáhl 6 ryb a to byla 2. Také na Popradu řádil náš Libor Skrášek. V prvním závodě vyhrál za 48 ryb a to asi nepotřebuje žádný další komentář. Odpoledne měl trošku horší místo, ale umístnění 3 za 36 ryb bylo taky výborné.
Již po prvním dni mi někteří trenéři chodili gratulovat k celkovému vítězství, protože na čele soutěže týmů toto pořadí:
1. Česká republika (13)
2. Španělsko (39)
3. USA (40)
Nicméně já jsem z toho zase tak rozšoupnutý nebyl, protože dobře vím, jak říkáme u nás doma: „ Po hodech přichází srač...“ a proto je třeba být stále velmi ostražitý a nic nepodcenit.
Přichází druhý den šampionátu a los posílá naše juniory takto : Libor – Váh II a Váh I ; OldFojt – volno a Belá ; David – Belá a volno; Lukáš Svoboda – Poprad I a Poprad II ; Jindra – Poprad II a Poprad I.
Libor si na Váhu (v obou sektorech) vybral právě to, co přichází po těch hodech. Dopoledne si mákl a podařilo se mu vydřít z řeky 4 ryby a to znamenalo 5. Odpoledne jsem na místě, které dobře znám, nezvolil správnou taktiku. Dohodli jsme se, že zkusí asi 20 minut suchou mušku podél břehů, protože jsme tu vloni tímto způsobem ryby ulovili. Libor neměl ani po 30 minutách záběr a tak jsme změnili taktiku a přešli na lov s nymfou. Bohužel mu hned na začátku dvě ryby spadly, pak chytil jednoho měřitelného pstruha a další mu opět spadl. Najednou se řeka začala velmi rychle kalit a kdo neměl do té doby naloveno, tak už nic nechytil. Měli jsme hned začít s nymfou a výsledek by byl asi lepší. Takhle skončil až jako předposlední v sektoru a to bylo za umístění 10.
Mladý OldFojt po dopoledním vyspávání nastoupil na Belé na úsek č. 9, který byl zřejmě nejlepším, nicméně moje zkušenost s těmi „nejlepšími“ místy je taková, že se po třetím závodě z nich stávají fleky až podprůměrné, protože bývají docela čitelné a poměrně snadno vychytatelné. I když si Lukyn vybral během závodu i slabou chvilku, nakonec měl 24 ryb a to byla znovu jednička.
David dopoledne na Belé měl sotva průměrné místo pod pěší lávkou, které dobře znám (vlastně znal jsem). Právě zde jsme totiž doplatili na to, že velká voda změnila tok a já si toho z nástupního břehu nevšiml. Na protější straně se vytvořil malý potůček, který byl plný ryb a my jsme to zjistili až chvilku před koncem a už jsme nestihli ty dvě či tři potřebné ryby navíc ulovit. Konečných 19 ryb znamenalo páté místo v sektoru a jak se později ukázalo, právě ty dvě až tři chybějící ryby by ho dostaly na místo třetí a to by na konci znamenalo bronzovou medaili v jednotlivcích.
Lukáš Svoboda měl na Popradu I taky flek docela bídný a s 29 rybami se jeho umístění shodovalo s číslem startovního místa – 5. Odpoledne však již bezpečně zužitkoval dobré místo a za 50 ulovených ryb si zapsal jasnou 1. Jindra Kalivoda si na Popradu docela „zamasařil“, dopoledne vytáhl 64 ryb a odpoledne jich měl 28 a byly z toho dvě jedničky.
Po druhém dni zase chodili trenéři (bylo jich víc) a opět mi gratulovali, protože pořadí týmů bylo toto:
1. Česká republika (42)
2. Španělsko (73)
3. Polsko (79)
… ale ze zadu se blížily další týmy, zejména výrazně se zlepšovali domácí Slováci.
Pro třetí den jsem se rozhodl střídat v posledním závodě na Belé Libora Skráška. Nemělo to spojení s jeho výkonem, protože Libor odvedl opravdu velký kus práce, ale protože mu už letos končí juniorský věk a mladý Musil (Macínek) je perspektivním juniorem, který má před sebou ještě tři sezóny, tak to bylo něco jako symbolické „střídání stráží“. Taky už jsem se trošku uklidnil a začínal věřit, že náskok 31 umístění by tak kvalitní tým už ztratit neměl.
Do posledního dne šli kluci takto: Jindra – Váh II a Váh I; Svoboďák – Váh I a Váh II; David – Poprad II a Poprad I; OldFojt – Poprad I a Poprad II; Macínek – volno a Belá.
Martin odpoledne na Belé nastoupil do místa, které jsem na začátku nepovažoval za úplně nejhorší, ale ryby se tam po celé mistrovství chytaly jen málo. Nicméně mladý Máca potvrdil, že je opravdu kvalitní závodník a v tomto posledním kole na stanovišti č. 7 ulovil 12 ryb, což bylo nejvíc ze všech, co na tomto místě lovili, nicméně i tento jeho výkon stačil „jen“ na 6. místo v sektoru.
Dodnes ale pořád ještě nevím, co se to stalo na Popradu. Lukáš Starýchfojtů měl po dvou dnech jasnou šanci na medaili a neměl zde zase až tak špatná místa (ale ani nějak moc dobrá), ale výsledek bohužel nedopadl podle našich představ. Mladý OldFojt chytl ráno13 ryb a byl pátý a odpoledne měl 12 ryb a skončil až sedmý, což bylo pod jeho možnosti. Snad nervozita z možného úspěchu? Nevím, ale budeme o tom mluvit, protože Lukáš je velkým talentem české muškařiny a já jsem si jistý, že to nejlepší má teprve před sebou. Potřebujeme se proto z případných chyb poučit tak, abychom je už příště neopakovali.
David Chlumský bojoval na Popradu statečně a z průměrných míst si přinesl dvakrát trojku. Lukáš Svoboda byl na Váhu I se šesti rybami pátý a na Váhu II se dvěma rybami čtvrtý. Byla to jen průměrná místa a podle výsledků jde vidět, se už se moc ryb nechytalo.
Jindra Kalivoda měl na Váhu II. opět složité místo, kde byly hluboké jámy, uzavřené ze stran stromy a až posledních 30 metrů bylo bez břehových porostů. Když mu spadla druhá větší ryba a boďák byl i po hodině stále prázdný, tak jsem malinko začal mít „bobky“. Ale Jindra opět ukázal obrovskou morálku a právě v těch třiceti metrech otevřené vody a hlavně přes silný proud dokázal lupnout 6 velkých lipanů a byla z toho znovu jednička v jeho skupině. Jen pro vaší informaci uvádím, že v tomto úseku se v prvním kole chytly 3 ryby (9. místo), ve druhém a třetím kole zde nebyl žádný úlovek a po Jindrovi se zde vytáhla jen jediná ryba (10).
Odpoledne už to takové „nadskakování“ nebylo. Po hodině měl 4 ryby a pak dlouho nic. Až asi 20 minut před koncem jsme se rozhodli (k údivu diváků) zkusit v přikalené vodě suchou mušku a ejhle, ono to fungovalo. Tři ryby byly vyloveny a tři ztraceny (dvě z nich je možno připsat na vrub Jindrovu příliš razantnímu zdolávání) a tak z toho byla šestka na konec. A protože jsme již měli zprávu z Popradu, kde v posledním kole moc neuspěl Španěl Lopez, tak jsem si byl celkem jistý, že Jindra obhájí svůj loňský titul juniorského mistra světa.
Na hotelu jsme potom už jen čekali na vyvěšení oficiálních výsledků. Ty jen potvrdily to co se očekávalo: Česká republika (se součtem 82) a Jindřich Kalivoda (11) jsou Mistry světa juniorů pro rok 2010. Musím zde také vyzvednout domácí tým Slovenské republiky, který se po bídném startu probojoval skvělým závěrem až na stříbrnou příčku (součet um 109). Třetí místo obsadilo Španělsko (112), 4. USA 1 (134), 5. Polsko (141) a až 6. Francie (151). V jednotlivcích brali medaile druhý Lopez (ŠP) – 12, třetí byl Američan Thompson – 13 a bramborovou medaili si vychutnal náš David Chlumský (14).
Pak jsem ještě svolal poslední poradu týmu na terasu hotelu. Na řadu přišlo i šampaňské a potáhnutí si z obligátního doutníku a také mé poděkování, které si neodpustím citovat: Dík za vaše chování, váš přístup ke všem činnostem, které jsme chtěli či museli udělat. Dík za dvě zlaté medaile – protože i ta v jednotlivcích je odrazem toho jak spolupracuje celý tým. Děkuji Jirkovi Pejcharovi za obrovské množství práce, kterou vykonal nejenom během šampionátu, ale hlavně před ním.
A s tím vším je spojeno i poděkování těm, kteří se na tomto skvělém výsledku podíleli jako sponzoři: Firma Hends products p. Macháček, která nám kromě materiálů, háčků a tungstenů věnovala pro reprezentaci také pruty HENDS. Firma Monfish p.Vlček, od níž jsme dostali tašky, oblečení, silony a řadu dalších věcí. Dále Flyfishing Point p. Adamovský, který nám umožnil lovit na suchou mušku s pomocí navijáků Vivarelli. Děkuji rovněž televiznímu kanálu Fishing and Hunting, který sponzoroval výrobu účelových závodních vest a firmě Hanák Competition ing. Hanák Fr za šňůry Monic a jeho háčky, které opravdu rybu drží. Bez podpory jmenovaných firem by totiž celá naše příprava i šampionát byly pro český juniorský tým mnohem obtížnější.
A ještě na co jsme lovili, aneb naše nejúspěšnější:
Jindrova oranžovořitka; Proudníkova; Ligovka; Dvoubarevný Pheasant Tail. Nevíte? Tak já je nechám nafotit a zveřejníme.
P.S.:
Ještě jednu historku si neodpustím na konec. V Roháčích (Studený potok) jsme si několikrát vyprávěli o medvědech a říkali si, co udělat při setkání s nimi. Je sice několik doporučených způsobů, ale Lukáš Svoboda vytvořil svůj vlastní, který je však proti všem pravidlům.
Končili jsme odpolední trénink a já byl na úseku s Davidem a Lukášem. Měli jsme to k autu tak asi kilometr a já s Davidem jsme byli už sbalení a voláme na Lukáše, že je konec ať pohne a ať na něj nemusím čekat. Jenže on je Lukáš trošku „vláčný“ a my jsme s Davidem už chvilku čekali u takového křoví, když mě to napadlo. David na jednu stranu křoví a já na druhou. Sotva jsme se schovali už klusal Lukáš. Jakmile se dostal na naši úroveň, tak jsme udělali obrovského medvěda. To, co se stalo pak, to jsem ještě neviděl! Lukáš zrychlil takovým způsobem, že aniž by se mu podběrák na zádech o cokoliv zachytil, tak jej urval z magnetu. Po 20 metrech začal Lukáš brzdit, to když mu došlo, že to není medvěd, ale Čubík s Chlumským a padaly z něj výrazy, které není možné uveřejnit. My se samozřejmě váleli smíchy. Po této příhodě si Lukáš od nás vysloužil přezdívku Maserati, protože umí zrychlit z 0 na 100 pod tři sekundy a myslím, že to jej opravdu snad ani žádný medvěd nedožene...