Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Znovu na Bohinjce
Vytvořeno: 01.07.2013, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Znovu na Bohinjce
Mirek strímruje
Po měsíci a něco se opět sjíždíme na další slovinskou štaci. Tentokrát nás jede jen šest. Chybí Venca a nejede Jirka s Honzou z Hradce, ale jede Kamil, který s námi v dubnu nebyl. Moje počáteční cesta vlakem vede právě k němu do Ústí nad Orlicí. Potom pokračujeme autem k Jardovi do Rožnova, kde přespíme a ráno pokračujeme všichni společně již po známé trase. Po příjezdu jsme se rozhodovali, na kterém úseku Savy Bohinjky budeme chytat. Nakonec padla volba na revír v okolí Bledu. Tentokrát tu jsme na čtyři dny, takže můžeme později zkusit i jiný úsek řeky. Jediný problém je, že to máme dál k řece a tak musíme jezdit autem.
Ráno po snídani vyrážíme. U vody jsme něco málo po půl deváté. Řeka je zde trochu jiná než v okolí Bohinjské Bistrice. Je tu více proudných úseků a hlavně hlubší partie. Z mostu si fotíme zdejší scenérie. I když se zdá, že brodit bude snadné, překvapuje mne i v zdánlivě klidném úseku docela silný proud. Všichni zkoušíme strímra, čímž snižujeme šanci na ulovení nějakého slušného lipana, přesto jednoho, asi třiceticentimetrového chytám. Ryby nejsou tak aktivní jako před měsícem, ale může to být i vodou, která má až moc vápencovu barvu. Před měsícem byla čistější, což bylo ještě vlivem tání sněhu, kterého bylo na vrcholcích Julských Alp dost a dost.
Jarda s duhákem
Ráno to za moc nestálo, ale odpoledne se už začínají ukazovat pěkné ryby. Změnili jsme také místo, jsme u jakési střelnice, odkud se ozývá v nepravidelných intervalech palba. Cedule na břehu nás upozorňuje, že vstup na tento pozemek je životu nebezpečný. První pěknou rybu chytá opavský Jirka, ale nemá u sebe foťák a tak na nás volá, ať ho jdeme někdo vyblejsknout. Je to jeho životní ryba. Duhák má po změření 53 cm. Zanedlouho po Jirkovi chytá i Petr pěkného duháka, ten je o něco menší a má jen 49 cm. Pak už se chytaly jen menší kousky. Sem tam se ukázalo kolečko od sbírající ryby a tak někteří zkoušeli chytání na sucho, ale lipanů se chytlo jen několik a většinou menších velikostí. Zabodoval jen Kamil, který, skoro již za šera chytl nádherného lipana 50 cm. To byla tečka za naším prvním květnovým dnem.
Kamilův lipan
Druhý den pro mne nezačíná moc dobře. Už nasedáme do auta, když jsem si vzpomněl, že jsem něco zapomněl na pokoji. Odkládám na sedačku bundu, kterou jsem držel v ruce a spěchám, ať na mne nečekají. Už tak jsme se dost zdrželi na snídani. Při návratu rychle nasedám do auta a najednou „křup“. Koukám na Kamila, který sedí vedle mne, a ptám se: „Co to bylo?“ Kamil mi sahá za záda a vytahuje zlomený podběrák. Už mi to došlo, jak jsem dával na sedačku bundu, měl jsem ho přidělaný u bundy na joju. Jarda mi naštěstí půjčuje svůj, on ho stejně nepoužívá a já jsem zase bez podběráku jak bez ruky.
Už jsme konečně u vody, která jak se zdá, mírně stoupla. Rybám to však nevadí. Asi po dvaceti minutách chytá Kamil první rybu, duháka asi 35 cm. Netrvá však dlouho a má dalšího. Ten je už z kategorie „big fish“. Duhák měří 63 cm, bohužel u Kamila není nikdo poblíž s fotoaparátem a tak si rybu fotí sám ve vodě. Tento den se chytilo nejvíce velkých ryb za ty čtyři dny. Pěkné duháky nachytal i Míra. Nejdříve chytl jednoho padesát a pak dvě ryby ještě o centimetr větší a pomalu se začala vyplňovat Jardova prognóza, že pokud budou ryby brát, tak bychom si všichni měli na tomto úseku vylepšit své „osobáky“. Jarda to tu přeci jen zná, už sem jezdí nějaký ten rok a tak jsme se ani nedivili, že nachytal největší ryby. Už během dne měl dva duháky 61 cm a den zakončil rybou 66 cm.
Jardův duhák 66 cm
Třetí den nám vůbec nevyšel a chytali jsme jen malé ryby. I když se rojilo velké množství jepic, s rybami to moc nedělalo a nebyl vidět téměř žádný sběr. Jediným světlým momentem bylo, když Jarda zapřáhl zase nějakého „koně“ a asi po deseti minutách mu zajel u břehu do větví, kde se zamotal a byl pryč.
Poslední den nás vítá deštěm, který asi po hodině ustává. Rychle tedy spěcháme k řece. Voda už je znatelně zvednutá, přesto ještě chytáme několik ryb a i mně se daří chytit duháka 52 cm a zanedlouho mám podobného, ten se ale výskokem zbavuje mušky. Pak ještě vedu rybu, kterou vůbec nemohu zvednout ode dna a jen cítím mohutný tah, a jak třepe hlavou. To trvá jen několik vteřin a pak tah polevuje. Podobnou zkušenost má i Petr. Po třech hodinách chytání se opět spouští déšť, který po dvaceti minutách přechází v mohutný liják a tak rychle lezeme z vody a balíme.
Měření úlovku
Nadešel čas odjezdu, ani se nám odsud nechce a tak se po snídani jedeme ještě podívat na řeku, ale voda byla tak zvednutá, že už by se nedalo ani chytat a tak nás ani moc nemrzí, že odjíždíme. Jak nám sdělil majitel penzionu, po nás má přijet skupina norských muškařů a že jim volal, ať nejezdí, že teče hodně vody, ale oni prý stejně přijedou a tak se loučíme a doufáme v brzkou shledanou…