Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Stojaté revíry ] > Jak jsme se nevrátili v Lexusu
Vytvořeno: 01.10.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Jak jsme se nevrátili v Lexusu
Po postupu tří českých muškařů do finále lodního závodu Lexus European Championship jsme se začali připravovat na tento velký jezerní závod, na kterém se účastní sto soutěžících, kteří se sem kvalifikují z 23 regionálních kol. Hlavní zastoupení zde mají Angličané, spolu se Skoty, Walesany a Iry. Letos se o to kromě nás pokoušeli také závodníci z Norska, Francie a Belgie a jediný postupující Belgičan to nakonec vzdal, protože nechtěl jet sám.
I když jsou naše reálné šance malé, snažíme se alespoň na klubové úrovni udržet českou přítomnost na těchto prestižních lodních závodech. Šance na vyslání oficiálního Českého týmu na podobnou soutěž, jako to bývalo na přelomu století zvykem, je dnes prakticky nulová. Není zde už ta vůle podpořit i takovýto projekt a naopak se stále musíme potýkat s velkými snahami radikálně okleštit i stávající mezinárodní rozpočty. Pro příští rok se to sice povedlo, ale zarytí odpůrci sportu mi dali najevo, že to při projednávání dalšího rozpočtu ČRS zkusí znova a to je také důvod, proč se o tom teď zmiňuji.
Jistý problém vznikl s přítomností Ivana Vančury, který očekával v období těsně před soutěží narození potomka, ale nakonec se mi podařilo dohodnout s Johnem Horesey náhradní řešení v podobě divoké karty pro Tomáše Starýchfojtů, který to vše pojal jako jeho poslední výjezd do Anglie a podle toho se i připravil. Čas se rychle odvíjel a najednou jsme byli v letadle do Bristolu, protože letošní finále Lexusu se konalo na nedaleké přehradě Chew Valley.
Tentokrát jsme měli díky Šeďovi už menší problémy s automobilem od společnosti Avis, který měl místo klíčků kartu a tak jsme se po nedlouhé jízdě ubytovali na farmě poblíž obce Chew Magna. Samozřejmě, že hoši žertovali i na téma, že zpátky pojedeme ještě lepším vozem, protože sponzorská firma Lexus poskytuje vítězi také roční zapůjčení jejího posledního modelu s hybridním pohonem. Mým přáním bylo dosáhnout alespoň jedno umístění do dvacátého místa, což jsem těch motoristickým nadšencům neváhal sdělit.
V pátek 6. září už jsme měli zamluvené dvě lodě a protože vše proběhlo bez potíží, tal jsme seděli po desáté hodině v lodích a jeli na trénink. Já s Tomem byl v lodi, která měla prozkoumat potopený ostrov naproti Rybářské chatě a Šeďa s Mílou Hosenseidlem dostali za úkol prozkoumat ústí zátoky s klecemi. Na onom potopeném pahorku před Denny ostrovem se v minulosti odehrálo mnoho anglických vítězství, ale v posledních letech to byla právě ústí obou největších zátok, kde bylo třeba se pohybovat. Rozhodující totiž vždy je lovit v místech, kde se vyskytují ryby.
Tomu potopenému kopci jsme se věnovali čtyři hodiny a bylo jasné, že letos to tu opět nebude nic moc. Tentokrát ze zcela opačných důvodů než při naší poslední návštěvě na Chew, kdy bylo v jezeru o dva metry méně vody a nad kopcem bylo jen asi metr vody. Letos to bylo naopak, nádrž byla plná vody a tak se jen menší počet ryb držel na „ mělčině“, kde právě letos byla pstruhy obecně preferovaná hloubka kolem 3 metrů a nad vlastním potopeným kopcem už zas bylo vody moc.
Rozhodl jsem se vyzkoušet taktiku zvanou „washing line“, která se nyní hodně používá a po chvíli přemýšlení jsem jako koncovou nadnášivou mušku použil Black Booby ve variantě Viva s černým marabu křídlem, ostře zeleným tipem a žlutými očky (muška nesmí být pro tento závod delší než 2,5 cm). Věřil jsem, že ryby budou brát malé nymfičky PTN (bažantí ocas) a GRHE (zaječí ouško) a také Orange Bob´s Bit, které jsem umístil na tři zbývající volné přívěsy. V Anglii je totiž povoleno mít na nástavci maximálně čtyři háčky. Vzhledem k jistému zákalu vody jsem se tentokrát rozhodl využít tuto možnost a nasadit 4 mušky, čemuž ovšem musí odpovídat i délka nástavce, který jsem připojil na šedou plovoucí šňůru.
Hned při prvním drifru jsem asi po čtvrthodině lovu uviděl na hladině za muškami několik zvednutých vln a tak jsem si jen počkal na napnutí šňůry a byl tam! Ryba bojovala statečně a po přivedení k lodi jsem měl problém jí podebrat, protože nástavec byl moc dlouhý a tak mi musel pomoci Tom. K mému překvapení visel asi tříliberní duhák na koncové Viva Booby. Byla to staré, štíhlá ryba s dorostlými ploutvemi a stříbrným tělem, tedy žádný čerstvě vysazený hlupáček.
Při dalším driftu jsem měl výjezd další podobné ryby kousek před lodí, ale netrefila se na mušku a už znovu nepřišla. Pak jsme jezdili asi dvě hodiny v nesprávných místech a tak jsme se před půl druhou vrátili na naše původní místo a měl jsem další záběr u lodi. Tentokrát se mi podařilo mušky znovu nabídnout a ryba visela, i když byl předmětem jejího zájmu Orange Bob´s Bit. Drobné nymfičky tedy zklamaly na celé čáře a stejně zklamaný byl i Tom, který si ještě nesáhl na rybu.
