Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Výprava za ploticí perleťovou
Vytvořeno: 03.05.2010, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Výprava za ploticí perleťovou
I při rybářských toulkách po okolních zemích můžeme občas narazit na různé místní „rybí speciality“, tedy druhy ryb u nás nežijící. Ve třicátých letech minulého století podnikl Jiří Mahen několik výprav na Balkán, aby se přesvědčil co je pravdy na tom, že se zde vyskytuje obrovitý mramorovaný pstruh. Bohužel se mu ho nikdy nepodařilo ani spatřit a tak zůstal jeho badatelský sen nenaplněn. Dnes však o existenci této ryby nikdo nepochybuje a byl jsem několikrát zaskočen dotazem na Marmorata až i ve vzdálené Jižní Africe.
Jinou takovou bájnou rybou je Perlfisch. Už před řadou let se mi několikrát stalo, že se rybáři na výstavě sháněli po mušce na tuto rybu a já jim nedokázal odpovědět, ani netušil o co jde. Časem jsem zjistil, že by se mohlo jednat o příslušníka z rodu plotice (Rutilus), který žije v jezerech a dorůstá značné velikosti. Uzavřel jsem to tedy pro sebe tak, že patrně půjde o plotici lesklou dunajskou a její obrovité rozměry jsem považoval jen za rybářské báchorky.
Pak jsem o perlfiších uslyšel od Franze, který několik let plánoval společnou výpravu na tuto obrovitou rybu v době jejího tření v řece. Poslední tři zimy Franz opakovaně mluvil o naší výpravě, na kterou však nikdy nedošlo. To trvalo až do konce letošního dubna, než mi zavolal, že je po více než dvouletém úsilí konečně hotov s korekturou německé verze mé knihy Základy jezerního muškaření a pozval mě k finalizaci své práce a zároveň i k lovu naší tajemné plotice. „Perfiše jsou právě v řece a za pár dní se zase vrátí do jezera!“
V úterý 27. dubna ráno jsem tedy vyrazil do Salzburgu a po nezbytném uvítacím ceremoniálu jsme se hned pustili do konečných úprav rukopisu mé knihy. Pracovali jsme asi do jedné, pak se šlo na oběd a jelo na obhlídku asi 15 km vzdáleného jezera, které má Franz pronajaté ještě s devíti přáteli. Společně zde mají i jakousi rybářskou chatu a malou loděnici. Je však třeba říci, že se nejedná o pstruhové jezero, ale o mimopstruhovou vodu (asi 15 ha) s výskytem, dravých ryb (candát, okoun, štika, sumec) a se smíšenou obsádkou kaprovitých ryb. Po vizitě této jeho pýchy jsme až do sedmi večer pokračovali v práci na korekturách knihy a zbývalo nám dokončit kontrolu ještě asi 70 stránek.
Pak si přítel sedl ke svěráčku a pustil se do vázání mušek na příští den, který byl plně vyhrazen jen pro naše bájné ryby. Vázal nám obrovité nymfy na háčku číslo šest, na který si vlastnoručně předem nalil obrovské cínové hlavy o průměru 6 a 8 mm a nabarvil jim oči. Pak přivázal mušce ocásek, natočil na ramínku černou „chenilku“, udělal jí palmerové grizzly nohy a vše zajistil stříbrným kroužkovacím drátem. Tomuto svému vzoru říká Black Terrorist, na rozdíl od podobného Green Terrorist, jehož tílko je zelené a kterého používá s oblibou na lov lipanů ve velkých řekách. Samozřejmě, že jsem hlavně věřil našim nymfám, ale pro jistotu jsem si tři darované teroristy pečlivě uložil.
Zatímco Franz vázal, tak já jsem se díval do rakouské knihy o rybách, kde byly perlfiši věnovány dvě stránky. K mému údivu jsem zjistil, že se jedná o jiný druh plotice, jehož vědecké jméno je Rutilus meidingeri (Heckel 1851). Tato ryba žije v jezerech Attersee, Mondsee, Wolfgangsee a Traunsee (?) a místy snad i v Dunaji. Průměrně dorůstá 45 – 55 cm a maximálně až 75 cm. Živí se larvami hmyzu, měkkýši, korýši, a jinými druhy bezobratlých a svými požerákovými zuby dokáže rozdrtit i velmi pevné lastury různých druhů mlžů. V časném létě s oblibou požírá i stoupající larvy májovek a často i jejich uhynulá imaga. V zimě jí lze zastihnout v jezerech i v hloubkách okolo 30 m. Po této přípravě jsme ještě chvíli testovali bílá vína a pak šli spát.
Ráno jsme nejdříve zajeli pro nájemce oné říčky pod jezerem Wolfgangsee a pak jsme i Charliem vyrazili k jeho vodě, která byla vzdálena asi hodinu jízdy. Nejdříve jsme však zastavili u jeho loveckého srubu, jehož stáří odhadoval majitel možná na 300 let. Malé roubené stavení vypadalo tak trochu jak staré dřevěnice z povodí středního Váhu. Nejdříve jsme se samozřejmě dobře najedli před nadcházejícím lovem a pak jsme se pomalu a rozvážně pustili do oblékání a přípravu prutů. Bylo to něco úplně jiného než lov s mladšími rybáři, na který jsem zvyklý. Rozhodně nešlo o žádné oblékání se za běhu k vodě a sestavování prutu v poklusu.
Franz a Charlie začali nejdříve honit štiku, kterou chtěli už delší čas z revíru odstranit a já jsem pozoroval tůň u chaty. Dno bylo pokryto plochými balvany a v křišťálové vodě jezdila hejna velkých ryb, o jejichž ulovení nemohla být ani řeč. Vydal jsem se proto proti vodě najít si vhodnější místo k lovu. Cestička končila a já musel přebrodit asi dvacet metrů širokou říčku, abych mohl pokračovat po druhém břehu. Čistá voda mě však poněkud překvapila, protože to na první pohled vypadalo na hloubku po kolena, ale ve skutečnosti tam bylo vody kus nad pás.
Šel jsem asi kilometr proti vodě a konečně jsem uviděl jámu s projíždějícími rybami. Zatím se ještě netřely a jen zvědavě popojížděli v tůňce a zdálo se, že se na mne občas přijely i podívat. Měl jsem ještě od podzimu na navijáku Janusův šestimetrový francouzský návazec se spirálovým indikátorem a vzhledem k velikosti ryb jsem si vzal pětkový devítistopý prut Sage RPL +. Říčka zde byla jen něco přes 10 metrů široká a já zabrodil kousek od břehu a nahodil jsem svého největšího jiga na vyhlédnutou rybu a své pokusy jsem několikrát bez úspěchu opakoval. Má nástraha byla patrně pro obrovité ryby malá a nezajímavá a tak jsem asi po deseti pokusech sáhl s ochotou po černém teroristovi. Musím se přiznat, že s tak těžkou a velkou nymfou jsem ještě nechytal, ale zde byla vyzkoušená a proto by měla platit. V Rakousku se totiž může lovit jen na jednu mušku a tak byla velikost č. 6 pro tyto podmínky a na koncovém návazci o průměru 0,18 mm asi tou nejlepší volbou.
Nahodil jsem tedy svou novou nymfu před jednu rybu a nechal jí chvíli válet na dně a pak jsem jí zvedl. Asi na druhý či třetí pokus mi prut ztěžkl v ruce a více než půlmetrová perlfiš začala jezdit tůní. Byla evidentně zaseknuta v hlavové části a asi po třech minutách opatrného vodění se má ryba naštvala a rozjela se rychle směrem po vodě. Ještě chvíli jsem jí povoloval a pak mi spadla z háčku.
Ověřil jsem si tedy, že zde Franzův černý terorista funguje a pokračoval jsem v lovu. Další rybu jsem podsekl a brzy mi spadla a tak jsem začal nymfu přizvedávat a při jednom zvednutí jsem uviděl menší rybu jak se otočila, otevřela ve střední vrstvě vody světlá ústa a chňapla po mé nymfě. Zasekl jsem a chvíli jí opatrně vodil a opět mi spadla. Zásek asi nebyl dost razantní a špička háčku nejspíš nepronikla v tvrdé a masité tlamě dosti hluboko.
Vtom přišel zespodu Franz, kterému se konečně podařilo odlovit onu štiku a řekl mi, abych šel lovit ještě o něco výše proti proudu. Poslechl jsem ho a zastavil se až v tůňce asi 100 metrů pod výtokem z Wolfgangsee. Asi na třetí náhod jsem zasekl další rybu a tentokrát jsem nasadil taktiku tvrdého souboje s úlovkem. Prut jsem měl ohnutý do kruhu a tato plotice bojovala jako lev. Vodil jsem jí asi pět minut, než se mi jí podařilo zdolat a uvolnit háček, který byl zaseknut zespoda pod ústy. Ryba měla na hlavě, bocích a ocasu třecí vyrážku, která vypadala jako malé perly a z každé perly trčel ostrý a nebezpečný osten. Byl jsem však poučen předem a tak jsem na ní nesahal a jen jí opatrně uvolnil z háčku. Ani po předchozím tuhém boji nerezignovala, ale rychle zmizela v proudu. Její jistě půlmetrové tělo bylo stavěné jako u tlouště či parmy, tedy žádná plochá ryba, hřbet byl olivově hnědý a boky měla stříbrné.
Pak jsem zde ulovil dva větší okouny a utrhl jsem teroristu s červeným ocáskem a tak jsem musel vzít za vděk další Franzovou nymfou, která však měla jen šestimilimetrovou hlavu. Byla však stejně účinná a za chvíli jsem na ní vytáhl další podobnou rybu s háčkem hluboko zaseklým v tlamě. Nakonec jsem vystoupal až asi 50metzrů pod jezero, kde se třely ty největší ryby. Asi deset jedinců projíždělo ve větších rozestupech tůňkou a věnovalo se milostným hrám. Na několik hodů se mi podařilo znovu uspět a zasekl jsem opět krásnou rybu, se kterou sem sešel asi padesát metrů po vodě, než jsem jí mohl uvolnit z háčku zaseknutého v masitém rypci. Přidržel jsem si jí u prutu, to abych si poznačil její délku. Bylo to poctivých šedesát centimetrů. Zároveň se mnou zdolával svou rybu i Franz a jeho úlovek mohl být ještě o deset centimetrů delší. To nám tedy pro dnešek stačilo a tak jsme si vyšli až na mostek pod jezerem a zde jsme pozorovali odpočívající jedince, jejich délka byla jistě až 80 cm.
Já už jsem lovit nechtěl a tak jsme sešli o kus níže a v jedné tůni jsme našli asi dvousethlavé hejno parem, které se semkly do těsného tvaru a staly vedle sebe jako vojáci na přehlídce a v klidu luxovaly dno v místě, kde se asi před hodinou třely perlfiše. Franz několik těchto parem ulovil na svého teroristu a pak už jsme šli na druhý oběd. Teď se ukázalo, že tu s námi lovil ještě Rudi, který byl rovněž pozván na dnešní lov. Charlie mi řekl, že tak ideálně malou vodu tu v této roční době ještě nezažil a pak si rád prohlédl mé mušky. Po obědě jsme šli ještě na hodinku lovit do úseku pod chatou a zde už šlo o lov lososovitých ryb a nájemci se moc líbilo mé chytání s krátkou nymfou a francouzským návazcem. Franz pak vyfiletoval štiku a druhý den jsme jí měli k obědu na smetaně s citronovou omáčkou. Rukopis jsme stihli opravit do oběda a tak jsme byli oba rádi, jak se nám ty tři dny vydařily.
Bylo to vlastně mé letošní zahájení sezóny a můj první přímý kontakt s bájnou rybou. Musel jsem dát také za pravdu mým rakouským přátelům, že perlfiš bojuje jako malý losos. Nyní je tu ještě otázka s českým jménem této vzácné ryby. Nevím ani zda vůbec takové jméno existuje, ale kdyby bylo ještě volné, tak bych se hlásil o svou prioritu a dovolil bych si jí pojmenovat jako plotici perleťovou...