Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Vltava nad Lipnem ] > Faunovo velmi pozdní odpoledne na Teplé Vltavě
Vytvořeno: 27.11.2019
Autor: Karel Křivanec
Faunovo velmi pozdní odpoledne na Teplé Vltavě
Je to už devět let, co jsem napsal mou poslední rybářskou vzpomínku z Teplé Vltavy. Důvodů bylo jistě více a hlavně to bylo asi tím, že jak člověk stárne, tak ztrácí některé své schopnosti a to se stalo i mně. Po prodělané operaci srdce se mi přestalo u vody dařit, rybářské nadšení se začalo vytrácet až tak, že počet vycházek k vodě by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Stále jsem čekal na ten nejpříhodnější den, kdy nebude moc slunka, moc větru, deště a bude ten správný vodní průtok a tak byl téměř vždy důvod výpravu k vodě odložit. Bylo to i tím, že jsem si našel několik jiných aktivit, mezi které lze zařadit i obchodování s muškami a muškařskými potřebami a vydávání různých knih, které by beze mne nespatřily světlo světa…
Ve čtvrtek 22. srpna 2019 jsem byl na Teplé Vltavě v Dobré nad železničním mostem a chtěl jsem zkoušet lov na nové napodobeniny žížal ze semišové čenilky, pro které jsem si nalezl nové označení jako Cheworms. A protože lipani nesbírali, tak jsem testoval 2 mm silnou čenilku od Sandra Soldarini celé dvě hodiny a kromě jednoho čtyřicátníka lipana a pár dvouletých jsem ještě chytl dva okouny, jednoho velkého proudníka a to bylo vše. Bylo teplé a slunečné počasí a tak se nic nerojilo a lipani se neukazovali. Byl jsem opět zklamán a přemýšlel jsem o tom, jestli má vůbec cenu sem ještě jezdit.
Že bych to nezlomil, pomyslel jsem si v úterý 1. října a po chvíli váhání jsem vyrazil přes Český Krumlov a kolem Lipenské přehrady a přes Volary k Soumarskému mostu. Zde jsem se podíval na Vltavu a voda byla malá, slunečné počasí se občas měnilo pod dojmem proplouvajících mráčků na oblačno a vítr byl jen mírný. V hospodě bylo zavřeno a U Němečka v Dobré měli také asanační den a tak jsem pokračoval dál. Podél cesty vyrostlo zase několik nových rekreačních chalup, u transformátoru stálo německé auto a tak jsem byl rád, že u stodoly bylo volné místo.
Bylo krátce po dvanácté hodině, když jsem se pomalu začal oblékat do vysokých holínek a chystat si trojkového Sage, na kterého jsem si zde už zvykl, protože se hodí jak na nymfování tak i na suchou mušku. V půl jedné jsem se vypravil přes louky směrem k Vltavě a vzpomněl jsem si, že tu byly v této době před deseti lety statisíce obrovských housenek babočky osikové, ale dnes jsem je hledal marně. Také na louce bylo znát, že jí letos někdo pokosil a tak byla chůze k řece mnohem příjemnější.
Posadil jsem se na břehu a čekal, zda se objeví nějaké kolečko. Bylo před jednou a tak jsem nasadil naviják používaný pro nymfování a pomalu jsem provlékal Janusův forpas očky prutu. Najednou něco prudce dopadlo nad hladinu jen pár metru ode mne. Byla to kachna březňačka, která se asi na mne přiletěla podívat. Chvíli šlapala vodu, párkrát zalovila zobákem pod hladinou a pak se pomalu spouštěla vodu podél břehu dolů. Hladina byla stále klidná a tak jsem přebrodil řeku a začal nymfovat v mém testovacím místě. Vyměnil jsem několik nymf, ale bez jakéhokoliv zájmu lipanů, kteří zde určitě museli být. Asi po čtvrthodině jsem uviděl první lipanové kolečko v rychlejším proudu a tak jsem vyměnil navijáky a nasadil suchou mušku.
Ani tentokrát se mi nepodařilo sbírající rybu přelstít a tak jsem se vydal proti vodě a zahnul jsem za roh lesa, jehož stín sem nedovoluje přístup slunečním paprskům. Asi po dalších sto metrech jsem uviděl několik sbírajících lipanů pod větví nad vodou. Konečně! Chytl jsem dva mladíky a pomalu postupoval k větvi, pod níž musely být zaparkované ty největší ryby. Byl jsem přesvědčen, že teď to musí přijít a nasadil jsem dvacítkové olivové brčko z dílny Areka Wyrošlaka na konci osmičkového tippetu vlasce Stroft a už jsem čekal, že teď to přijde. Ale nedělo se nic, lipani sbírali a o mou skvělou mušku nejevili vůbec žádný zájem.
Posadil jsem se na jakýsi kus dřeva u pravého břehu a pokoušel jsem se vyměnit mušku za jiné brčko, které jsem našel ve svém boxu. Nešlo mi to vůbec lehce, protože pofukoval vítr a tenké vlákno ne a ne vlézt do očka háčku. Když se mi to nakonec podařilo, tak jsem zatáhl za vlasec a uzel povolil a mohl jsem začít znova. Podobně se mi nedařilo ani při spojování vlasců při výměně koncového vlákna. Moje prsty už nemají tu správnou ohebnost a jemné vlasce před nimi uhýbají. Tři čtvrtě hodiny jsem měnil všechny mé nejlepší mušky a stále nic. Nad vodou občas přeletěla nějaká šedivka, kterou jsem chtěl také vyzkoušet, ale v mých krabičkách jsem je nenašel. Bylo to divné a tak jsem si jen vyčítal nedostatečnou přípravu na dnešní lov. Měl jsem šedivé jepice ve velikosti 16 a na tu jedinou se mi přijel velký lipan podívat, ale nelíbila se mu.
Před třetí hodinou jsem to vzdal a pustil jsem se proti vodě, ale najít nějaké sbírající lipany se mi už nepodařilo. Jen občas jsem v dáli uviděl něco jako kolečko, ale když jsem přišel do těch míst, tak se nedělo nic. Prošel jsem asi necelý kilometr proti vodě a pak jsem se začal vracet, ale nic se neměnilo. Zajímavé bylo, že se neukázala žádná ouklej, jejichž hejna nás obtěžovala ještě před rokem, patrně se letos podařilo silně omezit jejich tah při využití nových zábran nad Lipnem. Prošel jsem kolem tůňky, kde před hodinkou sbírali lipani, ale už i tady bylo po všem. Sestoupil jsem až do místa, kde jsem před třemi hodinami začínal a už zbývalo jen přebrodit řeku a vrátit se k autu.
Naposledy jsem otevřel svou krabičku s brčky a najednou se v zářícím slunci objevila jedna dvacítková šedivka. Ještě to zkusím, pomyslel jsem si a bez problémů jí navázal na tenký vlasec. Rozkmitám prut a házím do míst, kde se na začátku odpoledne ukazovala ryba, kterou se mi předtím nepodařilo přelstít. Na první nahození se zvedl lipan a já ho netrefil. Nahodím znovu, a znovu se lipan zvedl a tentokrát už sedí na háčku. Není to žádný obr, jen třicátník. Tak to je ta správná muška, šedé brčko! Chvíli jsem váhal a pak jsem se rozhodl vrátit k oné větvi, kde jsem byl tolik neúspěšný.
Ještě nikdy jsem takový manévr neudělal a tak jsem byl zvědav, zda je můj pocit správný. Když jsem přišel k větvi, tak byly čtyři hodiny odpoledne a hladina pod větví už byla docela klidná a plná bílé pěny. Já jsem ale věděl, kde ti lipani stojí a tak jsem šel středem toku, abych mohl lépe nahodit pod větev. Dopad mušky jsem neviděl a tak jsem jen čekal a najednou jsem uviděl kolečko a pomalu jsem zvedl prut, který se hned ohnul jako luk. Byl tam a dával mi znát, že je to velká ryba. S klidnou hlavou jsem ho nechal vyřádit a pouštěl a zkracoval jsem šňůru. Po delší chvíli jsem ho přivedl až k holínkám a byl to opravdu můj čtyřicátník. Podběrák jsem měl v autě a tak jsem ho zkusil uvolnit ještě ve vodě. Nepodařilo se mi prsty uchopit háček drobounké mušky, která byla zaseknuta vně tuhého rybího čenichu. Zachytil jsem jen osmičkové vlákno a to mi statná ryba bez problémů přetrhla.
Vůbec mi to nevadilo, otevřel jsem znovu krabičku na té správné straně a vylovil další šedivku. Navázat se mi jí podařilo na první pokus a už letěla pod větev a situace se opakovala. Nevidím nic než kolečko a po záseku se třepetá na prutu další lipan, ale je to jen třicátník. Pouštím ho, vysušuji mušku a znovu nahazuji pod větev a neděje se nic. Dalších pět pokusů je také bez úspěchu a teď mi to dochází. To nesbíralo pět lipanů, ale byly to jen ti dva, které jsem právě chytil. Měnili místa podle toho, kde právě proplouvali drobní šediví rozenci.
Co teď? Vracet se mi ještě nechtělo, protože jsem byl plný nadšení a pustil jsem se znovu proti vodě, ale dalších čtyři sta metrů bylo bez sbírající ryby a tak jsem se rozhodl vrátit. Rychle jsem postupoval směrem po toku a nazdařbůh házel do příhodných míst. Všude bylo plno krásných letošních lipánků a z čehož jsem měl velkou radost, v příštích letech by tu mělo být dostatek velkých ryb. Na jedné mělčině jsem našel plůdek asi centimetrových tmavých rybiček, nejspíš se jednalo o oukleje z druhého letního výtěru.
Postupoval jsem dále po vodě a dostal jsem se do míst, kde bylo písčité dno, které lipani milují. Po třetí hodině se mi zdálo, že jsem zde viděl kolečko, ale to jsem ještě neměl tu správnou mušku. Házím tedy naslepo před sebe a najednou se po mé mušce zvedla ryba, ale já jí minul. Ani jsem přesně nevěděl, kde to bylo. A teď jsem udělal chybu a místo abych se uklidnil a připravil na záběr, tak jsem po dalším nahození moc spěchal a rychle jsem mušku zvedl z vody, právě v okamžiku, kdy jí uchopil lipan. Krásná ryba se octla na hladině a tenký vlasec to nevydržel. I tak jsem byl nadšený, bylo čtvrt na šest, ryby nesbíraly, a přesto se mi podařilo vyprovokovat starého lipana k záběru. Kopeček k autu jsem vyšel bez jediného zastavení a v uších mi zněly vysoké tony Panovy píšťaly.
V úterý 15. října bylo slunečné počasí a já se znovu vypravil na Horní Vltavu. Zastavil jsem u Soumaráku na malém kusu asfaltu vpravo od cesty, oblékl se a tentokrát jsem zamířil ke třetímu meandru po kolejích, protože se mi zdálo, že to bude rychlejší než cesta lesem. Šlo mi to docela dobře, ale možná po kilometru jsem musel sejít na Velkou nivu a chůze v ostřicových polích nebyla vůbec jednoduchá. Podél břehu Vltavy bylo husté křoví a tak jsem byl rád, když jsem našel krátký tunel, který vykousali bobři až k řece. Pomalu jsem se po zadku spustil do vody a pak pokračoval dolů po vodě. Byl jsem přichystán na suchý lov a tak jsem koukal, zda neuvidím nějaké kolečko. V těch místech to chtělo nasadit nymfu, ale já byl pevně rozhodnut, že jí dnes nepoužiji.
Asi po dvaceti minutách jsem byl ve třetím meandru v místě , do kterého jsem od začátku mířil. Vltava zde vybíhá z lesa do táhlé písčité tůně, kde jsem mnohokrát zastihl opravdu velké lipany. Jenže dnes to bylo jiné. Tři kmeny starých osik pokácených bobry, které dříve ležely v řece šikmo na začátku tůně, odhrnula povodeň zcela ke břehu a už tu nebylo jakési zúžení, kolem něhož se rádi pohybovali slušní lipani. Byly asi dvě hodiny a v mělkém proudku se pohybovali krásní jednoročci, ale o větší rybu jsem nezavadil. Ani dál v tůni se nic nedělo a ojedinělá kolečka pocházela od proudníků. Před třetí hodinou jsem byl na konci tůně, kde se ukazovalo několik dvouletých lipanů, ale nic většího jsem nezaznamenal. Byl jsem zklamán, ale přesto jsem pokračoval v suchém chytání. Nerojilo se skoro nic a ani šedivé jepice dnes nefungovaly.
Po čtvrté hodině jsem byl za druhým meandrem a stále to byla bída. Ve stínu vysokého lesa jsem uviděl u pravého břehu v hluboké tůni první slušné kolečko. Na drobné dvacítkové brčko nepřišla žádná reakce, i když ryba několikrát sebrala něco z hladiny. Rozhodl jsem se vyměnit mušku a nasadit klasickou olivovou jepici ve velikosti 18. První pokus o poslání mušky co nejblíže ke břehu se mi nepovedl. Olivka plavala možné půl metru od břehu a vtom jí uchopila chtivá ústa a já s krátkou prodlevou zasekl a už se na prutu houpal pěkný jedinec, kterému do čtyřiceti centimetrů mnoho nechybělo. Chvíli jsme se přetahovali a já dával pozor, abych ho z tenkého osmičkového tippetu neztratil jako minule. Tak to by bylo…
Další lipan už se zde neukázal a pak se mi zdálo, že jsem uviděl kolečko asi o třicet metrů níže a tak jsem nechal tuto hlubokou tůň svému osudu a namířil jsem si to dolů po toku. Občas jsem svou mušku položil na hladinu a přemýšlel jsem, kde to asi bylo. Vtom ryba znovu sebrala a já jsem dobrodil až na její úroveň. První pokus mi sice ještě nevyšel, ale na druhý pokus jsem byl už úspěšný. Znovu zafungovala olivka a lipan byl můj. Nebyl tak velký jako jeho předchůdce, byl asi o rok mladší, ale docela pěkná ryba, která potěší.
A to bylo dnes všechno, jen par menších lipanů a jeden proudník. Když jsem vylézal z vody u chatek nad mostem, byl jsem tak trochu na rozpacích jak hodnotit dnešní lov. Nebyla to žádná sláva, ale co bych nechtěl. Kousek od mého auta stálo černé kolo, jehož účel jsem jaksi nechápal. Za chvíli se vynořil z lesa chlapík v čepici, který mne zdravil jako svého známého. Až po chvíli jsem poznal, že se jedná o pana Němečka, který už předal svou hospodu v Dobré mladým a tady byl na kontrole jednoho bunkru. On se nyní zajímá už jen o vojenskou historii a tak jsme si chvíli povídali, pak nasedl na kolo a odjel do své bývalé hospody a mně nezbývalo než pomýšlet na návrat domů…