Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Napršené štěstí pod Karpaty v Polsku
Vytvořeno: 30.06.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Martin Musil
Napršené štěstí pod Karpaty v Polsku
Je to opravdu síla!!! Myslel jsem si dříve, že po MS v Portugalsku 2006, kde český tým vyhrál a 1. byl Antonín Pešek a 3. Martin Drož se nic podobného už nikdy nemůže opakovat. Vše bylo považováno za neopakovatelný historický úspěch. Pak přišel předloni Nový Zéland 2008, kde to v medailových výsledcích bylo stejné, nicméně to vítězství bylo mnohem přesvědčivější a umístění Martina Drože, který vyhrál a 3. místo Tomáše Starýchfojtů bylo podpořeno dalšími skvělými výsledky jednotlivců v první desítce. No a teď tohle!!! Vítězství týmu a 1. a 2. místo Pavla Chyby a Tomáše Adama v jednotlivcích. Co k tomu říct, snad jen s velkou mírou nadsázky, že nám již chybí pouze pobrat všechny 4 medaile ze čtyř možných a pak už jen možná olympijské hry…
Je ale potřeba vědět, že nám pokora ani po tomto úspěchu určitě nechybí. Jen někdy máme třeba trochu víc štěstí a jindy zase ne. Ale to jsou ryby. Snažíme se každý rok připravit se na ty závody co nejodpovědněji a jak nejlépe umíme. Vybrat tu nejlepší možnou reprezentaci a stmelit partu rybářů ze všech koutů republiky tak, aby všichni byli ochotni pro tým tvrdě pracovat do poslední minuty s nejvyšším nasazením, i když se jim v danou chvíli ne třeba příliš daří a jejich šance na úspěch v individuální soutěži je minimální. Každé to kolo pak kluci odmakají pro družstvo a ve finále pak vždy rozhodují jednotlivé "rybičky", které by právě bez toho odhodlání a stoprocentního nasazení určitě chyběly…
V nejjihovýchodnějším cípu Polska na řece San a vyrovnávací nádrži Myczkowce pod Solinským jezerem se konalo letos již 30. mistrovství světa v muškaření. České družstvo bylo složeno ze tří velmi zkušených „kmenových“ závodníků a ze dvou naopak velmi mladých muškařů, pro které to bylo první MS. Ani jeden z našich nováčků však nešel do závodu s nulovými mezinárodními zkušenostmi. Oba mají za sebou již mnoho tuhých závodů nejen u nás a to, že se do týmu pro MS probojovali v našich podmínkách ukazuje, že nemohli být bez zkušeností. Roman Jörka (21 let) několikanásobný reprezentant jak na juniorských MS, který již také dvakrát reprezentoval na ME dospělých. Pavel Chyba (25) měl bohužel smůlu, že když byl u nás výkonnostně jeden z nejlepších juniorů, tak se jejich MS nekonala. I on však už dvakrát reprezentoval na ME, kde vloni získal titul šampióna v Irsku. K těm zkušeným závodníkům, myslím že není nutné je nijak dál představovat a všichni ví, jakých úspěchů a medailí na MS, ME dosáhli. Abecedně Tomáš Adam, Martin Drož a Tonda Pešek. Trenérem byl Tomáš Starýchfojtů a vedoucím družstva já.
Naše mušky a použité metody byly následující: V proudné vodě - většinou nymfa "francouzskou" technikou (dlouhý návazec) - použité 2 mušky (předepsáno v pravidlech pro MS v Polsku) - nejúspěšnějšími vzory byla tzv. „Promotávaná“, což je vlastně zaječí ouško s růžovým kroužkováním (Threaded Nymph), ale se stříbrným nebo bronzovým tungstenem 2,5 - 3,5 mm dle hloubky, proudu apod., dále „Belgičanka“ (Vosges Nymph) se zlatou hlavou (bažantí ocas s výrazným oražovým límečkem) a pak ještě nymfa s růžovofialovým tipem, opět se stříbrným korálkem – vše ve velikostech 12 a 14 –, které jsme vázali na jigové háčky H 400 (Hanák Competition). Tyto tři vzory jsme používali jako spodní mušku. Brali nám je poměrně dobře potočáci a sem tam i lipan. Musím říct, že výrazně dobrou mušku na lipany jsme během šampionátu nenašli, ale to asi nikdo. Zase se jich na to, kolik jich tam mělo být, tak moc nechytilo. Nutno podotknout, že proudných míst, kde se takto dalo úspěšně lovit bylo poměrně málo. Převažovaly dlouhé táhlé a pomalé pláně, kde byl lov s "francouzským" návazcem poměrně složitý a my jsme ho nahradili suchou muškou. Chytali jsme jak občas sbírající ryby a dařilo se nám je vyhazovat i bez znatelné hladinové aktivity.
Jako horní přívěs při lovu na nymfu jsme používali buď jednu z již uvedených mušek, nebo jsme ji nahradili nějakým vzorem klasického "Bobše" v poměrně "veselých" barvách (pětibarevný, duhovka), ve velikostech 8, 10, 12 – na blešivcovém háčku H 300 Hanák. Ať už celorůžové nebo vícebarevné od zelenokrémových, které přecházejí do výrazných barev v hlavohrudi, kde nejvýznamnějším prvkem byla zářivá růžovofialová srdíčka. Tyto české nymfy byly v podstatě jediné mušky, na které se nám místní lipany dařilo ulovit i když netvrdím, že občas nevzali některou z výše uvedených nymf. V pomalých pláních jsme se pokoušeli i o lov na tzv. dlouhou nymfu. Klasicky odhozené dvě nymfy, spodní těžší a lehká podhladinová na přívěsu. Touto technikou lovíme u nás v současných podmínkách opravdu málo, nicméně tak, jak jsme to viděli hlavně u domácích závodníků, ale i Slováků, Italů a dalších, byla tato metoda poměrně velmi úspěšná. My jsme na tuto metodu buď neměli ty správné mušky nebo znalost, kde a jak tyto mušky vodit, což asi hrálo hlavní roli v tom, že nám se takto ryby chytat nedařilo. V pomalých a rovných pláních bylo totiž vysoce důležité vědět, kde je jaká "rýžka" nebo prohlubeň nebo prostě něco, co je rybám příjemné a proč se tam drží. To na takto široké řece (80 - 120m) bylo alfou a omegou úspěchu. Pokud se ryba neukázala při sběru, dělalo nám opravdu velké problémy je zde najít a mnohdy jsme je asi mohli i přejít. V tom měly všechny týmy, které tuto řeku dobře znají, před námi obrovskou výhodu. Samozřejmě domácí Poláci, Italové (ti tam pravidelně jezdí s italskými průvodci), Slováci ( mají to kousek a podle našich informací tam také strávili mnoho tréninkových dní), stejně tak Francouzi (jejichž profesionální přístup vždy sklízí ovoce a i oni tam byli před šampionátem trénovat). My jsme bohužel náš naplánovaný květnový trénink v závodních úsecích (kdy se tam ještě podle pravidel mohlo) museli zrušit z důvodu vysoké vody a v podstatě začínajících povodní. Kluci tak tuhle specifickou a velikou řeku viděli poprvé až těsně před šampionátem a to ještě ve stavu vysoké a kalné vody. Z toho je tedy jasné, že celý náš pobyt se z hlediska znalosti řeky a prostředí, stavu řeky (průtok, čistota) pomalu vyvíjel a vrcholil mimořádně úspěšným výsledkem.
Co se týká suchých mušek - nejúspěšnější byly poměrně velké vzory CDC chrostíků ve vel. 12 a 14, ať už úplně přírodních barev, nebo případně s nějakým střapěčkem v barvě fialové nebo světle oranžové. Chytali jsme na ně jak potočáky, tak i lipany pokud jevili hladinovou aktivitu. S jepičkami jsme už tak úspěšní nebyli, i když se jich v některých dnech líhlo hodně. Ať už šlo májovky nebo malé (16) olivky. Chrostíci byli jak na sbírající ryby, nebo jako vyhazovací muška prostě nejlepší. Na těchto dvou způsobech lovu byl celý náš výsledek postaven. Po závodě jsme se dozvěděli, že poměrně dost závodníků použilo na potočáky i streamrovací techniky. My jsme však v tréninku na streamry úspěšní nebyli, v některých závodních kolech na různých místech to kluci také zkoušeli, nicméně výrazně úspěšné to nebylo a my to měli opravdu postavené na "Francouzovi" a suché mouše.
Všechny naše uvedené mušky jsou naprosto běžně používané vzory, které jsou nafoceny v několika knihách, které vyšly v průběhu posledních let, nebo jsou vyobrazeny i v databázích mušek na různých muškařských serverech.
Použité pruty na řece jsme přizpůsobili její velikosti a velikosti a síle lovených ryb. Používali jsme tedy o něco silnější pruty než je úplně běžné při našich domácích závodech. Tzn. AFTMA 3-5, 9,6 -10 stop. Velmi dobře se daly použít pruty, které nám dal k dispozici na šampionát Franta Hanák z řady Hanák Competition 496, 596 nebo i 3100, 4100, 5100. Stejně tak jsme samozřejmě používali i naše vlastní a dlouho osvědčené pruty tak, jak to každému vyhovovalo.Vlasce jsme požívali fluorcarbony Airflo G3, 3M, Hanák Competition – 0,10 – 0,14 (suchá, nymfa) a v silnějším provedení na případný streamer a jezerní kola.
Jezerní kola na vyrovnávací nádrži Myczkowce, kde převažoval vysazený potočák ve velikosti do 30 cm, který se zde lovil v poměrně velkém množství a občas se podařilo ulovit i některé starší nebo původní ryby. Vše to byli pstruzi obecní i v jezerní formě, protože duháci se v polských řekách a jezerech prakticky nevyskytují, neboť tu platí zákaz jejich vysazování.
Až v posledním jezerním tréninku jsme zjistili ve spodním tréninkovém sektoru u hráze, že ryby musí být poměrně čerstvě vysazené, protože jsme ulovili mnoho potočáků mezi 20 -30 cm. Používali jsme na ně pruty AFTMA 5- 6 a délce 9-10 stop. Potápivé šňůry Airflo Di3 - Di5, nebo rychlé intermídy a velmi se osvědčila i novinka od Airfla tzv. „vymetačky“ Sweep taktéž Di 3 a Di 5. Při vedení mušek jsme používali poměrně rychlé a agresivní vedení s tzv. „hangem“ na konci stahování. Mysleli jsme si, že budeme sami kdo takto bude lovit, protože v parných dnech prvních tréninků se zde ulovilo jen velmi málo ryb a my když jsme na to přišli až poslední den našich tréninků v neděli před zahájením šampionátu, kdy jme byli na jezeře sami. Buď s rybami zahýbla změna počasí a vyčištění vody v jezeře, nebo, což se nám jeví jako pravděpodobnější, došlo k vysazení pstruhů až v průběhu posledního týdne. To ale nevíme a žádné potvrzené informace k tomu nemáme.
Do oficielních tréninků jsme tak s těmito znalostmi již na jezero nenastoupili, abychom neodhalili naší jedinou jistotu, se kterou jsme do závodu šli. Jak se však později ukázalo, zkušené týmy jiných zemí nakonec chytaly prakticky stejně jako my a šlo pak již jen o to, co nejrychleji ryby najít a ulovit jich co nejvíce. Nám se to poměrně dařilo. I když jsme jezerní sektory nevyhrávali, umístění z těchto jezerních kol nám stále pomáhala udržet se na dostřel medailových pozic. Kromě vysazených potočáků se v průběhu mistrovství chytilo i několik starých a velmi krásných pstruhů potočních. U jednoho takového byl v závodě i Tonda Pešek, jehož soupeřem na lodi byl Portugalec, který chytil nádherného, starého potočáka asi 64 cm. Takových ryb se prý však zde chytlo více, ale my jsme to štěstí neměli.
Pro jezerní závody jsme používali velmi jednoduché mušky. Byly to různé variace černých pulců a pijavic, ať už s korály nebo bez. Koncová varianta byla většinou větší na háčku č. 10, chlupaté tělíčko z mixu srstí tuleně, vačice a králíka, ocásek marabu, to vše v černé barvě se stříbrným tungstenovým korálkem o průměru 2,5 mm. Na horním přívěsu jsme střídali podobné varianty v menších velikostech, někdy s výraznějším korálkem (chatreuse), nebo bez korálku, ale s vyvázanou hlavičkou ve stejné barvě. Také jsme na horním přívěsu měli i klasickou potočákovou mokrou mušku Kate McLaren vel. 10. Dle mého názoru však na typu mušek zas tak moc nezáleželo, když jsem viděli na co chytli ryby závodníci z jiných zemí. Hlavní bylo agresivní vedení mušek ve správné hloubce.
Průběh samotného závodu byl velmi hektický a došlo v něm k několika výsledkovým kotrmelcům. Tréninky na Sanu pro nás byly prakticky nemožné, protože nebylo kde. Poláci to měli velmi dobře připravené. Na závodním Sanu se před šampionátem (31 dní) nesmělo nikde trénovat, včetně našeho tréninkového týdne před závody, protože byla stále vysoká voda.. Takže jsme tam byli v podstatě pouze pro to, abychom tu řeku viděli a trénovalo se jen na přítocích.
Do závodní řeky San a do závodních podmínek (průtok, čistota vody, apod.) jsme se dostali prvně prakticky až v samotném závodě. Označené tréninkové úseky, kde se již trénovat nemohlo, byly připraveny pouze na tři tříhodinové oficielní tréninky, které se konaly až v průběhu samotného MS. Z přehrady byl snížen průtok na závodních 10m 3/s z předchozích 50m3/s. Ale jak se ukázalo, ani tyto tréninky nám moc oči neotevřely, protože stejnou taktiku měly i ostatní týmy. A tak se stalo, že do tréninkových sektorů najednou při oficielních trénincích „vlétlo“ třeba 50 závodníků na 1500m a po 30 minutách bylo v takto malé vodě a na tak krátkém úseku „vymalováno“. Naopak my jsme ještě více znejistěli při zjištění, jakým způsobem úspěšně lovili Poláci (dlouhá, odhozená nymfa) v místech, kde jsme sami prošli a nechytili nic…
Musím říct, že ještě nikdy jsme nešli do závodu MS s takovou nejistotou. Na koni nás držela jen víra ve vlastní umění a schopnosti a zkušenosti z mnoha našich domácích závodů. No a samozřejmě vzájemná podpora a týmová práce všech jednotlivců celého družstva. Nechci nikoho vyzdvihovat, všichni pracovali a své umění dávali ve prospěch družstva a to, že z toho v případě úspěšného výsledku týmu na povrch vždy vyplave i úspěch jednotlivce, je pak docela logické.
První den závodů. Velmi nás vykolejil problém s propíchnutými pneumatikami našeho auta, které jsme měli vypůjčené od Luboše Grofa z Hobby G. Stalo se to po deváté hodině ráno, když Tomáš zaparkoval auto na jedné polní cestě nedaleko rodinných domků a šel „koučovat“ Tondu Peška. Okamžitě mi volal a já musel za ním odjet z jezera a celou situaci s ním začít řešit. Vše bylo v šetření místní policie a doufám, že to bude vyřešeno k naší spokojenosti. Pachatel je známý a nejspíše se jednalo o stařeckou nerozvážnost majitele pozemku, která nijak nesouvisela s mistrovstvím světa. My jsme tím bohužel ztratili první závodní den a vůbec jsme neměli čas pomoci klukům na jejich stanovištích a tak si museli poradit sami. Tady musím velmi poděkovat za pomoc klukům z firmy Monfish – jmenovitě Romanu Vlčkovi, Martinu Grünovi a Honzovi Pachovskému, kteří do Polska přijeli natáčet vlastní průběh šampionátu pro vznik jejich nového DVD.
Přesto všechno první den nedopadl nejhůře. První kolo jsme vyhráli, i když si Martin Drož na úseku „Chyť a pusť “ vylosoval asi to nejhorší místo ze všech. Dlouhá pomalá jáma, kde nikdo nepochybuje o tom, že tam budou velké ryby, ale všichni dobře víme jak je to s velkými a velmi ochytanými rybami. Bohužel se mu i přesto, že chytil asi 30 ryb, nepodařilo zapsat žádnou mírovou (25 cm). Měl tedy nulu a samozřejmě to pro něj i pro tým bylo zdrcující a vyhrabávali jsme se z toho ještě dvě další kola. Přesto Marťas ukázal svoji extratřídu a v dalších závodech byl velmi důležitým členem družstva, i když věděl, že ta nula pro něj v soutěži jednotlivců už nedávala naději na získání individuální medaile. Přesto to nezabalil a v dalších kolech prokázal, že patří mezi absolutní světovou muškařskou špičku. Ostatní kluci v prvním kole výsledek družstva velmi podrželi skvělými výkony jak na jezeře, tak i na ostatních říčních sektorech. Nebudu tady vypisovat výsledky jednotlivých umístění, ty si každý může najít na webu MS v Polsku.
Druhé kolo už pro nás tak dobré nebylo a tak jsme na konci prvního dne byli až za týmy Francie, Polska, Slovenska, Jižní Afriky a Norska na 6.místě. První tři družstva měla mírný odstup a my jsme pak byli s dalšími 4 týmy v rozmezí několika málo bodů. Zde mne velmi překvapila pozice JAR, která pak pro mne ještě více překvapivě svoji pozici udržela až do samotného konce.
Do druhého soutěžního dne, ve kterém se chytalo jen jedno kolo, jsme šli s obavami jak to bude pokračovat, ale stále s odhodláním a vírou ve vlastní schopnosti. I když jsme už neměli další nulu, na některých sektorech se nám nepodařilo uspět a umístění v polovině závodního pole nás nahoru vůbec neposunulo. Naopak se zdálo, že týmy z aktuální špičky jako Francie, Polsko a Slovensko se nám vzdalují a jsou již skoro mimo dostřel. My jsme si po 3. kole mírně vylepšili pozici a byli jsme pátí a v závěsu za námi byl tým Španělska. Odpoledne bylo volno tak jsme si sedli a dali hlavy dohromady a vyhodnotili, co bylo špatně a jak budeme postupovat dál. Výsledkem bylo to, že jsme si řekli, že se budeme držet toho co umíme, toho co máme vyzkoušené a věřit, že se nám již vyhnou velmi špatná místa, na nich neuspěli žádní závodníci, ani z těch nejlepších týmů. Smůla na vylosování se zákonitě musela otočit, protože v pěti závodnících a v pěti kolech by tak tomu mělo být. Všechny týmy by nakonec ve výsledku měly mít jak špatná, tak i dobrá místa a nahoru vyplavou ti opravdu nejlepší, kteří i ze špatného místa udělají třeba průměrný výsledek.
Řekli jsme si, že medaili musíme udělat za každou cenu a tomu odpovídala i nálada a odhodlání celého družstva pro poslední soutěžní den. Dovázali jsme mušky, na které jsme prostě vsadili a nehodlali jsme dál cokoli měnit na zvolené taktice a technice lovu. Samozřejmě se k nám dostaly i různé informace o muškách úspěšných týmů, vzory, způsoby lovu atd., ale vyhodnotili jsme případné změny našich způsobů a mušek jako cestu do pekel a vsadili vše na své umění, improvizaci a rybářskou zkušenost všech členů družstva (i když jme měli asi nejmladší tým).
Do třetího závodního dne jsme se probudili se zjištěním, že v noci byly obrovské průtrže a dál silně pršelo. Dá se bez nadsázky říci, že nám pršelo velké štěstí, které vždy k dobrému výsledku neodmyslitelně patří. Při odjezdech na závodní sektory jsme zjistili, že naše vylosovaná místa jsou opět v dolních polovinách sektorů a tak trochu jsem nechápal losovací matici použitou pro MS od FIPS MOUCHE. Za celý šampionát jsme měli jen jedno horní místo v sektoru, a to na horním úseku v sektoru 5. Bylo to stanoviště 6, kam šel Pavel Chyba do posledního kola. Jinak veškerá naše místa byla od čísla 10 do čísla 26. Jak se ale nakonec ukázalo, zase platilo pravidlo, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Noční vydatné lijáky a bouřky zakalily a zvedly všechny malé říčky a potůčky, vlévající se do závodního úseku Sanu. Najednou už to nebyl křišťálově čistý tok, ale minimálně z jedné poloviny žlutá řeka. S přibývajícím deštěm a postupem dne se čistá voda vypouštěná z jezera mísila se zakalenou vodou ze všech přítoků a tato velká změna situace měnila i veškeré podmínky lovu. Naše dolní místa v sektorech byla najednou mírnou výhodou, protože sem kalná a pak už prakticky nechytatelná voda dotékala o něco později než závodníkům na horních úsecích. Říkali jsme si před těmito koly, že to bude boj o rybičky, ale nakonec se i v tomto posledním dni chytilo více ryb než jsem očekával.
Náš tým najednou věděl na co a jak v té kalné vodě chytat, tak jsme přece trénovali po celý přípravný týden. Naši závodníci jsou natolik dobří a zkušení, že se prostě okamžitě dokáží přizpůsobit změně podmínek a použít efektivnější metody nebo mušky. Na to týmy, které měly „natrénováno“ na malou křišťálovou vodu prostě zareagovat nedokázaly. Jen ti opravdu nejlepší dokáží zareagovat na změny takto rychle, dokáží improvizovat a přemýšlet v nových podmínkách co a jak udělat. To je asi ta naše největší výhoda oproti všem ostatním týmům. Ne pruty, ne oblečení, ne jakékoli vybavení, ale schopnost okamžité improvizace, zhodnocení situace a velké zkušenosti z našich domácích závodů, které jsou k nezaplacení. To je naše hlavní devíza, se kterou můžeme vždy počítat a měli by s ní počítat i naši soupeři.
Již jen ve zkratce, jak to nazval Pavlík Chyba. Naše poslední dvě kola „byl takový kalup“, že na to žádný tým nemohl reagovat. Dělali jsme v podstatě jen umístění v první šestce a to v každém sektoru. Ovšem až na několik málo výjimek, což bylo ale smazáno některými velmi špatnými výsledky Poláků nebo i Slováků. Francouzi zachytali velmi dobře a vyrovnaně a tak se bezprostředně po skončení závodu radovali ze zisku titulu Mistrů světa. Měli ale jen mírně zkreslené informace, což mě v jejich případě trochu překvapilo. Asi už s námi nepočítali a jejich sebeuspokojení z vlastních výsledků bylo nakonec přebito obrovským zklamáním. To se pak také ukázalo na banketu a po vyhlášení výsledků, kdy nám, jako je to normálně obvyklé, nepřišli ani jako celý tým pogratulovat.
Co k tomu tedy více říct. První místo v družstvech a po dvou letech opět „stříbrný talíř“ pro tým Mistrů světa je doma v České republice. Stejně tak „stříbrný talíř“ pro Mistra světa v soutěži jednotlivců, který bude obohacen již šestým českým jménem: Pavel Chyba (po Slavoji Svobodovi, Tomáši Starýchfojtů, Vladimíru Šedivém, Antonínu Peškovi a Martinu Drožovi). Náš skvělý a nejlepší historický úspěch podtrhl i Tomáš Adam svým 2. místem v soutěži jednotlivců. Víc už asi jen stěží kdy dokážeme…
Jak dopadly výsledky:
Družstva
| 1. Česká republika součet umístění | 206 |
| 2. Francie | 217 |
| 3. Slovensko | 228 |
| 4. Polsko | 241 |
| 5. Jihoafrická republika | 270 |
| 6. Finsko | 274 |
| 7. Španělsko | 286 |
| 8. Nový Zéland | 305 |
| 9. Austrálie | 308 |
| 10. Bosna a Hercegovina | 312 |
| 11. Anglie (loňský Mistr světa) | 313 |
| 12. Skotsko | 318 |
Jednotlivci
| 1. Pavel Chyba (ČR) | 24 |
| 2. Tomáš Adam (ČR) | 25 |
| 3. John Horsey (ANG) | 29 |
| 4. Julien Daguillanes (FRA) | 30 |
| 5. Sandro Soldarini (ITA) | 30 |
| 6. Jarkko Suominen (FIN) | 33 |
| 7. Igor Fivan (Slovensko) | 34 |
| 8. Laurent Gagneux (FRA) | 35 |
| 9. Grzegorz Golofit (POL) | 35 |
| 10. Miroslav Antal (SVK) | 36 |
| ... | |
| 31. Martin Drož | 51 |
| 33. Roman Jörka | 53 |
| 38. Antonín Pešek | 56 |
Šampionátu se zúčastnilo a bylo klasifikováno 133 závodníků z 28. zemí světa a bylo klasifikováno celkem 25 kompletních týmů.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem sponzorům Českého národního muškařského týmu v čele s naším hlavním „mecenášem“, jímž je Český rybářský svaz a všichni jeho členové.
Dále pak našim generálním partnerům a sponzorům – firmě Hanák s.r.o (vybavení Hanak Competition a Airflo) a firmě Monfish s.r.o. (vybavení SIMMS). Dalšími partnery našeho týmu byly firmy Hobby-G a Hends products. Všem velmi a velmi děkujeme, protože bez jejich podpory by naše výsledky určitě nebyly na takové úrovni. Věříme, že jsme jejich důvěru nezklamali a doufáme, že se těší z našeho úspěchu aspoň tak jako my.