Český muškař

NAŠI SPONZOŘI

[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Finské mistrovství – II. část

Vytvořeno: 01.08.2007, Aktualizováno: 05.11.2013

Autor: Martin Musil

Finské mistrovství – II. část

Po obdržení vylosování a důkladném prostudování vylosovaných rotací jsme mohli s malou úlevou říct, že los nedopadl nejhůře. Tento úsudek vždy vychází z toho, kdo z favorizovaných týmů před námi bude lovit na našich místech. Takto jsme si samozřejmě označili týmy Francie, Finska, ale také Polska, Slovenska, Itálie, Belgie a Anglie. Z losu to vypadalo dobře, protože před našimi nastupovali závodníci z vyjmenovaných zemí pouze výjimečně. Je samozřejmě rozdíl jít do odpoledního kola např. po Francouzovi nebo po Japonci.

Na naší poslední poradě před závodem jsme se dohodli, že jezero bude zajištěno mnou (jako vedoucí týmu nemohu na závodníky během závodu mluvit a to platí v lodním závodě i pro kapitána). Šlo o to „mít oči otevřené“, tedy sledovat v jaké části jezera se loví nejvíce ryb a jakými způsoby a hlavně po skončení kola všechny zjištěné poznatky předat dalšímu závodníkovi. Jirka Klíma jako kapitán bude objíždět říční úseky a podle vývoje závodu bude pomáhat klukům v jejich sektorech poradou a psychickou podporou, která se během vypjatých chvil, kdy se opravdu bojovalo o každou rybičku, ukázala jako stěžejní. Moje zpráva o celém průběhu MS tedy vychází hlavně z jezerních kol a průběh závodů na řece jsem získal od závodníků.

Do prvního závodu na jezeře nastupoval Martin Drož. Podle našich dohod jsme byli rozhodnuti, že zatlačí na svého Holanďana, kterého mu přiřkl los do lodi, aby mohl hned od začátku dělat kapitána Martin. Předpokládali jsme, že se tomu Bert Schmidt nebude bránit, protože dobře ví, že Češi patří k favoritům a určitě mu neuškodí, když se nechá vést. Martinovi jsem ještě večer před závodem dal několik velkých bílých zlatohlavých lur se žlutozeleným límcem. Šlo o to, aby se využila technika, kterou kluci viděli ve druhém tréninku, tedy chycení několika ryb na velkou těžkou světlou luru. Martin říkal, že na tuto mušku velice rád chytá a považuje jí za úspěšnou, jen jí nemá v takové velikosti a tak zatíženou. Nemělo smysl, aby je kluci ještě vázali, když jsem jich měl v krabičce dostatek.

Co se týká místa, do kterého měl najet na začátku závodu, tak byl zvolen pravý protější kout, kde kluci v prvním tréninkovém dnu viděli sbírající ryby. Samozřejmě bylo také nutné sledovat, kam pojede Fin a jak mu to půjde, což bylo mou starostí. Lodě byly vypuštěny na vodu 15 minut před začátkem závodu, aby si mohly najet do vybraného stanoviště. Jak se ukázalo, všichni dobře věděli o aktivních rybách a tak se snažili, aby jejich lodě byly co nejrychleji u protějšího břehu na co nejvýhodnějších pozicích.

Tady se ukázala zkušenost a výhoda domácího prostředí. Loď s Finem vyjela jako jediná zdánlivě delší trasou, ale vzhledem k dosti silnému větru jeli podél levého břehu v závětří k uvedenému protějšímu břehu. Ostatní si to namířili přímým směrem přes jezero a to je ve vlnách všechny výrazně zpomalilo. Navíc měl Fin v lodi na první pohled nejzkušenějšího veslaře/rozhodčího, který byl na druhé straně o dobrých 5 minut dříve než všechny ostatní lodě. Zaujali tedy jako první pozici, nikoli však v pravém rohu nádrže, ale v jejím levém rohu, přibližně 200 - 300 m od místa kam zamířila na začátku většina posádek. Vzhledem k tomu, že na jezero vyplulo 12 lodí (podle pravidel se musí při lovu dodržovat minimální odstupy 50 m), seřadily se všechny lodě podél severního břehu od leva do prava ve vzdálenosti do 40 - 50 m od břehu.

Závod začal velmi rychlými úlovky duháků a bylo vidět, že jsou zde opravdu čerstvé a neochytané ryby, které se držely do 20 – 30 m od břehu. Jejich velikost se pohybovala převážně mezi 40 – 50 cm, takže šlo o velmi silné a bojovné ryby. Sledoval jsem Fina, který chytal na pomalou intermídku a dvě mouchy. Na konci měl jednu těžkou v ne příliš divoké barvě a nad ní oranžovou luru jako atraktor. Během prvních 20 minut ulovil 4 ks a to ještě nějaké ryby ztratil. Tady jsem se docela divil, proč mu jeho tým, který určitě věděl, jaká bude velikost lovených ryb, dovolil použít tak jemný prut, který jsem odhadoval maximálně na AFTM 6, spíše však ještě jemnější. Zdolávání každé ryby mu pak trvalo poměrně dlouho, riziko ztracení (vyháknutí) bylo velké a to ani nemluvím o splašení celého prostoru, ve kterém byla ryba zdolávána.

Přes jezero jsem viděl, že Martin taky nějakou tu rybu zdolával, nebylo jich ale určitě tolik jako u Fina. Rozhodl jsem se tedy rychle obejít celý horní kout a nějak upozornit Martina na kout protější, kde asi došlo k vysazení ryb a Fin to určitě dobře věděl, protože tam hned na začátku s jistotou zaparkoval a v podstatě se nehýbal z místa. Cestou jsem viděl, že velmi dobře chytala loď s Belgičanem a Francouzem. Rozdíl byl pouze v tom, že Belgičan své ryby dostal do podběráku, ale Francouz Marquet o několik napíchnutých velkých ryb při zdolávání přišel.

Jakmile jsem dorazil po břehu až k Martinovi, naznačil mi posunkem 2 ryby a jednu utrženou, která byla v dubletě. Nebylo to nic výrazného a takových výsledků bylo v této fázi opravdu hodně. Naznačil jsem mu jak a na co se chytají ryby a hlavně jak loví Fin. Tady musím říct, že se mi velmi líbilo jeho rychlé rozhodnutí. Neprotahoval dál žádné další pokusy, nasadil na horní přívěs oranžového bloba, dolů dal těžkou bílou zlatohlavou luru se zeleným límcem a svého veslaře a rozhodčího okamžitě poslal do levého rohu jezera asi 70 m od lodě s Finem.

Toto rychlé rozhodnutí se ukázalo jako rozhodující pro jeho umístění v prvním kole. Zaujal tam totiž místo jako druhý hned po Finovi, zjistil v jaké hloubce, jak daleko (nebo spíše blízko) od břehu ryby stojí, jakou rychlostí a stylem je třeba mouchy vodit a pak už to byl jen jezerní koncert, na který nikdo s ostatních závodníků nedokázal reagovat. Tyto velké duháky chytal po celou zbývající část závodu. S fluorkarbonovým nástavcem o síle 0,20 mm je zdolával velmi rychle a neměl problémy ani s padáním ryb, protože většina těchto čerstvých duháků měla mouchy velmi hluboko. Oživování mušek bylo třeba volit na jeho rychlé intermídě nepravidelné, přerušované a poměrně pomalé. Většina ryb se chytla na spodní těžkou mouchu, která se pohybovala podobně jako twistr a prakticky poskakovala po dně, které bylo písčito-kamenité a nedocházelo na něm ani k vázkám. Horní oranžový blob fungoval pro ryby jako atraktor, na který spolehlivě reagovaly a poté v klidu a poctivě dobraly spodní bílou luru.

Když přibližně v polovině závodu všichni trenéři, vedoucí a doprovod týmů zjistili, kdo to tam tak v klidu chytá jednu rybu za druhou, snažili se dalekohledem získat podrobnější informace. Martin stál s lodí přibližně 25 m od břehu, nahazoval pod větve keřů až do samého kraje a to tak zkušeně, že nikdo z přihlížejících nemohl přesně zjistit, jaká to muška vlastně tak boduje. Hlavně anglický kapitán Iain Greenwood se rozplýval nad Martinovým výkonem a pouze nevěřícně kroutil hlavou. Ani jeho snahy dalekohledem zjistit jaká moucha boduje, mu nebyly nic platné, protože Marťas už je natolik zkušený závodník, že každé vyháčkování ryby bylo uvnitř lodě, aby se návazec vůbec nedostal nad její okraj.

Hodinu před koncem jsem věděl, že už nic nemůže připravit našeho závodníka o vítězství v sektoru. Nakonec skončil s 21 rybami na jasném 1. místě, 2. Fin za ním zaostal o 7 kusů. Dobrým výsledkem to samozřejmě skončilo i pro Marťasova spolubojovníka v lodi. Holanďan Schmidt byl velmi spokojen a po závodě s rozzářeným úsměvem líčil, jaký to byl pro něj zážitek. S devíti úlovky skončil na 8. místě, což bylo v konkurenci 23 závodníků vynikající. Mimo jiné porazil i Angličana a Slováka Bartka, oba o rybu…

Jak to ale vypadalo na ostatních říčních sektorech? Jája vynikajícím výkonem slovil 14 lipanů v sektoru I a uhrál výborné 2. místo. Zde podlehl pouze Francouzi Lelouvierovi, který dokázal do své bodovací karty získat 20 ryb. Tonda Pešek ve II. sektoru standardním a spolehlivým výkonem zapsal velmi dobré 4. místo s 5 rybami. Sektor I byl podle všech předpokladů z říčních úseků nejrybnatější, sektor II už byl podstatně horší, no a sektory dolů k moři III a IV už byly naprostou loterií, takže si všichni moc přáli, aby se v jejich úseku vyskytovala alespoň jedna bodovatelná rybka…

Tak si hned v úvodu šampionátu vybrali smůlu Tomáš Starýchfojtů a Tomáš Adam. Oba totiž nedokázali žádnou takovou „zlatou“ rybku vymodlit a skončili s nepříjemnou „nulou“. Tomáš Adam měl v sektoru III naprosto nebroditelnou 3 m hlubokou jámu, kde několikrát plaval a ať dělal, co dělal, žádnou rybičku tam prostě nevytáhl. Tomáš Starýchfojtů dostal v sektoru IV naopak na pohled velmi pěkné místo s několika proudky. Ty však byly příliš krátké a moc blízko od moře, takže se tam vyskytovalo mnoho štik. Studiem konečných výsledků vyšlo najevo, že se tu za celých 5 kol chytil pouze 1 mírový lipánek. Takový začátek nepřidá nikomu na sebevědomí, protože teď už bude jen velice obtížné vyšvihnout se na nějaké lepší umístění v celkové soutěži jednotlivců.

Po úvodním kole se tedy na 1. místě usadil tým Francie (součet umístění 32), za nimi byli velmi překvapivě závodníci z Jižní Afriky (33), 3. byli Finové (39) a my začínali na 7. místě (51), které nám samozřejmě dělaly hlavně ty dvě nuly, kdy se před nás dostaly ještě týmy Portugalska, Anglie a Belgie. V tomto 1. kole zůstalo bez úlovku plných 34 závodníků ze 112, což představuje prakticky 1/3 startujících. Velkou smůlu si v tomto kole vybrali kluci ze Slovenska, kteří zde přípravě na šampionát obětovali mnoho času a nemálo finančních prostředků. Tři z nich totiž nedokázali v prvním kole chytit bodovatelnou rybu. Stejně jako my měli dvě nuly Italové, Poláci, Irové a další týmy. No prostě začalo to strašně a to ještě zdaleka nebyl konec…

Odpolední 2. kolo začalo po přejezdech mezi závodními úseky a obědech v restauracích v některých případech později. Tedy už skoro klasické problémy prvního závodního dne, kdy nebylo úplně dokonale zvládnuto vše, jak mělo být. Na jezero mi dorazil Tomáš Starýchfojtů samozřejmě velmi rozmrzelý po předchozí nule. Snažil jsem se ho všemožně rozveselit a uklidnit, protože jsem již znal průběžné výsledky po 1. kole. Věděl jsem také, že šlo pouze o los a že ty týmy, které neměly takovou smůlu, do horších míst ještě v průběhu závodu určitě půjdou. I když je Tomáš velký bojovník a jeho zkušenosti jsou obrovské, nedokázal se v daný okamžik zkoncentrovat na jezerní závod a po tom, co jsem mu předal informace a přesně popsal, jak a kde se ryby chytají, předvedl jen průměrný výkon, když skončil na 10. místě v sektoru se 3 úlovky.

Nutno podotknout, že ve 2. kole se na jezeře už chytalo mnohem méně ryb a tak zde vyhrál se 7 úlovky Španěl Jordi Oliveras. Ale jak je pravidlem, pokud se chytá málo ryb, rozhoduje nejenom každá ulovená ryba, ale také každý centimetr a Tomáš měl bohužel tu smůlu, že ze tří závodníků se 3 rybami měl ty nejmenší. Los přiřkl Tomovi do lodě mladého Francouze Daguillanese, což se jevilo jako výhodné. V lodním závodě je vždycky lepší chytat s někým velmi dobrým, dá se ledacos „okouknout“ a pak se ve většině případů oba chovají tak, aby nachytali co nejvíce ryb.

Mladý Francouz respektoval Tomovy dlouholeté zkušenosti a také dobře věděl, že ráno tu vyhrál Čech a tak ochotně přistoupil na to, že se Tomáš ujme kapitánství v první polovině závodu. Tom najel podle domluvy do protějšího levého rohu nádrže. Lodě se seřadily po celém oblouku jako ráno, ale s tím rozdílem, že všichni byli podle instrukcí z ranního kola natlačení více ke břehu. Ani rozestupy mezi jednotlivými loděmi určitě neodpovídaly pravidlům. Tím, že se ráno většina ryb chytala v příbřežní závětrné části, lodě najížděly velmi blízko ke břehům, ryby se asi více plašily a také jich už bylo mnoho píchnuto. Také mušky, které jim byly nabízeny, se jim asi zdály být již možná okoukané.

Ač Tomáš nasadil ranní osvědčené vzory, které mu tam Martin nechal a já mu přidal ještě i zcela nové a neochytané, tak se mu nedařilo v první části závodu uklidnit se nějakým záběrem a bodovanou rybou. Většina ostatních už nějaký úlovek měla i jeho mladý Francouz v lodi. Tomáš zde asi přestal důvěřovat domluvené taktice a zneklidňoval ho i velký počet lodí v tomto rohu a tak se vydal k protějšímu pravému rohu, kde si v tréninku nafotil mnoho sbírajících ryb. Výraznou změnou však bylo zesílení severního větru, který přesně kopíroval tento břeh. Tomáš začal i s francouzským kolegou jezdit klasické drifty s vyhozeným padákem podél tohoto břehu ve vzdálenosti asi 15 – 20 m.

Bylo to velmi pěkné a oba měli záběry, ale i zdolané ryby na každý projetý drift. Tomáš dorovnal Francouze na 3 : 3 a pak také jednoho velmi pěkného duháka ztratil ve vlnách při zdolávání. S přibývajícím časem se slunce posunulo za stromy a záběrů na jezeře ubývalo, takže už bylo velmi těžké dohnat ztrátu z první hodiny. Mladý Francouz chytl v závěru ještě čtvrtého duháka a tím odskočil Tomovi o tři umístění. Tomáš udělal všechno podle svého nejlepšího vědomí, jen měl možná vydržet delší dobu v závětrné části na klidné hladině. Například nejznámější z Holanďanů Arr Ritmeester zde strávil prakticky celý závod a se stejnou taktikou jako jeho kolega v ranním závodu dokázal ulovit 5 ryb a skončil na vynikajícím 4. místě. A to jsem ještě viděl minimálně pět velkých ryb, které při jeho stylu zdolávání ztratil… No, po bitvě je holt každý generál…

Ostatní kluci zvládli odpolední kolo na řece skvěle. Tonda Pešek v nejtěžším sektoru IV ulovil vynikajícím výkonem 3 ryby a obsadil tak 3. místo. Tomáše Adama jel do odpoledního kola po ranní nule podpořit a uklidnit Jirka Klíma. Tomáš měl začátek krátkého proudku v sektoru I na čísle 15. Dvě třetiny závodu byl bez ryby a prochytal už skoro všechna pěkná místa v tomto ani ne 20 m dlouhém proudu na konci jeho skoro dvousetmetrového úseku. Pod ním měl druhou část proudku Španěl Castro. Zbytek Tomova místa tvořil hluboký olej a nájezd do zmíněného proudu. Na tomto oleji viděl Tomáš několik zalovení od všudypřítomných štik, což nevěstilo nic dobrého.

Pomalu už začal propadávat panice, ale Jirka ho uklidnil a trpělivě ujišťoval, že je do konce pořád dost času a že určitě nějakou tu rybku vydoluje. Tomáš si nechal na závěrečnou půlhodinku poslední mělký, asi 4 metrový proudíček u protějšího břehu. Z něj pak vydoloval výborných 7 mírových lipanů a to lovil stejným způsobem, jako celé předchozí 2/3 závodu, včetně onoho ranního nulového. Jak se opět potvrdilo, našel to jediné správné místo na celém proudném úseku, kde se zdržovalo malé hejnko několika lipanů, za kterými sem nenažrané štiky nemohly. Nakonec z toho bylo krásné 4. místo v sektoru a ujištění, že nebude tak zle a že naše metody fungují, jen je třeba ty ryby najít, pokud tam tedy jsou…

Jája Šram v sektoru II udržel dobrý standart a se třemi rybami obsadil solidní 7. místo. Hluboký nebroditelný tah nevydal po běžném prochytání ze břehu ani kontakt. Zoufale proto přemítal co udělat. Rozhodčí ho ujišťoval, že je tu bez šance, protože závodník před ním tu v ranním kole neměl ani záběr, což Jájovi na klidu taky moc nepřidalo. Po zabrodění co nejdále to šlo, našlápl nějaký balvan, na který se mu podařilo vyšplhat a tím se dostal o dobrých 80 cm výše, než když byl po prsa ponořen v silném proudu. Nasadil nejtěžší mušky se 4 mm tungstenovými hlavami v klasické sestavě, které mu rozhodčí po důkladném přeměření na jakémsi kalibru povolil použít. Pak následovalo dlouhé odhozené nymf a jejich skoro mokré vedení u protějšího břehu, kam nebylo možné se v tomto úseku jinak dostat, což mu přineslo kýžený úspěch v podobě ztěžknutí šňůry a zdolání 3 mírových lipanů. Jája tento svůj výkon považoval za absolutní maximum toho, co se mu vůbec kdy na závodech povedlo, i když s notnou dávkou štěstí, že našel ten balvan…

Zato v sektoru III se Martin Drož po výtečném ranním výkonu a spokojeném zachytání si celý odpolední závod trápil bez jediného záběru a už se smiřoval s nepříjemným „zerem“. Když se mu necelých 5 minut před koncem závodu na spodní růžově provazované zlatohlavé zaječí ouško pověsil lipan, což mu vyneslo 12. místo v sektoru. Bylo jasné, že další nemalá dávka štěstí podpořila v této chvíli naše ambice na co nejlepší týmové umístění. Byl to samozřejmě rozdíl 11 umístění, pokud by měl nakonec nulu. Ale i takový je závod a je to v takovém případě hodně o velké dávce štěstíčka. Výkon všech našich v tomto odpoledním 2. kole vynesl Česko celkově na nadějné 4. místo (umístění 87), s nevelkou ztrátou na všechny před námi. 1. Finsko (72), 2. Francie (75), 3. výborně chytající Anglie (78). Zezadu se na nás velmi překvapivě tlačila družstva Austrálie a Jižní Afriky a já si říkal, že jim to nemůže vydržet až do konce.

Večerní rychlá porada týmu nám přinesla několik zajímavých informací. Byly to stížnosti některých závodníků z ostatních zemí na velmi, ale velmi krátké závodní úseky. Dle několika kusých informací snad některá stanoviště neměla celkově více než 30 m. To se samozřejmě jevilo jako velký problém. Nás se však zatím nijak nedotkl, protože naši kluci měli většinou úseky dlouhé dostatečně. I když například místo Tomáše Adama, co se chytatelnosti týká, měřilo maximálně 20 metrů, zbytek byl nechytatelný hluboký štičí olej. Další zprávy hovořily o velké přísnosti, snad až aroganci rozhodčích na závodních úsecích. Neochotě poponést a podat druhý postavený prut, atd.

Důkladné kontroly bezprotihrotů a velikosti použitých kuliček byly v úplném pořádku, ale neznalost „francouzských“ návazců, jejich fotografování a pochybnosti některých rozhodčích, zda je to v souladu s pravidly, neustále rozptylovala soustředění všech členů našeho týmu. Telefonování sektorovým rozhodčím, kteří po zdlouhavých dohadech povolili lov s použitím těchto návazců však nakonec toto 2. kolo nijak nezkalilo. Pro další závodní den a 3. kolo byla tedy stanovena prakticky stejná taktika s tím, že stav hladiny v řece je opět nižší a je nutné se pokusit vyházet některé aktivní ryby na suchou mušku, jak se to povedlo v několika případech Tondovi, pokud k tomu ovšem bude vhodná voda…

Třetí závodní kolo bylo ten den jediné, jelikož na odpoledne bylo dle programu naplánováno volno pro všechny skupiny. Na jezero nastupoval Tonda Pešek, který mi večer říkal, že na jezeře potřebuje pevně stanovenou taktiku a té by se chtěl držet, aby nemusel vymýšlet nějaké nevyzkoušené metody. Na loď šel se Slovákem Mirou Antalem, takže jsme předpokládali, že domluva a spolupráce bude v pohodě. Oba se domluvili, že první půlku bude loď vodit Tonda a druhou Míra. Všechny lodě opět najely na protilehlý břeh a seřadily se odleva doprava podél celého severního břehu jezera. Ryb a záběrů bylo oproti včerejšímu dni podstatně méně. Techniky a způsoby lovu do břehu však byly stále stejné a naprosto nejúspěšnější. Bylo pouze třeba najít zbytky nepopíchaných ryb.

Zatímco se Tonda poměrně trápil, měl Míra po asi hodině chycené dva duháky a ještě jednoho slušného ztratil. Lovil na rychlou intermídku a také na trojku potápivou šňůru a jako nejúspěšnější se jevil poměrně velký koncový streamer v přírodním světlém provedení na způsob vranky. Ačkoli Tonda zkoušel velmi podobné vzory, neměl ten den příliš velké štěstí na to potkat se s rybou. Nicméně vytrval u osvědčených vzorů a to mu nakonec přineslo tři opravdu slušné duháky a ještě asi tři další ztracené, což mu nakonec vyneslo pěkné 7. místo v jezerním kole. V posledních asi 40 minutách se totiž při zvednutém větru s Mírou dostali do pěkných driftů podél pravého břehu a najížděli až do konce jakéhosi průplavu, kde byla hranice závodní části jezera, na kterou se napojovala velká mělká zátoka, která již do závodního úseku nepatřila.

Bylo patrné, že v průběhu tří závodních kol bylo několik čerstvých a nepopíchaných ryb vytlačeno právě do této zátoky a ty pak stály při zvednutém větru proti vlnám a tlačily se z mělké zátoky zpět do jezera. Když kluci jako první tyhle ryby našli, měli záběry prakticky na každý nához. Problém byl pouze v tom, že do konce už nezbývalo mnoho času a zdolání takovéhle větší ryby nějakou dobu trvalo. Každý z nich musel džentlmensky počkat a nepřekážet šňůrou a muškami, dokud ten druhý zaseknutého duháka nezdolal. Tak se také stalo, že Míra měl štěstí při čekání na zdolání Tondovy ryby a poslal svoje mušky za loď…

V ten moment dostal za lodí záběr a zdolal také jednu velmi pěknou rybu. Pravidla sice nedovolují tahat mušky za lodí, ale Tonda tuto situaci neřešil a budiž to Mírovi přáno. Takhle probíhalo prakticky 20minut, kdy se oba kluci na naší lodi neustále střídali při zdolávání pěkných duháků. To samozřejmě nemohlo uniknout pozornosti několika dalších lodí se zkušenými „jezeráky“. Zařadili se pěkně za naše kluky a následovali je v těchto nepříliš dlouhých driftech. Tím pak došlo k vyřazení té lodi, která dodriftovala do konce závodní části jezera a byla nucena tento prostor opustit a zařadit se zase až na konec fronty.

Časově se jim to již nepodařilo vícekrát zopakovat a tím, že se sem natlačilo více lodí se ryby rychleji vychytaly a poplašily a zase se vrátily do nepovolené zátoky. Škoda jen, že kluci nenašli toto místo o něco dříve a že Tonda nezdolal všechny napíchnuté ryby. V momentě kdy tyto nepopíchané duháky objevili, měl všechny poctivé záběry opět na mou velkou bílou zlatohlavou luru se zeleným límcem a ryby jí měly zhltnutou opravdu poctivě.

Ostatní kluci v tomto 3. kole zachytali opět velmi dobře a nikdo z týmu neměl „zero“. Tomáš Adamů se už dostal do svojí obvyklé pohody a v sektoru II svými 4 rybami „dělal“ krásné 4. místo. Jája si opět udržel vysoký standart a se 2 rybami v sektoru III si zajistil velmi solidní 6. místo. Tomáš Starýchfojtů přijel velmi spokojen ze sektoru I, kde se mu na nepříliš pěkném místě podařilo vydolovat 3 lipany a ti mu dle všech propočtů měli přisoudit nějaké 6. místo v sektoru, to se však v odpoledních hodinách začalo dramaticky měnit…

Martin Drož přijel velmi rozčarován ze sektoru IV, kde se mu na 38 kroků (!) dlouhém závodním úseku podařilo vymodlit 1 lipánka. Rybu ale měl a to bylo velmi důležité, i když s ní obsadil až 15. místo a získal tak pro tým výhodu plných osm umístění oproti tomu kdyby rybu nedokázal vyšťourat. Byli jsme s výkonem družstva v tomto kole opravdu hodně spokojeni, tudíž jsme se s Jirkou rozhodli neřešit na odpolední naplánované poradě kapitánů problém s velmi krátkým závodním úsekem v Martinově III. kole. Jak se ale ukázalo, chtěli kapitáni několika jiných týmů na tuto situaci velmi důrazně upozornit.

Na odpolední poradu kapitánů jsme šli tedy naprosto v klidu, s vědomím, že ranní 3. kolo nám muselo v celkových výsledcích opět pomoci vyšplhat se nahoru na dohled vysněným medailím. V tomto kole museli mírně ztratit Angličané, protože se jim bohužel „podařilo“ chytit jednu nulu a ani ostatní nezachytali úplně nejlépe, a i když dokázali nějaké ryby ulovit, nestačilo jim to na lepší než 11. – 18. místa v sektorech. Výjimkou byl John Horsey, který měl na tomto šampionátu velkou fazónu a skončil v sektoru I na výborném 5. místě.

Poradu kapitánů začal prezident FIPS-MOUCHE James Ferguson několika informacemi o tom, čím by se chtěl na této poradě zabývat. Pro mě bylo velmi nepochopitelné, proč chtěl uprostřed závodu MS s kapitány a zástupci jednotlivých družstev probírat záležitosti, týkající se financování FIPS-MOUCHE, možností expanze této federace do dalších kontinentů jako je Asie, Jižní Amerika, a další podobné pro tento závod nepodstatné otázky. Nakonec se však dostalo i na návrhy, týkajících se nutnosti zajištění mezinárodních rozhodčí na všech šampionátech pro domácí závodníky, používání výhradně továrně vyráběných bezprotihrotových háčků (nikoli pouze zamačkávaných protihrotů), atd. Uvidíme tedy, jaký vývoj to bude mít…

Kapitáni některých týmů ale přišli s ostrými výhradami právě na „délku“ některých závodních úseků, protože na MS by se v žádném případě nemělo stát, že závodní úsek bude mít méně než 150m, což se zde v několika případech bohužel stalo a to velmi výrazně, Přestože závodní pravidla požadují minimálně 200 metrů, měřily některé úseky méně než 50 m! Hlavní mezinárodní organizátor Jouko Keto se za tuto situaci velmi omlouval a odůvodňoval to velmi těžkou přístupností závodních úseků a problematickým terénem okolo řeky Simo.

Jednotlivá stanoviště totiž nevytyčoval jeden člověk, nýbrž šli dva proti sobě dva, aby vytýčili na nějakém 300 m dlouhém proudu 3 jednotlivá stanoviště. Tak se stalo, že spodní a horní úseky na tomto proudu měřily okolo 130 m a na ten prostřední zbylo nějakých 40 m?!! Nepochopitelné a málo uvěřitelné, ale zde asi možné. Mohu zodpovědně říci, že by se to v našich podmínkách určitě stát nemohlo. Zarážející a alarmující zároveň však je, že zde selhaly veškeré principy mezinárodních pravidel a to ty, že každou závodní trať musí přebrat mezinárodní zástupce FIPS-MOUCHE. To by ale pánové z prezidia museli jít do toho nepřehledného a komáry oplývajícího terénu…

Při řešení tohoto velmi zásadního problému zabránilo kolapsu dalšího průběhu MS jen džentlmenské chování všech kapitánů. S pochopením jsme přijali omluvy organizátorů a také jsme věděli, že po třech ukončených kolech už stejně ty úseky nelze jakkoli měnit. Unaveni po asi tříhodinové a zbytečně dlouhé poradě kapitánů jsme opustili společenskou místnost a mířili do svých pokojů načerpat síly pro závěrečný rozhodující den tohoto šampionátu.

Jaký byl ale náš šok, když ihned po opuštění místnosti na nás skočili Martin Drož s Tomášem Starýchfojtů a táhli nás k nástěnce s výsledkovými listinami 3. kola. Tomáš Starýchfojtů figuroval místo na nějakém 6. místě až na místě 13. s jedním započítaným úlovkem. Mě samozřejmě polévalo horko a úroveň adrenalinu v krvi mi stoupala geometrickou řadou. To, co se poté dělo do pozdních nočních hodin, by bylo na další velmi dlouhý článek a tak to raději popíšu stručně s konečným výsledkem.

Tomášův rozhodčí na stanovišti si před zahájením opakovaně prohlížel jeho „francouzský“ návazec, fotil ho, telefonoval, zda s tím může opravdu chytat a pak ho pustil do vody. Tom lovil standardně, tak jak jsme měli natrénováno a po polovině závodu měl na svém kontě 2 úlovky. Pak se na jeho stanovišti objevil sektorový rozhodčí, který mu z jeho „francouzského“ návazce odstřihnul jeho pletenou část (kvůli předložení k posouzení hlavnímu rozhodčímu), cosi finsky zapsal do bodovací karty a již Tomovi nedovolil s tímto pleteným koncem dále závodit. Tomáš si tedy musel návazec upravit tak, aby mohl celý závod dochytat. V klidu pak přijel na hotel a vůbec nás nenapadlo, že problém pletené části „francouzského“ návazce může nabrat takový směr, protože s takto udělaným návazcem nastupují někteří závodníci na vrcholných soutěžích MS a ME minimálně 3 – 4 roky.

Hlavní mezinárodní organizátor Jouko Keto s hlavním rozhodčím pak s pány z prezidia FIPS-MOUCHE Jamesem Fergusonem a Jurkem Kowalskim posuzovali, zda tento návazec odpovídá regulím dle platných mezinárodních pravidel. Sami pak bez jakéhokoli uzardění rozhodli, že nikoli a úplně v klidu během závodu ve 3. kole MS anulovali Tomášovi 2 ryby, chycené do té doby, než mu byl návazec odebrán. Naprosto tristní a neuvěřitelná situace. Byl jsem přesvědčen, že to nemůže takto skončit, ale velmi jsem se mýlil, protože situace se v několika následujících hodinách velmi vyhrotila. Byli jsme jako tým rozhodnuti podat oficielní protest proti tomuto rozhodnutí a také ho podpořit finanční částkou 200 €. Nebyli jsme ale přesvědčeni, že tento spor můžeme vyhrát. Složení Jury bylo takové, že jsme snad mohli věřit v podporu francouzského a anglického kapitána, kteří byli do Jury jmenováni. Ostatní její členové by nás však určitě potopili…

Obrovskou podporou v této situaci se však ukázal vliv dalších stejně postižených týmů. Kapitán norské reprezentace Cato Nillsen a americký kapitán Anthony Naranja byli také během závodu připraveni o návazce, i když jim to v konečném důsledku nijak neublížilo. Do té doby totiž žádné ryby neulovili. Byli však nuceni lovit pro ně nezvyklým způsobem, stejně jako Tomáš, nemohli tak na MS úplně využít všechny své natrénované dovednosti a zúročit tak poctivou přípravu na vrcholné akci. Navíc šlo hlavně o zachování principů a možnosti vzepřít se svévoli několika osob, kteří si pravidla vysvětlují dle svého a mají v daný okamžik možnost a pravomoc rozhodnout o diskvalifikaci závodníka nebo anulování ulovených ryb. To, že došlo k naší dohodě s norským a americkým kapitánem nakonec vedlo k tomu, že pan Keto s prezidentem Fergusonem byli alespoň ochotni diskutovat, jak nastalou situaci řešit. Hrozba oficielního protestu nejenom našeho týmu, ale také norského a amerického již tuto věc postavila do poněkud jiné roviny. Sami bychom určitě nic nedokázali.

Norský kapitán naprosto asertivně upozornil celé vedení MS, že pokud tento stav zůstane tak, jak byl nastolen, tak jeho tým již nenastoupí k dalšímu průběhu MS a odjede ráno domů. Tento postoj byl pro nás obrovskou podporou, pokud bychom se chtěli zachovat podobně, těžko bychom to pak mohli doma vysvětlovat. To by na celém MS zanechalo obrovskou kaňku a mohlo by to být nazváno jednou z největších ostud historie MS.

Jsem ochoten připustit, že výklad pravidel může být různý. Musí to ale být jasné dopředu a nikoli tyto věci měnit během závodů. Není možné, aby se dvě kola lovilo tímto způsobem a bylo to v pořádku a pak v půlce 3. kola najednou bude rozhodnuto o nelegálnosti takového návazce a anulování ulovených ryb. Nehledě na to, že by pak pánové z prezidia FIPS-MOUCHE mohli hrdě anulovat výsledky předchozích MS (seniorů i juniorů), kde různé týmy tyto návazce naprosto v klidu používaly a navíc tak získaly tituly mistrů světa. Měli se s nimi seznámit už dříve a ne tvrdit, že to vidí poprvé v životě tak, jak to pan Ferguson s panem Ketem po celou dobu prezentovali. Po závěrečné poradě mezi Jirkou Klímou a vicepresidentem Kowalskim došlo k vyjasnění celé situace a vedení šampionátu začalo hledat kompromisní řešení.

Tomáš pak nakonec své dvě anulované ryby dostal zpět a okolo půlnoci byly výsledky opraveny zpět do spravedlivé podoby. Celá věc však skončila tak, že byl upřesněn výklad pravidel o návazci. Nesměla být nadále používána pletená část a případná barevná část nesměla být silnější než předchozí část návazce. Tím mělo být dodrženo to, že návazec může být ujímaný, i když nikde není napsáno, jakým směrem to ujímání má být. Pro poslední den jsme to ale respektovali a celý tým si upravil návazce tak, aby byla dodržena pravidla dle tohoto výkladu.

Myslím, že to nutně musí mít další vývoj a vedení FIPS-MOUCHE by se touto věcí mělo zabývat i s ohledem na hladký průběh dalších MS a ME. My jsme tedy po tomto opraveném 3. kole dosáhli již na medailovou pozici a usadili jsme se na 3. místě (umístění 125). Na 1. místě figurovali stále výtečně chytající Francouzi (mimochodem s velmi podobně sestavenými návazci) s počtem umístění 105 a za nimi byli domácí Finové (110). Do posledního dne jsme tedy šli s odhodláním udržet tuto pozici, a pokud bude šance tak jí ještě vylepšit.

V soutěži jednotlivců už se také rýsovali hlavní favoriti. Ti se rekrutovali z řad týmů Finska a Francie, ale zasahovalo tam ještě mnoho závodníků, kteří dokázali ve všech dosavadních kolech ulovit nějakou tu rybu. Mezi ně patřili také Tonda Pešek a Jája Šram, kteří se pohybovali na konci první desítky a mohli tak při dobré konstelaci pomýšlet na útok „ze zadních pozic“. Ale i Martin Drož ještě neměl z našich „zero“, i když jeho dvě říční kola s jednou rybou mu zajišťovala pozici až okolo 30. místa. Velmi překvapivě byli v první pětce dva Australané, kteří výborně zvládli svá říční kola a měli obrovskou šanci na historicky vynikající umístění.

S Jirkou jsme večer ještě studovali náš los. Z něj vyplývalo, že ranní 4. kolo by nám mohlo velmi pomoct, protože kluci šli na místa, kde se zatím pokaždé chytila nějaká ryba. Navíc byl půlden volna a popíchané ryby si mohly nějakou dobu odpočinout. Martin Drož šel v sektoru I do jednoho z nejlepších míst, kde byly prozatím „dělány“ jen samé jedničky nebo dvojky s počty ryb okolo 15, a to i takovými závodníky jako byli Jihoafričané, Australané a Holanďané. Pevně jsme věřili, že tady to musí zvládnout a dokázat, že ryby v řece chytat umí výtečně.

Zato rozlosování na odpolední kolo nevěstilo nic dobrého. Martin měl jít do místa, ke se zatím ještě nechytila ani rybička a Jirka se rozhodl, že toto poslední kolo stráví právě s ním. Další problematické místo měl mít odpoledne i Jája a to se pak do puntíku v obou případech potvrdilo. Tonda měl papírově průměrná místa, která sice nebyla úplně vyhrávající, nicméně bez ryb také nebyla a to bylo nesmírně důležité. Kluci si do posledního dne věřili a po té úmorné noci a řešení našich problémů byla cítit jejich bojovná nálada.

Do ranního závodu na jezero nastoupil Jája, který měl v lodi sympatického Poláka Pjotra Wrobela. V pohodě se spolu domluvili a bylo jim jasné, že pokud budou dobře spolupracovat, musí je to v klidu přenést přes toto jezerní kolo. Na začátku udělali po domluvě malý risk. Najeli do pravého rohu jezera u hráze, kde se během dvou oficielních tréninků chytilo několik ryb. Já s polským vedoucím jsme tam při ranní obhlídce viděli několik sebrání a hlavně to tam během tří kol závodu ještě nikdo pořádně nezkusil, takže případné ryby by tam mohly být snadno ulovitelné. Tento asi pětadvacetiminutový pokus jim nevyšel, i když tam Polák jednu rybu ztratil. Nebylo však jasné, zda to byl duhák, mohla to být také štika, kterých se tu v jezeře také vyskytovalo poměrně hodně. Po tomto neúspěšném pokusu následoval desetiminutový přejezd na protilehlou stranu jezera, kde se doposud odehrávaly prakticky celé tyto závody. Než jsem obešel jezero a dorazil k Jájově lodi, tak kluci zaparkovali přesně v místě, kde se vždy chytalo dostatek ryb.

Jakmile jsem dorazil na místo Jája s úsměvem ukázal dva vztyčené prsty, což znamenalo dva změřené duháky. Polák měl taky jednoho a to bylo pro oba dobré. Jája měl během další hodiny ještě několik záběrů, ale pouze krátké zdolávání zaseknutých a spadlých ryb ukazovalo, že tyto popíchané ryby už berou nabízené mušky jen velmi nedůvěřivě. Mezitím Polák zdolal dalšího duháka a tak stav v lodi byl 2:2.

Já jsem pozoroval velmi pozorně Australana Maxima Verashaku, který byl jedním ze dvou Australanů z první pětky po třech kolech. Už před závodem jsem si všiml, že na návazci má velkou přírodní olivovou luru, možná napodobující velkou larvu vážky, ale stejně tak mohla imitovat malé okounky, kteří se zde také vyskytovali. Max měl na prutu minimálně 5 duháků, ale obrovská smůla mu nedovolila vytáhnout ani jednoho. Zapsal si tedy na jezeře „zero“ a tím ztratil veškeré naděje na celkově dobré umístění.

Jája nasadil do poslední hodiny, kdy už ryby na celém jezeře braly jen zcela výjimečně, podobnou velkou olivovou luru a dostal na prut dva opravdu velké duháky, které zdolával velmi dlouho, ale ani jeden z nich nakonec neskončil v podběráku a tak mu nemohl pomoci v lepším umístění. Jak jsem měl přehled o ulovených rybách na celém jezeře, věděl jsem, že se chytlo velmi málo ryb a že je tu mnoho závodníků se dvěma úlovky na kontě. Nakonec jich bylo od 8. místa šest a Jája měl ze všech své dva duháky nejmenší a naopak Polák Wrobel měl ty jeho dva největší. Tak skončil Pjotr na místě 8. a Jája až na 13. Oba však byli spokojeni, protože více závodníků zde již skončilo závod s nulou. Toto jezerní kolo vyhrál Skot James Fairgrieve se 4 rybami. Velká škoda Jájových nezdolaných ryb, ale podobné potíže zde měli i jiní.

Další zprávy od kluků po ranním předposledním kole nevypadaly vůbec zle. Martin Drož naprosto skvěle zúročil kvalitní místo v sektoru I a s neuvěřitelnými 27 úlovky ve 4. kole (!) uchvátil 1. místo v sektoru. Druhý byl Polák Walczyk, který chytil ryb už jen polovinu. To mu ale velmi pomohlo k ataku na celkové vítězství v soutěži jednotlivců. Je důležité se alespoň zmínit o tom, že i v tomto kole chytal náš závodník stejnými technikami a používal stejné mušky, které jsme měli v průběhu celého závodu, čímž se opět potvrdilo, že pokud byly v závodním úseku ryby, tak jsme je dokázali odchytat.

Také Tonda Pešek opět vysoce nadstandardním výkonem a úlovkem 6 ryb získal 2. místo ve svém sektoru a měl našlápnuto na medailovou pozici v soutěži jednotlivců. Tomáš Starýchfojtů už také konečně plně prokázal své nesporné kvality a s 5 rybami si zapsal 4. místo v sektoru. A konečně i Tomáš Adam za přítomnosti Jirky Klímy zvládl svůj problematický los a nedlouho před koncem vyválčil jednoho mírového lipana, což pro naše družstvo zajistilo solidní 10. pozici v sektoru.

Toto předposlední kolo se nám povedlo opravdu excelentně a celkovým součtem umístění 30 jsme ho s náskokem vyhráli před Italy, kteří celý šampionát zůstávali poněkud za očekáváním. Přeskočili jsme o dost bodů i Finy, kteří se v tomto kole nevyhnuli jedné nule a ostatní členové jejich týmu také nezachytali nijak výjimečně. Jejich součet umístění 63 v předposledním kole nás poslal rázem na celkové 2. místo a ještě se solidním náskokem 18 bodů. Dokonce jsme se dostali i do přímého kontaktu s výbornými Francouzi, kteří toto kolo skončili na 5. místě (umístění 46). Pohled do výsledkové listiny před závěrečným kolem ve mně vzbuzoval obrovskou nervozitu a mrazení v zádech. Na 1. místě byla Francie (151), 2. místo Česká republika (155) a 3. místo drželi Finové (173). Pak už ztráta ostatních týmů byla větší. Na 4. místě figurovala Anglie (206) a následovalo Portugalsko (214), Austrálie (216), JAR (223) atd. Bylo jasné, že pokud se nestane nic neočekávaného, tak se souboj o absolutní titul mistrů světa odehraje mezi prvními třemi týmy.

Výsledková listina jednotlivců ukázala postup Tondy Peška, který se vyšvihl na 3. místo, před ním byl pouze Polák Walczyk na 2. místě a stále velice překvapivě vedl další Australan Jonathan Riley. Ten mohl své postavení potvrdit v posledním kole na jezeře, které by mu mohlo sednout. Na velmi dobrých místech v soutěži jednotlivců však byli ještě oba naši „nenuloví“ Jája Šram (15.), Martin Drož (16.). A jejich šance na umístění v první desítce, možná i výše, také nebylo nijak utopické. Bylo však třeba ulovit v posledním kole nějakou rybu…

Na poslední a rozhodující kolo mi na jezero dorazil náš benjamínek Tomáš Adam. Pln zážitků z vydření jediného lipánka v předposledním kole a nesmírná spokojenost, že tým je nyní na pozici, která skýtá obrovské medailové naděje. Na druhé straně ale taky nepříjemná nervozita, kterou přinášelo očekávání, co se bude dít v následujících posledních třech hodinách světového šampionátu. Do lodě šel také s nervózním Italem Valierem Santi Amantinim. Protože Tomáš nevládne angličtinou pomohl jsem mu při jejich vzájemné domluvě o taktice, průběhu a kapitánování lodi. Oba se nakonec v klidu domluvili a taktika byla opět stejná. Jája mi tam pro Tomáše nechal všechny úspěšné mušky včetně těch, co měl Polák Wrobel, a také včetně oněch úspěšných velkých olivových palmerových lur.

Tento závod byl pro mě doslova utrpením a pro Toma s Italem Amantinim určitě také. Záběrů na všech lodích bylo opravdu minimálně. Dle mého názoru stačilo pouze vytrvat na stejných místech a nevymýšlet již nic nového a věřit použitým muškám až do samého konce. Takto vytrvalí a nic neměnící byli pouze Slovák Igor Fiacan, Fin Markus Tandefelt a Američan Lance Egan. Všichni si na své konto připsali 3 kusy a podělili se o první tři místa. To se bohužel klukům na naší lodi nepodařilo, a protože neměli za první polovinu závodu žádný náznak kontaktu s rybou, trochu zpanikařili a při kapitánství Itala upustili od domluvených taktik a ztratili druhou polovinu závodu zbytečným přejížděním a hledáním ryb na místech, kde se v předcházejících kolech nechytilo prakticky vůbec nic.

Ať tedy zkoušeli všechny možné i nemožné taktiky, ani jeden z nich za celý závod neměli sebemenší popotažení od jakékoliv ryby a zcela zdrcení přijeli do přístaviště, Tomáš nemohl stále uvěřit, že na jeho poměrně oblíbeném jezeře nedokázal chytit rybu. Možná ještě více v šoku byl Valerio, který se Tomovi velmi omlouval, protože tušil, že jeho druhá polovina a trochu zoufalé pokusy o přejezdy s lodí se neměly stát. Ital dobře věděl, jak jsme na tom byli před posledním kolem a cítil se tak trochu provinile. Chtělo to víc si věřit a vytrvat. Dalo mi opravdu hodně úsilí, než jsem našeho benjamínka uklidnil, že to není žádná tragédie a že určitě i ostatní týmy v tomhle posledním kole nachytají nějaké nuly a že tu medailovou pozici udržíme.

Po obdržení prvních SMS od Jáji a Martina Drože jsem však byl velmi nalomen a také zklamán, protože oba hlásili ze svých posledních říčních kol nuly. Martin bohužel podruhé v tomto šampionátu doplatil na mizerný los. I když byl u něj přítomen i trenér Jirka Klíma nepodařilo se jim přijít na to jak najít v tomto úseku tu jednu jedinou mírovou rybku. Jasně patrná ukázka toho, jak špatně a nešťastně byly vytyčeny závodní úseky. Pokud závodník v jednom kole nachytá 27 lipanů a hned v dalším za použití stejných způsobů ani jednoho, asi bude něco v nepořádku. Prostudováním výsledkových listin jsme zjistili, že v tomto Martinově posledním úseku se za celých pět kol šampionátu nechytila ani jediná bodovatelná rybička!

Jájova SMS byla na jednu stranu zoufalá a zároveň úsměvná a oba jsme se s Tomem při návratu v autobuse i přes špatnou náladu zasmáli. Dovolím si citovat: „ Mám zero, nechce se mi žít! Nečekejte na mě, jdu se do lesa nechat sežrat medvědem!“ Po třech nulách už jsem i já začínal ztrácet naději na to, aby to vyšlo alespoň na tu bronzovou medaili. I když jsem ještě neznal výsledky posledních dvou členů týmu Tondy Peška a Tomáše Starýchfojtů, kteří nás mohli jak podržet, tak také ještě nemile překvapit.

Během cesty z jezera jsem v autobuse od francouzského kapitána zjistil, že jeho tým pravděpodobně žádnou nulu nemá. Bylo tedy zcela jasné, že Francouzi zaslouženě získají titul v soutěži družstev. Informace od ostatních týmů však zatím nepřicházely. Nevěřil jsem, že bychom udrželi celkové 2. místo, ale ve skrytu duše jsem přesvědčoval sebe i Tomáše Adama, že týmy za námi nedokázaly zachytat bez nul. Podle mých výpočtů by nám stačilo, pokud každý tento tým udělá alespoň jednu nulu a naši zbývající kluci Tonda s Tomem ryby chytí.

S Tomášem Adamem jsme byli na hotelu první, protože cesta z jezera byla nejkratší. Pak jsme odešli do vedlejší mexické restaurace na zasloužené doušky chladivého chmelového moku a nezbývalo nám než čekat na další informace a jak se to všechno vyvine. Jako první se ve stejné restauraci objevil anglický kapitán a začal nám gratulovat k medaili v soutěži družstev. Ujišťoval jsem ho, že se pravděpodobně mýlí, že máme 3 nuly a o dalších dvou závodnících ještě nemám zprávy. On mě však sdělil, že má zprávy z říčních úseků o tom, že jak Tomáš Starýchfojtů tak Tonda Pešek ryby chytli. Anglický tým má také 3 nuly.

To už jsem opravdu zpozorněl a s Tomášem jsme na sebe mrkli. Teď už nás prakticky zajímalo pouze to, zda Portugalci měli taky aspoň jedno „zero“. A pak jsem se dozvěděl, že se to také stalo. Teď už jsem si byl prakticky jistý, že na bronz to prostě musí vyjít. Byl jsem už smířen s tím, že Finové nás asi předskočí, ale to nám teď radost nekazilo. Vzápětí jsem dostal zprávu, že Tonda Pešek ve svém posledním kole opět ukázal, že je v současnosti jedním z nejuniverzálnějších muškařů na světě a s 5 rybami v sektoru I vybojoval cenné 5. místo. Bylo mi jasné, že by to mělo stačit i na placku v jednotlivcích, jen jsem nevěděl jakou. A to jsme už zatím ve dvou začali slavit. Poslední neuvěřitelná zpráva nás však ještě čekala.

Přišli tři finští kluci, kteří se okolo svého týmu pohybovali jako pomocníci a s mírně vyděšeným tónem mi sdělili, že mají také 3 nuly z řeky. A to už jsem opravdu vykřikl radostí a Tomáš okamžitě pochopil, o co jde. Byl jsem si na 99,9% jistý, že v družstvech skončíme na vynikajícím 2. místě! To, že Tomáš Starýchfojtů nakonec se 2 rybami skončil v sektoru III na pátém místě už vlastně nic neřešilo a nemohlo změnit. Během několika málo chvil za námi do hospody dorazili i ostatní kluci z mančaftu. Nechápali naše rozzářené tváře, protože nevěděli to co my. Vůbec jsme je nenapínali, protože určitě také potřebovali trochu povzbudit.

Francouzi dokázali i v posledním kole udržet excelentní úroveň a jako jediní bez nuly naprosto zaslouženě zvítězili. Pravdou je, že jim k tomu v tomto kole dopomohl příznivý los, to ale nic nemění na tom, že na tomto šampionátu byli jen těžko k poražení. Tři nuly v posledním kole na kontě tří týmů, které mezi sebou bojovaly o medaile ukázaly, jak nevyzpytatelný byl průběh tohoto světového mistrovství. V posledním kole konečně ukázali svoje kvality i Slováci, když ho vyhráli se součtem umístění 24. Za nimi byli Francouzi (28) a zabojovali i Španělé (39). Slováky toto kolo vyšvihlo z úplného dna až na konec první desítky, i když to 10. místo pro ně bylo, vzhledem k jejich předsoutěžním ambicím a i k tomu, co pro úspěch na tomto šampionátu udělali, určitě velkým zklamáním.

Vítězství mezi jednotlivci nakonec vybojoval po sedmnácti letech znovu pro Polsko Marek Walczyk (16), 2. místo obsadil Francouz Eric Lelouvier (21) a třetí skončil náš Tonda Pešek se stejným počtem umístění (21), ale horšími pomocnými body. Jako jediný tak obhájil medailovou pozici z loňského MS v Portugalsku, i když to tam bylo ještě o dva stupínky lepší. V první šestce skončili čtyři Francouzi, což je pro ně určitě také vynikající výsledek. Jenom jeden z nejzkušenějších na tomto MS, bývalý mistr světa Bernard Marguet obsadil až 92. místo a vybral si tak určitě kopec smůly z mizerného rozlosování, protože s jistotou nelze říci, že by neuměl chytat ryby.

Rád bych se ještě zmínil o před posledním kolem vedoucím Australanovi Jonathanovi Riley. Ani on nedokázal na jezeře bodovat a skončil s jednou nulou na svém kontě. To bylo určitě velké překvapení, protože Australané prostě jezera chytat umí. Vysvětlení je však prosté, oni neví jak na nasazené duháky. Oni je tam v Austrálii v jezerech nemají. Umí chytat přírodní ryby, potočáky a divoké duháky, ale tyto vysazené granuláče nikoli. No nic, pokud chtějí v Evropě příště doopravdy uspět, budou se to muset naučit. I takto kruté bylo pro někoho MS. Nic to ale nemění na tom, že Australané budou příští rok na MS na Novém Zélandu, spolu s domácími závodníky, patřit k největším favoritům.

Další výsledky našich kluků nebyly nijak oslňující, což ale bylo způsobeno tím, že se nedokázali vyvarovat nul v některých kolech. Jako druhý nejlepší z našich nakonec dokázal svou kvalitu 23. místem Tomáš Starýchfojtů, Jája Šram ukončil závod na 28. místě, Marin Drož byl hned v závěsu za ním na 29. místě a nováčkovskou daň si 51. místem vybral jinak výborný vsetínský závodník Tomáš Adam. Pro něj byla ale stříbrná medaile z družstev nakonec nádherným dárkem ke 30. narozeninám.

Co říci závěrem? Rybářsky to moc povedené mistrovství určitě nebylo. Moc nechápu výběr lokalit, kam byly poslední šampionáty delegovány. Vždy tu hrála rozhodující roli velká dávka štěstí a los v mnohých případech rozhodoval o tom, jak který závodník nakonec po tvrdé přípravě dopadne.

Nakonec tedy nezbývá než poděkovat všem klukům z týmu, kteří opakovaně potvrdili, že se právem stále řadíme už celých dvacet let mezi absolutní světovou špičku. V těch pěti lidech v týmu se nakonec kvalita musela projevit a dle mého mínění konečné výsledky odpovídaly celkovému rozložení sil v současné muškařské špičce. Poctivost a bojovnost všech našich kluků ukázala zdravé základy celého týmu.

Velký vděk a poděkování patří i subjektům, které finančně a materiálně podpořily a zajistily možnost kvalitní přípravy a celého pobytu českého týmu na MS ve Finsku. V jejich čele samozřejmě stojí Rada ČRS a vlastně všichni členové ČRS a MRS, z jejichž příspěvků jsou hrazeny tyto možnosti reprezentovat Českou republiku na světových soutěžích. Celý reprezentační tým a odbor LRU-muška při Radě ČRS děkuje také našim sponzorům, firmám HANÁK, HENDS Products a Jiří Klíma. Všem děkuji za materiální podporu, která určitě velmi pomohla při přípravě i samotném průběhu letošního muškařského světového mistrovství. Věřím, že jsme jejich důvěru nezklamali a že i nadále budeme pokračovat v úzké spolupráci.

© 2007 MARKOnet.cz

-= tisk =-

Na začátek stránky