Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Podzim na Smědé
Vytvořeno: 02.01.2012, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Podzim na Smědé
Podzim se pomalu blížil a to je na Smědé nejlepší chytání, ale to asi všude. Nejednou mi má říčka v toto roční období připravila nějaké překvapení. Chodil jsem hlavně na duháky, kterých tu bylo díky početnějšímu vysazování stále dost. Rybářský tlak už zde není zdaleka takový, jaký tu býval před lety. Částečně to je i díky Lužické Nise, která se stala během několika let velice dobrým pstruhovým revírem. Vzrůstající počty kormoránů a loňské povodně však udělaly na obou říčkách pěknou čistku v rybí obsádce a co se lipanů týče, tak ti vymizeli téměř všichni.
Smědou v Raspenavě jsem letos, až na pár výjimek, téměř nenavštěvoval, dno tu zarovnaly přes zimu a na jaře bagry, tůně byly zasypány a tak jsem hlavně jezdil do Frýdlantu pod zámek, kde voda naopak vymlela hluboké tůně až na skálu, ovšem na úkor zničené silnice. Nejvíce však navštěvuji Smědou pod Frýdlantem. Tady sice tolik ryb není, je zde však šance na ulovení větší ryby. Má to však jeden háček, kromě lesní cesty sem nevede žádná jiná přístupová cesta. Takže jedině vodou, anebo po kolejích, po kterých to od nádraží trvá asi 40 minut. Zdejší chytání ovlivňuje ovšem ještě jeden velmi důležitý aspekt a to je místní elektrárna. Pokud turbína nejede, je vody dostatek, pokud je ale v chodu, je asi jeden kilometr řeky nechytatelný pro velmi nízký stav vody. Zdá se jako by to tu bylo bez ryb, ale v hlubších tůních je ryby vidět, ale sedí teď u dna a na nic nereagují.
Letos se tu také kromě několika volavek zabydlel čáp černý a párek kormoránů, který tu pobývá již celoročně. V mokrém písku kolem břehů lze spatřit i vydří stopy, ale přesto se tu chytají pěkné ryby. Letos jsem tu ulovil pěkné duháky i potočáky. Během října se mi dokonce podařilo několikrát chytit i dvě ryby přes čtyřicet centimetrů za jednu vycházku a to na Smědé zase tak častý jev není. Naproti tomu jsem tu za celé léto chytl jen dva lipany, oba měli kolem třiceti centimetrů. Byly to ryby z loňského vysazování.
Začátkem října bylo ještě docela teplo a tak jsem do těchto míst několikrát zavítal. Stále mě lákala vidina úlovku velikého lipana, kterých tu dříve bývalo dost, ale po loňské povodni jsem tu vůbec nebyl a letos to byla zatím jen slabota. Chytávám tu na nymfy zatížené tungsteny, ale na zdejší lipany to tu začalo platit, až když jsem na přívěs navázal olivového bobše s černou hlavohrudí. Sice to byly ryby kolem třiceti centimetrů, ale důležité bylo, že tu jsou, a že je kormoráni ještě nevyžrali. Nejúspěšnější byla asi čtvrtá vycházka někdy v polovině října, kdy jsem tu konečně chytl lipana přes čtyřicet centimetrů a opět se potvrdilo, že kde jsou malé ryby, jsou i velké.
O několik dní později tu opět pokouším štěstí. Ještě dříve než vlezu do vody, to zkouším pod jezem ze břehu. Po několika náhozech přichází prudký záběr. Rybu chvíli držím přes šňůru v hlubokém proudu, ale tah je tak silný, že po pár vteřinách jí pouštím přes brzdu navijáku po proudu. I kdybych rybu dostal ke břehu, neměl bych šanci jí podebrat, protože břeh je tady asi metr vysoký a tak jdu za ní po proudu, kde je břeh nižší.
Do cesty se mi však postavila větev, kterou jsem v první chvíli přehlédl. Abych větev mohl podlézt, musel jsem si prut přendat z ruky do ruky, ale nad větví. Tím jsem ztratil kontrolu nad rybou, ta si vytočila dalších pár metrů šňůry, zajela do kořenů pod břehem a byla pryč. Podle tahu jsem to tipoval na velkého duháka, ale to se můžu jen domýšlet, protože rybu jsem v hluboké vodě neměl šanci ani na chvíli zahlédnout. Poté jsem chytl ještě několik menších ryb, až na jednoho duháka to byli samí potočáci. Tentokrát žádný lipan.
Asi po třech hodinách jsem to zabalil. Ještě není konec, však já se vrátím, pomyslel jsem si. Ztráta velké ryby mě mrzela, doufal jsem, že se mi jí podaří ulovit třeba příště. Jenže po týdnu, kdy jsem se vrátil na místo činu, jsem tu stál jak opařený. Přes jez netekla téměř žádná voda, pod jezem vody asi po kolena a nebyla tu vidět žádná ryba. Po chvíli rozjímání jsem se otočil, že půjdu štěstí zkusit někam blíž k Frýdlantu. Cestou jsem nasbíral ještě pár posledních hub. Sem se vrátím až na jaře. Už aby byl duben…
