Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Jiné revíry ] > Prázdninové výpravy za rybami II.
Vytvořeno: 01.10.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Václav Stránský
Prázdninové výpravy za rybami II.
Ještě než jsme se dostali na Jizeru, kam jsme měli naplánovanou cestu o víkendu, zajel jsem si v týdnu na Lužickou Nisu. Šel jsem na místo kam moc často nechodím a podle stop sem nechodí ani moc dalších rybářů. Kdyby nikde jinde ryby nebyly, tak tady je vždy alespoň jedna a většinou se jedná o kus hodně přes třicet centimetrů. Letos jsem tu byl dvakrát, jednou s Vendy a vždy jsem tu utrhl velkou rybu. Když se mi to stalo podruhé, tak jsem myslel, že to snad ani nebyla ryba, ale vyvedl mne z toho velký duhák, který několik vteřin po záseku vyskočil nad vodu jen asi čtyři metry ode mne a z tlamy mu visel kus návazce.
A tak jsem dnes opět na tom místě, už vím kam a nahazuji do toho správného místa už asi po páté, ale nic. Převazuji novou osvědčenou nymfu - zlatohlavého red taga. Má muška mohla uplavat asi metr a najednou je tu vytoužený prudký záběr. Přisekávám a cítím sílu ryby, která klidně stojí, což trvá to několik málo vteřin a pak najednou "pink" a je opět pryč i s muškou.
Proč mi to ale nešlo přitáhnout, ptám se v duchu sám sebe? Nejspíš se druhá muška o něco zasekla a při utržení první se uvolnila. V krabičce mám ještě jednu takovouto nymfu a tak ji navazuji a opět jen malou chvíli po nahození přichází záběr. Ryba má sílu a bojuje, ale není to ten tah jako po předešlém záběru. Po chvilce zdolávám pěkného potočáka 40 cm, rybu si rychle fotím a pouštím.
Jindy bych měl z takového úlovku radost, ale nyní to byla jen slabá náplast za rybu, která mi to před chvílí utrhla a nyní se ukrývá někde v hloubi tůně mezi kameny. Na další nához zdolávám opět potočáka, má určitě pár centimetrů přes třicet, ale toho už neměřím ani nefotím. Pak to tu prohazuji ještě asi hodinu, jestli se duhák nesplete třeba ještě jednou, ale bohužel…
V sobotu 18. srpna jedeme na Jizeru do Malé Skály. U vody jsme kolem třetí hodiny odpoledne a přijíždíme k výtoku Splzovského jezu, ale tady už někdo je a tak jdeme až pod peřeje 50 metrů pod výtokem náhonu. Já chytám v peřeji a dcera Vendy je pode mnou asi 15 metrů, již v klidné vodě. Mám několik drbanců u břehu v klidné vodě a tak jdu kousek pod ní, ale než stačím zabrodit, Vendula už zdolává první rybu. Je to malý lipan.
Netrvá dlouho a zdolává další rybu, tentokrát je to duhák 32 cm. Další náhod a její čtyřkový Redington je opět ohnutý pod náporem ryby, je to tloušť 38 cm. A to máme navázané stejné mušky, nymfu s modrým korálkem a zlatohlavou drobnou nymfičku a já si na rybu ještě nesáhl a dcera provokativně hlásí skóre 3:0 a tak opět závodíme kdo nachytá více ryb. Konečně i já chytám svojí první rybu, malého tlouště a pak lipana. Mezitím ma Vendula dalšího duháka, je menší a má 29 cm.
Nad námi se objevují dva třpytkaři a pak ještě přijíždějí tři auta s pražskými značkami. Další tři muškaři. Rázem nás tu je na asi 150 m dlouhém úseku osm. Posunujeme se blíž k hřišti a tady Vendy chytá dalšího duháka a pak dokonce i potočáčka asi 20 cm. Těch je tu opravdu pomálu. Nakonec na ryby vyhrávám 9:7, ale spokojenější je určitě Vendy. Já chytl dva lipany a sedm tloušťů, těch je tu dost. Všechny jsem pustil, příčí se mi zabíjet 20 cm ryby jenom kvůli tomu, že jsou v pstruhové vodě.
O týden později jsme tu opět, ale tentokrát je voda dost kalná. Ze začátku ryby moc nejdou. Vendy se vymáchala a je jí zima, takže jí to nebaví a přestává chytat. Příští týden jedeme na závody a tak jsem zkoušel nové malé mušky, ty se mi nakonec podařilo utrhnout, přesto jsem chytl jedenáct ryb, lipana a deset tloušťů obdobné velikosti jako minulý týden.
Druhý den, v neděli jedeme ráno v půl deváté na Lužickou Nisu do Bílého Kostela. Jede s námi i kamarád Miron, který ač bývalý Liberečák, který u nás v Hejnicích žije asi čtyři roky ale na Nise v Bílém Kostele nikdy nechytal. Zatímco s Vendy chytáme na stejné nymfy jako na Jizeře, Miron chytá na své lakované nymfy.Vypadají jednoduše, ale jak jsme se později přesvědčili, jsou velice účinné. Jsou podobné epoxidovým muškám, jen s tím rozdílem, že tělíčko má místo epoxidu na sobě asi pět vrstev laku. Chytá na tři nymfy, z toho dvě jsou zatížené.
Než se s Vendy stačíme rozkoukat, Miron chytá už svého čtvrtého nebo pátého lipana. Naše korálkové nymfy tentokrát selhaly a tak převazuji za malé hnědé bobše a hned je to znát a chytáme ryby i my. Miron nabízí Vendy své mušky, ale ta prý věří jen těm mým. Zatím chytáme jen samé lipany. Když přicházíme na místa, kde jsou hluboké tůně a kde se dá předpokládat i duhák, tak převazuji na hodně zatížené nymfy a hned jednoho 34 cm dostávám.
Když pak o několik metrů níže po proudu chytám dalšího, který měří 38 cm, Vendy je zvědavá na co jsem je chytl a tak jí jednu nymfu dávám a i ona hned chytla duháka. Měří 31 cm a pak má na prutu dalšího. Říká mi jakou mají ti duháci sílu, ale nakonec se z této ryby vyklubal jediný potočák 28 cm a hned šel zpátky. Po včerejším fiasku je Vendy tentokrát šťastná jak si dobře zachytala a i Miron si pochvaluje co je tu prý ryb. Jsou tři hodiny odpoledne a tak pomalu balíme a všichni tři jsme spokojeni z vydařeného dne…