Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Zakažme české nymfování na muškařských revírech!
Vytvořeno: 01.01.2013, Aktualizováno: 05.11.2013
Zakažme české nymfování na muškařských revírech!
(Flyfishing International, 2010-07-11 23:56)
Autor: Günter Feuerstein
Ačkoli to bylo více než před 30 lety, pamatuji si dobře na dobu, kdy moji přátelé a já jsme se začali věnovat muškaření. Od tohoto prvního dne jsme si zamilovali smyčky muškařské šňůry, která nesla naše mušky k cíli. Nikoli dlouhý prut, ani žádné těžké nářadí, jen umělá mušku, nahazovaná s dlouhou pružnou hmotnosti, které se říká muškařská šňůra. Byl to skvělý pocit! Něco úplně nového. Zamilovali jsme si to a líbí se nám to stále.
Krása rolující šňůry je to, co dělá muškaření zvláštním a to, co dělá velký rozdíl mezi přívlačí nebo plavanou či položenou, kde se jen hází zátěží, aniž bychom dělali nějaké plané hody. Na počátku jsme chytali na suché mušky a tato metoda je pro nás tou hlavní. Až na konci sedmdesátých let, kdy jsme se snažili začít používat potápivé vzory - aka nymfy. V té době jsme tak lovili v Bregenzer Ache a Dornbirner Ache , což jsou dvě větší řeky ve Vorarlbersku, což je provincie v západní části Rakouska.
Zatímco mohutná Bregenzer Ache (která je dnes z důvodu vodních elektrárnách někdy jen malým potokem) nám umožňovala dělat dlouhé drifty, tak na Dornbirner Ache to bylo jiné. Na mnoha místech nebylo možné chytat jak proti tak i po vodě. V místech, kde byl hlavní rybou pstruh, bylo totiž mnoho malých jízků a krátkých proudků často jen 2 – 5 m dlouhých. To nás donutilo použít jinou techniku lovu. Ve skutečnosti jsme nepoužili nic jiného než nymfování proti vodě. Nejprve jsme prudce nahodili nymfu tak, aby šla rychle ke dnu, pak jsme vypnuli šňůru a nakonec začali zvedat prut tak, abychom dobře viděli na konec šňůry a mohli detekovat každý záběr a na něj reagovat zásekem. Čím více se blížila nymfa k našemu stanovišti, tím výše jsme drželi pruty a tím byl drift pomalejší, abychom udrželi nymfu u dna řeky. Tato poslední část práce s prutem se používala především za balvany, kde nebyla žádná jiná možnost než lovit tímto způsobem. Avšak navzdory velké efektivity a skutečnosti, že jsme používali běžné nymfy, ale ne žádné velmi těžké vzory, jsme tuto metodu neměli moc rádi. Mnohem více se nám líbila smyčka šňůry, která nesla naše nymfy k cíli.
Špatný vývoj začal
V osmdesátých letech se začalo stávat populárním závodění v muškaření. FIPS Mouche začala organizovat mistrovství světa. Jeden z těch šampionátů se konal v Polsku, ale místní lidé tam neměli žádné muškařské šňůry. Proto jim bylo povoleno používat běžné rybářské šňůry. Jedinou možností pro ně byl rybolov s těžce zatíženými muškami na krátkou vzdálenost, ve skutečnosti více či méně přímo pod špičkou jejich prutu. Prostě nechali ty těžké mušky po několik sekund poskakovat po dně řeky. Byla to stará technika, dokonce používaná v minulosti pytláky při lovu s červy. Neočekávané se stalo skutkem - Polák vyhrál šampionát a v následujícím roce se dokonce stali mistry světa! Po seznámení s touto technikou se jí začal učit i český tým, a o dva roky později, v roce 1986 vyhráli mistrovství světa. Brzy poté byla "nová" technika populární a články o ní byly napsány v různých časopisech, kde Češi vychvalovali "svou" techniku jako České nymfování. Bylo to něco nového? Ne! Je to dobrý obchod na prodej českých nymf? Ano! Je to opravdu muškaření? Podle mého názoru není, ale to záleží na tom, co pro vás znamená muškaření.
O čem je muškaření?
Pokud říkáte rybolovu s bublinou a suchou muškou muškaření, pak je české nymfování také muškaření. Pokud jste toho názoru, že muškaření se provádí s pomocí muškařské šňůry, která slouží k přepravě mušky, nymfy nebo streamera na váš cíl, pak to muškaření není. Tyto zatížené alibi-mušky (protože samotný háček je moc lehký na to, aby potopil nymfu a tato mohla lovit ryby) mohou vážit až 10 g (!) a více, byly a jsou stále používány pro české nymfování ve zvláštních případech, z čehož je zřejmé, že je zcela nemožné s nimi provádět žádné falešné hody (alespoň ne s lipanovými pruty třídy 3-6). Docela často můžeme také vidět tyto české nymfaře lovit s pomocí velmi dlouhých nástavců, kdy jim z prutu kouká jen metr šňůry a možná i méně.
Jestliže není použita muškařská šňůra jako váha, která nese mouchu nebo nymfu k cíli, ale zatížená koncová nymfa, nebo systém nymf se používá jako IMHO, pak to není možné označit za muškaření.
Pokud jde jen o to si chytit rybu na nymfy bez ohledu na použité nářadí, lze takto lovit mnohem efektivněji. V Rakousku, kde jsem se narodil, bylo Tyrolské dřívko vytvořeno už dávno a umožňovalo lovit se systémem více nymf a bylo určeno především k lovu lipanů. Používá se při něm přívlačný nebo lehký plavačkový prut. Tato technika je opravdu smrtící a vzhledem ke klesajícímu počtu lipanů a možnost záměrného podsekávání ryb, bylo Tirolerhölzl mezitím zákonem zakázáno v mnoha rakouských řekách a dokonce i některých rakouských provinciích. Tady v Rakousku uznali, že je to nebezpečná metoda a budou se jí snažit v dlouhodobém horizontu úplně zakázat. Teď to začíná zákazem v muškařských revírech, ale zase se nám to vrací zadními vrátky pod jiným názvem a pod záminkou, že jde o muškařskou metodu. Je to směšné!
Tímto chci požádat všechny majitele revírů, na kterých je dovoleno lovit pouze muškařením, aby si ověřili tento vývoj a jejich vlastní rybářské předpisy. Podle mého názoru by bylo dobré rozhodnutí, aby zakázali veškeré nymfy, nymfové systémy a streamery, které nemohou být vrhané s pomocí muškařské šňůry a falešných hodů do průměrné vzdálenosti 15 m. Muškařská šňůra má být používán pro přepravu našich vzorů mušek k rybám, jinak budeme ztrácet tuto tradiční techniku v dlouhodobém horizontu. Z historie víme, že co se osvědčilo jako pokrokový vývoj (v tomto případě více ryb) je už obtížné, ne-li nemožné vrátit zpět.
České nymfování by nemělo být zakázáno úplně, ale mělo by být zakázáno ve všech revírech s výhradně muškařským režimem! Prosím podpořte mou snahu zachovat muškaření jako jedinečný, krásný a elegantní způsob pro chytání ryb a změňte předpisy ve vašich muškařských revírech tak, aby se česká nymfovací technika nemohla dále používat!
Omyly pana Feuersteina
Komentář: Karel Křivanec
Tento článek jsem si dovolil přeložit až po dvou letech, co ležel v mém archivu. Nechtěl jsem se nechat unést svým prvním pocitem, který byl shodný s několika našimi muškaři, kteří na něj reagovali velice zemitě. Na začátku loňského roku jsem zde zveřejnil bez komentáře několik článků z pera Romana Mosera, abych zde demonstroval cestu, kterou se náš sport ubírá v sousedním Rakousku. Dnes tedy zveřejňuji výzvu G. Feuersteina, která mi tak trochu připomíná protitemelínské aktivity našich jižních přátel, které bych však nechtěl nikterak urazit, protože jsou mezi nimi i normální jedinci a není jich zase tak málo. A nyní bych se trochu věnoval omylům pana kolegy Güntera.
1. Omyly v historickém datování
- První start Čechů na mistrovství světa byl v Polsku (1985), 1. Polsko, 2. Československo, 3. Francie
- V roce 1986 se stal mistrem světa v Belgii Čech Slavoj Svoboda, 1. Itálie, 2. Polsko, 3. CZ
- Tým Československa se stal prvně mistrem světa ve Walesu (1990), 2. Polsko, 3. Belgie.
- Podruhé se stal Český tým na MS 1994 v Norsku, 2. Itálie, 3. Anglie.
- Potřetí se stal český tým šampiónem na MS v Č. Krumlově (1996), 2. Francie, 3. Polsko
Až po tomto úspěchu se začalo psát o české nymfě a nebyli to Češi, kdo tak tuto metodu nazval, ale Angličan Oliver Edwards. Není pravda, že by to byli Češi, kdo vychvalovali svou metodu v časopisech, o to se postarali jiní. Tyto nepřesnosti lze panu Feuersteinovi odpustit, asi je čerpal z hospodských řečí, protože Rakušané nemají žádné velké zkušenosti z mistrovství světa. Pokud je mi známo, startovali na něm dvakrát a obsadili vždy poslední místo, zatímco ti Češi mají na pažbě už osm zářezů týmových šampiónů.
2. Tyrolské dřívko a bublina
V Jižních Čechách bylo používání těchto metod zakázáno na pstruhových vodách krátce poté, co se na Vltavě ve Vyšším Brodu objevili první Rakušané s těmito pomůckami, někdy na konci 80. let minulého století, takže máme v tomto ohledu více než dvacetiletý náskok.
3. Kolik váží české nymfy
A zde je největší blud pana Feuersteina, protože 10 g je absolutní nesmysl. Já jsem si zvážil své vzory a zatímco nejmenší nymfičky vážily jen 0,10 g, pak ty nejtěžší na háčku č. 8 nevážily více než 0,30 gramu. Když jsem vyhledal nejtěžší zlatohlavou nymfu s tungstenovou kuličkou o průměru 4,6 mm, tak vážila 0.86 g a nejtěžší závodní zlatohlavé nymfy s povoleným průměrem 4,0 mm vážily do 0,60 gramů. Nejtěžší klasické české nymfy byly více než třicetkrát lehčí než si myslí pan Feuerstein a nejtěžší zlatohlavé byly jen dvanáctkrát lehčí. Zato když se podíváme do knihy G. Feuersteina: „Erfolgreich Nymphenfischen auf Salmoniden“ (2010) uvidíme nymfy doslova nacpané olovem, jaké jsme my nikdy neviděli, stejně jako jim uváděné muškaření se splávkem a koncovým obrovským olovem a nymfou mezi tím. Vždyť umístění zátěže mimo tílko mušky je u nás také více než 20 let zakázáno.
Co si teda mám pomyslet o ostatních fundovaných argumentech pana kolegy? Je to prostě vaření z vody, nic jiného. Ale je smutné, že na ně slyší i FIPS-Mouche, která dala vloni na mistrovství světa juniorů ve Francii váhový limit 2 g na mušku. V tak malých říčkách to bylo absolutně nesmyslné opatření. Já mám také moc rád suchou mušku, ale když se ryby nezvedají tak musím přemýšlet o nymfě. Ať už o české nebo francouzské. Je zajímavé, jak se ten druhý pojem rychle celosvětově vžil a určitě nebudeme podezírat Francouze, že si to sami tak nazvali. Oni tomu říkali jen nymfa a ten přívlastek francouzská jsem jim přidělil já po mistrovství světa ve Španělsku (2003), když jsem za nimi ležel v trávě a pozoroval je jak to dělají. Správně bych tedy měl říci francouzské nymfování, když ta jejich finta byla v délce návazce.
Já sice chápu, proč by pan Günter chtěl zakázat české nymfování, ale ten problém leží jinde. Ochranu ryb je třeba chápat omezením možnosti odnášet si domu množství zabitých ryb a tomu se dá mnohem efektivněji zabránit zvýšením minimální délky úlovku, omezením počtu ponechaných ryb, anebo zavedením režimu „Chyť a pusť. V Jižních Čechách a nejen tam se to podařilo zařídit, když míra lipana byla už před 10 lety plošně zvýšena na 40 cm a na nejlepších pstruhových revírech je míra pstruha obecného dokonce 45 cm, takže oba původní druhy jsou dostatečně chráněny a rybáři si mohou přinést domů pstruhy duhové, kteří jsou hojně loveni už od 25 cm. V Čechách je také dobrovolné pouštění úlovků mnohem více zakořeněno než v Rakousku, které má tak mnoho krásných pstruhových a lipanových vod.