Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > [ Vltava nad Lipnem ] > Listopadová romance na horní Vltavě
Vytvořeno: 01.01.2008, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Stanislav Bláha
Listopadová romance na horní Vltavě
Poslední listopadový víkend zaťukal na dveře a s ním vyvstala i otázka, jak s ním naložit. Samozřejmě, že prorybařit! Škoda, že jsem mohl jen v neděli, takže den byl vyřešený, a teď – ještě kam na ně? Díky vidině chycení velikého lipana na závěr sezóny jsem se rozhodl, že Vltava u Soumarského mostu by mohla být to správné místo.
V neděli ráno přijíždí z Písku kolega Dan, poté nabírám tátu a pak už vyrážíme směrem na Lenoru a na Soumarský most. Ještě, že je to sem z Vimperka blízko, a tak jsme za půl hodinky na místě. Voda je po oblevě zvednutá a všudypřítomný sníh nás odkazuje na úplně jiné sporty než je rybaření.
Po nasoukání do všech vrstev oblečení a zkompletování prutů s francouzským návazcem brodí jako první vodou Dan. Nechtěl jsem nic ponechat náhodě, a tak mi oblékání trvalo trochu déle. Když už jsem se dostal k vodě, zjistil jsem, že chlapi ještě nic nechytili. Vnikám do silného proudu a snažím se dostat nymfičky co nejblíže k protějšímu břehu. To se mi poda-řilo až druhým hodem. Zastavení návazce, zásek sedí a první ryba mrazivého dne je tady. Přepouštím své místo Danovi a jdu do zatáčky pod půjčovnou lodí. Zde chytám jen malého potočáka. Dan mezitím zúročil svůj um a z přepuštěné jamky vydoloval potočáka s lipanem.
Sestupujeme do kempu na oblíbená lipaní místa. Tady se daří Danovi a já dostávám jednoho lipana z lepší sorty 37cm. Krásná ryba po vyfocení putuje okamžitě do vody. Daří se i tátovi a na klidné hlubší vodě chytá první lipany. Pomalu jsme prošli celý kemp a vydáváme se na místa mezi bunkry, od kterých si hodně slibuji. Zůstalo však jen u slibů, pouze Danovi se na největší hloubce povedl jeden pěkný lipan. Chtěli jsme dojít až k Doberské lávce, ale silný vítr se sněhovou vánicí nás zahnal zpátky do kempu.
Opět jsme prolovili stejná místa a zvedli skóre chycených ryb. Nakonec se nám jich podařilo zdolat rovných třicet. Jsme rádi, že na nás byli tito krasavci tak hodní a nechali se přelstít. Škoda ryby, kterou měl v závěru na prutu táta. Byla rozhodně největší ze všech, ale neukázala se ani u hladiny, abychom alespoň věděli, s kým jsme měli tu čest si zasoupeřit. Nevadí, aspoň máme do příští sezóny další restík k vyřízení.
Držitelům pstruhových povolenek už můžeme jen popřát bohatého rybářského Ježíška, držitelům mimopstruhovek totéž, a zároveň ještě nějaký pěkný lov ve vánočním čase. My ještě muškařáky do skříně nebalíme, a tak se můžete těšit na nějaký ten úlovek i z prosince. Petrův zdar!
