Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Náš první Memoriál Theodora Kouby
Vytvořeno: 01.10.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Stanislav Bláha
Náš první Memoriál Theodora Kouby
Již tři roky jsem se pokoušel dostat se na tento velice populární mezinárodní závod, který se každoročně koná ve Vyšším Brodě. Po zaplacení startovného jsem přemýšlel, s kým bych závod tříčlenných družstev absolvoval. Nejprve to vypadalo na tým s B. Šarešem a D. Chadou, ale jak už to bývá, dopadlo nakonec všechno jinak.
Náš tým ve složení Stanislav Bláha, Petr Drastík a Michal Němec odjel 25. 9. do místa konání závodů již v ranních hodinách s vidinou tréninku na povoleném úseku mezi vyrovná-vací nádrží a jezem u Bílého mlýna. Po tréninku, ze kterého jsme nebyli vůbec moudří, se dostavila k losování do restaurace Lesanka. Po přivítání s kamarády a zakoupení materiálů a háčků v provizorním muškařském krámku, jsme usedli u stolu a čekali, až na nás přijde řada. Po dohadování na koho se bude nadávat za špatný los jsem šel tedy já a vylosoval jsem nám to takhle: sektor A6 pod benzínkou ve Vyšším Brodě, pak C8 u Veverek a v neděli D2 pod Veverkami. K spánku jsme se po nezbytném dovazování mušek dostali až hodně po půlnoci.
Neúprosný budík oznámil sedmou hodinu sobotního rána. Z postele jsme lezli jako mrtvoly a vypravování na závod nám trvalo tak dlouho, že jsme si zkrátili přípravu o hodinu. Na sektor jsme se konečně doplazili až patnáct minut před začátkem. Přesto jsme si celý úsek stihli projít a stanovit taktiku, že já začnu s nymfou a Michal bude strýmrovat. Asi pátým hodem jsem ulovil slušného potočáka přes třicet centimetrů, a tak jsem dostal mylný dojem, že to bude sranda. Za tři hodiny lovu jsme pak vytáhli z vody 17 pstruhů a to jsem věděl, že nebude stačit na dobré umístění a byla z toho jen šestka v sektoru. Škoda ryb, které nám spadly. Z koncentrace mě úplně rozhodil veliký duhák, který mi utrhl osmnáctku Stroft jako nic. Tak mě to vykolejilo, že v rozmezí tří minut jsem ztratil špatným zdoláváním dva krásné potočáky. I Michalovi spadlo dost ryb, a to včetně jedné padesátky, která se mu vyhákla. Ve dvanáct byl závod ukončen a další kolo mělo začít ve dvě odpoledne.
Ve dvě jsme již vstupovali s Petrem do vody na sektoru C8, ale o tomto kole se mi ani nechce psát. Již po obhlídce jsem to viděl špatně, protože celý sektor byla rovná pláň nad Veverkami. Tam jsem si předloni sice nádherně zachytal lipany, což pro nás mohla být jediná záchranná ryba, ale bohužel letos zde žádný nebyl. Pokoušeli jsme se tedy o potočáky, nebo větší bílou rybu. Chytili jsme tady nejvíce ryb ze všech sektorů, na kterých jsme chytali, ale nad bodovaných dvacet centimetrů vyrostly jen čtyři. Tím naše ambice na lepší umístnění vzaly za své. Aspoň jsme večer usínali s tím, že už nám o nic nejde a můžeme být v klidu. Jen Michal měl přání pokořit padesáticentimetrovou hranici u pstruha. Měl k tomu ještě příležitost v neděli ráno na sektoru D2.
Nedělní ráno nás přivítalo velice hustou mlnou, přesně takovou, jako má Rákosníček nad Brčálníkem. V deset kluci vlítli na sektor a já měřil na D3. Zmiňovaná hustá mlha způsobila, že čerstvě se líhnoucí olivky nebyly schopné letu a plavaly po hladině, kde je velice vděčně přijímaly ryby všech velikostí. Bohužel tato nádhera trvala pouhých deset minut po zahájení kola. Jen co se opar zvedl, olivky začaly vyletovat a ryby si zase v klidu sedly na dno svého mokrého království. Tím nám nastala otročina s nymfou a strýmrem. Nedělní kolo probíhalo ve střídání slabších a silnějších chvilek, jen na D1 jsem měl možnost i na dálku vidět, že se tam ryby tahají ve větší míře. Závod se blížil ke konci a Michalovi se pomalu rozplýval sen o velkém pstruhovi, ale dvacet minut před koncem to vyšlo. Po nádherném souboji přes celou délku sektoru vytáhl z vody překrásný exemplář pstruha duhového o délce 56 cm a tak si splnil svůj sen. Po nadšených gratulacích a focení byla ryba s náležitou opatrností vrácena rodnému živlu. Doufám, že tak učiní většina budoucích lovců, aby si i další mohli vychutnat pocit ze souboje s velkou rybou. V jednu odpoledne bylo dobojováno a zbývalo jen sečíst výsledky a vyhlásit vítěze. Po čtvrté odpolední jsme už odjížděli z Vyššího Brodu k domovu s předsevzetím si to příští rok zopakovat a vylepšit si umístění.
Co se týká samotného závodu, mně osobně se velice líbil a byla to obrovská zkušenost pro další závodní roky. Celé klání se neslo ve velmi přátelském duchu a zaznamenal jsem i několik velikých okamžiků v rámci fair play. Například vzájemné poskytování nejrůznější pomoci mezi soupeři nebo automatické přiznání se k tomu, že ryba byla zaseknuta jinde, než v hlavové části. Mohlo by se zdát, že píši o něčem samozřejmém. Mělo by to tak být, ale díky práci s mládeží a vlastnímu závodění vidím, co se dokáže vydávat za dodržování závodní etiky na závodech nejrůznější úrovně. Jsem proto moc rád, že jsem se mohl zúčastnit závodu, ve kterém rytířskost ještě nevymřela, a přeji Milanu Hladíkovi a všem spolupořadatelům, aby se jim takto vedlo i nadále.
výsledková listina (PDF, 21 kB)