Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Za lipany do Slovinska
Vytvořeno: 01.03.2014
Autor: Václav Stránský
Za lipany do Slovinska
obr 1.
Už jsem ani nepočítal s tím, že bych ještě jel do Slovinska na ryby, ale když mi Jarda volal, tak jsem neváhal ani minutu. Opět se tedy domlouvám s Jirkou a o týden později jsem již u nich v Roudnici. Druhý den časně ráno vyrážíme. Tentokrát ale nejedeme přes Mikulov, ale přes České Budějovice a stavujeme se v prodejně u Hanáků. Jirka tam měl totiž vyhlídnuté polarizační brýle. Kolem třetí hodiny odpoledne jsme už na místě. Naše první cesta vede jako obvykle na obhlídku Bohinjky. Pod jedním z mostů sledujeme asi metrovou hlavatku a pak si v rybářském krámku v Bledu dokupujeme ještě nějaké vázací materiály. Mírně prší, ale je teplo a na vodě je vidět několik koleček od sbírajících ryb. Začíná se smrákat a tak se vracíme na ubytovnu, abychom ještě po zbytek večera dovázali nějaké jepičky a zaplnili si tak volná místa v krabičkách.
obr 2.
Pro většinu z nás je tentokrát cílovou rybou lipan. Máme několik variant, které revíry navštívíme, jedním z nich je i Dolinka a pak některé úseky na Bohinjce. Jarda přivezl od Míry Macháčka „na osahání“ několik nových dvojkových prutů GPX. Prut by měl být dobrý jak na sucho, tak hlavně na nymfu. Svojí akcí dovoluje zdolání velké ryby i na slabý silon, nutno však podotknout, že lze použít jen méně zatížené nymfy. Nemůžeme se dočkat rána, až si to vyzkoušíme.
Ráno nás vítá chladno a mlha, která však během snídaně mizí s pomalu vycházejícím sluníčkem a během dne se otepluje až na 18°C. I přesto, že pro nás je rybou č. 1 lipan, tak po ránu téměř každý strímruje. Hned asi na třetí nához se mi daří ulovit asi 40cm duháka a to bylo na dlouhou dobu vše. I když jsem měl dost záběrů, už se mi nepodařilo žádnou rybu zaseknout. Stejné problémy měl i Petr, kterému jsme pro jeho bujnou kštici vymysleli přezdívku „Pačes“.
obr 3.
Kolem jedenácté hodiny se všichni scházíme na břehu a probíráme, jak a komu braly. Rybu chytl ještě roudnický Jirka, ale jinak všichni měli plno kontaktů, ale nikomu se nepodařilo zaseknout, jako by ty ryby braly nějak opatrně. Poslouchal nás Jarda, který dopoledne vůbec nechytal, že to bude muset zítra ráno vyzkoušet, to je prý nějaké divné.
Po krátké přestávce na menší oběd a kafe, jdeme opět chytat. Tentokrát si bereme pruty s nymfou a pruty připravené na sucho. Ryby se už začaly zvedat kolem desáté dopoledne, ale nikomu se nechtělo lézt z vody a jít na ubytovnu pro druhý prut. Ještě než stačíme vlézt do broďáků a navázat pruty, kde se vzaly, tu se vzaly, na raftech připluly nějaké anglicky mluvící slečny. Raft vytáhly na břeh a asi 15 m od nás se začaly převlékat a to tím stylem, že nakonec měly na sobě jen malé kalhotky. Naše společnost jim očividně nevadila. Mezitím pro ně přijela dodávka, naložily raft, zamávaly nám a byly pryč.
obr 4.
Konečně lezeme do vody, zkouším nejdříve nymfu, ale když vidím kolem sebe plno koleček od sbírajících ryb, neodolám a jdu si na břeh pro prut, na kterém mám navázanou olivovou jepičku. První záběr jsem promeškal, ale druhý už sedí. Je to nádherný lipan, dnes můj první, ale zdaleka ne poslední. Chytám na hlubší vodě, pár metrů ode mne je Jarda, který zkouší nymfu. Stojí v rychlejším proudu, kde má vody něco nad kolena, ale také tu tahá pěkné lipany. Tři měřil, měli 42,43 a 45cm. Nádhera!
Kdo chytal na nymfu, byl na tom do jisté míry lépe, než ten kdo chytal na sucho, protože ryby sbíraly jen půl hodiny a pak se dvě hodiny nic nedělo a zase asi hodinu sbíraly. Toto dělali hlavně duháci. Jarda říkal, že je to nějaké divné a taky přišel věci na kloub, ale až další den. Dnes jsme končili o něco dříve, protože ještě jedeme zkontrolovat stav vody na Dolince. Naše obavy se potvrdily, přehrada na Dolince odpouštěla vodu a tam, kde jsme měli chytat, by se nedalo ani zabrodit a tak jsme od zítřejší návštěvy této řeky upustili.
Jak se později ukázalo, bylo to velmi dobré rozhodnutí. Jelikož jsme se vrátili dřív a dohodli jsme se, že půjdeme ještě chvíli na ryby. Původně jsme počítali tak do večeře, kterou míváme mezi šestou a sedmou hodinou, ale nakonec jsme tam zůstali až téměř do tmy. Podvečerní chytání se nejvíce vyplatilo Mírovi, který tu ráno nechytl ani rybu, nyní na stejném místě chytl na nymfu několik pěkných duháků.
Velice dobře zachytali také oba Jirkové. Roudnický Jirka s duhákem 43 cm prolomil smůlu a konečně si dnes chytl větší rybu a nejlépe se dařilo Jirkovi z Nového Jičína, který zůstal celý den věrný strímru a to mu přineslo ovoce v podobě čtyř pěkných duháků, jeden měl dokonce přes padesát centimetrů. Večer opět dovazujeme a kombinujeme různě barevné varianty nymfiček a olivové jepky.
obr 5.
Druhý den jedeme chytat níž po proudu, až pod Trophy úsek. Než jsme dojeli na místo, ranní mlha byla ta tam a opět začalo vykukovat sluníčko. Ještě než se stačíme přestrojit do broďáků, přijíždí další auto se slovinskou espézetkou, z kterého vystupuje čtveřice muškařů. Řeka tady vypadala velice dobře, mělké proudné úseky střídaly hlubší proudy, které přecházely v hluboké tůně. Charakter zdejšího úseku dával tušit, že tu budou pěkné ryby. Byl to však těžký úsek a hlavně špatně broditelný. Když jsme koukali z mostu, zdálo se všechno O. K., ale jakmile jsme chtěli zabrodit dál od břehu, dno šlo prudce dolů, což z mostu nebylo vidět.
Za hodinu se chytly jen dvě ryby v mělkém proudu. Honza zdolal na nymfu slušného lipana a jeho tatík, roudnický Jirka ustrímroval duháka 43cm. Po další půlhodině bez ryb, se tedy rozhodujeme, že pojedeme tam co včera. Cesta trvala jen několik minut a řeka zde byla podobná svým charakterem předešlému místu, ale tady ryby už čile sbíraly. Vzhledem k tomu, že jsme ztratili nějaký čas přejížděním, tak jsme vynechali polední pauzu na oběd. Většina z nás měla stejně nějaké občerstvení s sebou, ale při pohledu na hladinu stejně nikdo neměl na jídlo ani pomyšlení. Každý chtěl být co nejdříve ve vodě.
Ryby byly téměř všude. Chytali jsme nádherné lipany, kteří se zvedali pro mušky i v místech, kde nebyla vidět žádná rybí aktivita. Většina chytaných ryb měla přes čtyřicet centimetrů. Každý chytal na hlubší vodě, jen Jarda si opět našel menší proudek a tam tahal rybu za rybou, jak duháky, tak i lipany. Přes poledne bylo ještě tepleji než včera, nádherných 20°C, ale jak sluníčko kolem 17. hodiny začalo zapadat, rychle se ochlazovalo. Vylézáme z vody na malou svačinku. Jarda nám objasňuje přestávky při braní duháků, při pouštění chycených ryb si všiml, že z některých teče mlíčí. „Nejspíše se třou“: říká Jarda. Všimli si toho i jiní, ale toto nikoho nenapadlo. I zbarvení některých ryb tomu nasvědčovalo, co bylo divné, že to bylo jen v určitých místech.
Chytal jsem na malé jepičky na háčcích č. 18 a kromě pěkných lipanů se mi podařilo chytit i nádherného duháka 43cm, byl to asi můj rekord na suchou mušku. Ještě jsem neměl ani fotku s rybou a tak když ostatní odešli a zůstali jsme sami s Jardou, že tu chvíli ještě budeme dráždit lipany, pověsil se mi na mušku opět duhák podobných proporcí, jako ten předešlý. Jarda už se šteloval, že mě s ním vyfotí, ale ryba se mi jako naschvál pod nohama vyhákla. Jarda stačil udělat jen několik fotek, jak rybu zdolávám. Asi po hodině, kdy braní ryb ustávalo, jsme se rozhodli, že půjdeme za ostatními. Většina už ze suchých mušek přešla opět na nymfy a tak nám Honza hlásí dva pěkné duháky 45cm a chuť si spravil i Jirka, který chytl pěkného potočáka přes 40cm.
obr 6.
Už jsem myslel, že do vody ani nepůjdu, protože se začalo smrákat a bylo docela chladno a ostatní taky pomalu končili a vylézali z vody, když se pod stromem na druhém břehu udělalo velké kolo. Jarda mě popichuje: „Běž ho chytit!“ Lehce jsem se nechal vyprovokovat a lezu do vody. Nahazuji přibližně asi dva metry nad místo sebrání, mušku už v šeru ani nevidím, jen podle směru šňůry odhaduji, kde asi je. V tom se v předpokládaném místě mušky udělalo kolo, rychle sekám a ryba je tam.
Volám na Jardu, který stojí na břehu, ať jde blíž k vodě, že mě s rybou vyfotí. Jarda dělá dvě fotky, jak rybu zdolávám a pak na mě volá, že je to tmavé, ať mě vyfotí Míra. Ten tedy stahuje šňůru do navijáku a pomalu vodou jde ke mně. Akorát to pěkně vyšlo, Míra je u mne zrovna, když rybu podebírám rovnou do ruky. Je to pěkný macek, o něco větší, než ten co jsem ho chytil po poledni, ale minimálně o půl kila těžší, pěkně vyžraný. Rybu držím dobrou minutu na dlani, ale Mírovi, jako na potvoru zlobí zaostřování a než se to podaří, ryba mi vyskakuje z ruky. No nic, přijde další, ale ne dnes. Lezu z vody už pěkně zkřehlý, zítra je taky den.
Ráno nás vítá pěkným deštěm, ale než se stačíme nasnídat, je po dešti. Po příjezdu k vodě se ale opět rozpršelo, ani ryby nejsou moc při chuti a tak se rozhodujeme, že pojedeme jinam. V těchto místech už jsem s Jardou chytal v roce 2009, ostatní tu byli poprvé. Nejeli s námi Petr s novojičínským Jirkou, kteří šli zase úplně někam jinam. Déšť už ustal a opět vykukovalo sluníčko. Tady jsme byli i kontrolováni. Dva místní průvodci měli s sebou dva Američany. Prý jsou to piloti z italské letecké základny. Kontrola proběhla bez problémů, dostáváme ještě pár užitečných rad a každý si jde zase po svém. Vydrželi jsme tu necelé tři hodiny, ryby braly, ale většinou menších velikostí, jen Jarda přišel o velkého duháka, který se mu vypnul v proudu a Míra o pěkného lipana.
Po návratu zpět na úsek, kde jsme byli již ráno, si vše vynahradil lipanem 46cm. Stejně velkou rybu chytl i Jirka, který byl s Petrem jinde. Petr už vytahuje foťák a ukazuje nám nádherného lipana 49cm. K večeru opět začíná pršet a tak to balíme o něco dříve, abychom vše včas stihli, protože zítra ráno odjíždíme. Byly to nádherné tři dny plné zážitků, ale všechno jednou končí. Tak Bohinjko zase někdy na shledanou...