Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Stojaté revíry ] > Pět anglických jezer za devět dní – I. část
Vytvořeno: 01.08.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Pět anglických jezer za devět dní – I. část
I v tomto roce podnikl v červenci náš klub jezerní výpravu do Anglie za účelem startu v seriálu závodů Lexus European Championships. Protože se tentokrát termín tří na sebe navazujících závodů posunul proti zvyklostem o týden víc do léta, požádal jsem našeho přítele Mika o možnost přidat si do plánu navíc ještě čtyři dny a využít pro ně pohostinnosti jeho domu. Vytvořili jsme tak se Šeďou jakousi „předskokanskou“ dvojici, protože hlavní zbytek sedmičlenné českobudějovické výpravy měl přicestovat až v úterý 15. července před půlnocí.
Naše letadlo mělo hodinové zpoždění a tak jsme do domu našeho přítele dorazili až o půl druhé ráno v sobotu 12. července a ranní chytání vypustili. Mike nás pak dovedl na odpolední chytání (od 14. hod) na nádrž Draycote, která se nachází poblíž Rugby a zanechal nás tam svému osudu, protože jsem zde už chytal.
Do tohoto oválného jezera o výměře asi kolem 70 ha se v letošním roce plánuje vysadit 50 000 pstruhů duhových od 1,5 až do 10 liber těžkých. Kromě toho zde bývají i krásné úlovky pstruhů ob., kteří se sem rovněž občas vysazují. Denní povolenka s úlovkem 8 ryb zde stojí 20 GBP, při 2 rybách je sleva na 16 GBP, motorová loď na celý den přijde na 23 GBP, půldenní na 16 GBP a při jediném rybáři v lodi je sleva 6 resp. 4 GBP. A nesmíte si ještě zapomenout koupit osmidenní „státní lístek“ (rod licence) za 8 GBP (platí se až od 12 let věku).
Bylo běžné anglické počasí, zataženo, občas spadlo pár kapek deště a foukal větřík, hladina se vlnila a voda se promíchávala, takže žádná letní stratifikace vody se tentokrát nekonala. Šéf nádrže nám poradil lov kolem protilehlého břehu, kde už stálo několik lodí. Zajeli jsme k poloostrovu s názvem Lin Croft Point a snažili se o nějaký úspěch, ale hladinová aktivita ryb byla nulová. Nikdo nic nechytal, jen loď kotvící těsně před špicí vytáhla během hodiny dva duháky, kteří zde křižovali podél břehu.
Bylo to takové seznamovací chytání a i tak jsme to brali. Já to zkoušel lovit na dnes velmi populární „prádelní šňůru“, pro kterou jsem použil plovoucí šňůru RIO se sklovitým intermediálním „midgte tipem“. Na konci jsem nasadil Black Booby Viva se zeleným tipem a na tři zbývající přívěsy jsem pak dal drobné nymfy (PTN, GRHE, Diawl Bach) a Láďa zas „honil“ potápivé šňůry s bloby a jeho zajícovými lurami.
Asi po dvou hodinách bez záběru jsme opustili zátoku Biggin Bay a posunuli se k bójce G. Zde jsme konečně narazili na ryby, během hodiny jsme tu měli pět záběrů a vytáli každý dva duháky, kterým nechybělo moc do padesáti centimetrů. Všechny záběry přišly z velmi malého území a pokud jsme se do něj při driftování strefili, tak přišla ryba. Oba mí duháci vzali koncovou černou booby a Šeďovi zatáhli za bloba a zajícovku.
Končili jsme těsně před šestou a na vodě se začali masově objevovat malí hnědí chrostíci tak asi ve velikosti 14. Po příchodu k naší zapůjčené Toyotě se nedal otevřít kufr, což bylo podivné. Vladimír tedy otevřel klíčem kabinu a bylo vše jasné. Baterie byla vybitá, asi nevypnul světla. Stáli jsme v první řadě aut ve svahu na písku, jen metr od vody, jak nás navedl šéf nádrže. Jen náhodou jsem si vzal k vodě notýsek s Mikovým telefonním číslem a naše záchrana tu byla za dvacet minut. Mikova žena Valerie se opět projevila jako výborná kuchařka a tak jsme se tomu mohli při večeři jen zasmát, i když to pro nás nemuselo skončit tak hladce.
I neděli jsme měli vyhrazenou pro Draycote Water, kde jsme měli schůzku s dalším Angličanem a obsadili jsme tentokrát dvě lodě. Obloha byla zatažená, foukal severozápadní vítr a přehnalo se i pár krátkých přepršek. Šeďa byl v lodi s Mikem a já s jeho přítelem, kterým byl Chris McLoud. Začali jsme u Draycote Bank a driftovali směrem do jezera. Během patnácti minut měl můj parťák v lodi asi 5 telefonátů a tak jsem měl obavy, že zbytek chytání bude v podobném duchu, naštěstí se tak nestalo. Nasadil jsem včerejší taktiku, avšak s plovoucí šňůrou a u bójky B jsem měl krátké zatažení, což bylo až do oběda vše. Můj parťák začal měnit šňůry, tak jak to dělá většina Angličanů, když nemůžou chytit rybu. Před jednou hodinou jich měl vyzkoušených asi pět a pořád nic a tak se rozhodl zajet k aerátorům, což je místo kam se přivádí studená okysličená voda, kde se vždy zdržují nějaké aktivní ryby.
Při prvním driftu tímto směrem jsem nasadil na konec nástavce zatíženou zlatohlavou nymfu zaječí ouško ve velikosti 12 a ještě kousek před vývary spodní vody k hladině jsem měl záběr a vytáhl velmi slušného duháka a vzápětí mi mezi proudy na hladině vzal další a ten mi spadl. Vtom vzala ryba bloba i mému parťákovi a tak jsem si pomyslel, že teď to bude pěkný mazec. Duhák se však u lodě setřepal a tím to skončilo. Ryby se najednou ztratily a další dva drifty přes toto místo už byly hluché, takže jsme jeli k rybářské chatě, kde jsme měli domluvený sraz na druhou hodinu.
Naši kolegové dorazili do přístavu zároveň s námi a jejich výsledek byl podobný. Šeďa měl jednoho a Mike nic, takže závěr z tohoto čtyřhodinového chytání nebyl prakticky žádný. Protože byly vlny, tak nebyla patrná skoro žádná hladinová aktivita ryb, ze které by se dalo usoudit kde je třeba lovit. Bylo tam sice jedno místo mezi bójkami B a C, ve kterém se ukázalo několik ryb, ale můj partner ho nechal bez povšimnutí. Odpoledne jsem mu tedy navrhl, že tam znovu zajedeme a opět se tak na hladině objevovaly sbírající ryby.
Zkoušel jsem pak asi dvě hodiny lovit na hladině na „šatlkoky“, ale neměl jsem asi tu správnou mušku. Můj kolega propadl blobování s pětkou potápivou šňůrou, za kterou mu přijelo mnoho ryb, ale netahal je dostatečně rychle a když mu nějaký přece jen vzal, tak o něj většinou přišel, takže nakonec dostal do lodě jen jednoho padesátníka. Tento způsob lovu je pro mne už moc rychlý a nepřináší mi žádné potěšení, takže jsem se o něj ani nepokusil.
Ve středu jezera se nad mělčinou Mushborough Shoal objevilo velké hejno jiřiček, které lovily mikroskopické tmavozelené pakomáry a tak jsme zde prodriftovali určitě hodinu bez jediného záběru, abychom se znovu na chvíli vrátili k aerátorům, kde však ryby rozplašily jiné lodě před námi. Už jsem čekal jen na šestou, protože jsme chtěli s Láďou zůstat na večerní sběr, zvláště když se vítr otočil o devadesát stupňů a foukal jako včera od jihozápadu. Každý den je však jiný a očekávané rojení chrostíků se tentokrát vůbec nedostavilo.
Naši přátelé odjeli domů a my čekali na rojení chrostíků až do půl sedmé u hráze na Farborough Bank, než nám to došlo, že přehlídce velí někdo jiný. Všiml jsem si zde velkého množství droboučkého potěru, do kterého zalovila obrovský ryba přímo v přístavišti. Bylo to v místech, kde se před týdnem ulovili během deseti minut dva tříkiloví potočáci. My jsme ale raději zajeli do míst mezi bójky B a C a driftovali přímo středem rybího hejna, které se stále ještě projevovalo občasným sbíráním na hladině. Během necelé půldruhé hodiny jsme chytli pět velkých duháků a z toho byl jeden úlovek opravdu rybářsky raritní.
Šeďa chytl na oranžového bloba na horním přívěsu skoro tříliberního duháka, který měl nástrahu tak hluboko, že ho musel zabít. Při vyprošťování mušky si všiml, že rybě trčí z útrob ještě nějaký vlasec a tak použil nůž a otevřel jí útroby. Mezi drobnými zelenými pakomáry se objevila lura, kterou si po očištění nevěřícně prohlížel, protože vypadala jako jeho zajícová. Vše už bylo za šera a tak začal ručkovat po vlasci a zjistil, že končí na jeho nástavci! Duhák nejdříve zhltnul prostřední zajícovou luru a pak udeřil na bloba. Kdybychom to neviděli na vlastní oči, tak bychom tomu zcela jistě také nevěřili.
Já se po ulovení dvou duháků na zlatohlavé zaječí ouško a Silver Invictu (viz drobný plůdek v přistavišti) znovu rozhodl pro chytání na sucho, ale ryb na hladině spíše ubývalo a tak jsme to před osmou zabalili. Ukázalo se, že rozhodující bylo driftování na správném místě, protože výběr mušky nebyl při lovu pod hladinou zas až tak rozhodující. Škoda včerejšího promarněného večera, možná to mohlo být o něčem úplně jiném…
V pondělí 14. července jsme vyrazili s Mikem severním směrem a asi po hodině jízdy jsme se dostali k nádrži Foremark, která leží na okraji města Derby. Čekal tu na nás anglický internacionál Martin Dixon, neboť jeho syn Phill má tuto nádrž pronajatou a je zde ve svých asi dvaceti letech šéfem a navíc je také úspěšným závodníkem a velkou anglickou nadějí. Jeho nádrž je možná poloviční než Draycote, ale nabízí též řadu rybářských možností, ze kterých bych zmínil cenu celodenní povolenky na 6 ryb za 18 GBP a celodenní zápůjčku lodě pro dva rybáře za 20 GBP. Povolenka na celodenní rybolov C&R přijde jen na 13 GBP, ale my jsme zde jako pozvaní hosté nemuseli platit nic.
Byl slunečný a horký den a tak jsem byl docela zvědav, jak to bude ladit s rybolovem. Rozdělili jsme se opět do mezinárodních dvojic a na mne dnes vyšel Mike, který nasadil svou oblíbenou statickou taktiku s plovoucí šňůrou RIO „midge tip“ a drobnými nymfičkami. Já se držel „prádelní šňůry“ a ani ne po půlhodince lovu mi vystartoval duhák na koncovou černou booby, ale nezůstal na háčku.
Asi po další půlhodince lovu se slabý vítr otočil o devadesát stupňů a začal foukat podél hráze, na což jsme museli zareagovat a na namířili jsme si to směrem k výpustné věži. Slunce pálilo a já se rozhodl pro změnu taktiky a nasadil jsem opět zaječí ouško (12) se zlatou tungstenovou hlavou. První hod, počítám do deseti, dvakrát rychle zatáhnu za šňůru a najednou je tu pěkný duhák!
Konečně tedy vím, že ryby dnes budou hlouběji a tomu se bude třeba přizpůsobit. Zlatohlavé zaječí ouško funguje na konci šestimetrového nástavce perfektně a během zbývající půldruhé hodiny mám ještě asi pět dalších záběrů, bohužel mi jedna ryba můj poklad ve výskoku utrhla. Do lodě jsem sice dostal jen tři úlovky, ale to bylo z toho důvodu, že jsem se zdolávání těchto krásných ryb dostatečně pečlivě nevěnoval. Mike vytáhl také jednoho duháka a tak ten rozdíl nevypadal ani moc velký.
Při obědě jsem navrhl uspořádat anglicko – český závod, neboť jsem cítil, že by to braní mohlo odpoledne pokračovat a taky jsem si chtěl zachytat podle svého. Asi ve tři hodiny jsme tedy byli znovu na vodě a zamířili se Šeďou k věži. Duháci tu už na nás čekali a obzvláště pak stáli ve frontě na zlatohlavá zaječí ouška, ale i na Siver Invictu. Během chvíle jsem tři vytáhl do lodě a dva záběry jsem promarnil. Pak se chytl i Láďa a vytál si také jednoho a už tu byli naši soupeři a ptali se jako to jde? Vedli jsme nad nimi 4 : 2 a tak byli trochu překvapení. Zůstali pak už u našeho břehu za věží a po očku nás sledovali.
V půl čtvrté se něco stalo, možná přišlo trochu víc oblačnosti a ryby vstoupaly výše a přestaly reagovat na mou mušku, která se už asi pohybovala pod nimi. Možná jsme měli změnit místo a možná jít pod hladinu, ale do šesté jsme v naší lodi přidali už jen po rybě.To Angláni jich měli nakonec osm a nachytali je těsně pod hladinou za poslední hodinu. Nu což tentokrát nám to tedy nevyšlo. Přesto byl můj dojem z této nádrže velmi dobrý a uvědomil jsem si, jak se rok od roku ryby v anglických jezerech zvětšují, protože dnes už není tříliberní úlovek prakticky žádnou výjimkou.
Poslední den před příjezdem zbytku naší party jsme strávili na malé nádrži Ravensthorpe, která patří společnosti Anglian Water. Zde se většinou loví podle zásad C&R, tedy bez protihrotu a za 17 GBP, nebo s možností vzít si za 20 GBP na den dva úlovky. Celodenní zapůjčení motorové lodě pak přijde na 21 GBP. Sama nádrž byla postavena už více než před sto lety a je proto velmi pěkně zapojená do krajiny.
Mike nám zajistil na dnešek dalšího partnera, kterým byl místní znalec Peter Hartley. Ten si ještě na břehu sestavil prut pro chytání na malé suché mušky, což jsem velmi uvítal. Počasí bylo přímo na opalování, ale slabší větřík dělal podmínky snesitelnějšími. Peter zajel s lodí až skoro ke břehu, nasadil čtyři malé hoopry, nahodil šňůru a pomalu jí dobíral. Kousek od lodi měl záběr, ale rybu nezasekl. Dalším hodem to však napravil a už vedl tříliberního pstruha k lodi. Pustil si ho však do kanadského moru a bylo jen otázkou času kdy o něj na malém háčku bez protihrotu přijde.
Takový začátek lovu mě překvapil a hned jsem zjišťoval jako to má kolega seřízeno. Použil celkem asi jen čtyřmetrový svazovaný co-polymerový (silonový) nástavec o průměru 0,21 mm a plovoucí šňůru. Oba záběry dostal na Orange Hooper ve velikosti 14 a tak jsem ho také pověsil na svou „prádelní šňůru“ na druhý přívěs shora a pokusil jsem se ho napodobit. Dobíral jsem jen svou plovoucí šňůru a čekal co se bude dít. Vtom se šňůra rozjela a mně nezbývalo než zvednout prut, z čehož byl můj parťák trochu překvapený. Pohrál jsem si s krásnou rybou a poprosil Petra o podběrák. Ryba visela na Orange Hooperovi a ani moc nebojovala, protože ve vodě bylo asi málo kyslíku.
Z tohoto chytání jsem pochopil, že i když Angličan loví na malé suché mušky, neznamená to vůbec, že tyto musí nutně ležet na hladině, ale mohou být též kousek pod ní. V těchto případech se nepoužívá fluorkarbon na nástavci, protože je moc těžký a stahoval by mušky hluboko pod hladinu. Všiml jsem si také, že se občas na hladině objevil oranžový pakomár a to byl asi důvod proč pstruzi reagovali jen na tuto barvu.
Začátek lovu byl tedy celkem famózní, ale tím to skončilo. Petr pak měl ještě řadu záběrů, ale jen jeden proměnil na úlovek. Kolem poledne jsem měl další záběr a vyndal jsem duháka na Silver Invictu, která imitovala velmi drobný plůdek. Problém byl v tom, že tato muška si vyžaduje dlouhé tahy s poskokem na konci, zatímco ostatní napodobeniny na mém nástavci si žádaly statický způsob lovu.
Kolem jedné hodiny jsem se rozhodl lovit hlouběji a nasadil jsem na konec nástavce olivovou larvu vážky s oranžovou tungstenovou hlavičkou. Protože jsme byli u podvodních rostlin na mělčině přišel záběr hned na první hod, avšak ryba jen udeřila do mušky a spadla. Druhý náhod už seděl a opět jsem vytáhl velmi pěkného duháka. Peter zavětřil, přestavěl to na pětku potápivku a během hodiny vydoloval na rychle vedené bloby tři ryby z centrální části nádrže. Pak přišla velká průtrž mračen, která však trvala jen velmi krátce.
Sešli jsme se v rybářské chatě a rozloučili se s Mikem Childsem, který už musel jet domů za nějakými rodinnými povinnostmi. Potřásli jsme si pravicemi a rozloučili se s tímto pravým anglickým gentlemanem a velkým přítelem České republiky. Ve svých jedenasedmdesáti letech je stále velmi čilý a dneska Láďu chvíli školil na malou suchou mušku, kterou mu náš závodník předtím dal a oba si pěkně zachytali.
Po odchodu našich přátel jsme si sedli do jedné loďky a těšili jsme se, že už víme co to chce a teď jim to ukážeme. Ale zůstalo jen u přání. Zkoušeli jsme to vytrvale na sucho u hladiny a kromě pár nájezdů jsme od ryb už nic nezažili. Podmínky se tu mění z hodiny na hodinu a nám to trvá dosti dlouho, než dokážeme na nějakou takovou pro nás neviditelnou změnu reagovat. Krom toho jsou tu i ostatní lodě, které dokážou blokovat nebo rozplašit nadějná místa a my s tím stále ještě neumíme kalkulovat. V šest jsme to tedy zabalili a pak jsme se přesunuli do našeho nového bydliště ve Scaldwellu v očekávání na přílet zbytku české výpravy.