Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > MS juniorů 2008 – Portugalsko – 2. část
Vytvořeno: 02.11.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Jiří Pejchar
MS juniorů 2008 – Portugalsko – 2. část
Dorazili jsme do Penacovy a hned na nás čekalo první překvapení. Navigace nastavená na oficiální hotel nás přivedla k uličce s označením maximální šířky auta dva metry. Naše zapůjčená dodávka byla jen o něco málo užší, takže průjezd byl docela zajímavý. Za touto uličkou se otevřel prostor nádvoří hotelu, kde jsme zaparkovali a šli na prezentaci. Zde jsme se potkali se Slováky a Jihoafričany, kteří dojeli na prezentaci jako první. Obdrželi jsme vše potřebné a šli se ubytovat. Na zabydlení jsme měli asi dvě hodiny a pak následoval průvod s vlajkami na nedaleké náměstí, kde bylo slavnostní zahájení.
Po zahajovacím proslovu začalo jednotlivé představování týmů. Byli jsme vyzváni jako první, abychom vystoupili na podium, a pak zahráli naší hymnu. Po nás nastoupili Francouzi, kterým pořadatelé pustili hymnu španělskou, ale díky včasnému zásahu francouzského trenéra dopadlo vše nakonec dobře. Následovaly další týmy, a když došlo na Spojené státy, tak pořadatelé oznámili, že si hymnu nedovezli a tak ať jim alespoň zatleskáme. Ceremoniál skončil a všechny týmy zůstaly stát, neboť nikdo neměl žádnou informaci, co bude dál. Nakonec nám řekli, ať jdeme zpět do hotelu a že porada bude o něco později. Naplnila se tak slova trenéra Milana Januse, který mě varoval, že tu nic nebude podle plánu a tak se také stalo.
Zahajovací večeře byla posunuta o více než hodinu a porada vedoucích skoro o dvě. Na poradě jsme dostali instrukce pro oficiální tréninky a byla upřesněna pravidla s úpravami pro tento šampionát. Pozdě večer jsme ještě svolali naše závodníky a rozdělili je na oficiální tréninky. Na první den tréninků jsme určili Filipa, Kubu a Jindru. Mirek se Štěpánkou zůstanou na hotelu a budou si dovazovat mušky.
Ráno jsme brzy vstávali, protože první autobus na nejvzdálenější Ceiru měl odjíždět před sedmou hodinou, ale nakonec odjížděly všechny autobusy společně až k osmé hodině. Naše skupina nasedla do autobusu, který jel na oba úseky řeky Ceiry. Večer po návratu naši kluci hlásili, že ulovili od tří do pěti ryb. Byli velmi spokojeni, neboť ostatní ulovili mnohem méně. Fungovaly jim všechny taktiky, které jsme si stanovili.
Druhý den měli kluci volno a na trénink odjeli Mirek se Štěpánkou. Jejich autobus jel ráno nejprve na největší řeku Mondego a pak na řeku Alvu. Já, Milan a kluci jsme chvíli vázali a pak se jeli podívat na Mondego za našimi. Při příjezdu jsme je oba našli lovit pod silničním mostem na hlubokém klidném úseku řeky. Oba neměli se streamrem ani záběr. Z mostu jsme našli nějaké pstruhy, kteří projížděli středem řeky a sbírali. Snažili jsme se oba závodníky na ně navést, ale bez úspěchu, neboť ryby byly hodně daleko a nedalo se k nim nahodit ani dobrodit. Odpoledne pak oba odjeli na řeku Alvu a my s ostatními se jeli připravovat na zítřejší závod. Večer se oba naši závodníci vrátili s nějakými ulovenými rybami a opět fungovaly osvědčené taktiky.
Po večeři byla porada vedoucích kde se losovalo a byly nám popsány všechny závodní tratě. Po skončení porady jsme ještě udělali týmovou poradu, na které jsme oznámili rozlosování pro celý šampionát a probrali vše potřebné pro první závodní den. Pro první den znělo rozlosování takto: Kuba ráno na Mondego a pak na horní Alvu, Jindra na horní Alvu a pak na dolní Alvu. Filip nejprve na dolní Alvu a pak horní Ceiru, Štěpánka na horní Ceiru a pak na dolní. Na Mirka potom zbyla poslední rotace nejdříve na dolní Ceiru a pak na Mondego.
Ráno jsme všechny usadili do jejich autobusů, které je odvezly na první závod na mistrovství světa v jejich životě. Bylo dohodnuto, že s Milanem pojedeme nejdříve za Kubou na Mondego, jelikož jsme z této řeky měli největší obavy, protože jsme o ní měli nejméně informací. Všechny tréninkové úseky zde byly umístěny na klidné partie a naopak závodní byly pod jezy v proudech. Dojeli jsme ke Kubovi před zahájením závodu, probrali jsme s ním taktiku a závod začal. Kuba prohledával se svojí suchou kobylkou kousek po kousku řeku a asi po dvaceti minutách se dostavil úspěch v podobě potočáka třicet jedna centimetrů.
Z Jakuba teď viditelně spadla nervozita a tak jsme se rozhodli jet za Štěpánkou na horní Ceiru. Dorazili jsme na její závodní úsek asi v polovině závodu. Prošli jsme kolem slovenského závodníka, který měl na svém kontě zatím jedinou rybu. Po příchodu ke Štěpánce jsme zjistili, že má ulovené dva pstruhy. Bylo na ní hodně vidět, jak se snaží a bojuje o co nejlepší výsledek. Měla už většinu úseku prochytanou a tak se jí Milan snažil ještě navést ve velké tůni na ryby, které byly vidět z mostu. Nakonec se jí nepodařil navýšit počet ulovených ryb a byla z toho pěkná troječka v sektoru za Irem se sedmi rybami a Francouzem se třemi rybami.
Na obědě jsme se potkali s Mirkem, který chytil na dolní Ceiře sedm ryb a skončil také třetí za Francouzem, který jich měl čtrnáct a Slovákem Janem Schurdákem jež ulovil ryb osm. Během oběda přišla textovka od Filipa, který na dolní Alvě chytil jen jednu rybu a dělal s tím sedmičku v sektoru. Jindra na horní Alvě na tom byl podobně, když se dvěma ulovenými pstruhy obsadil taktéž umístění sedm. S napětím jsme čekali zprávu od Jakuba z Mondega. Ulovil pět ryb a s tímto počtem udělal až umístění číslo pět, neboť před ním ulovili závodníci devět, osm, sedm a pět větších ryb než on. Bylo to pro nás trochu překvapení, protože jsme nečekali tolik ulovených ryb.
Nezbývalo než se soustředit na další odpolední závod. Dohodli jsme se, že zajedeme za Mirkem opět na Mondego a pak za Kubou na Alvu. Mirek dostal úsek, kde před ním ulovil Slovák Karol Letko pět ryb. Byl to dost zarostlý úsek řeky, kde na závodníka bylo vidět asi jen dvacet metrů od spodního konce úseku. Mirda neměl dost dlouhou dobu žádný kontakt s rybou a až skoro po hodině chytl prvního pstruha. Potom odešel z našeho dohledu a tak jsme odjeli za Kubou na Alvu. Podle mapy jsme jeho úsek našli docela bez problému. Po zaparkování auta jsme však zjistili, že Kubův úsek je asi osm set metrů v údolí, což bylo ze strmého kopce. Milan se mi omluvil, že je to nad jeho síly a tak jsem vyrazil sám.
Úsek jsem našel bez problému, jenže Jakuba už ne. Prošel jsem úsek od čísla k číslu, ale jakoby se po něm slehla zem. Řeka byla velmi členitá a tak jsem zkusil počkat, zda se Kuba někde neobjeví. Bohužel jsem se s ním vůbec nepotkal, jen jsem si vysloužil nadávky od domorodců z domu na protějším břehu. Po závodě jsem se od Kuby dozvěděl, že na něj chtěli ti lidé volat i policii, protože jim šlape s rozhodčím po poli.
Vrátili jsme se do Penacovy a čekali na příjezd autobusů. Kuba nakonec chytl jedenáct ryb, ale pouze jediná přesáhla stanovenou míru sedmnáct centimetrů a tak obsadil opět páté místo, jako v prvním závodě. Mirek dorazil k hotelu a oznámil nám, že ulovil tři ryby a obsadil také páté místo. Za chvíli dorazil Jindra, který udělal čtyřku se šesti rybami. Zbývali už jen Filip se Štěpánkou. Filip bohužel na horní Ceiře neulovil ani jednu rybu a tím pádem měl umístění osm.
Zato Štěpánka opět zabojovala, když obsadila znovu třetí místo za pět ryb. Před ní se umístili Francouz Beaudet se Slovákem Gabrielem Antalem, kteří ulovili stejným počet ryb jako Štěpka, ale jen o něco větší. Po prvním závodním dnu jsme v družstvech skončili na čtvrtém místě se součtem umístění padesát a se ztrátou šesti umístění na třetí USA. Slovensko a Francie nám unikly o sedmnáct a třicet tři umístění. Na večerní poradě nebylo moc veselo, ale řekli jsme si, že budeme bojovat a ve čtvrtečním závodě půjdeme před Američany. Na všech bylo vidět, jak strašně moc chtějí a bojovnost z nich jen sálala.
Ráno nastoupil jako první do autobusu Jindra, který jel na horní Ceiru. Pak Filip na dolní Ceiru, po něm hned Mirek a Kuba na Alvu. Štěpánka měla pro tento závod řeku Mondego a tak odjížděla až poslední. Na večerní poradě jsme se dohodli, že Milan bude u Štěpánky a já pojedu za Filipem a podívám se tam také na Francouze a Slováka, kteří podle mapy lovili na poměrně přístupných místech. Když jsem dorazil k Filipovi, neměl ani jeden zápis. Všude bylo hodně zarostlo, ale Filip byl zrovna na úseku, kde jsem na něj trochu viděl. Nevypadal zrovna nejlépe, protože lovil se zvýšenou teplotou. Úsek nebyl nic moc a před ním tu ulovil Španěl jen jednu rybu. Filip prohledával každý kousek řeky avšak bez úspěchu. Koukal jsem na něj asi čtvrt hodiny, dokud mi nezačal mizet z dohledu. Odcházím od řeky a najednou sebrání od pstruha. Posuňky ukazuji Filipovi kde je a pak jdu pryč.
Dorazil jsem na úsek Francouze, jenže jeho místo bylo tak zarostlé, že nebylo vidět přes křoví ani vodu natož závodníka. Rozhodl jsem se tedy jet ke Slovákovi, který lovil na úseku jedna přímo v parku městečka Gois. Když jsem k němu dorazil, abych něco případně zjistil, uviděl jsem ho, jak chodí bezradně kolem vody a nemá jediný zápis v kartě. Jdu se tedy podívat na Ira a Jihoafričana, kteří loví pod ním. Ir měl chycenou jednu rybu a lovil na sucho pod stromy. Chvíli ho pozoruji a pak jdu k Jihoafričanovi Joshuovi. U něj seděl můj kamarád z Kapského Města Willem. Během našem rozhovoru se Joshua prodíral mezi stromy na břehu a najednou se zastavil. Uviděl tam pstruha, kterému nabídl svoji nymfu nakrátko a byl úspěšný.
To co následovalo po tom se může stát jen nejšťastnějšímu z nás. Joshua totiž při podebírání ryby na břehu podklouzl a lehl si zády na podběrák. Pstruha vymrštil do výšky a nohy také. Snad tři minuty se pstruh klepal ve vzduchu na háčku a teprve, když už se doklepával tak Joshua vstal a pstruha jako zázrakem podebral. Willem byl mezitím zralý na srdeční příhodu. Náš Filip nakonec toho pstruha, který přede mnou sebral, chytil a obsadil tak šesté místo v sektoru. Byli tři s jednou rybou a Filip ji měl bohužel nejmenší. Zato Joshua po svém „brilantním“ výkonu měl pstruha největšího a udělal čtyřku.
Vracím se zpět pro Milana na Mondego a tam se dozvídám, že Štěpánka chytila jen jednoho pstruha a obsadila sedmé místo v sektoru. Během oběda se dozvídáme, že Mirek na horní Alvě nechytil rybu a udělal osmičku, Kuba chytil jednu rybu na dolní Alvě a udělal šestku. Čekali jsme ještě na výsledek Jindry, který nakonec na horní Ceiře ulovil tři ryby a obsadil druhé místo v sektoru. Jeho výsledek nezměnil nic na tom, že jsme se po tomto dni, kdy se závodilo jen jednou, propadli až na šesté místo v družstvech a naše ztráta na třetí Američany se tak zvětšila na čtrnáct umístění. Večer byla pochmurná nálada, ale bojový duch se naštěstí nevytratil a všichni byli odhodláni ještě výsledek co nejvíce vylepšit.
V pátek ráno odjížděl první na svůj závod Kuba. Měl vylosovanou horní Ceiru a úsek kde se ještě nechytila ryba. Po něm hned odjížděl Jindra na dolní Ceiru na úsek číslo tři kde před ním ve čtvrtek chytil Ir tři ryby. Pak odjížděla Štěpánka s Mirkem na Alvu. Jako poslední odjel Filip na Mondego. Štěpánka se s Mirkem vsadila, že když porazí Francouze, tak ji pak musí nosit na rukou. Štěpánka Francouze porazila, když dělala v obou pátečních kolech umístění čtyři. Mirek udělal jednotku na dolní Alvě a pak čtyřku na horní Ceiře. Filipovi se dnes udělalo lépe a hned to bylo na jeho výkonu znát. V raním závodě na Mondegu jsme se na něj byli podívat a řeknu Vám, že makal jako o život. Nakonec ulovil tři ryby, ale stačilo to pouze na šesté místo v sektoru.
Odpoledne se jeho snaha zúročila, když nechal všechny za sebou na horní Alvě, kde chytl deset měřitelných ryb a suverénně tam vyhrál. Jindra na dolní Ceiře ráno exceloval. Během závodu jsme k němu přejeli od Filipa a hned nám sektorák sděloval, že ulovil potočáka přes čtyřicet a k tomu přidal ještě další dvě ryby. Tento sektor nakonec Jindra vyhrál se čtyřmi rybami. Odpoledne závodil na Mondegu, kde se mu již tolik nedařilo, a se třemi rybami obsadil šesté místo.
Během oběda jsme čekali na zprávu od Kuby z horní Ceiry. Ten bohužel zopakoval výkon všech ostatních, kteří tu lovili před ním, a s nulou na kontě udělal osmičku. Byla velká škoda, že mu pět minut před koncem spadla ryba. Na druhou stranu mu, ale nelze nic vyčítat, protože kdo z nás by vydržel skoro tři hodiny bez záběru a pak byl schopen pohotově reagovat. Odpoledne ho čekala dolní Ceira, kde před ním lovil Afričan Joshua. Milan tam zůstal s ním, aby ho podpořil. Před závodem jim sbíralo na úseku snad sto ryb. Pět minut před začátkem však jako když utne a voda byla mrtvá. Jakub zde chytl jen jednu rybu a obsadil tak sedmé místo v sektoru.
Po trochu zlepšeném výkonu to, ale na vylepšení výsledku nestačilo a tak jsme zůstali v týmech na šestém místě. Zvítězili Francouzi před druhými Slováky. Na třetím místě skončili Španělé, čtvrtí byli Američané a pátí Jihoafričané. V jednotlivcích zvítězil Francouz Letexier, druhý byl Španěl Colomo a třetí Slovák Gabriel Antal. Nejlepší z našich Jindra Kalivoda se umístil na jedenáctém místě. Na sedmnáctém místě se umístil Mirek Bonešický a hned za ním byla jediná dívka šampionátu Štěpánka Marková. Filip s Kubou se pak umístili na třicátém prvním a třetím místě. Po ukončení šampionátu nás čekal ještě přejezd do nedaleké Coimbry, kde jsme počkali do druhého dne na letadlo do Prahy.
I když náš výsledek nebyl zrovna moc dobrý, tak musím konstatovat, že přístup všech zúčastněných byl maximální. Podle mne si zasloužili být o nějaké to místečko výše, ale prostě jim to nebylo dopřáno. Pro příští šampionát u nás doma jim snad štěstěna bude přát víc a my jim k tomu připravíme ty nejlepší podmínky. Měsíc po návratu z Portugalska nás zastihla velmi smutná zpráva. Zrovna když jsem vytyčoval závodní úseky na Stvořidlech pro druhou ligu, tak mi zavolal Petr Staněk a sdělil mi, že náš trenér Milan Janus náhle zemřel. Opustil nás tak velký kamarád a muškař, který k úspěchům našeho sportu přispěl velkým dílem. Na závěr bych proto chtěl ještě jednou všem poděkovat a Milane sbohem, vzpomínáme na Tebe.
A ještě na úplný konec bych chtěl poděkovat všem sponzorům této akce, kterými byly, vedle Českého rybářského svazu, ještě firmy: Hanák, Klíma, Noris, Pecina, Šiman, Pavlíček, Hobby-G Vrchlabí, Křivanec a Trotina, bez nich bychom nemohli zajistit kvalitní zázemí pro naše mladé závodníky.