Český muškař

NAŠI SPONZOŘI

[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > „Jezerní“ MS 2009 Skotsko – Drymen

Vytvořeno: 01.07.2009, Aktualizováno: 05.11.2013

Autor: Martin Musil

„Jezerní“ MS 2009 Skotsko – Drymen

Letošním pořadatelem MS v muškaření bylo Skotsko a volba jeho organizátorů padla na oblast středoskotské vysočiny v jihovýchodní části národního parku Trossachs v okolí jednoho z tamních největších jezer, Loch Lomond. Tým byl po loňském MS na NZ mírně obměněn, hlavně vzhledem k ukončení aktivní závodní činnosti Pavla Macháně a Tomáše Starýchfojtů. Po loňském MS také skončil po 15 letech ve funkci státního trenéra Ing. Jiří Klíma a tak ho ve výběrovém řízení nahradil právě Tomáš Starýchfojtů. Družstvo bylo tedy ve složení: Antonín Pešek, Martin Drož, Tomáš Adam, Jaromír Šram a benjamínek týmu Luboš Roza. Kapitánem a trenérem byl Tomáš Starýchfojtů a vedoucím a manažerem týmu Martin Musil.

Pořadatelé zvolili jako závodní tratě 4 jezera: Loch Leven, Loch Awe, Carron Valley a Lake of Menteith. Jediným říčním sektorem pak byla veliká lososí řeka Tay v okolí Perthu. Dvě největší jezera Loch Leven a Loch Awe byla pouze o lovu přírodních potočáků, přehrada Carron Valley už byla komerčejším „stojákem“, kde podle dostupných informací mělo být mnoho potočáků, ale již s dosazovanými duháky, no a čistě komerční fishery Lake of Menteith už byl klasický britský stoják s obsádkou pstruhů duhových. Všechny tyto 4 sektory byly v systému lodních tříhodinových závodů.

Řeka Tay a její závodní část byla přibližně 30 km proti proudu od ústí do moře, přibližně 50-80m široká, prakticky nepřebroditelná, i když v ní v tomto období dle informací místních rybářů teklo relativně málo vody. Její hluboké proudy a klasické lososí tůně ukrývaly určitě veliké pstruhy potoční a v menším počtu i nějaké lipany. Samozřejmě, že zde nechyběli ani atlantičtí lososi, kteří proplouvali řekou vzhůru proti proudu, aby zde vykonali své rodičovské povinnosti. Ti však pro daný závod neměli žádný význam, protože ani kdyby se komukoli podařilo takovou rybu ulovit a zdolat, stejně by nebyla jakkoli bodována a musela být s náležitou opatrností vrácená svému živlu…

Do dějiště šampionátu jsme odcestovali 28. května na standardní týdenní přípravu týmu a pak jsme se 5. června přestěhovali do samotného centra MS, starobylé skotské vesnice Drymen. Z našeho tréninkového ubytování jsme každý den vyjížděli na různá jezera a řeku Tay, abychom se co nejdůkladněji připravili na lov v samotných závodních vodách. Nutno dodat, že pořadatelé dosti nepochopitelně vůbec neumožnili tréninky na závodních jezerech ani ve 2 oficielních trénincích, což bývá na jiných šampionátech běžné. Nepochopitelné proto, že rozloha např. obou největších jezer Loch Leven a Loch Awe se velmi blížila rozloze našeho Lipna… Naopak na komerčním jezeře Lake of Menteith bylo každodenně před šampionátem několik lodí s „místními“ rybáři, které jim provozovatel pronajímal bez jakéhokoli ohledu na právě nastávající MS. Jaké bylo pak naše překvapení, když i během samotných závodů provozovatel nadále pronajímal zbylé volné lodě běžným rybářům, a tak se během závodů MS na jednom jezeře míchaly jak lodě se závodníky MS, tak s „místními“ rybář Pro nás v tomto ohledu dosti nepochopitelné, z pohledu provozovatelů i samotných skotských pořadatelů MS pak samozřejmě odůvodňované finanční stránkou věc.

Byli jsme tedy nuceni vybírat při našem tréninkovém pobytu z mnoha různých možností a vyjížděli na tréninky na další ať už přírodní jezera nebo i umělé nádrže, pokusit se zjistit co nejvíce informací, které by pak vedly k úspěchu na samotných závodních tratích. Za pomoci několika našich místních skotských, ale i anglických průvodců, rádců a pomocníků, jež se mi dost složitě podařilo zajistit před naším odletem, jsme tak navštívili lokality jako např. Loch Earn, Butterstone lake, North Third Fishery nebo Glencorse fishery. Lokalitou, která nám asi řekla nejvíce, bylo velké přírodní jezero Loch Earn s populací přírodních potočáků, kteří byly v posledních 2 letech výrazně doplněni jejich uměle odchovanými bratry, a bylo zde možné narazit také na několik duháků utečenců, jimž se podařilo osvobodit z odchovných sítí. Charakterem se toto jezero asi nejvíce blížilo těm 2 největším a tady jsme se snažili přijít na to, jakou taktiku zvolit, abychom na závodních jezerech ulovili nějaké přírodní potočáky. Butterstone Lake byl menším komerčním stojákem s obsádkou pěkných a bojovných duháků, který nám měl hlavně pomoci orientovat se v závodě na Lake of Menteith. North Third fishery a Glencorse fishery pak byly přehrádky, v nichž bylo možné ulovit jak dosazované duháky, tak jejich hlubiny ukrývaly i dostatečné množství přírodních potočáků, jež však nebylo vůbec snadné ulovit. Tyto 2 nádrže nám měly přiblížit lov na přehradě Carron Valley.

Vzhledem k charakteru těchto vod a loveným rybám je důležité připomenout, že pro nás to určitě nebylo vůbec jednoduché mistrovství. Málo zkušeností, které máme s tímto lovem přírodních potočáků na tak obrovských jezerech už dopředu předurčoval, že pro nás bude úspěchem jakékoli umístění v první šestce nejlepších týmů a umístění jednotlivců v první desítce bude určitě také výborné. Pokud jsme uvažovali, že výhodou měla být samozřejmě znalost a velké zkušenosti s takovým lovem, tak mezi favority na nejlepší umístění zde byli postaveny ostrovní týmy jako je Anglie, domácí Skotsko, Irsko a Wales. Dále pak samozřejmě družstva Austrálie, Finska a možná i další. Naše úspěšná vystoupení na několika posledních šampionátech nás samozřejmě stále řadí mezi absolutní světovou špičku nejlepších závodních muškařů celého světa, a tak jsme se mezi tyto favority chtěli samozřejmě vmáčknout i my. Nejinak tomu určitě bylo i u našeho největšího rivala z posledních šampionátů týmu Francie… Naše pstruhové stojaté revíry bohužel neumožňují jakékoli možnosti tréninku a získávání zkušeností s podobným lovem. Spoléhali jsme tedy na co nejpodrobnější informace, které jsme získávali prostřednictvím svých kontaktů na Britských ostrovech a potom na kvalitu, rybářské schopnosti a dovednosti všech členů celého týmu.

V trénincích na jezerech jsme chytali ryb relativně dost, ale všichni znalí místních poměrů a závodních jezer, tvrdili, že 2 závodní jezera (Loch Awe, Loch Leven), ale i řeka Tay budou o jediné důležité rybě v každém tříhodinovém kole. Také jsme nepochopili, proč pořadatel zvolil právě tato jezera, když tam jsou revíry, kde by se chytalo ryb pravděpodobně mnohem více. Nezpochybnitelným důvodem byla výhoda domácího týmu a znalosti těchto vod, kde a jak chytat a tu jednu rybu dát. Počasí pro naše tréninky nebylo ani náhodou ideální, ať už pro ryby, tak pro samotné rybaření ve Skotsku. Bylo poměrně horko a potočáci byli přibití u dna a nevykazovali příliš velkou aktivitu. Jak jsem uvedl, v trénincích jsme chytali na čtyřech různých jezerech, přičemž některá byla pouze o duhácích, některá o potočácích a někde to bylo napůl. Na duháky se nám osvědčila taktika „washing line“ s plovoucí šňůrou a intermediálním koncem – midge tip a použitými muškami byly: koncové booby nebo nějaké velmi dobře plovoucí provedení např. Dady Long Leg a na přívěsech různá provedení nymfiček jako jsou Diavl Bach, Glass buzer nebo Cruncher, Pro agresivnější způsob lovu pak rychlé intermídky až Di -3 a na návazci Bloby v klasických barvách, od žlutozelené až po oranžovou, včetně jejich kombinací. Velmi moderní je nyní barva „sunburst“, jež byla výbornou volbou na jakémkoli jezeře s výskytem i ne úplně čerstvých duháků.

Zato potočáci, to bylo úplně o něčem jiném. Velmi dobré pro náš trénink bylo jezero Loch Earn, kde se vyskytovalo poměrně dost divokých potočáků, kteří brali nejlépe při velkém větru v silných vlnách. V takové momenty jsme používali hooverky, pomalé intermídy, ale i suché šňůry rychle tahané proti vlnám. Mušky jsme používali klasické „potočákové“ jezerní - různé palmery, ať už Bibio, Kate McLaren, Snatchers, Bumbles, – to vše ve velmi tmavých provedeních a nejlépe úplně do černa mnohdy s nějakými spouštěči (růžové, oranžové nebo červené tipy). Pokud však bylo slunečno a bez větru, což bylo bohužel po většinu našich tréninkových hodin, tak jsme i dle doporučení našich průvodců používali super potápivé šňůry Di5, 6, 7 i 8. Hledali jsme tak potočáky ve větších hloubkách za použití prakticky stejných mušek s tím rozdílem, že jako koncovou jsme pro všechna jezera s výskytem potočáků měli doporučeny veliké marabu lury (streamrové háčky, 10, 8) v černozlatém nebo černostříbrném provedení s tungstenovými korálky ve velikostech 3-4mm zlaté, stříbrné nebo černé barvy. A ty se nám pak ve většině závodů velmi osvědčily. Na přívěsech pak výše uvedené vzory klasických jezerních mušek.

Vedení celé této sestavy muselo být opravdu poměrně agresivní a tak rychlé stahování se u nás opravdu používá velmi zřídka. Tahy musely být dlouhé a plynulé, přesto rychlé. Roly poly se nám na potočáky příliš neosvědčilo. Po dotažení mušek z hloubky na dlouhém návazci k lodi pak vždy musel následovat tzv. hang, tzn. Zastavení, podržení a velmi pomalé vyklepání mušek z vody před dalším nahozením. Mnoho ryb takto dobíralo mušky pod lodí opravdu až na poslední chvíli. Je to velmi dobrá metoda pro lov takovýchto ryb. Návazce jsme používali z fluorkarbonu, nejčastěji Airflo G3 o minimálním průměru 0,18mm, spíše silnější. Např. angličané naprosto normálně a bez výjimek pro takové způsoby lovu používají vlasce o průměrech okolo 0,23 - 0,25mm. Délka návazců se na takový lov používá také rozdílná oproti našim normálním zvyklostem. První muška byla od muškařské šňůry přibližně 1,5 - 2m a pak každá další muška 1,8 - 2,2m od sebe. Tzn., že celý takový návazec mnohdy měřil i více jak 6 m.

Na řece Tay, nádherné, avšak obrovské lososí řece, jsme byli na tréninku dvakrát a pokaždé nad závodním úsekem. Pokud se nám podařilo najit nějaké pěkné proudy mezi obrovskými hlubokými lososími pooly, tak jsme nějaké ryby nachytali. Nejúspěšnější byly nymfovací techniky, pro nás za použití již neodmyslitelného francouzského návazce a nejúspěšnějšími muškami byly různé Phaesant Taily nebo zaječí ouška s tungstenovými korálky 3 - 3,5mm velkými, ve zlaté, stříbrné nebo bronzové barvě. Pokaždé úspěšná muška musela být s nějakým výrazným spouštěčem v provedení fialový límec nebo růžově provázané tělíčko, apod. Ryb v řece bylo poměrně málo, daleko od sebe a většinou veliké. Tudíž nám bylo jasné, že bude velmi záležet na losu a na tom jaký závodník půjde do daného úseku před námi.

Pokud totiž tyto ryby někdo našel, chytil a zdolal, bylo nade vše jasné, že s ohledem na zdolání takových ryb, jejich nesení k rozhodčímu na změření někdy i několik desítek metrů těžkými proudy, muselo ovlivnit další chování a přijímání potravy těchto ryb tak, že je minimálně 3 dny neměl šanci nikdo další chytit. Např. já jsem na jednom krásném hlubokém proudu chytil z jednoho místa během dvou hodin tři potočáky přes 45cm a další dva mezi 50 – 60cm se se mnou na #4 prutu a 0,14 mm vlasci jaksi nebavili. Taktika do říčního závodu byla tedy stanovena na #5 prut a návazec minimálně 0,14 - 0,15 mm vlasec, když už se ryba zasekne, aby se o ni nepřišlo vinou slabého návazce.

Po našem týdenním tréninkovém pobytu, kdy jsme denně intenzivně vázali a připravovali se na každý další den, abychom si mohli vyzkoušet něco nového nebo ověřit to, co jsme doposud považovali za úspěšné, jsme se v pátek 5. června přesunuli do Drymenu, kde nás už čekaly první setkání se známými tvářemi kamarádů závodníků z celého světa. Tentýž den se konalo slavnostní zahájení, které nám snad poprvé a naposled ukázalo pravé skotské deštivé počasí a nikterak svým charakterem nevybočilo z podobných zahájení, i když bylo poněkud komornější a skromnější. První porada kapitánů ve večerních hodinách se týkala pouze organizace oficielních dvou tréninkových dnů a nepřinesla prakticky nic překvapivého. Každý z kluků z týmu se rozhodli absolvovat ještě 1 tréninkový den a to tak, že každý den se zúčastnila vždy jen polovina týmu a využili jsme tak možnost znovu si ověřit naše metody v mírně změněném počasí. Zatímco zbytek týmu se připravoval na samotný závod dovazováním mušek, abychom to pak nemuseli honit během závodu samotného. Jako oficielní tréninková jezera byla pořadatelem určena nám již známá jezera Loch Earn a North Third fishery. Pokud jsme měli možnost pozorovat, jak se dařilo ostatním týmům, nikdo z nich nijak nevybočil a množství ryb, které se během tréninků ulovilo, byl tak nějak stejné. I použité metody byly obdobné u všech týmů…

Pondělí, 8. června, bylo prvním závodním dnem a všichni jsme samozřejmě s napětím očekávali, jak se nám bude dařit. Taktika byla pevně daná, všechny způsoby jsem popsal, teď už jsme jen očekávali, co se vlastně bude na závodních sektorech dít, hlavně na nejsložitějších a nejtěžších jezerech, všemi jmenovaných Loch Leven a Loch Awe. V předvečer prvního závodního dne jsme s Tomášem Starýchfojtů ještě absolvovali poradu kapitánů, kde došlo k losování. Nový prezident FIPS MOUCHE pan Wekemans zde oznámil, že se mu rozbil počítač a že oficielní losovací matice tak nefunguje a bohužel ji nemá nikde jinde uloženou na externím mediu… Proto bude na tomto šampionátu použit skotský systém. Nikdo proti tomu samozřejmě nic nenamítal, jelikož každý asi předpokládal, že by v tom neměl být jakýkoli problém.

Neměli jsme s tím problém, rozlosování do lodí bez problémů, normální střídáni různých zemí v jednotlivých lodích. No ale na řece… S Tomášem jsme při vypisování kartiček pro kluky na jednotlivá kola zjistili, že na řece chodíme vždy a stále po závodnících týmu Francie. Nevěřili jsme vlastním očím… Při podrobnějším rozboru, kdy jsme kontrolovali všechna kola, jsme zjistili, že se na jednotlivých stanovištích točí vždy stejné státy, tzn. my jsme měli pořadí zemí, které následujeme ANG, SVK, CAN, FRA, přičemž Francouzi vždy chytají před námi jako poslední. Do druhého kola měl jít Jája Šram po Francouzovi, což samozřejmě nebyl žádný problém, takový je prostě los. Ale do 3. kola Tomáš Adam po CAN a zase po Francouzovi. Do 4. kola Martin Drož po SVK, CAN, FRA. No a Luboš Roza na závěr by měl jít po ANG, SVK, CAN, FRA. A to pro nás byl samozřejmě závažný obrovský problém, který odporoval všem principům rozlosování pro závodní muškaření. Jakmile jsme toto před půlnocí v předvečer závodů zjistili, okamžitě jsme to šli řešit s někým z organizátorů.

Pan Wekemans už však bohužel spal a bylo tam pouze par osob z organizačního výboru mistrovství, kteří v tom neviděli jakýkoli problém… Ptali se mne zda si myslím, ze některé země jsou lepší než ty druhé... Odpověděl jsem, „samozřejmě, že ano, i když máme respekt před všemi účastnickými zeměmi… “ Každopádně se mnou nesouhlasili. Napsal jsem tedy oficielní komentář a nesouhlas k tomuto rozlosování a požadoval zasednutí Jury, včetně řešeni celé situace. Byl celý jeden závodní den nato, jak tuto situaci vyřešit. Samozřejmě jsem i organizátorům navrhnul jednoduché řešení. Musela by se večer po prvním závodním dnu svolat znovu krátká porada kapitánů, kde by bylo znovu vylosováno jedno číslo od 1-12 (kvůli počtu 24 zúčastněných týmů) a toto číslo by se pak vždy v každém dalším kole připočetlo k předchozímu stanovišti. Tím by se vždy namíchala každá následující družstva nestalo by se že by některý tým šel po někom dvakrát. Myslím, že by to bylo velmi jednoduché a férové řešení pro všechny. Týmy jako ANG, FRA, POL, NOR se mnou samozřejmě souhlasili, i oni potvrdili, že toto je naprosto špatně, že takto by to nemělo zůstat, nicméně mi při řešení tohoto problému nijak nepomohly, jelikož k nim byl los více než milosrdný… Např. Angličané měli chodit po týmu složeném z individuálně přihlášených závodníků zemí jako je Malta, Bulharsko, Maďarsko a jedna žena ze Švédska.

Hledal jsem tedy jakoukoli podporu a napadlo mne podívat se kdo že by to měl chodit po nás a tak také po Francouzích… Toto štěstí měli závodníci týmu USA. Kontaktoval jsem tedy jejich kapitána, a ten šel za panem prezidentem FIPS MOUCHE panem Wekemansem. Jak jsem se poté dozvěděl, ten ho s tímto problémem v podstatě vyhodil s otázkou, o co mu jde, že to je los, atd… Dle mého soudu ti lidi z FIPS MOUCHE prakticky neví, jak by měl vypadat regulérní závod. No a většinu ostatních závodních zemí to v podstatě nezajímá, protože ti si ten rozbor vůbec nedělají a prakticky ani neví, koho v říčních kolech následují… Pro nás to byla bezmoc a žádné dovolání. Druhý závodní den se neřešilo nic a po 3. kole už nemělo smysl cokoli řešit. Ani my jsme to pak už neřešili a snažili jsme se soustředit na to, proč jsme tam byli… Ti lidé z FIPS MOUCHE by si měli uvědomit, že jsme zaplatili nemalé finanční prostředky za start na MS a nebyli jsme na MS na výletě…

Celkový průběh samotného závodu pak byl přesným odrazem a obrazem všeho na co jsme byli připraveni a co jsme v podstatě očekávali. Lovilo se opravdu velmi málo ryb, kdy i v prvních kolech stačilo na některých závodních tratích, na jezerech Loch Leven nebo Loch Awe na umístění v popředí celého sektoru nebo i k vítězství 1 - 2 ryby. Od prvních kol na tato jezera jezdili celé skupiny 24 závodníků s jasným cílem, a to chytit jakoukoli bodovatelnou rybu… Např. na jezeře Loch Leven se to bohužel nepodařilo nikomu z celého našeho týmu za všech pět závodních kol, a z každých 24 závodníků, jež na toto jezero přijeli odzávodit své kolo, to dokázalo vždy maximálně 6 - 7 lidí, což opravdu není mnoho… Ani na ostatních sektorech počty ryb nepřekonaly zpravidla 4 - 5 ryb, a to ani na řece. Byly samozřejmě výjimky, kdy v prvním kole na Lake of Menteith na první místo bylo nutné ulovit asi 9 ryb. Stejně tak jedno kolo na řece vyhrál Francouz s 9 rybami, což byla pro nás nedobrá zpráva, protože jsme věděli, že tam po něm už asi mnoho chytatelných ryb nezbylo, To se bohužel potvrdilo a Tomáš Adam po něm nedokázal ulovit ani jednu měřitelnou rybu…

Jaké bylo toto mistrovství a jak letos jako snad málokdy předtím záleželo na štěstí a zda svatý Petr pomůže závodníkům ulovit tu kýženou rybu, krásně ukazuje příklad Martina Drože. Celý závod Martin jakožto obhájce loňského titulu Mistra světa procházel velmi dobře, vždy nějakou rybu chytil, i když jeho umístění nebyla úplně top v sektoru, celkově se to však vyvíjelo velmi dobře. Tím jak ostatní závodníci průběžně ztráceli kontakt a šanci na medaili tím, že se jim v některém z kol tu rybu ulovit nepodařilo, stal se Martin jedním z horkých adeptů na medaili ne-li celkové prvenství a k obhájení titulu mistra světa mu chyběl pouhý jeden, avšak ten nejtěžší krok. Tím bylo ulovení jakékoli měřitelné ryby v jeho posledním kole na tom proklatém jezeře Loch Leven…To se bohužel nepodařilo, nutno dodat, že Martin nedostal ani šanci v podobě nějakého pstružího ataku… Pokud by Martin Drož tu jednu rybičku v posledním kole chytil, obhájil by jako první v historii titul mistra světa a družstvo by nakonec skončilo na 3. místě. Nic z toho se však nepodařilo a tak se ani nic z toho nestalo. Na kdyby se ale nehraje, nicméně ta „loterie", která se tam odehrála, hlavně na jezeře Loch Leven, pro nás nakonec nebyla úspěšná… Celkové šesté místo v družstvech je pro nás ale reálným vyústěním celého závodu jako takového.

K výsledku jako takovému. Pro nás je šesté místo v družstvech mírným zklamáním, i když před MS bychom toto umístění brali a považovali za úspěšné. Vzhledem k vývoji závodu a našemu průběžnému třetímu místu to nedopadlo tak dobře jako v předchozích letech. Týmy, které skončily před námi se s tímto závodem prostě dokázali srovnat lépe. U "ostrovních" týmu Anglie, Skotska a Walesu to samozřejmě bylo předpokládané a týmy jako je Francie a Finsko mě osobně velmi překvapily. Francouzi samozřejmě dlouhodobě patří do světové špičky, nicméně jsem předpokládal, že tento šampionát pro ně, stejně jako pro nás, nebude úplně ideální…

Finové, jejichž mladý tým má doma pro přípravu přírodní jezera s výskytem divokých potočáků, tudíž jim tyto vody ve Skotsku mohly vyhovovat, což mimo jiné dokazuje jejich vynikající celkové 4. místo. K našim možnostem lze říci, že je to prostě o tom, že u nás, snad s výjimkou Labské přehrady, nemáme vůbec jakýkoli stoják s výskytem přírodních divokých pstruhů, navíc v poměrně malém množství… Prostě s takovýmto lovem máme velmi málo zkušeností, navíc jsme se připravovali na typické "skotské" počasí, kdy se ryby ve vlnách za studeného a deštivého počasí loví při hladině na klasické vzory angl. jezerních mušek. Opak byl pravdou, za výhradně letního a slunečného, bezvětrného počasí jsme pro obě jezera s výhradně divokými potočáky, stejně jako všichni ostatní, používali superpotápivé šňůry Di - 5,6,7,8 při použití velikých lur. Pro většinu z nás tyto metody nejsou běžně používané a na našich "duhákodromech" nejsou většinou k ničemu. Výsledek je pak odrazem právě tohoto stavu. Nemáme takovéto ryby kde chytat a je pro nás hodně složité najít a vymyslet správnou taktiku na jezeře o rozloze jako naše Lipno a chytit tam alespoň tu jednu potřebnou rybu.

Dále pak si myslím, že je pro velmi důležité získat další zkušenosti hlavně s ohledem na to, co udělat v momentě, kdy připravené metody selhávají a rozhodnout se v pravý okamžik pro nějakou změnu způsobu lovu, což by pak mohlo přinést kýžený výsledek. To prostě zatím neumíme nebo jsme v tom horší než ti, pro něž jsou tyto způsoby lovu běžné. To dokazuje i příklad ryby ulovené jedním z nejlepších Angličanů Johnem Horsym právě na Loch Leven. Dle dostupných informací byl John asi 2 hodiny bez jakéhokoli záběru při lovu s rychlou potápivou a podobnými muškami, jako doposud všichni používali. Ve sluníčku, bezvětří šáhl po midge tip šňůře, údajně nasadil glass buzzary a na první hod po výměně metody chytil pod břehem potočáka asi 35cm velkého a pak byl po zbytek závodu, celou zbývající hodinu zase bez jakéhokoli náznaku záběru… Štěstí, umění,…? Nevím. Každopádně tito zkušení jezerní závodníci mají mnohem více zkušeností, vědomostí a tak i možností udělat v určitý moment něco, co je nakonec úspěšné…

To, že mnoho závodníků skončilo v různých svých kolech s nulou ve své bodovací kartě nebylo vůbec nic nenormálního. Nuly „lítaly“ jak na běžícím páse a nakonec šlo v podstatě pouze o to, kdo jich „dá“ nejméně. Nechytit rybu v jakémkoli kole se mohlo stát prakticky komukoli. Třeba současný mistr světa Iain Barr, na jezeře Loch Awe chytil svého pstroužka cca 5 min. před koncem a byl rád, že měřil bodovatelných 21 cm… Takové malé ryby se tam v podstatě vůbec nechytaly. Z toho je jasně patrné, že štěstí hrálo v tomto závodě obrovskou roli a prakticky ji hraje vždy při podobném průběhu, jako byl v tomto letošním MS…

I tak si myslím, že ostudu jsme v žádném případě neudělali!!! Z 27 zemí (24 kompletních týmů) celého světa je 6. místo reálným vyústěním tohoto šampionátu, i když jsme z posledních let zvyklí na lepší výsledky… Celkové 19. místo týmu Slovenska je obrázkem toho, jak těžké to tam doopravdy bylo. A troufne si někdo říct, že jsou to špatní rybáři a závodníci? Také jsem uvedl, že los a použitá matice pro říční kolo byla naprosto špatná a troufnu si říci pro nás nefér. Vzala nám i tu jedinou malou výhodu a to výborné výsledky z říčních kol. I když úplně špatné to nakonec na řece nebylo. Troufnu si však říct, že kdybychom nechodili celý závod po Francouzích Tomáš Adamů by na řece určitě nulu nedal, a to by zcela určitě ovlivnilo i celý výsledek družstva. Chodili jsme do všech kol po závodnících Francie, což je samozřejmě obrovskou nevýhodou. Závěrem bych chtěl samozřejmě poděkovat všem, kteří nám drželi palce a fandili nám, abychom se opět umístili na co nejlepším umístění. Chtěl bych proto poděkovat všem sponzorům v čele s Českým rybářským svazem, stejně tak, jako všem členům ČRS, jejichž část členských příspěvků je používaná na sportovní činnost ČRS. Dále pak chci ještě velmi poděkovat firmám Hanák, Hobby-G, Airflo, Sage, Hardy/Greys a Hends Products za jejich materiální podporu.

Soutěž družstev – konečné pořadí:

1. ENG - ENGLAND 230 47020 53 573
2. FRA - FRANCE 241 53860 63 530
3. SCO - SCOTLAND 292 39140 44 475
4. FIN - FINLAND 299 32740 36 630
5. WAL - WALES 308 34120 40 465
6. CZE - CZECH REPUBLIC 313 33060 41 720
7. ITA - ITALY 321 47760 53 701
8. USA - USA 332 31100 37 525
9. CAN - CANADA 341 29320 34 481
10. IRL - IRELAND 349 26520 30 475
11. POL - POLAND 368 23320 29 461
12. AUS - AUSTRALIA 372 28280 32 473
13. GER - GERMANY 377 26840 30 535
14. NOR - NORWAY 379 29700 34 479
15. LUX - LUXEMBURG 392 22680 25 531
16. SPA - SPAIN 399 24480 27 480
17. BEL - BELGIUM 399 23240 27 530
18. NET - NETHERLANDS 417 19220 21 606
19. SVK - SLOVAKIA 421 18120 23 446
20. SAF - SOUTH AFRICA 427 19500 23 468
21. POR - PORTUGAL 468 13520 15 500
22. CRO - CROATIA 474 10460 11 471
23. JAP - JAPAN 496 12380 14 464

Konečné pořadí jednotlivců:

1. IAIN BARR - ENG 23 10620 13 482
2. DONALD THOM - CAN 25 9920 11 475
3. CHRISTIAN JADOUILLE - BEL 31 9120 11 530
4. YANN CALERI - FRA 33 17140 19 441
5. CALUM CROSBIE - SCO 37 8180 10 445
6. ARTUR TRZASKO - POL 41 9780 12 461
7. MARTIN DROZ - CZE 41 9100 12 438
8. OLLI TOIVONEN - FIN 42 9740 11 525
9. LAURENT GAGNEUX - FRA 43 11620 13 462
10. JOHN HORSEY - ENG 46 7900 9 462
11. CHRISTOPHE IDRE - FRA 46 7780 9 530
12. TOR GROTHE - NOR 48 7980 10 439
13. PETE ERICKSON - USA 48 6220 8 525
14. DAVID CHALMERS - SCO 50 12060 13 459
15. JARKKO SUOMINEN - FIN 50 7620 8 475
16. PETER ELLBERSE - NET 51 6860 7 606
17. SIMON ROBINSON - ENG 52 9080 10 446
18. ANTONIN PESEK - CZE 52 7020 9 442
19. CAMPBELL BAIRD - IRL 53 6920 8 455
20. DAVE PARKER - ENG 54 8960 10 573
21. SIMON COCKER - SCO 54 7400 8 465
22. MAXIM VERASHAKA - AUS 54 5020 6 473
23. JORGEN HAGEN - NOR 57 15600 17 479
24. MIKE SEXTON - USA 57 10180 11 515
25. JOE RILEY - AUS 58 7880 9 455
26. NEIL ASHMAN - WAL 58 6360 7 465
27. CAMERON ANDERSON - SAF 59 8000 9 431
28. LUCA PAPANDREA - ITA 59 7780 10 450
29. GRZEGORZ GOLOFIT - POL 59 7100 8 444
30. JONOTHAN WILLIAMS - WAL 60 11080 13 450
31. HOWARD CROSTON - ENG 60 10460 11 485
32. LUBOS ROZA - CZE 60 7980 9 447
33. GERD BORCHERT - GER 61 7980 8 535
34. FABIO MANFRIN - ITA 62 6460 7 445
35. LANCE EGAN - USA 62 5940 7 450
36. MARINKO PUSKARIC - CRO 62 4920 5 471
37. MARTTI LAHTEENMAKI - FIN 62 4680 5 630
38. GEOFFREY THOMPSON - WAL 63 7520 9 462
39. GARETH WILLIAMS - WAL 63 5480 6 437
40. OLIVIER JARRETON - FRA 64 7100 8 440
41. DONALD FORBES - SCO 65 7560 9 475
42. ALESANDRO SGRANI - ITA 66 11100 13 453
43. TERRY KELLY - IRL 66 9440 10 475

© 2007 MARKOnet.cz

-= tisk =-

Na začátek stránky