Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Z historie lovců perel
Vytvořeno: 02.01.2012, Aktualizováno: 05.11.2013
Z historie lovců perel
Autor: Roman Moser (volně přeloženo z FliegenFischen Nr 1/2012)
Bylo to v létě roku 1978, tj. před více než 30 lety, když jsem požádal své přátele z Tyrol, aby mne doprovodili na pár dní na Gmundener Traun. V těch dobách zde bylo úžasné množství lipanů. Řeka byla eutrofizována odpadními vodami z domácností, jatek a mlékáren, což způsobilo obrovský rozvoj vodního hmyzu, po kterém následoval rozmach výskytu lososovitých ryb. V těch časech byla zvířata, jako jsou kormoráni, vydry a morčáci jen exotickými a cizími pojmy a nikdo si ani nepomyslel, že tento muškařský ráj by se někdy mohl změnit. Jak vážné dopady, ale měla přílišná "čistotářská" a "ochranářská" opatření v německy mluvících zemích dokumentuje současný stav mnoha lososovitých říčních úseků u nás.
Ale zpět k mým přátelům z Innsbrucku. Po několika úspěšných dnech rybolovu mi dali nezatížené Rieselnymphen na háčcích bez očka, které byly navázány i s krátkým kouskem monofilu. Je třeba poznamenat, že v Innu jsme na tyto napodobeniny nachytali s přívlačným prutem a tyrolským dřívkem velké lipany ze dna a já jsem chtěl tyto malé nymfy upravit pro lov s muškařským prutem a vyzkoušet je znovu na Traunu. Samozřejmě, že vzbudily můj zájem, a tak byla moje další cesta do obchodu, abych si opatřil nějaké malé zlaté plastové kuličky, kterých se říkalo Indiánské perly. Rezavohnědý nylon a tenké zlaté dráty už jsem měl doma od mého muškařského guru a mentora Norberta Eipeltauera z Vídně, - a tak jsem rychle vytvořil zlatohlavou nymfu, kterou jsem ještě zatížil olověným drátkem. I když šlo vázání těchto nymf na háčky č. 14 a 16 jen pomalu, byl jejich účinek na ryby v Traunu mimořádný.
Mám dodnes v mysli ten obrázek, když jsem byl v místě zvaném Hager Wiese (mělké, klidné, tekoucí části Traunu) s těmito malými zlatohlavými nymfami, které jsem servíroval místním divokým rybám. Stačilo jen třikrát potáhnout nymfu a už tu byla ryba, často byl pstruh rychlejší (tenkrát se ještě duháci nevysazovali) a nenasytně vdechnul tu malou třpytivou věc. A pak přicházeli lipani a ve všech ročních obdobích. A nejen na Traunu byla zlatohlavé nymfa úspěšná. V řekách v oblasti Solné Komory, kde žijí hlavně lipani a pstruzi, byl tento model nymfy absolutně senzační.
Krok k těžké hlavičce
Ale po nějakém čase vyvstala otázka: Jak se dostat na rychlých a hlubokých místech až ke dnu. Nymfy s plastovou hlavičkou byly prostě příliš lehké. V té době se do hluboké vody používaly hlavně potápivé šňůry a hodně zatížené Palaretta-nymfy, a to s různým úspěchem. Ale já jsem chtěl, aby má nymfa jen poskakovala po dně na extrémně dlouhém nástavci a plovoucí šňůře s indikátorem záběru. Takže tu byla jen jediná možnost a to těžká kovová hlavička.
Od společnosti Pompel z Vídně jsem dostal mosazné korálky nejmenší velikosti (2 až 3 mm), který jsem jen tak tak dostal přes oblouk háčku Partridge Captain Harnilton L3A # 10. S přidáním olověné zátěže jsem byl připraven na ponor, a byl jsem ku podivu překvapen, že výsledek nebyl vůbec špatný, protože jsem ulovil velké lipany ze dna. Později jsem si to zkusil s mosaznými kuličkami od firmy Cabelas (USA), která byly nabízeny pro domácí výrobu třpytek.
Tak se narodila zlatohlavé nymfa - já nevymyslel zlatohlavé nymfy, ale jejich využití pro muškaření a použití mosazných kuliček pro jejich zatížení. Napadlo mne také, že by korálky z ryzího zlata byly samozřejmě nejlepší, vzhledem k jejich hmotnosti, ale na to by však můj plat začínajícího učitele nemohl stačit. V těch dobách ještě nebyly známy techniky práškové metalurgie, které umožňují nanášet kovovou vrstvu na wolframové kuličky. To jsem objevil až o několik let později.
Kde vznikly zlatohlavé nymfy?
Pravděpodobně to bylo v severní Itálii, kde okořenili své Rieselnymphen skleněnými korálky Murano. Tato muška byla bez očka, které nahrazovalo očko z různobarevného přírodního hedvábí, takže v mokrém stavu bylo polo-transparentní a s velmi atraktivním vzhledem.
Asi z Graubünden (CH), se dostal systém "houpající se nymfy" do Tyrolska, kde byl Bruno Schober jedním z nejznámějších výrobců Rieselnymphen. Ve švýcarských jezerech, byla tato forma návnady používána při lovu síhů a okouna. Také Japonci poznali přitažlivost zlatého laku na hlavičkách nymf a bylo to o něco dříve než se objevila jejich evropská verze. Oni pak pokračovali ve svých úspěších s lovem s krátkou šňůrou a se štípanými pruty.
Kulička se valí do světa
V polovivě 80. let jsem byl často v kolébce muškaření v Anglii. Alan Bramley, bývalý majitel Partridge Hooks v Redditchi, mě zval na různé akce, jako jsou Game Fair či Angling Fair, abych zde ukázal své schopnosti ve vázání mušek. Samozřejmě, že jsem vázal vedle štikových strímrů (jak se ty časy mění) i zlatohlavé nymfy a byla zde i řada místních veličin, jako je Oliver Edwards, Malcolm Greenhalgh a Bob Church, u kterých to vzbudilo zájem. A tak byl obrovský úspěch už nevyhnutelný.
Velkou Britanii brzy zachvátila zlatohlavá horečka, ačkoli někteří puristé odmítali tuto mušky stejně jako lury. Barry Unwin, majitel Fulling Mill Flies, která dodávala hotové mušky pro firmu Orvis do USA, zařadil tyto nymfy do krabičky pro Toma Rosenbauera (dnes je ředitelem firmy Orvis). Ten měl po dlouhou dobu zlatohlavé nymfy uloženy ve své vestě, než na ně přišla konečně řada. Jejich rybářský úspěch byl tak velký, že je hned zařadil do firemního programu. Také o tom napsal nadšený článek do Fly Fisherman Magazine.
A tak s poukazem na moje první muškařské použití a vývoj kovových hlaviček, se začali američtí muškaří, spolu s různými výrobci vázacích materiálů a producentů mušek, předhánět a všichni si chtěli ta tom humbuku namastit kapsy. Jeden z těchto výrobců si dokonce chtěl zaregistrovat patent s odvoláním na svůj rakouský původ a tím mne zbavil všech iluzí.
Kulička nebo perla, to je stejné.
Perly pro nymfy se dnes dělají ve všech velikostech, barvách, hmotnostech a z nejrůznějších materiálů, ba i z fluorescentní gumy. Američané se nyní dokonce vracejí zpět k počátkům a dávají na napodobeniny pup pakomárů plastové nebo skleněné mini kuličky. Tvrdé plastové kuličky se používají i na háčcích o velikosti 20 - 24. Ať už se zápustnou dírkou, fasetami, šestihranné, štěrbinové nebo namalovanými očky – všechny tyto varianty se v současné době používají. A o jejich účinnosti při nymfování není pochyb.
Myslím, že jejich lesknoucí se vzhled (zlato, stříbro, měď), napodobují přesně některé vývojové fáze chrostíků a pakomárů. Tyto "chytré hlavičky" lze dokonce použít i k napodobení jepic a střechatek a to znamená, že mohou v sobě nest pro ryby klíčové charakteristiky různých pup. Větší detaily, jako např. pochvy nejsou tak důležité kvůli rychlému pohybu mušek ve vodě. Hodně dobré je také použití černých kuliček pro různé stoupající fáze jepic.
Pokračování příště…