Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Opožděné zahájení
Vytvořeno: 06.05.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Opožděné zahájení
Sám sobě jsem se divil, že blížící se 16. duben se mnou nic nedělá a nechává mě letos celkem v klidu. Svou zásluhu na tom asi měla i o půl metru zvednutá hladina rezavé barvy, která je ovšem v tomto období na Smědé normální. Ještě asi týden před zahájením vypadalo vše v naprostém pořádku a myslel jsem si, že po delší době bude pěkné počasí, ale asi dva dny před tím svátkem začalo pršet s většími či menšími přestávkami a vše gradovalo v noci z 15. na 16. dubna. I když jsem měl nahlášenou na tento den dovolenou, při pohledu na valící se vodu jsem to vzdal.
Odpoledne mi to stejně nedalo a vyrazil jsem se podívat do Frýdlantu, ale bez prutu. Spíš, jestli potkám někoho známého, zeptat se jak to šlo apod. Potkal jsem tři rybáře, dva mladé kluky s vláčáky, každý chytl jednoho malého potočáka. Pod jezem vidím muškaře, který má též na kontě jen jednoho malého pstruha a tak vůbec nelituji, že jsem si to dnes odpustil.
Ve čtvrtek se počasí přeci jen zlepšilo, a když večer slyším předpověď na pátek, že má být slunečno, rozhoduji se a tak už v 10:45 sedím v autobuse do Frýdlantu. Vody je ještě dost a tak volím strímra a protahuji vodu podle břehu. Záběry na sebe nenechají dlouho čekat, ale ryby se mi nedaří zaseknout a tak převazuji na menší vzory a hned je to o poznání lepší. Chytám střídavě malé potočáky a lipany. Největšího lipana toho dne, odhadem asi tak 33cm si fotím. Kolem třetí hodiny se začínám pomalu vracet. Došel jsem už dost daleko pod Frýdlant a za dvě hodiny mi jede autobus, tak abych nemusel spěchat. Na zpáteční cestě prochytávám ještě některá slibně vypadající místa. Místy jdu i po břehu, aby mi cesta netrvala tak dlouho. Při jednom takovémto výstupu na břeh se mi podařilo najít srnčí paroh, pravděpodobně z loňského podzimního shozu. Nechytl jsem sice žádné velké ryby, přesto jsem s prvním dnem spokojen.
Zatím jsem neplánoval ani další vycházku, ale když měl syn vézt v neděli manželku do Liberce, řekl jsem si, že se svezu s nimi. Při projíždění Raspenavou jsem viděl, že voda opět o něco klesla a tak jsem se nechal zavést do Frýdlantu. Procházel jsem téměř ta samá místa co minule, ale protože bylo méně vody, strímra jsem vyměnil za bobše, mého oblíbeného olivového se žlutým středem. Na přívěs jsem ještě kvůli zatížení přidal tmavohnědého se zlatým korálkem. Ubylo záběrů od lipanů, až na dva chytám samé potočáky. O duháka jsem ani nezavadil, i když jak jsem se později dověděl, chytaly se ještě ryby z loňska, protože letos se ještě nevysazovalo.
Potočáci jsou podobní svou velikostí těm, které jsem chytal v pátek, až přicházím k jedné tůni, která se v pátek nedala vůbec chytat kvůli prudké vodě. I dnes tu je větší proud, ale u protějšího břehu se poklesem hladiny utvořil zajímavý vracák, který jakoby mě pobízel, abych tam nahodil. Netrvá dlouho a zdolávám potočáka 30cm, pak ještě cítím menší cuknutí ve šňůře, ale žádná ryba, asi to bylo brnknutí o kámen. Už se dostávám pomalu pod tůňku a tak se ještě jednou pro jistotu vracím. To místo je totiž podobné jak ve filmu „Teče tudy řeka“, kde Pitt chytl svou největší rybu.
I tady je proud, u břehu kámen a za kamenem olej. Nahazuji právě tam, i když tentokrát musím mít ruku hodně zvednutou, aby mi proud nestrhával šňůru a nymfy šly pomalu a přirozeně. Náhle se šňůra zastavuje, rázně zasekávám a už si to ryba šine po proudu i s několika metry šňůry. Boj netrvá dlouho. Proud vytlačuje mou rybu ke břehu na mé straně, kde už není problém jí přitáhnout. Je to opravdu pěkný potočák měřící 43cm. Jen co si rybu vyfotím, už mi zvoní mobil. Mirek vyjíždí z Liberce a staví se pro mě, tak ať jsem připravený. Povzbuzen pěkným úlovkem se pomalu vracím. Takový začátek sezóny jsem neměl už hodně dlouho…