Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Letní bouřky pozlatily našim juniorům medaile
Vytvořeno: 03.08.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Letní bouřky pozlatily našim juniorům medaile
Když jsme před rokem začali v Chotěboři připravovat juniorské mistrovství světa 2009, měli jsme největší obavy z toho, aby byla v řekách alespoň nějaká voda. Proto byly vybrány dva úseky na Chrudimce pod přehradami, další na Svratce pod vodárenskou nádrží Vír a balvanitý úsek řeky Sázavy ve Stvořidlech. Vybrat poslední pátý úsek nebylo vůbec jednoduché, protože jsme ho chtěli umístit na vodě pořadatelské MO ČRS Chotěboř. Říčka Doubravka byla v loňském horkém létě téměř vyschlá a tak jsme se rozhodli pro variantu Břevnická nádrž, která leží na okraji města a Doubravku jsme měli v rezervě jako náhradní úsek. Místní „Přehrada“ má asi 10 ha, ale lov ze zarostlých břehů by nebyl regulérní a navíc jsme se obávali toho, že by vysazení duháci mohli odrazit od břehů na volnou vodu a nebylo by co chytat. To byl tedy důvod, proč byl zvolen závod z driftujících lodí, který měl dát alespoň teoretickou šanci i Ostrovním týmům.
Pak následovala roční příprava, jejímž hlavním protagonistou byl možná nejmladší mezinárodní organizátor v historii soutěží FIPS-Mou Jiří Pejchar, který dokázal někdy téměř nemožné věci a této práci věnoval možná tisíce hodin. Podařilo se mu získat na svou stranu mnoho pomocníků z řad sportovních rybářů, zástupců místní samosprávy, ale i přední regionální politiky a celou řadu sponzorů. Hned na začátku bych chtěl proto konstatovat, že nám zde v Chotěboři vyrostl nový organizátor muškařských soutěží, z jehož zápalu pro věc budeme moci těžit jistě ještě po mnoho let. Pevně doufám, že ho neotráví ani věční kritikové a Všeználci, kterých se vždy najde mnohem víc, než lidí ochotných udělat něco pro věc.
Naše loňské obavy kolem vývoje počasí a nedostatku vody v řekách se však nevyplnily, protože k nám přišel po třicetileté pauze znovu letní evropský monzum, který byl doprovázen vydatnými a měsíc trvajícími bouřkami a lijáky, které zasáhly i Vysočinu a východní Čechy. Kvůli nim jsme nakonec museli vyřadit ze hry Sázavu ve Stvořidlech, která se proměnila v nebezpečnou Žlutou řeku a ke slovu přišla Doubrava, která byla nyní zase malou říčkou. Do místní Přehrady bylo vysazeno přes 10 metráků solidních duháků z chovného rybníka na žďársku a pak už se začaly sjíždět do Chotěboře první juniorské týmy. Nakonec jich bylo třináct a toto nešťastné magické číslo nadělalo Jirkovi mnoho starostí, protože tolik jich nikdy na šampionátu nebylo a naše příprava počítala s maximem dvanácti družstev, což bylo i tak nad dosavadním maximálním počtem zúčastněných týmů. Říční tréninkové a závodní úseky nejsou totiž nafukovací, stejně jako ubytovací kapacity v místě a blízkém okolí, protože přijelo také velké množství doprovodných osob.
Potěšilo nás, že FIPS-Mou nevyslal k této soutěži druhého viceprezidenta Poláka Jurka Kowalského, který zde byl na inspekci před šampionátem a se kterým si vůbec nerozumíme. On je totiž zastáncem „klasické muskariny“ se šňůrou vlající ve vzduchu a chtěl by proto zlikvidovat moderní nymfovací postupy, které už muškařskou šňůru moc nepotřebují. Na tuto svou inspekci přijel v době po jarním tání sněhu, protože se mu to zrovna hodilo a Jirku Pejchara neskutečně proháněl až buzeroval. Kritizoval i takové maličkosti, jako vzdálenost role toaletního papíru od sedátka na oné místnosti. Hlavně zde ale chtěl protlačit do modifikací pravidel své návrhy s věčně vlající šňůrou, které se mu nepodařilo prosadit na kongresu v Drážďanech a neuspěl proto ani u nás. Zařídil však zrušení dodatku schvalujícího možnost použití mikrokroužků, proti nimž také brojí. To nám ale nevadilo, protože o nich není nikde žádná zmínka a pokud jsou mikrokroužky umístěny na návazci drženém nad vodou, tak už nemohou sloužit ani k jeho potápění, ale ani k nadnášení, ale rozhodně jen k spojování jeho částí.
Delegáty za Mezinárodní muškařskou federaci byli pánové Borut Jerše, který je předsedou Slovinského rybářského svazu a generálním sekretářem FIPS-Mou a pan Ilkka Pirinen z Finska, který není ani členem presidia ani technické komise. Nebylo mi tedy jasné z jakého titulu a kým byl k tomuto šampionátu nominován. Nakonec se mi podařilo zjistit, že Ilkku k nám nominoval sám president FIPS-Mou Paul Vekemans, který ho znal už z mistrovství světa seniorů ve Finsku a kterému důvěřoval jako znalci tajného komputerového losovacího programu FIPS-Mou a znalci postupu sestavení výsledků. Pokud byl ve funkcích James Ferguson, tak to byla jeho práce a dnes to ze stávajících funkcionářů ovládá už asi jen Mario Podmaník. FIPS-Mou nechce dát své „tajemství“ z ruky a nikdy se nezajímala ani o to, proč se v Česku mohou vydat výsledky do dvou hodin, zatímco jinde to trvá tři až pětkrát déle. Ilkka zde tedy byl asi ve stejné roli, jako ty záhadné mikrokroužky na návazci. Výsledky z prvního dne si ještě počítal sám, ale pak se přesvědčil, že to naše děvčata dokážou rychleji a tak to nechal na nich. Vcelku musím říci, že se oba delegáti MMF velmi osvědčili a nemohu proti nim vznést žádné námitky: Borut Jerše znal velmi dobře závodní pravidla a dokázal s pomocí nich řešit i složité situace, který vyplynuly z neustálých francouzských protestů a připomínek. Nedovedu si vůbec představit, jak by je řešil třeba Jurek Kowalski.
Vedení juniorského týmu Francie má v posledních letech často různé potíže, které vycházejí z mánie, že tomuto týmu chtějí pořadatelé nějak škodit. To, co však letos předváděl v Chotěboři Jean Astier, nemělo obdoby a chvílemi jsem si připadal jako při zasedání Evropské unie v Bruselu při utkání Sarko – Topol. Vůbec mi třeba nevadí, že francouzský kapitán prakticky zcela izoluje své závodníky od ostatních, že nepřijdou na společnou párty před oficiálním zahájení šampionátu, a dokážu se povznést i nad tu skutečnost, že během závodu skoro neustále řve na svého závodníka. My známe závodní pravidla stejně jako Jean a kdybychom chtěli dělat potíže, tak by asi nemohl být dokončen žádný šampionát v jakékoli zemi, viz třeba zpackané losování na říčních úsecích letos ve Skotsku, nebo pětatřicetimetrové úseky na MS ve Finsku. Protože však dokážeme rozeznat podstatné od nepodstatného a řešitelné od neřešitelného, nesnažíme se dělat pořadatelům potíže.
Vše začalo hned na první poradě kapitánů, kde Jean protestoval proti tomu, že na Svratce nejsou ještě vyznačeny čísly závodní místa, což by mělo být zásadně hotové před losováním. V podstatě měl pravdu, ale nebylo pravdou, že jednotlivá místa nejsou vyznačena. Tato místa byla označena již 14 dnů před závody na stromech a kamenech na březích a celková délka úseku při třinácti týmech už ani neumožňovala nějaký podvod či jiné řešení. Požadoval také předložení detailních map úseků s vyznačením míst, což však pořadateli pravidla neukládají a při jakkoliv velkém měřítku stejně nelze takovéto mapy zhotovit s přesností větší než je pár metů.
Při prvním závodním kole na Doubravce se snažil Jean přesvědčit řadového rozhodčího, že ulovená plotice je vlastně proudník a že jiná podměrečná ryba je dobrá. Jako na potvoru kosil soukromý zemědělec v čtyřsetmetrovém francouzském místě zrovna louku s traktorem a tak jsme jen čekali, co se ještě stane. Hned při prvním obědě si stěžoval na to, že Francouzi dostali pozdě jídlo a neváhal dojít si pro mezinárodního organizátora, aby ho „dotáhl“ až do restaurace, která měla opravdu hodně napilno, protože se zde stravovali naráz i ti závodníci, kteří se měli původně obědvat na Stvořidlech. Nevím proč Francouzi čekali půldruhé hodiny před restaurací, než se rozhodli jít na oběd ve chvíli největšího náporu. Rozhodně však nikdo z personálu nevěděl o koho jde a jejich problém nevznikl jinak, než jsem popsal v předchozí větě.
Rozhodčí dostali před závody pokyn, aby přenášeli závodníkům tašky a volné pruty, aby se nemohlo stát, že je někdo v nestřežené chvíli odcizí. Když jsme byli ráno na louce u Francouzů, dělal to i řadový rozhodčí na tomto stanovišti a Jeanovi to vůbec nevadilo. Odpoledne však měl ostrý konflikt na Chrudimce v Bujanově s řadovým rozhodčím, který přenášel pruty našemu Jindrovi Kalivodovi. Když Francouz naznačil rozhodčímu, že mu ten prut zláme, pokynul mu tento na oplátku pěstí a večer se řešil oficiální protest Francie. JURY zasedala dvě hodiny až do půlnoci a výsledkem tohoto jednání bylo napomenutí českého závodníka s šalamounským závěrem, že tašky a složené pruty může rozhodčí přenášet, nikoli však pruty, na kterých už je upevněn naviják. Jako naschvál na Svratce zas řadová rozhodčí zapisovala úlovky na francouzském místě v centimetrech, což však byla chyba vrchního sektoru, který jí nezkontroloval a už tu byl problém, který však vyřešil Ilkka. Druhý den se zde na Svratce ještě před závodem velmi zlobil jiný mladý Francouz, že jeho místo je špatné a že zde nebyli vysazeni duháci jako jinde. Nebyla to pravda, což si sám ověřil na místě, ale že by se třeba omluvil, to nepřicházelo v úvahu. Během šampionátu se z důvodu blížících se bouřek několikrát předčasně ukončoval závod a to bylo rovněž důvodem protestů mladých Francouzů. Jindy zas Jean chtěl natáhnout rybu na měrce, aby byla delší a zkušený rozhodčí ho plácl přes prsty, protože tam neměl trenér co šahat.
Protože bylo na šampionátu třináct družstev, bylo třeba doplnit jedno volné místo v lodi na sudý počet, aby byla dodržena pravidla. První den tuto díru zacpal český náhradník a druhý den ráno seděl v lodi sám Ilkka, což však Francouzům nějak uniklo, a když na ně odpoledne vyšla tato „lichá“ loď, dožadovali se toho, aby tam neseděl žádný náhradník jako ráno. Takových drobných příhod bylo s Francouzi na jezeře několik a já vás s nimi už nebudu dál obtěžovat, protože nesměřovala výjimečně proti těm neschopným Čechům, ale proti závodníkům z jiných zemí. Zajímavé bylo, že ostatní týmy jen nad těmi věčnými protesty kroutily hlavami a fandily nám. Na závěr jsme to trochu Francouzům osladili, když jeden z nich se dostal do lodě s naším Liborem Skraškem (ČR 2), kterému se v první části tohoto závodu podařilo ulovit duháka a v době kdy ve druhé půlce kapitánoval pak zatáhl Francouze do rákosí a byla z toho nula a ztráta naděje na medaili. I my jsme totiž chtěli využit platná pravidla v náš prospěch.
Co se týká vývoje vlastního závodu byl tým České republiky 1 (kapitán Milan Čubík) ve vedení od začátku až do konce a Francouzi balancovali mezi druhým a čtvrtým místem, aby nakonec skončili po zásluze jako druzí, i když s rozdílem 39 umístění. O tomto velkém rozdílu svědčí i počet ulovených ryb v poměru 378 : 269 v náš prospěch. Bronzoví skončili tentokrát Španělé, což byl velký úspěch tohoto týmu, který tradičně vypouští přípravu před šampionátem a přijíždí až na jeho zahájení. Je to jen těžko pochopitelná španělská praxe, protože výdaje na přípravný kemp jsou mnohem nižší než na vlastní šampionát. Čtvrté místo obsadil tým ČR 2, kterému chybělo k medailím jen pár centimetrů a někteří naši mladíci to oplakali. Kdyby se v noci před posledním závodem na Doubravě nezakalila voda, asi by tam ta medaile byla, ale takto zde bylo deset nul a těch 13 trestných bodů byla pro náš druhý tým příliš velká ztráta. Překvapením bylo páté místo mladých Poláků, kteří měli v počtu ulovených ryb jen o pět kusů méně než Francouzi a od bronzu je dělilo jen pět umístění. Jako jediní dokázali v kalné Doubravce ulovit dvě ryby a to na napodobeniny žížal. Šesté místo mladých Slováků 1 pro ně asi bylo zklamáním, ale vzhledem k tomu, že byli po dvou kolech předposlední, to zas tak špatně nedopadlo a příští rok si to budou chtít jistě doma vynahradit. Doufejme, že si také zajití mezinárodní rozhodčí, aby nebylo o jejich výkonu pochyb.
V soutěži jednotlivců se stal mistrem světa napomínaný Jindřich Kalivoda, který předvedl, že umí nejen nymfovat, ale velmi dobře ovládá suchou a mokrou mušku a byl úspěšný i na stojaté vodě. Zde se nejlépe dařilo stříbrnému medailistovi z Jižní Afriky, kterým byl Chase Nicholson. Jako jediný si excelentně poradil na Přehradě (teplota vody pod hladinou byla 26 °C), když dokázal najít ryby v hloubce u výpusti. Použil potápivou šňůru Di – 3 (Sixt Sense) a zvolil si drobné mušky typ Pheasant Tail, na které vytáhl sedm duháků. Z toho byla jedna dubleta a jedna tripleta a ještě několik ryb ztratil při zdolávání. Ostatní závodníci se mu ani zdaleka nepřiblížili a většina zde nulovala. Z důvodu zachování objektivity byl totiž uzavřen asi padesátimetrový úsek podél hráze, do kterého se natlačilo mnoho ryb, ale vešla by se tam jen polovina lodí. Třetí místo obsadil Polák Adam Wnekowicz, který měl velmi vyrovnané výkony a předstihl o jedno umístění našeho Davida Chlumského. Páté místo si pak vychytal Slovák Matůš Šisák Poprvé v historii se zde také museli nejlepší závodníci podrobit antidopingové kontrole.
Celkově se dá říci, že to bylo velmi podařené mistrovství, až na ty francouzské protesty. Bohužel nepřestaly ani s ukončením závodů a vedoucí družstva Francie si musel ulevit i v hotelové restauraci, když tvrdil před personálem, že jsou Češi podvodníci a pro něj, že jsou vítězi oni. Proto se asi ani nepřišli po závěrečném banketu s nikým rozloučit a ráno zmizeli po francouzsku, ostatně stejně jako před několika lety v Rožmberku nad Vltavou. Jednou by nám proto taky třeba mohli ukázat, jak se dělá juniorský šampionát u nich doma. Jiným týmům se to vše velmi líbilo a podobného názoru byli i oba delegáti FIPS-Mou. Celkem se zde ulovilo 3143 kusů hodnotitelných ryb, což činí průměr 9,7 úlovku na závodníka a kolo. Závěrem ještě schází připojit velké poděkování všem organizátorům v čele s Jirkou Pejcharem, sektorovým i řadovým rozhodčím a všem sponzorům, jejichž loga jsou umístěna na oficiální stránce mistrovství a také předsedovi ČRS Prof. Petru Semeniukovi, který se osobně zúčastnil i závěru mistrovství a dekoroval zde nejlepší závodníky. Příští podobné klání by se mělo konat za dva roky v Jižních Čechách, které budou hostit evropský šampionát dospělých, na což se už dnes těšíme…
výsledková listina (PDF, 35 kB)
