Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Nečekané medaile
Vytvořeno: 01.11.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Jiří Pejchar
Nečekané medaile
Pro letošní rok bylo jako pořadatelský stát Mistrovství Evropy vybráno Irsko, konkrétně okresy Cork a Kerry na samém jihu této země. Centrum veškerého dění bylo umístěno do malebného města Killarney, které obklopuje nádherná horská příroda. Hlavní lovnou rybou měl být divoký pstruh obecný na dvou velkých jezerech, rozdělených vždy do dvou sektorů a dále na řece Blackwater.
Na šampionát byli nominováni tito závodníci: Pavel Chyba, Roman Jörka, Vladimír Šedivý, Filip Apjar a Igor Slavík, nechytajícím kapitánem byl státní trenér Tomáš Starýchfojtů a vedoucím výpravy byla moje osoba. Po veškerých přípravách byl náš odjezd stanoven na pondělí 14. září. Pro takovéto důležité závody je dobré jezdit na přípravný kemp ještě o pár dní dříve, jenže letošní závodní kalendář nám to v tomto případě nedovolil. Víkend před naším odjezdem byly plánované ligové soutěže a tak náš tým měl velmi napilno.
Kluci přijeli ze závodů pozdě v noci a hned druhý den byl sraz v osm večer na letišti v Praze Ruzyni. Jako vždy jsme bojovali s nadváhou zavazadel do letadla, protože 20 kg na osobu je pro tyto závody opravdu málo. Šeďa dokonce přijel s 30kg taškou, ale naštěstí se mu tento problém podařilo bravurně vyřešit správným položením zavazadla na váhu.
Na letiště v Dublinu jsme přistáli po půlnoci místního času, vyzvedli si zamluvený automobil VW transportér a vyrazili do městečka Kanturk. Tady bydlí náš kamarád Michael Twohig, který nám pomohl zajistit ubytování před šampionátem a poskytl veškeré potřebné informace a zamluvil nám i lodě na obou jezerech. Cesta z Dublinu byla dost náročná a tak se všichni už těšili do postele. Na místo jsme dorazili ještě za tmy kolem půl páté ráno. Michael nám zajistil i ubytování v domečku jeho sousedky naproti jeho domu. Když jsme dorazili tak celý dům svítil, to abychom ho lépe našli a klíče byly ve dveřích. Vybalili jsme si věci z auta a šli na kutě, neboť nás ještě čekal první den tréninku na řece Blackwater.
Ráno po snídani, teda spíše po obědě, si nás vyzvedl Michael. Nejprve nám ukázal cestu k supermarketu a pak nejbližší rybářskou prodejnu pro případné doplnění potřeb. Přímo z prodejny nás zavedl na soukromý úsek řeky jeho klubu. Povolenky jsme nepotřebovali, protože nám Michael dohodl s majiteli, že když nebudeme lovit lososy tak platit nemusíme. Všechny oficiální tréninkové úseky byly vytýčeny na jiných tocích.
Řeka vypadala na první pohled krásně a tak honem do broďáků ať už něco ulovíme. Rozdělili jsme se na dvě party a šli zkoumat pstruží populace. Zkoušeli jsme veškeré druhy nymf, ale nic moc.Jen občas jsme chytli ryby na klasické vltavské „tagové“ nymfy. Trenér Tomáš nasadil svoji oblíbenou techniku mušku splávek a to rybám docela šmakovalo.
Když jsme se sešli u auta tak každý nějakého hodnotitelného pstruha měl, ale Tom jich ulovil určitě nejvíc. Dohodli jsme se, že si sem budeme muset ještě zajet vyzkoušet tuto taktiku. Času nebylo nazbyt, protože nás čekal mnohem důležitější trénink na jezerech, která byla pro nás velkou neznámou. Večer přijel Michael a dovezl nám ještě tři motory k lodím.
Druhý den ve středu jsme měli na programu menší soutěžní jezero Caragh, které je dlouhé asi 5 km. Na obou závodních jezerech se tentokrát mohlo chytat i těsně před závody, což bylo opravdu regulérní pro všechny. Ráno jsme skvěle posnídali, protože Šeďa je nejen skvělý muškař, ale i stejně dobrý kuchař a pak jsme vyrazili k jezeru. V doku jsme si vyzvedli zamluvené lodě a tradá na jezero.
Začali jsme lovit na klasické irské mokré vzory, které jsme měli navázané z domova a také jsme zkoušeli vzory od Michaela, ale i mušky zakoupené v místní prodejně. Tom nás všechny nabádal, abychom neházeli zbytečně daleko od lodí a hlavně nepodceňovali tzv. „hang“, protože pstruzi často utočí na zvedající se mušky. Driftovali jsme po jezeře a lovili potočáky do 30 cm. Jako nejlepší se hned od začátku jevila Kate McLaren. Zkoušeli jsme však dále a hlavně mapovali jezero.
Na oběd jsme se sjeli uprostřed jezera a výsledek byl do pěti ryb u každého. Včera večer nám Michael říkal, že chytneme bez problému 15 až 20 kusů na osobu za dopoledne. Odpoledne se nic výrazného v počtech ryb nezměnilo a tak jsme odjížděli trochu v rozpacích. Večer se zastavil Michael a sdělil nám, že to nešlo nikomu a nikdo neví co se děje.
Třetí den ve čtvrtek jsme vyrazili trénovat na jezero Leine, které je svojí rozlohou dvakrát větší nežli Caragh. Luboš Roza nám pomohl sehnat přes svého kamaráda Aidana Hodginse výborného místního průvodce Johna, který na nás čekal ráno v přístavu. I John měl svoji loď a tak se rozhodlo, že s ním dopoledne pojede Igor a pak se s někým na odpoledne přehodí. Polovina naší skupiny odjela prozkoumávat západní část jezera a druhá polovina tu východní. Počasí však nebylo pravé Irské, ale bylo naopak slunečno a bezvětří.
Dle rad Michaela a Johna jsme zkoušeli menší mušky a na konec návazce jsme umístili goldheady. Tato varianta byla za bezvětří docela účinná, protože klasické mokré mušky nefungovaly. Během oběda jsme se sjeli všichni do zátoky uprostřed jezera a úlovků bylo opět poskromnu. Po obědě jsme se prostřídali v lodích a vyjeli opět na vodu. Odpoledne však ukázalo holou skutečnost, že to zde není nic jednoduchého, protože naše úlovky byly takřka stejné jako dopoledne.
Byly za námi první tréninky na obou jezerech a taktika lovu nebyla zatím moc jasná. Vše se však změnilo až v pátek na jezeru Caragh, když za námi dojel Aidan. Bral si kluky jednoho po druhém do lodě a učil je správný lov potočáků na těchto jezerech. S jeho pomocí a našimi poznatky se taktika začala jevit jasnější, když jsme nejčastěji používali na horním návazci Black Hopper, na kterého přišel Šeďa, uprostřed byla Kate McLaren a dole nějaký goldhead.
Poslední den před slavnostním zahájením šampionátu byl znovu trénink na jezeru Leine kam nám přijeli pomoci John s Aidanem, ale další uznávaný odborník Martin Feerick. Měli jsme k dispozici lodě pro všech pět dvojic a tak se kluci mohli střídat u Irů, kteří s nimi probírali taktiku a učili je hlavně ten. „hang“. Hlavním úkolem bylo naučit se ryby hledat, nejenom podle břehů, ale i na volné vodě, což nám Irští kamarádi krásně předvedli. Naše úlovky se zvýšily nejen kvůli změně počasí, ale hlavně díky všem získaným informacím. Tito všichni pánové s námi strávili moře času a najezdili kvůli nám hodně kilometrů jen proto, aby nám pomohli, za což jim patří obrovský dík. Bez jejich pomoci by bylo stanovení správné taktiky pro nás neznalce tak trochu utopií.
V neděli ráno byl první oficiální den šampionátu a tak nás čekalo balení a stěhování do dějiště šampionátu města Killarney. Je to krásné turistické město, kde na vás na každém rohu číhá krámek se suvenýry a kočáry s koňmi tu jezdí skoro všude. Po prezentaci v hlavní kanceláři šampionátu jsme se ubytovali v krásných pokojích hotelu a čekali na další program, kterým bylo slavnostní zahájení. Ve slavnostním průvodu se šlo podle abecedy a tak jsme pochodovali jako první, hned za kapelou mladičkých Irských hudebníků. Byl to pro nás obrovský zážitek, kapelník vojensky zavelel k zahájení průvodu a oni rozezněli své nástroje, bylo to prostě něco úchvatného. Když se celý průvod dostavil před podium, tak ještě následovaly projevy všech hostů a nakonec oficiálně zahájil šampionát viceprezident FIPS – Mou pan Mário Podmanik ze Slovenska.
Dalším bodem programu byl až pondělní oficiální trénink, kterého jsme se rozhodli neúčastnit a jeli jsme trénovat na náš úsek řeky, abychom si všichni vyzkoušeli techniku mušku splávek. Uvedená metoda se nám zdála pro partie této řeky výborná. Samozřejmě vše záleželo i na vylosovaném místě.
První soutěžní den ráno kluci nasedli do autobusů a odjeli ke svým závodům. Jako první na řece lovil Pavel Chyba. Byli jsme s trenérem jen u závodníka na řece, protože tam jsme mohli být něco platní. Tomáš vždy pozoroval vylosovaný úsek řeky a komunikoval se závodníkem. Já jsem mezitím obcházel ostatní místa a nenápadně zjišťoval průběžný stav. Pavel si v závodě počínal velmi zkušeně a s dvanácti ulovenými rybami zde udělal krásnou dvojku. Po závodě došly SMS od kluků a jejich výsledky byly docela dobré. Nejlépe si vedl Roman Jörka, který udělal jedničku. Jen Igor neměl tolik potřebného štěstí a skončil bez úlovku s umístěním 13.
Odpolední závod však lovil na řece a bojoval jako lev. Ani řeka však k němu nebyla moc milosrdná. Nejdříve mu dovolila vytáhnout tlouště, který se nehodnotil a pro Iry to byl neuvěřitelný úlovek. Pak začal tahat potočáky, ale pořád jen těsně pod bodovaný limit. Nakonec se na něj trochu štěstí usmálo a tak chytl dva mírové pstruhy, což bylo umístění šest. Cestou zpět do hotelu nám s Tomem na mobil chodily SMS od kluků a nebyly vůbec špatné. Když večer pořadatelé vyvěsili výsledky, byl náš tým třetí za Francií a vedoucí Itálií. Výsledky jednotlivců byly rozházené, protože někteří ze závodníků měli odpoledne volno a jiní ne.
Druhý závodní den chytal ráno na řece Roman Jörka. Předchozí den se mu ne jezerech velmi dařilo (měl umístění 1 a 2) a tak to na řece chtěl potvrdit. Měl ale trochu smůlu, protože si vylosoval úsek číslo 4 kde se za dvě předchozí kola chytila jen jedna ryba. Roman však ukázal svoji kvalitu. Celý svůj úsek obrátil vzhůru nohama a ulovil tu čtyři pstruhy a po něm tu už nikdo nic nedostal. Jeho výborný výkon však na mizerném místě stačil jen na umístění v polovině startovního pole, ale stále si udržoval kontakt s prvními pozicemi v celkovém pořadí.
Odpoledne přijel na řeku Filip. Vylosoval si místo kde před ním chytil Italský závodník devět ryb. Filip vyzkoušel všechny metody lovu, ale ryby už byly tak opatrné, že na nic nereagovaly. Nakonec udržel nervy na uzdě a ulovil mírového pstruha, který ho posunul v pořadí sektoru trochu výše než by bylo umístění s nulou. Večer nás však čekalo milé překvapení. Mysleli jsme si, že jsme vypadli ze hry o medaile, ale opak byl pravdou.
Po čtyřech kolech jsme byli stále třet, za druhou Itálií a první Francií. V jednotlivcích se ještě nedal dost přesně určit výsledek, ale v dosahu medailových pozic byli stále Pavel, Šeďa a Roman. Večer byla na závěrečné poradě doladěna taktika s jasným cílem vybojovat první vysněnou medaili na „Ostrovech“. Dohodli jsme také na tom, že já opustím místo na řece a pojedu s Pavlem na jezero Leine, abych mu pomohl dohodnout se s Irským závodníkem na taktice a vedení lodě.
Ir souhlasil s našim návrhem, že oba budou táhnout za jeden provaz. Velmi nervózního Pavla to uklidnilo a závod mohl začít. Na břehu překrásného jezera jsem pozoroval dalekohledem závodníky, ale při jeho velikosti jsem stejně viděl jen velmi málo. Na druhém závodním sektoru jezera byl také Filip, který byl v lodi s Angličankou. Byl jsem netrpělivý čím dál víc, až konečně závod skončil a přijel Filip. Ulovil jednoho pstruha a to znamenalo sedmé místo v sektoru.
Najednou se k nám donesla zpráva od Francouzů, že náš Pavel rozsekal Ira na lodi třináct ku třem a suverénně tak vyhrál celý sektor. Mezitím přišla zpráva od Toma, že Šeďa udělal na řece krásnou trojku. Od kluků z Caraghu jsme neměli žádné zprávy, jen Angličané nám řekli, že jsou na tom docela dobře. Najednou jsme věděli, že medaile jsou opět na dosah. Pavel tušil, že na tom je velmi dobře a bylo na něm znát obrovské odhodlání, ale také nervozita.
Na poslední závod na západním sektoru si totiž vylosoval do lodě Francouze a bál se, aby ho neodstavil od ryb při jeho kapitánství. Už, už jsme chtěli jít s Francouzem probrat taktiku, když se u nás objevil sám a vyslovil přání lovit bez kapitánů a dosáhnout tak na dobrý výsledek. Doslova řekl, že by si přál, aby Pavel vyhrál a on získal pro svůj tým také dobrý výsledek. Bylo to pro nás hodně překvapivé a výrazně tak vylepšil mé mínění o Francouzích po juniorském šampionátu v Chotěboři. Na jezero také dorazil Igor, který měl dopoledne volno. Šel na sektor kde dopoledne vyhrál Pavel a tak si ještě stačili předat všechny informace. Začala hodina „H“ a závod začal.
Z řeky, kde už se v šestém kole nechytalo, přijel Tomáš a tak jsme se jeli spolu podívat na Igora. Z druhé strany jezera jsme na něj dalekohledem dobře viděli. Náš závodník musel chytit alespoň dvě ryby, což by mu mělo zajistit dobrý výsledek. Po hodině lovu chytil Igorův Irský partner v lodi rybu a my jsme začali být nervózní. Najednou Igor zasekl a byl tam! Hned u nás propukla vlna radosti. Igor si toho všiml a bojovně na nás pokynul. Pak se ale loď ztratila z našeho dohledu a my se vrátili zpět do doků, abychom zde vyčkali na konec závodu. Igor nakonec ještě ulovil jednoho pstruha, tentokrát mořského, který se také hodnotil. Byla z toho krásná pětka v sektoru a teď už zbývalo jen čekat jak dopadnou Pavel s Romanem.
Najednou přijel Pavel s tím, že ulovil šest ryb a jeho Francouz jich měl sedm. Jejich sektor byl dost vyrovnaný a tak jsme přesně nevěděli jak se umístil. Roman na jezeře Caragh zachytal také docela dobře, ale zpráva o Angličanovi Horseym nás šokovala. Udělal jedničku v sektoru s devíti rybami a tím způsobil, že situace v jednotlivcích se stala ještě napínavější. Odjeli jsme na hotel a následovalo nekonečné čekání na výsledky.Ty však stále ještě nebyly hotové a tak kluci odešli na večeři.
S Tomem nám to nedalo a šli jsme čekat na výsledky před hlavní kancelář. Najednou se otevřely dveře a president FIPS-Mou Paul Vekemans nám dvojnásobně gratuloval. Nejprve ke stříbrné medaili družstva a pak k titulu mistra Evropy. Vyběhli jsme na parkoviště a dohodli se, že chlapce ještě trochu napneme. Vešli jsme s kamennými tvářemi do jídelny hotelu, ale bylo na nás hned poznat, že neumíme lhát a tak jsme jen vykřikli: „Jsme druzííííííí !“ a všichni jsme skákali radostí.
Jen Pavel byl trochu zaražený, protože jsme mu ještě neřekli jak dopadl. Podíval se na mě s otázkou, ve které bylo tolik napětí: „Jirko, vyhrál jsem?“ Po mém: „Ano“ se celý rozzářil a radostí mu vyhrkly slzy z očí. Stal se mistrem Evropy! U celého stolu byla úžasná atmosféra. Bylo to naše malé „Nagano“. Vždyť ještě nikdy žádný náš tým nedovezl medaili z „Ostrovů“ a ještě k tomu z lovu divokých potočáků na jezerech. Naše kamarádka, servírka Janička ze Slovenska, která se o nás po celou dobu šampionátu skvěle starala, nám přinesla šampaňské a oslavy mohly začít.
V pátek jsme se všichni těšili na závěrečný ceremoniál a my hlavně na to, až si převezmeme ty vysněné medaile. Nejdříve přišly na řadu jednotlivci. Třetí místo Dave O´Donovan - Irsko. Druhé místo John Horsey - Anglie a pak už přišla Pavlova chvíle. Mistrem Evropy se stává, Pavel Chyba - Česká republika! Hrála se česká hymna a Pavel se díval na svět nejkrásnějším pohledem, pohledem vítěze. A pak přišla i naše chvíle. Třetí místo Polsko. Druhé místo Česká republika a my vykročili pro své medaile. Mistry Evropy se stali závodníci Francie. Šampionát byl slavnostně ukončen a všichni se přesunuli na závěrečný banket, který jsme si velmi užili. Ale nesmím zde zapomenout ani na výsledky ostatních našich závodníků. Na 8. místě byl Roman Jörka na 9. Vladimír Šedívý, 31. Filip Apjar a 45. Igor Slavík.
Druhý den nás už čekalo jen balení a odjezd. Měli jsme do odletu ještě čas a tak jsme jeli navštívit naše Irské kamarády, abychom jim osobně poděkovali za jejich obrovskou pomoc. A nesmím zapomenout také poděkovat všem sponzorům, kteří nás podporovali, protože s jejich pomocí byl náš úspěch o poznání snadnější...