Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Pstruzi z jezera Venachar
Vytvořeno: 01.07.2009, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Karel Křivanec
Pstruzi z jezera Venachar
Ani letos jsem si neodpustil, abych se podíval do dějiště mistrovství světa v mušce, které se konalo ve Skotsku. Střediskem tohoto šampionátu byla malá vesnička Drymen, ležící na okraji Národního parku Trossachs, jen pár kilometrů od jezera Loch Lomnond, které proslavil ve svých románech Walter Scot. Je příjemné potkat se jednou za čas znovu se starými přáteli, nadýchat se atmosféry tohoto závodu, poznat se s novými tvářemi a hlavně vodami. Protože je Skotská vysočina známá množstvím jezer, ve kterých se vyskytují divocí pstruzi obecní, měl jsem v úmyslu se tu trochu porozhlédnout a případně se pokusit i o nějaký ten úlovek.
Zpočátku jsem se zdržoval v okolí jezera Loch Earn, kde trénovala většina týmů, včetně toho našeho, odtud jsem podnikal výlety na další tréninková a závodní jezera. Loch Earn je docela velké a dlouhé jezero velmi protáhlého tvaru. Po rozhovorech s různými závodníky mi bylo jasné, že to není ta pravá voda, protože byla na místní poměry velmi přerybněná a vedle potočáků zde bylo i mnoho duháků. Zavítal jsem proto k velkému Loch Katrine, které by asi mé požadavky splňovalo, ale nenašel jsem tu nikde žádnou možnost k opatření povolenky a lodě. Jezera Loch Ard, Loch Chon a Loch Achray byla zas příliš malá a nešlo tam sehnat loď za rozumnou cenu.
Zamítl jsem i Loch Lubnaig, kde se lovilo ze břehu a tak poslední možností bylo jezero Loch Venacher, ležící poblíž vesnice Brig o´ Turk, nedaleko od městečka Callander. Zde byla pravá rybářská chata s nezbytnou restaurací a přístavištěm, kde se půjčovaly loďky s motorovým pohonem. První naše výprava na vodu trvala jen dvě hodiny a byla takzvaně poznávací. Vyrazili jsme se synem do mělké zátoky naproti chatě a já zde zkoušel něco chytit. Kromě dvou mušek určeným pro divoké pstruhy jsem měl uprostřed nástavce ještě jednu pro duháky, kdyby tu byli. Za dvě hodiny jsme se nepotkali s rybou a zjistili jsme jen, že asi tři lodě křižovaly v mělčinách na konci jezera. Víc času jsme toho dne neměli, ale na první seznámení to stačilo.
Vrátili jsme se sem znovu za dva dny a já musel vysvětlit synovi, který se mi staral o loď, že to zde nebude jako v Norsku, kdy jsme na podobném jezeru chytli za dopoledne 30 pstruhů. Tady se bude bojovat jen o pár záběrů, ale o to by to mohlo být krásnější. Ještě ze setrvačnosti jsme zajeli do zátoky naproti chatě, ale nic se tu neobjevilo, i když hladina zde byla hodně klidná a nebylo by možno přehlédnout sebrání od ryby. Po hodince jsme si to namířili do mělčin na konci jezera. Protože se občas objevila na hladině nějaká májovka, dal jsem na konec nástavce její nymfu a na přívěs Bibio. Kvetly totiž právě hlohy a to je období na černé mušky.
Na konci jezera vystupovalo dno z hlubiny a ve velké zátoce byl jakýsi středový průliv, který mohl byt tak asi 50 metrů široký a za ním se ještě vytvořila jakási velmi mělká pánvička. Okraje průlivu byly zarostle vodními travinami a ty oddělovaly i mělčiny mezi průlivem a pánvičkou. Po hodině lovu jsem dostal u levého okraje průlivu pod hladinou záběr na Bibio, vyvalily se vlny a ryba byla pryč. Po další hodině lovu v průlivu jsem měl v hluboké vodě cuknutí za šňůru, ale nejsem si zcela jist, zda to byl pstruh, nebo snad nějaký šlahoun ve vodě.
Na pravé straně tohoto průlivu byl vyvýšený břeh, který vystupoval úzkým proužkem země z vody, a pod tímto břehem byla vlnami podemletá protáhlá hlubina. Před koncem našeho chytání jsem navedl loď tak, aby nás vlny hnaly přímo na špičku té malé země, a zde jsem měl poslední záběr. Přímo před špičkou tohoto ostrova jsem při oživování mušek uvázl a zvedl prut. Vtom se asi deset metrů od nás nevěřícně vyvalila na hladině veliká ryba, která na okamžik zaváhala a pak se potopila tak rychle, že mi utrhla Bibio i s návazcem z fluorkarbonu Fulling Mill o průměru 0.23 mm. Myslím, že jsme byli překvapeni oba a já jen litoval, že jsem si na dnešní lov nevzal měkčí prut, který mi mohl dát větší šanci odolat tomu prvnímu náporu.
Další den jsme měli více volna a vyrazili jsme proto na jezero Venachar už dopoledne. Byl všední den a nikde nebyla ani noha, takže jsme jeli rovnou do průlivu. Vzpomněl jsem si na Mike Childse, který v takovýchto situacích dává na konec zásadně Silver Invictu ve velikosti 12, která napodobuje všechno možné včetně plůdku. Hned na konci prvního driftu jsem ve velmi mělké vodě zasekl pěkného pstruha, který se sice chvíli bránil, ale šestkový Sage prut konal svou práci a ryba byla za chvíli v lodi. Byla to asi tak půlkilová jikernačka, která měřila 42 cm, a vzali jsme jí pro naši paní domácí, která se nás denně ptala, co jsme chytli. Ryba měla v žaludku pět malých plotiček, jen o něco větších, než byla má koncová Silver Invicta. Vtom vedle loďky zalovil na mělčině další pěkný pstruh, ale toho jsme už nechytli.
Snažili jsme se v tom průlivu asi další dvě hodiny a konečně jsem uviděl sebrání v travinách. Poslal jsem tak své mušky, přišel záběr a já vytáhl asi třiceticentimetrovou štičku, opět na stejnou mušku. Pak jsme se pustili i do koncové pánvičky a ztratili v ní dost času, než jsme vyjeli znovu na jezero před průliv. Hladina se na chvíli uklidnila a já viděl asi sto metrů od nás sebrat rybu. Hned jsme tam zajeli a já vysvětloval synovi, že sice nevíme, kde to přesně bylo, ale pstruh mou mušku jistě uvidí a vezme jí. Moc tomu asi nevěřil, ale asi po deseti minutách hledání jsem ho dostal. Byl to však mladíček, tak asi pětadvacet centimetrů, ale i tak jsem byl spokojen. U rákosí sbírala další ryba, ale ta se už přemluvit nedala a kdoví co to vlastně bylo.
Zajeli jsme ještě ke břehu a nalezli tam zapomenutou plnou láhev s americkým Budweiserem. Kolem břehů bylo v mělké vodě plno pulců a tak mi došlo, proč včera pstruzi reagovali na černé Bibio. Objevili jsme tu další nadějný průliv přímo u břehu, ale už jsme neměli dost času ho prochytat. Z lodě kousek nad námi na nás volal rybář a ukazoval nám možná metrovou štiku, kterou vytáhl na přívlač a tak nám došlo, na co sem asi ti místní vlastně jezdí. Schylovalo se k páté hodině a tak jsme zamířili na zpáteční cestu. U chaty jsme si ještě vyfotili náš úlovek, neboť jsme v tom chvatu ráno zapomněli fotoaparát v autě a pak už jsme se rozloučili se zadumaným jezerem a zamířili i s naším celodenním úlovkem domů.
Moc pěkně jsem si tu zalovil a hlavně zaházel a pro letošek by mi to už celkem mohlo stačit.