Český muškař

 Titulní stránka
  NAŠI SPONZOŘI

 Hanák - pruty SAGE  G&T Publishing


[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Chytání na bug – to nemá chybu?

Vytvořeno: 02.12.2007, Aktualizováno: 05.11.2013


Autor: Paul Procter

Chytání na bug – to nemá chybu?

(Volně přeloženo podle Trout Fisherman 11/2007)

Ať už nám dříve nebo později přinese zima velkou vodu nebo se ozve krutý mráz, zastihne nás to v obou případech při bedlivé prohlídce našich muškařských krabic. Od přírody toulaví lipani se začnou shromažďovat v určitých tůních, kde je můžeme pozorovat za nízké vody, jak se pohybují u dna a slídí zde za potravou.

 Diagramy 1 a 2

Velký příval vody nebo arktické ochlazení často omezuje jejich pohyb na klidnější úseky proudu, což za extremních podmínek může znamenat jen jedno nebo dvě hlavní a klíčová místa, ve kterých se lipani shromažďují. Například za velké povodně je to vnitřní oblouk řeky, který jim nabízí ochranu před největším proudem (Diagram č. l). Také velká prohlubeň či díra ve dně jim poskytuje útočiště a to jak před vodním přívalem tak i před prudkým ochlazením (Diagram č. 2). Na základě těchto faktů se také v zimě líhne obvykle jen málo vodního hmyzu a lipan pak hledá potravu v proudu blízko u dna.

Obvykle jsou to různá stádia bezobratlých, která pomáhají lipanům překonat těžké zimní měsíce. Jsou to larvy a nymfy různého hmyzu, jako jsou schránkoví a bezschránkoví chrostíci, blešivci, nymfy olivek a larvy střechatek, ti všichni jim poskytují vítaný zdroj potravy. Tyto nymfy jim zabírají moc času, ve kterém se loudají v proudu okolo relativně bezpečného dna.

Zatímco mnoho malých nymf může být napodobeno na háčcích ve velikosti 12 – 16, pak některé druhy střechatek a schránkových chrostíků mohou měřit až okolo 2,5 cm a i více, což si pak vyžaduje použití háčků číslo 8 – 6. To se může zdát někomu moc velké, zvláště pokud si myslí, že lipan má jen malá ústa, ale i malý lipan dokáže polknout velké sousto.

Rozhodující pro napodobování přirozené potravy jsou larvy chrostíků a korýši. Oba typy chrostíků se liší v tom, zda si staví či nestaví schránky. Společné je pro ně to, že se během svého larválního vývoje vyskytují nedaleko u dna. Dokonce když se stěhují, tak jen v blízkosti dna a využívají k tomu vodní proudění. Tyto u dna připíchnuté larvy se neobejdou bez driftování ani při hledání potravy. Proto se vyplatí neustále bombardovat dno našimi nymfami.

Blešivci jsou často opomíjeni a přitom tvoří na většině vod nejdůležitější celoroční zdroj potravy pro lipany. Myslím, že to je příklad toho, co oči nevidí, a proto na ně málokdy myslíme. V mém boxu s nymfami zaujímají blešivci asi 40% místa, což svědčí o tom, jak moc si jich cením.

V driftovací fázi zaujímají jak blešivci tak i bezschránkoví chrostíci obrannou pozici v zakrouceném tvaru těla. Ale často se jejich zadečky také narovnají, zvláště u prchajících blešivců, takže se můžeme ptát, zda použít zakřivený či rovný tvar ramínka háčku. Musí-li ryba vidět prchajícího blešivce s nataženým tílkem, pak použijeme rovný háček. V rychle proudící vodě jsou driftující chrostíci a blešivci v zahnuté pozici a proto je uvážeme na zakřivené háčky.

Mé vzory blešivců se skoro vždy vyznačují charakteristickým nahrbením. Je třeba také si zapamatovat, že mušky uvázané na zakřivených háčcích mají tendenci se obrátit špičkou nahoru. V takové poloze budou jistě méně zachytávat o překážky na dně. Navrhuji proto, aby sis vybral tu možnost, která ti bude lépe vyhovovat.

Není pochyb o tom, že mnozí z vás už slyšeli o „Českém nymfování“, které se stalo všeobecně platným termínem pro nejrůznější způsoby chytání s těžkými nymfami. I když velká skupina druhů spadá mezi České nymfy, je mnohem přesnější termín pro tuto techniku dán označením krátká nymfa, který vytvořil mistr nymfování Oliver Edwards. Tato metoda si vyžaduje mít jen pár stop muškařské šňůry venku ze špičky prutu. Její obrovskou výhodou je přesná kontrola mušek, kterou dosahujeme výsledný efekt.

Vybavení

Zatímco je devítistopý prut všeobecně považován pro muškaření za univerzální, pak při nymfování je nejlepší 9,6 – 10 stop dlouhý prut. Pokud se v toku vyskytují překážky v podobě potopených kmenů a větví, pak je třeba použít nejméně pětiliberní nebo šestiliberní nástavec, který lepe chrání před utržením mušek. Ať už si vybereš nástavec jakýkoliv, pak bude spolu se zátěží mušek stačit k nahazování. Ujímaný nástavec má mnohem větší povrch, který bude bránit muškám ve snadném sestupu ke dnu, zvláště pak silná pažba nástavce. Mnohem tenčí a po celé délce stejně silný nástavec lépe prořízne vodu a rychleji se potápí.

Ať už si vybereš fluorkarbon nebo kopolymér (silon), to záleží na tobě. Já dávám přednost silonům, protože je dobře znám a vím, co od nich můžu očekávat.

 Diagram 3

Chytáme s nástavcem přibližně dlouhým jako je prut (9 – 10 stop) a třemi zatíženými nymfami, vzdálenými od sebe po 50 cm (Diagram 3). Původně byla nejtěžší larva na prostředním přívěsu, takže tato muška loví nejhlouběji a umožňuje při tom volný pohyb koncové nymfě (Diagram 4a). Chceme-li však prochytat větší sloupec vody, pak je třeba umístit nejtěžší nymfu až na konec nástavce (4b). Když jsi takto prozkoumal vodní sloupec, tak se můžeš potom rozhodnout pro dvě nymfy, anebo jen pro jednu. Přesto si pamatuj, že v týmu tří nymf je mnohem více zátěže a to jim pomáhá dostat se hluboko i ve velmi rychle proudící vodě. Když chytáme na dvě nymfy, pak může být ta těžší jak na konci tak i na přívěsu (5 a,b).

 Diagramy 4 a 5
Barva mušky
 Diagram 6

Bez ohledu na výšku a stav vody budou lipani reagovat na mušky různých barev. Jasně zbarvené mušky jako růžové nebo oranžové jsou známými favority v zakalených přívalových vodách. Avšak tmavé mušky, jako třeba černé, dávají určitý obrys a mohou být velmi úspěšné v tmavých a podkalených vodách. Trojice jasných mušek může spolehlivě zaplašit ryby v nízké a čisté vodě, takže tým nymf by měl zahrnovat jednu nebo dvě fádně zbarvené larvy. Zkus je rozložit tak, aby tmavá nymfa byla mezi dvěma světlými (Diagram 6), i když se ti to bude zdát podezřelé. Má to celou řadu dalších významů v závislosti na průhlednosti vody. Občas se také stává, že lipan nechce nic jiného než jasně růžové nymfy, což platí zpravidla za slunečných podmínek.

Kde začít?

Chytání na krátko zahrnuje přehazování mušek, nástavce a krátkého úseku muškařské šňůry proti vodě. Prudké proudy dělají nahazování a splouvání mušek po proudu hektickou záležitostí, což je na rybolovu s krátkou nymfou a týmem tří těsně seřazených nymf právě to dobrodružné. Se špičkou prutu sehnutou nad vodní hladinou sleduj strmě stoupající nástavec při jeho cestě vodou. Pamatuj si, že je třeba vést prut pomaleji než je povrchová rychlost vody. Dole u dna se proudění vody opět snižuje.

Dobré výsledky jsou často dosahovány už při lovu po kolena ve vodě, anebo až do pasu. Přesto jsme viděli ulovit lipany i ve vodě 30 cm hluboké, ale také z tmavých hlubokých tůní, u kterých se jen těžko odhaduje jejich hloubka. Je důležité, abyste chytali podle situace a ne jen podle vyhlášených nejlepších míst. Takže si vyndejte 2 – 3 stopy muškařské šňůry z oček a začněte v mělké vodě přehazovat nymfy v přímém směru před sebe. Celý nástavec pak bude plavat podle toho, jak hluboko budete lovit.

Pak se přesuňte do vody po kolena a postupujte do hlubší vody směrem po vodě pod úhlem 45 stupňů až do hloubky po pás. Nyní nahazujete více proti vodě a tím se redukuje vliv proudění a pak můžeme dostat nymfy hlouběji. Kráčíme po vodě a mušky přirozeně přizvedáváme špičkou prutu na napnuté šňůře a můžeme při tom vyvolat záběr ryby. Když se záběr nedostaví, necháme mušky propadnout až ke dnu a pak zas může následovat pomalé přizvednutí.

Opatrné brodění je teď rozhodujícím předpokladem úspěchu. Zkus prohledávat vodu systematicky a sleduj konec šňůry. S takto seřízenou šňůrou lze jednoduše sledovat, zda ryba uchopila mušky s mohutným záběrem, což se také někdy stane. Mnohokrát je však záběr jemnější, jakoby šlo jen o pouhé zaváhání či pozastavení šňůry. Jsem si vědom, že tato metoda pro vás není nová, zvláště pro celoročně lovící rybáře, ale nováčkové se budou divit, jak blízko jsou mušky u sebe a jak lipan toleruje naší přítomnost.

Pádící těžké nymfy na pomalejším okraji hlavního proudu, nebo v mělké vodě, nám umožní sledovat mušky, jak dopadnou na dno hned po nahození a to si pak žádá jemnější přístup a lov s lehčími nymfami a jemnějšími návazci. Dvě mušky na tři stopy od sebe (90 cm) a 9 – 12 stop dlouhý nástavec (3 – 4 m) to je můj standardní postup a třetí muška se může přidat, anebo se může také použít jen jedna. V mělké vodě a mimo turbulence proudu můžeme lipana velmi snadno poplašit.

 Diagramy 7 a 8

Podobně jako při chytání se Spidery proti a přes vodu, vykazuje i tato metoda lovu s nymfami shodné znaky. Je třeba nahazovat s o něco delší šňůrou a pracovat s muškami ve středně rychlé vodě, ale nepoplašit si při tom ryby. Dopravíme-li mušky na 3 – 4 délky prutu šikmo proti a přes rychlý proud, pak si to bude žádat překládat šňůru proti vodě (Diagram 7). Když nahodíme nymfy hodně proti vodě, je třeba to také udělat, ale nebude to vždy nutné.

Špička prutu nyní míří vzhůru, občas i se vztyčenou paží a snažíme se co nejvíc šňůry udržet mimo vodu (Diagram 8), čímž bráníme různému víření šňůry na vodní hladině a zničení přirozeného chodu mušek. Špičku prutu zvedáme podle postupu šňůry směrem po proudu a pozorujeme ohyb na šňůře a její napětí. Při jejím zvednutí či poklesu reagujeme zásekem.

Tímto způsobem lovíme v hlubokém proudu a i v místech, kam už nemůžeme zabrodit. Nezapomeň však, že delší šňůra se hůře kontroluje, a proto je třeba najít si správnou rovnováhu mezi délkou návazce, šňůry a zátěží mušek. Občas nám komplex různých proudů může způsobit zmatek ve správné nabídce nymf. Zároveň to pro nás může také znamenat pokušení dostat se k „rybí bonanze“, od níž nás odděluje širší úsek rychlé vody.

Chytání v takto náročných úsecích obyčejně vede k tomu, že nám proud rychle vleče šňůru po hladině bez možnosti registrovat záběr a tak začátečníkům můžeme doporučit nějakou formu indikátoru záběru. I když je dnes už nepoužívám, protože jsou u vyspělejších rybářů v opovržení, tak ale zároveň cítím, že právě takovéto indikátory mohou být na počátku získávání důvěry v tento způsob říčního nymfování.V nepříjemných vlnách tak může být detekováno více záběrů.

Když ryba neprozradí své stanoviště nějakým výstupem ke hladině, pak budeme mít s tímto způsobem lovu u dna mnohem častější záběry a to svědčí o tom, že říční nymfování patří mezi úspěšné metody lovu, které jsou však často velmi složité mezi ostatními muškařskými disciplínami. Také není předem vždy jasné, kde se budou ryby vyskytovat a pak je třeba po nich pátrat tak dlouho, dokud nepřijdeme na to co je právě úspěšné.






© 2007 MARKOnet.cz -= tisk =- Na začátek stránky