Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Závodění ] > Jaký byl letošní Hends Cup na Skaličce
Vytvořeno: 06.05.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Milan Hladík
Jaký byl letošní Hends Cup na Skaličce
V letošním roce jsme se opět s Lukášem Pazderníkem vypravili na závod dvojic Hends Cup na Skaličku, který se konal 28. – 29.4. Po loňském propršeném bahnitém víkendu nás podle předpovědi čekalo krásné počasí, které sice slibovalo opálené krky, ale také těžké chytání. I tak jsme vyrazili v pátek odpoledne směr východ v dobré náladě. Cestoval s námi ještě Bóďa Šareš ze Strakonic, který chytal ve dvojici s Romanem Heimlichem a ten k nám přisedl v Brně. Cesta i díky Plzni a grilovaným kuřatům ubíhala příjemně a tak jsme okolo deváté dorazili do Valašského Meziříčí, kde nás už čekal Filip Apjar, který nám na víkend půjčil svou chajdu na břehu Bečvy.
Jelikož jsem se chytání na stojácích letos na jaře poměrně dost věnoval a absolvoval jsem i dva jezerní závody, kde se mi celkem dařilo, věřil jsem, že by se nám mohlo povést nějaké lepší umístění. Před čtrnácti dny jsme si ještě na Skaličku zajeli na trénink před závody na Jestřabicích, takže jsme k vyjasněné obloze a lehkému větříku vzhlíželi s nadějí. Také los nám celkem přál, i když na Skaličce na něm až tolik nezáleží.
Systém závodu je velmi spravedlivý, kdy se díky pěti 80 minutovým kolům a rotacím uvnitř každého kola vyrovnávají rozdíly mezi jednotlivými místy. Navíc je nádrž rozdělena do čtyř sektorů, kdy se jednak smazávají rozdíly mezi jednotlivými částmi nádrže a také v případě výpadku vás jedna nula nesestřelí na konec startovního pole a máte šanci bojovat o dobré umístění. Složení dvojic v jednotlivých kolech se navíc také mění, takže v každém kole chytáte s trochu pozměněnou sestavou soupeřů.
My s Lukášem jsme si bohužel slabou chvilku vybrali hned v prvním kole. Chytali jsme ve skupině A, tím pádem jsme chytali jako první. Já radši chytám až ve druhém kole, kdy se dá lecos okoukat od první skupiny a člověk hned od začátku ví, o co jde. V první rotaci jsme na protějším břehu na louce chytili 4 ryby, dvě mi spadly a nějaké záběry jsem prošvihnul a Lukášovi dokonce vypadl z ruky podběrák i s rybou, která se vyhákla a utekla. To jsme urazili Svatého Petra a ve druhé polovině prvního kola už jsme se s rybou nepotkali a ty čtyři ryby znamenaly až osmé místo v sektoru. Chytal jsem na olivovou pomalou intermídku a na konci návazce jsem měl velkou zlatohlavou Vivu. Když jsem o tom později přemýšlel, tak jsem byl s muškami moc hluboko, chtělo to asi Hoowerku nebo lehčí mušky.
Do druhého kola na břeh pod hangárem jsme šli s lehkou skepsí, ale měli jsme dobrý los, v první rotaci jsem chytil čtyři ryby na zajíce a montánu, vše na hoowerce a bez korálků, takže těsně pod hladinou, Lukáš přidal jednu rybu a ve druhé polovině kola další dva velké pstruhy a to nám stačilo na první místo v sektoru a byli jsme znovu ve hře. Do posledního kola jsme šli posilněni gulášem na hráz, kde je vždycky dost ryb, ale kde se nám nikdy nedařilo a bohužel se naše obavy potvrdily a já jsem propás 8 záběrů, jednu rybu jsem podsek a Lukášův kapr stačil pouze na sedmé místo. Takže jsme se součtem 16 za první den figurovali někde na třicáté příčce.
Na večer jsem naší skupině naordinoval rehabilitaci a relaxaci, zajeli jsme do Rožnova pod Radhoštem do bazénu. Hlavním cílem samozřejmě bylo se po dvou dnech umýt v teplé vodě, jelikož na Filipově chajdě není zavedena elektrika. Velkým zážitkem byl tobogan, ale to nebylo nic proti tomu, když Lukáš z ničeho nic přiběhl, že viděl uprostřed bazénu líhnoucího se chrostíka, no ale po podrobnějším průzkumu jsme zjistili, že si to napříč bazénem plave šváb. Ráno nás na chatě překvapilo anglické počasí s deštěm a nárazovitým větrem, které jsme s sebou přivezli až na Skaličku, kde bylo předtím ještě slunečno, ale od severovýchodu se zatáhlo a zvedl se vítr.
Naše skupina A chytala druhý den až ve druhém kole, a tak jsme měli možnost sledovat, jak na louce Igor Slavík s Milanem Pavlíkem z Brna na místě vedle našeho štontu drtí jednu rybu za druhou. Ve stále sílícím větru ale záběry ubývaly, i tak jsme nasadili stejnou taktiku jako oni, hoowerku a intermídku a klasické mušky, na konci s montánou a na přívěsech zajíce. Lukáš prvním hodem chytil duháka 42, já jsem měl jeden kontakt a pak se strhlo povětří s deštěm, které komplikovalo házení, a také ryby úplně přestaly brát. Většině závodníkům prudký vítr a déšť komplikovaly házení a hodně času trávili rozmotáváním nástavců. Ten duhák nám nakonec stačil na šťastné první místo. Štěstím bylo i to, že vedle nás chytající děvčata nedokázala vytěžit z dobrého štontu u stromu, pod nímž se průběžně ukazovaly ryby, a chytly jenom jednoho menšího pstruha a dva jim spadli u podběráku. David Šeba s Jirkou Šulcem chytající z druhé strany stromu, kteří byli po prvním dni na bedně, dokonce „koupili zero“. Ta jednička nás vynesla na průběžnou 22. pozici.
Do posledního kola jsme šli opět na louku, kde se už nechytaly skoro žádné ryby a kde i jedna ulovená ryba mohla znamenat posun do první patnáctky. Asi po čtvrt hodině bez kontaktu přestalo pršet a i vítr se trochu utišil a já jsem na hranici dohozu viděl několik duháků udělat delfínka, takže to nebylo jen tak nějaké šplouchnutí, ale skutečné sebrání. Řekl jsem si, že nemám co ztratit, a tak jsem za nevěřících pohledů mlčenlivého Lukáše předělal návazec a nasadil jsem dva Shuttlecocky.
Díky tomu, že foukalo trochu ze zadu, jsem dokázal i s plovoucí šňůrou hodit hodně daleko a když jsem poprvé chtěl přehodit a zatáhl za šňůru, ta ztěžkla a z vody vyskočil pěkný duhák. Podařilo se nám ho dostat do podběráku a bylo to hned veselejší. Následovala nutná pauza spojená s vysoušením zmuchlané mušky, po které jsem během rozhazování viděl na hranici dohozu další sebrání. Hodil jsem na něj a pstruh okamžitě po dopadu mušku sebral. Začal jsem zkracovat šňůru rychlejšími osmičkami a v momentě, když ztěžkla, jsem přisekl a měl jsem druhého.
Pro Lukáše byly nejhorší ty dvě vteřiny mezi mým „hele je tam“ a zásekem, ale při chytání na Shuttlecocky to jinak nejde. Dostal jsem takhle ještě dva další pstruhy, ale Plzeňáci chytající v „ cejní sádce“ napravo od nás, měli také čtyři ryby a mezi nimi i jednoho 42 cm dlouhého lína, takže naše čtyři menší ryby na první místo nestačily. V poslední rotaci tak bylo nutné ještě jednu rybu přidat, což se mi nakonec podařilo, a byla z toho další jednička v sektoru.
Bohužel jsme se sice dokázali prosadit v těžších podmínkách a měli jsme i nutnou dávku štěstí, ale opět jsme nedokázali bodovat na dobrých místech, kde bylo dost ryb a strojově chytající zkušené dvojice na nich s přehledem vítězily. Součet 18 nás pak vynesl na 12. místo, což jsem ve velmi silné konkurenci považoval za úspěch. V letošním ročníku zvítězila bezkonkurenční dvojice M. Mužík a Z. Forchtsam z Poličky.
Z Jihočechů se do popředí dostali pouze Milda Hossenseidl s Vencou Krátkým, když obsadili celkově páté místo. Podle mne nám chybí trénink na stojácích typu Skaličky a Jestřabic, které jsou poměrně mělké a je v nich silná obsádka kaprů, kteří zkalí vodu na průhlednost do dvaceti centimetrů. Zkušené dvojice mají vyzkoušenou taktiku, kterou nemění, i když se jim třeba chvilku nedaří, a v momentě, kdy najedou ryby, je odchytají. Také proměňují velké procento záběrů, což samozřejmě ukazuje na správnou hloubku a způsob vedení mušek.
Je třeba ještě říci, že závod byl perfektně zorganizovaný, zásobování nevázlo, chytalo se poměrně dost ryb a díky dobrému systému vyhráli opravdu ti nejlepší. Po třech dnech klobás, gulášů, tlačenek a žeber jsem se docela těšil na těstoviny se zeleninou. Jelikož i Jestřabice byly pěkné, máme před podzimním Svatováclavským pohárem laťku nasazenou hodně vysoko. Nakonec přikládám pár fotografií, které pořídila Ivana Linhová.
Hends Cup 2007 - konečné pořadí (PDF, 65 kB)