Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ Říční muškaření ] > Historie a vývoj francouzské nymfy „po česku“
Vytvořeno: 02.02.2013, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Martin Musil
Historie a vývoj francouzské nymfy „po česku“
Mé první zásadnější setkání s „francouzským“ návazcem bylo při trénincích před MS 2004 na Slovensku, kdy jsem tam s mým kamarádem a vynikajícím závodníkem v muškaření Vláďou Šedivým dělali průvodce a pomocníky týmu Walesu. Pamatuji si jako dnes, když jsme během tréninku na Váhu nad Ružomberokem potkali tým Francie a my jsme se Šeďou pozdravili na břehu tehdejšího benjamínka týmu. Někde tady se začal vývoj a poměry sil v závodním muškaření mezi Francií a Českou republikou otáčet. I když vím, že už se nějakou dobu šuškalo o tom, že Francouzi chytají nymfu jinak, že mají jakési dlouhé návazce, ale nikdo z nás to neviděl na vlastní oči, snad kromě Karla Křivance, který dokázal při předchozích světových šampionátech „špiónsky“ pozorovat Francouze při jejich závodění už na MS ve Francii (2002) a hlavně ve Španělsku (2003).
Souběžně s tímto mým a Šeďovo příběhem, mělo samozřejmě možnost to vidět i několik našich vynikajících závodníků, kteří nebyli nominováni na toto MS. Pamatuji si, že tam byl Tonda Pešek s Igorem Slavíkem a že když viděli styl a chytání Francouzů během závodů, byli doslova uneseni. My jsme s nimi do té doby byli jako tým schopni bojovat i našimi prostředky, hlavně ve stylu klasické české krátké nymfy, ale povětšinou jsme tahali za kratší konec provazu.
Ale nyní k tomu samotnému návazci a co jsme tehdy viděli. Šeďa milému „Frantíkovi“ vytrhnul prut z ruky a jal se prohlížet, jak to má sestavené. Na muškařskou šňůru navazoval poměrně silný návazec (naším odhadem tak 0,50 mm) a byl postupně ujímán svazovanými uzly až k síle okolo 0,20 mm. Celé to bylo ukončeno kouskem žlutého signalizátoru v podobě spirálky. Od spirálky dolů už měl postavený klasický „chytací“ návazec v podobě, na kterou jsme byli normálně zvyklí a používali ho při naší krátké české nymfě. Kolik tam měl navázaných mušek, to už si nepamatuji a myslím, že to ani není podstatné.
Celý tenhle krátký příběh skončil tím, že když viděli blížící se francouzští kolegové, jak si s námi ten jejich mladík pěkně srdečně povídá, vytrhli Šeďovi prut z ruky a za poměrně hlasitého spílání, rychle opustili místo našeho setkán. Netvrdím, že bychom se to během tohoto šampionátu nedovtípili jinak. Tehdy na Slovensku byla pro mnoho našich aktivních závodníků opravdu jedinečná možnost vidět světovou muškařskou špičku a zjistit tak, kde se bere ta jejich neuvěřitelná síla.
V dané chvíli nám samozřejmě trvalo nějakou dobu, než jsme všechno tak nějak vstřebali a pochopili, jakou cestou se musíme ubírat. Počet těch dílů návazce, jejich tloušťku i délku si už přesně nepamatuji, ale tady někde začal ten rychlý vývoj, pokusů a omylů, tedy jaký vlasec, v jakých délkách, jak ujímaný, jak má vypadat signalizátor, apod. To vše se v ČR mezi závodníky vyvíjelo velmi rychle a každý si to v našich podmínkách zkoušel sám. Výsledkem je, že každý používáme vždy velmi podobné, ale málokdy absolutně přesně stejné návazce. Každý v současnosti používá to, co mu vyhovuje, přičemž závodníci jsou v dnešní době limitováni i pravidly, jimiž se FIPS Mouche snaží omezovat úspěšnost českých a francouzských týmů, ač to již řadu let používají i ostatní světové týmy, včetně běžných rybářů všude po světě.
Francouzský návazec a jeho sestavení. Jako ideální se mi jeví návazce v minimální délce okolo 9 m. Vím ale, že jsou rybáři, kteří mají návazce i třeba 15 – 20 m dlouhé. Zdá se mi to však zbytečné, protože mám vyzkoušené, že při použití naších běžně zatížených nymf (mušky s tungstenovými hlavičkami od 2,0 do 4,0 mm), kdy mám na „chytacím“ návazci maximálně 3 takové mušky a s běžně používanými pruty dlouhýmii 9 -10,2ft, # 1-5 stejně nejsem schopen dobře nahodit a pak i správně vést a prezentovat celou sestavu ve větší vzdálenosti jak 8 - 10m, a to je moje maximum. Chytá se spíše do těch 7 - 8m. A na to mi těch mých 9 m francouzského nástavce plus chytací návazec v délce podle chytané vody, absolutně stačí.
Sám osobně na výrobu dlouhého francouzského nástavce používám originální francouzský vlasec Camoufil. Je velmi nenápadný (jakýsi žíhaný v přírodních barvách od olivové, přes zelenou, hnědou až černou). Splňuje veškeré požadavky na to, co od takového vlasce potřebuji. Navíc je to léta vyzkoušeno samotnými Francouzi a tak nevidím důvod měnit a vymýšlet vymyšlené. Vím, že mnoho jiných rybářů i závodníků Camoufil nepoužívá, z mnoha důvodů, ať už finančních, dostupnosti, možnosti ho nahradit, apod. Používají vyzkoušené jiné druhy vlasců, ať už v nenápadných, či jakýchkoli jiných barvách (fluozelená, žlutá, oranžová, růžová, bílá, apod.). Existuje polemika o tom, zda barva tohoto francouzského nástavce nad hladinou může nějak ovlivnit opatrnost, ostražitost či chování ryb. Nevím, myslím, že moc ne. Používal jsem barevné (oranžové, fluozelené, řůžové) návazce i na velmi plachých, opatrných a divokých rybách všude ve světě, včetně Nového Zélandu a nevšiml jsem si, že by samotná barva nástavce měla jakoukoli roli na chování ryb. Dle mého soudu jsou mnohem důležitější jiné faktory, které ovlivňují úspěšnost používání těchto dlouhých nástavců. Jedná se samozřejmě hlavně o elasticitu používaného vlasce, aby měl vždy co nejmenší paměť, jeho hmotnost (jsou vlasce, které jsou opravdu lehčí a naopak těžší – např. mořské vlasce, apod.), dále hladkost, tzn. průchodnost očky prutu a v neposlední řadě i samotný průměr a ujímání těchto nástavců. To vše se v podstatě odvíjí i od toho, kde budeme lovit a jaké ryby…
Velmi zjednodušeně se dá říci, že pokud budu lovit ve větší řece, s větší hloubkou, budu nucen používat těžší nymfy, pak i celý návazec může být silnější. Je to opravdu velmi zjednodušené, ale to pravidlo určitě platí. Navíc se ve větších řekách, v hlubších proudech dá většinou předpokládat i výskyt větších ryb. Já osobně a myslím, že i většina muškařů i závodníků, se kterými se setkávám, tedy pro takovéto nymfování používám ujímaný, svazovaný návazec, kdy začínám sílou okolo 0,45 mm a postupně mám návazec ujímán do konce, kdy je síla koncové části okolo 0,22 - 0,25 mm. Délka jednotlivých dílů je důležitá hlavně v tom smyslu, kdy se držím zásady, že horní silnější díly (u muškařskéšňůry) jsou o něco delší a směrem ke konci (k signalizátoru) se tyto díly o slabších průměrech zkracují. To je samozřejmě důležité pro snazší nahazování a rozbalovaní celého návazce. Vím o tom, že existuje několik přesných rozpisů, jak má takový návazec přesně vypadat. To už je ale jen pro opravdové „fajnšmekry“ a já znovu opakuji, že si myslím, že by si to každý měl sám vyzkoušet a zjistit tak, co mu bude nejlépe vyhovovat. Také je pravdou, že znám hodně velmi dobrých rybářů a závodníků, kteří pro tyto tzv. „těžší a větší“ vody používají mono návazec (o průměru mezi 0,30 - 0,40 mm) ukončený signalizátorem. Stejně tak existují originální nesvazované ujímané návazce i přímo z Camoufilu v potřebných délkách. Já sám ale většinou používám svazované, kdy si jejich ujímání připravím přesně jak potřebuji.
Naopak v malých říčkách a potocích s mělkou vodou je použití silnějších mononávazců dle mého názoru nevhodné. Jde samozřejmě o mnohem jemnější prezentaci mnohdy i velmi malých a lehkých mušek. Jinak ty zásady ujímání platí tak, jak jsem uvedl výše, s tím rozdílem, že silná část u muškařské šňůry začíná průměrem max. 0,25 mm - 0,30 mm a koncová část u signalizátoru má okolo 0,16 - 0,18mm. Délku okolo 9 m bych ponechal, je to univerzálně použitelné, i když při takovémto jemném nymfování je naprosto běžné použití jemných prutů většinou s delší parabolickou akcí # 1-3. Tato parabolická dlouhá akce prutu je dle mého názoru ideálnější pro snazší nahazování a prezentaci celé této velmi jemné sestavy než rychlé pruty se svižnou špičkovou akcí prutu. Také se dá říci, že pro oba uvedené způsoby (tzn. větší, hlubší vody i mělké a male potoky) je ideální a univerzální délka prutu pro takovéto nymfování mezi 9,6 - 10ft (i když jsem uvedl výše, že se dají použít pruty jak kratší tak i delší – univerzální je dle mého názoru však právě těch 290-305cm).
Signalizátor. To je často velmi diskutovaná záležitost a viděl jsem už spoustu různých variant. Originální původní francouzské signalizátory byly většinou vyrobené spirálky v různých transparentních barvách, jako je fluozelená, žlutá, oranžová, červená, ale i bílá. Síla použitého vlasce většinou nepřesahuje 0,25 - 0,30mm. Jak jsem už uvedl, závodníci mají toto mezinárodními pravidly i omezeno a upraveno, tudíž nesmí průměr tohoto signalizátoru být silnější než je průměr poslední části „francouzského“ nástavce. Navíc by měl být signalizátor nesplétaná část ani jinak upravovaná, vadí i ty spirálky, více uzlíků, různé kontrastní kuličky, apod. Běžného rybáře to ale nemusí zajímat, protože může používat to, co mu nejvíce vyhovuje. Ať už s ohledem na světelné podmínky a viditelnost signalizátoru, nebo s ohledem na jeho vlastnosti. Tudíž se běžně jako signalizátor používají různě barevné “rychlospojky“ (splétané punčošky, které mají na obou stranách mikrokroužek), nebo doma splétané (zkroucené) signalizátory opět z různě barevných vlasců o různých sílách, v poslední době jsou velmi oblíbené tzv. uzlíkové nebo korálkové signalizátory (kdy na barevném základním vlasci jsou vytvořeny vedle sebe další barevné kontrastní uzlíky nebo kuličky vytvořené pomocí různých syntetických hmot a lepidel). Nejjednodušší a závodníky užívanou možností je signalizátor z kousku barevného vlasce, bez dalších uzlíků, kuliček a pod. Vynikající záležitostí pro tuto variantu je dvoubarevný (oranžovo/žlutý) vlasec od fy Hanák competition – Bicolor o sílách 0,20 - 0,25mm. Je však nutné říci, že všechny tyto typy signalizátorů je vhodné používat v celkové délce 15 - 30cm (kratší i delší se mi zdají nepraktické).
Chytací návazec. Asi je zbytečné dopodrobna popisovat sestavení samotného chytacího návazce, to bylo popsáno v mnoha pojednáních o české nymfě. Tady bych snad zmínil, že se dá lovit jak na 1 mušku, což je francouzské pojetí, tak i s maximálním počtem 3 mušek na návazci, což je zase spíše česká varianta.. To se samozřejmě opět odvíjí od samotné řeky, velikosti, hloubky, proudnosti, apod. Já obecně preferuji lov se 2 muškami, což se mi jeví zase jako nejuniverzálnější pro samotnou prezentaci, vedení a kontakt s muškami. Samozřejmě používám často i tři mušky na návazci, a to hlavně ve větších řekách s větší hloubkou. Je mnohem účinnější použít co nejlehčí mušky, jak je to jen možné s tím, že by se měly také co nejrychleji dostat do požadované hloubky (ke dnu, do sloupce). Toho se dá samozřejmě docílit tzv. „zátěžovkami“, což jsou velmi přetížené mušky (větší tungstenové. korálky, hodně olova uvnitř mušky, apod.). Pro samotné chytání je to ale spíše nevýhodné, dle mého názoru a našich zkušeností musí muška ve vodě „žít“ To znamená, že by se měla ve vodě pohybovat co nejpřirozenějším způsobem a pracovat ve vodě tak, aby byla pro ryby co nejpřitažlivější. A to je zákon číslo jedna. Každý už by si měl v hlavě přebrat, co tím je myšleno. Přetížená sestava se ve vodě pohybuje nepřirozeně, časté mohou být i vázky, apod. Naopak příliš lehké mušky se zase v tom driftu nedostanu tam, kde je potřebujeme mít. Z tohoto vyplývá, že hmotnost a velikost mušek a přirozený pohyb celé sestavy je nejzásadnějším faktorem úspěšnosti při samotném lovu. Určitě je důležité zmínit, že při použití 2 nebo 3 mušek se jako horní přívěsná muška může použít i suchá muška, což je mimo jiné velmi často technika používaná právě samotnými Francouzi.
Styl a taktika lovu. Asi je opět nutné zobecnit pravidla a vysvětlit v čem vlastně spočívá výhoda používání dlouhého francouzského nástavce oproti jiným nymfovacím technikám. Tím nepodstatnějším je asi možnost prezentace a vedení nymf tím nejjemnějším a nejpřirozenějším způsobem. Kdy na vodu nedopadá muškařská šňůra, která jednak neplaší ryby a hlavně nedochází k rychlému stahování nahozených mušek z lovného místa. Muškařská šňůra má vždy „svojí“ hmotnost a i při použití dnes vyráběných muškařských šňůr # 00 a 000, se to celé při prezentaci a vedení mušek nedá srovnat s použitím pouhého ujímaného dlouhého nástavce z monofilních vlasců. Takže se dá velmi přirozeně a jemně vést celá sestava (chytací návazec) i v těch nejmenších „zrcátkách“, zpomaleních, úplavech u břehu, mělkých proudech a pod. A to celé na poměrně velkou vzdálenost, jak jsem napsal v úvodu, běžně na vzdálenost okolo 7 - 10m. To je samozřejmě výhodné pro to, abychom ryby neplašili svojí přítomností a navíc ten pohyb mušek ve vodě je pro ně vždy velmi přirozený. Jemnost tohoto nástavce a použití signalizátoru záběrů nám pak může prozradit i ty nejjemnější záběry velmi opatrných ryb. Co se týká samotného lovu. Opět bych zobecnil, že čím menší a mělčí je říčka či potok tím zásadnější je chytání. „proti proudu“, kdy rybář postupně brodí a prochytává říčku nad sebou, kdy nahazuje do všech pravděpodobných stanovišť ryb a snaží se co nejpřirozeněji vést své mušky ve vytipovaných místech a přimět tak ryby k záběru. Po nahození je signalizátor držen těsně nad hladinou a rybář se snaží mít stále co nejlepší kontakt s muškami. Reaguje pak na sebemenší pohyb signalizátoru (zhoupnutí, zastavení, škubnutí.) rychlým a jemným zásekem. Co se týká velkých řek s většími průtoky, hloubkou, pak už mnohdy není nutné chytat a brodit proti proudu. Chytat a brodit tzv. „po proudu“ je samozřejmě mnohem méně fyzicky náročné a je pravda, že mnohdy i ryby nejsou tak plaché jako v malých a mělkých říčkách. Rybář pak pohodlněji brodí po proudu a prolovuje řeku na uvedenou vzdálenost okolo sebe, a to jak nahazováním proti proudu jak bylo uvedeno, tak i napříč proudem a může tak i mušky „oživovat“, různými pohyby prutu, při jejich vedení po proudu. Párkrát jsem se ale setkal se situacemi, kdy i veliké a vodnaté řeky bylo nutné chytat „proti proudu“ a lovit výhradně ryby stojící nade mnou, protože ryby okolo mne byly mou přítomností vyplašeny i na velké vzdálenosti. Většinou se ale jednalo o extrémně čisté řeky s výskytem velmi plachých divokých ryb.
Na lipany a pstruhy požívám trochu rozdílnější mušky, jedná se hlavně o velikost, jemnost háčků a někdy i barvu. Mám ale většinu nymf univerzálních tak, že je berou jak pstruzi tak i lipani, rozdíl je pouze v té velikosti, hmotnosti, apod. Lipan je, co se týká plachosti, trochu otrlejší než pstruh a je možně ho lovit v mnohem menší vzdálenosti okolo sebe. Proto mu mnohdy nevadí ani na menších říčkách nymfování při brození po proudu.a mohlo by se také zobecnit, že celá sestava na lipany by měla být jemnější, ale to při uvážení toho, co v dnešní době používáme za pruty, apod. Nemá smysl rozlišovat, protože i na pstruhy jdu klidně s 2 nebo 3 prutem. Snad jen, že když chytám pstruhy dám jako chytací návazec klidně i 0,11-0,16 mm vlasec, ale u lipanů ani při nymfování nejdu přes 0,10 - 0,11mm a klidně nymfuji i s vlascem o průměru 0,08 -0 ,09 mm. Na řekách, kde je smíšená obsádka pstruhů a lipanů chytám většinou proti vodě, abych si nepoplašil ty pstruhy a na návazci mám mušky takové, aby neurazily ani pstruha, ani lipana. Často pak dávám do sestavy "bobše", poslední dobou ho mají lipani asi zase radši než ty věčné kuličky.
Závěrem bych chtěl říci, že mám samozřejmě také jako asi většina muškařů rád i jiné způsoby lovu, jako je třeba suchá muška. Nezpochybnitelné však je, že nymfovací techniky jsou po většinu rybářova roku nesrovnatelně efektivnější než jiné techniky. Dalo by se polemizovat o tom, kdy se ještě jedná o muškaření a kdy ne. Tyto diskuze se vedou velmi dlouho a dělí samotné muškaře na dva tábory. Ano, souhlasím, nejkrásnější je když muškaři létá muškařská šňůra nad hlavou v krásných a elegantních smyčkách. Jsem přesvědčený, že takto chytá každý muškař, pokud to je jen trochu možné. Ale například já chodím na ryby nejen pro to, abych si krásně zaházel a byl při tom velmi elegantní, ale také proto, abych ulovil nějaké ty ryby. To je pro mne tou třešničkou na dortu, přelstít i nesbírající ryby a pocítit adrenalin při souboji s nimi. I když je stejně většinou nakonec všechny pustím…