Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Po roce opět na Salzachu – a bylo to lepší
Vytvořeno: 30.11.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: František Tobiáš
Po roce opět na Salzachu – a bylo to lepší
Loni jsme byli s Jirkou na setkání muškařů v Salzburgu. Akci pořádá místní muškařské sdružení. Sejde se zde kolem 20 muškařů z Rakouska a Německa, koupí si jednodenní povolenku za 10 euro a jde se přímo ve městě hromadně chytat na Salzach, což je zde už dost velká alpská řeka. Karel mi i letos poslal pozvánku od svého rakouského přítele Franze X. Ortnera, a protože se mi už loni řeka moc líbila, chtěl jsem jet znovu a tentokrát na celý víkend. Jirkovi se to tentokrát moc nehodilo a tak jsem místo něj přibral Míru Čutku.
Po vřelém přivítání v Gasthaus Überführ, získání nezbytných informací a zakoupení povolenek jsme neváhali a rovnou skočili do řeky. Voda byla čistější a nižší než loni. Skoro všichni místní chytali na pravé straně řeky, proto jsme zvolili protější břeh a začali hned pod mostem u onoho hostince. Pěkné místo po chvíli vydalo jednoho malého duháka a jinak nic. Šli jsme dolů a byla to celkem bída. Po cestě k dalšímu mostu jsem chytil dva menší lipany. Tato část řeky ale nebyla moc zajímavá - takový jednolitý tok bez překážek. Níže se proud začínal kolem břehu lámat a Mirek chytil asi tři ryby za sebou. Šel jsem za ním a najednou před námi sebrala ryba - celkem blízko u břehu. Hodil jsem na ní nymfu a na druhý pokus zasekl lipana kolem 40 cm, který mi ale spadl. Míra pokračoval dále s nymfou a směřoval k mostu, kolem kterého se mu podařilo chytit několik lipanů, z nichž největší měřil 44 cm.
Rozhodl jsem se převázat na sucho, protože bylo občas vidět sběr a plavaly hnědé jepice. Nasadil jsem jepici uvázanou z CDC a bažanta podle Ortnerova vzoru a zvedl na ní asi 4 lipany, dva mi ale spadli. Pak jsem zkusil experimentální jepici - CDC véčko se zeleným tipem z bodyquilu. Snad každý lipan, kterého jsem viděl sebrat, se na ní minimálně přijel podívat a otočil se po ní, nebo ji rovnou vzal. Nad pěkným místem před mostem bylo asi 20 m dlouhé zpomalení u břehu. Oba jsme ho před chvílí prošli neúspěšně s nymfou. Byl jsem tam ve chvíli, kdy sběr vrcholil - kolem 14 hodiny. Sbíralo tu snad deset ryb, chytil jsem čtyři a tři mi spadly.
I když mi ze suché mušky ryby dost padaly, chytil jsem 14 pěkných lipanů mezi 30- 40 cm. Míra mezitím oběhl s nymfou celý Salzburg a chytil celkem 23 ryb, zatímco já jich měl 19. Oproti loňsku a ostatním kolegům to byl super výsledek, neboť ti šťastnější počítaly úlovky na jednotlivé kusy.
Ještě bych doplnil údaje o počasí - ráno bylo chladno, jasno. Přes den se oteplovalo a vydrželo to až do pozdního odpoledne, kdy se začalo opět ochlazovat.
Večer v hospodě Míra neplánovaně uvázal na Ortmanově vybavení pár bobšů a Franz nám předvedl pár efektních mušek - malou jarní pošvatku, Mayfly Emerger, Daddy Long Leg a ukrutně barevného rozence chrostíka, se kterým vyhrál nějakou vazačskou soutěž v Německu. Má to zkrátka vymakané pro diváky. Já jsem umotal véčko, a místní nechytající starší borec mě s lehce vševědoucím tónem překvapil poznámkou, že to tělo je moc krátké. Pochopil jsem, že se tady dost soustředí na věrné napodobování přirozených vzorů, než na vzory, které lépe chytají ryby. Pak už jsme se věnovali pivu a ukazování mušek - jejich počet v mých krabičkách některé překvapil. Franz nasadil pár historek, moc pěkná byla ta o prosincové májovce chycené na Salzachu, které se mu doma přeměnila z rozence na dospělce. Největší známý lipan ze Salzachu měl 72 cm a byl prý chycen agregátem.
Druhý den po snídani jsme vyběhli k mostu a přetrpěli „ranní bídu“, abychom před polednem opět začali chytat ryby. Po několika lipanech, kteří ale byli celkem daleko od sebe, jsem vyzkoušel nechat tungstenka na konci vedení vystoupat a bum, byl tam lipan. Za chvíli zas. Začínal jsem chápat, co asi chtějí. Zkusil jsem “aktivně nymfovat” - prostě jsem muškou trošku mrmlal a zvedal ji ode dna - a začaly se dít věci. Mirek šel přede mnou a já chytal ryby po něm, což se moc často nestává. Za pilířem u dalšího mostu, kde chytil přede mnou jen jednoho, jsem jich během patnácti minut vytáhl šest (největší měl 44 cm) a tři další jsem ještě ztratil.
Šel jsem níž a chytil další a další a o dost jsem přišel, protože záseky při této metodě tak neseděly, ale fungovalo to skvěle. Míra utekl na druhou stranu, já ještě celkem bez úspěchu zkoušel znovu místo vlevo nad mostem a pak šel za ním. Pod mostem vpravo Míra chytil asi 6 ryb, já nakonec 5 a jeden mi spadl. Nad mostem bylo vidět pár sbírajících ryb. Než se Mirek vyčůral, dva jsem na nymfu chytil a jednoho píchnul. Ryby začaly občas sbírat a tak jsem odložil nymfovací soupravu a chytil dva na sucho na véčko a Mírovu jepici a to byly dnes moje poslední ryby, i když jsem ještě chvíli zkoušel nymfovat na pěkném řezu o 300 m výše, kde Míra přidal ještě dva kousky.
Nymfy jsme zkoušeli různé, ale stačila by jedna: chrostík se zelenou prdelkou podle Vítka M. Ideální velikost pro malou vodu byla na H400 Jig 12 se čtyřkou stříbrnou fasetovanou hlavičkou z wolframu. Včera jsem přišel o signalizátor a nouzově jsem ho nahradil splétaným, který ale nebyl na zelené vodě moc vidět. Tak jsem nad něj dneska dal spláveček zakoupený u Hurcha a vodil nymfy stejně, jako bez splávku. I pro „mrmlací metodu“ se to svědčilo a navíc tím šlo regulovat hloubku. Trošku sice mušku stahoval, ale dalo se to vést.
Dnes jsem měl lepší skóre já, 25 ku 17. Spadlo mi nejméně deset dalších ryb. Míra mě pochválil, že jsem na to dneska přišel. Bylo pod mrakem a to mělo to vliv na sběr, byl mírnější a kratší. Ale ryby opět braly zhruba od 11 do 15 hod. Později a dříve moc brát nechtěly. Kolem čtvrté jsme se v hospodě rozloučili s ostatními kolegy, odpověděli na jejich otázku, jak to šlo a kolik ryb jsme chytili, ale nemyslím si, že by tomu věřili. Bylo to pěkné!