Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Chytni Buga
Vytvořeno: 01.04.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Chytni Buga
(podle FFFT leden 2007) – poněkud kráceno
Chytání na bugy lze na první pohled zařadit mezi extremní formy muškaření. Nejtěžší nymfa totiž může vypadat tak trochu jako lehce přioděné torpédo, či malý kousek olova převlečený za ponravu. Takovéto zjednodušení však bývá příčinou toho, proč někteří muškaři ohrnují nad tímto druhem rybolovu nos. Většinou také proto, že se jim s tím nepodařilo napoprvé uspět. A pokud neuspěješ, tak je to špatné a určitě to nepřispěje k tvému rybářskému sebevědomí a přesvědčení, že ryba může být chycena tak blízko u holinek.
Pokusme se to nyní prozkoumat blíže až do těch největších detailů. Pokud se totiž „bugging“ dělá správně je to opravdové umění a jistě není náhodou, že dva z našich nejúspěšnějších lovců s bugy patří zároveň mezi světově proslulé suché muškaře. Nakonec je nutno ještě konstatovat, že je třeba nabídnout tyto nymfy co nejpřirozeněji, což je jeden z hlavních předpokladů úspěšného rybolovu.
Nejtěžší nymfa z celé sestavy bývá většinou „obětní“, protože jen asi desetina záběrů přijde na ní, ale její schopnost správně prezentovat ostatní dvě nymfy je to, co přináší do tohoto lovu vysoce efektivní postupy, které se stávají pro ryby smrtící. Není to však vůbec jednoduché a jen opravdový mistr dokáže využít všech možností, což bývá pro začátečníky velký problém. Pro lepší pochopení se proto vraťme k tomu momentu, kdy na nás České nymfy udělaly první velký dojem.
Vznik nových muškařských metod bývá velmi často objeven při soutěžích v muškaření a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Skotský internacionál Jim Fairgrieves patří mezi nejschopnější rybáře ve Velké Británii a on si vzpomíná na MS 1990 ve Walesu na řece Dee. Zde Jim prvně uviděl to, co Východoevropané už dříve dobře znali. Jim ulovil při tréninku 15 lipanů a byl se svým výkonem velice spokojen. Pak ale uviděl jednoho Poláka, který na té samé řece ulovil 40 ryb. Bylo to pro něj první odhalení a ostatní je už jen historie.
Jim se o tuto novinku musel hned podělit s ostatními skotskými závodníky, technika byla tedy předána a zkoumána i ostatními kamarády. Někteří z nich ještě dnes loví na středním Tweedu, kde dále vybrušují svůj vlastní styl.
Samozřejmě, že je v současnosti tato technika lovu už široce používána i u nás a to s mnoha variantami a vylepšeními, které se dále vyvíjejí. Někteří internacionálové například používají pletené vlákno místo muškařské šňůry, to aby měli větší citlivost, protože tak mohou pohyby nymfy lépe vnímat. Přesto je pro mne fascinující, že Jim stále používá téměř stejnou sestavu a konstrukci nástavce, jakou mu ukázal neznámý Polák, jehož zde budeme označovat jako Josef. A v tom je „jádro pudla“. Prut a olovo může zůstat v podstatě beze změn po více než patnáct let a každé vylepšení už je jen vypiplání nejrůznějších detailů. Detaily je možno zvažovat a vylepšovat, ale nejprve musíte mít v pořádku základ této metody, což je váha nymfy ve vztahu k hloubce vody a rychlosti proudu a to je to nejdůležitější.
Když slyším o nymfách s pěti tungsteny, tak to považuji už za přehnané, protože taková zátěž se dá využít opravdu jen málokdy. Na vašich začátcích byste neměli používat příliš těžké nymfy. Musíte postupovat metodou pokus-omyl. Může do toho patřit i síla vlasce mezi po dně poskakujícími nymfami či přetížení nymfy často váznoucí o dno. To vše může být rozhodující a je třeba to vyladit. Začni proto s lehčí nymfou a přidávej váhu dle potřeby. Není zde žádný jednoduchý návod, je proto třeba často experimentovat s různě těžkými nymfami, abys přišel na správné možnosti ve vztahu k síle proudu a hloubce vody. Pak se ti bude rychleji dařit nacházet úspěšnou kombinaci všech těchto prvků.
Detaily
Jim dává přednost prutu 10 stop a 3 palce na šestku šňůru s parabolickou akcí, na kterém ztrácí méně ryb a hlavně lipanů. Delší prut mu umožňuje dobré pokrytí vody a lepší kontakt se šňůrou, což je obzvlášť užitečné na velkých řekách. Plovoucí šňůra s 3 – 4 stopy dlouhým pleteným návazcem mu zvětšuje citlivost a dává lepší úhel ve vztahu ke špičce prutu. Muškařskou šňůru nejčastěji vystrčí z koncového očka prutu jen na 5 – 10 cm. K jeho vybavení patří fluorkarbonový nástavec o stejné délce jako prut, nejtěžší nymfu umísťuje na konci a dvě lehčí na přívěsech nad ní v rozestupu po 50 cm od sebe. Není třeba, aby byl nástavec ujímaný. Při zimním bugování používá silnější nástavec (6 – 7 liber) a při letním zeslabuje na čtyřliberní fluorkarbon. Pravidla rybolovu na řece Tweed stanovují pro lov lipanů maximálně čtyřliberní návazce a u konce nástavce alespoň 45 cm vlákna v povolené síle.
Mnoho špičkových rybářů preferuje umístění nejtěžší nymfy doprostřed nástavce. Logika spočívá v tom, že tato nymfa stáhne obě další ke dnu, čímž vzniká pro ryby přitažlivý pohyb. Jim nám prozradil, že umístění nejtěžší nymfy na konec mu umožní lepší vedení nymf a dále mu umožní lépe odhadnout hloubku vody a pozici přívěsných mušek. Nakonec se dostává k osobním preferencím. Vodí nymfy jemně po proudu poté, co je nejdříve nahodil přímo proti proudu. Netvoří na šňůře delší oblouk, zvedá špičku prutu nahoru a pohybuje s ní jen o malý kousek před nymfami a přitom jemně urychluje jejich přirozený chod nade dnem řeky.
Nejtěžší nymfu byste měli cítit, jak jemně poskakuje po dně. Jakékoliv ostřejší či neobvyklé zatažení či pohyb bývá často ryba a tak následuje rychlý zásek, a když ryba nevisí na háčku, tak pokračuje s nymfami, až pokud se nezastaví pod rybářem. V tomto bodě vždy zasekněte malým ostrým švihem směrem ke břehu za vámi. Je úžasné, jak často může být ryba zaseknuta právě v tomto momentě. Ať se pro záběr rozhodla teď, nebo po pronásledování nymfy po proudu, je to otevřená otázka, ale v celku je jedno proč.
Jiná situace, kdy je třeba zaseknout, je ten moment, kdy necítíme ťukání nymfy o dno. To je důvod, proč bychom měli být v neustálém kontaktu s nymfami. Rychlost, kterou ryba nasaje a vyplivne nymfu bývá blesková, a proto potřebujeme být v neustálém kontaktu s muškami, abychom tento moment nepromarnili. A pak je tu ještě něco navíc, co mají ti opravdu úspěšní, kteří dovedou vycítit záběr jakoby šestým smyslem. Je to jen jakýsi nevysvětlitelný pocit, že je tam ryba, zaseknou a ona tam opravdu je!
Další důležitý prvek úspěšnosti je odpověď na otázku, kde se nachází ryba. Lipan může stát i ve velmi mělké vodě, obzvláště v létě, takže čtení vody je jeden z hlavních předpokladů úspěchu. Pokud se tam nachází o něco hlubší rýha v proudu a třeba jen pár metrů od břehu, pak je docela možné, že ryby budou právě zde, což platí na řekách jako je Tweed a jeho přítocích jako Teviot a Leader, kde se vyskytuje opravdu velmi mnoho lipanů. Najít je bývá někdy nejtěžší úkol, obzvláště při vyšší vodě, ale právě bugování bývá tehdy úspěšné. Nikdy nedělej tu běžnou chybu, abys brodil v místech, kde se mohou zdržovat ryby.
Tweedská nadace se připojila k dlouhodobému sledování lipanů, prováděnému iniciativou Trout & Grayling. Statistiky zatím uvádějí, že lipan je usedlý a lokalizovaný, ačkoliv se může přesouvat v průběhu tření i na větší vzdálenosti. Řeka Tweed poskytuje úspěšné chytání lipanů po většinu své délky, je tam hodně ryb nad 2 libry (0,9 kg) a mnoho ještě větších jedinců. Nejznámější jsou úseky na středním Tweedu okolo Melrose a přítoky Teviot a Leader. Lipani se chytají od Ladykirk až po Peebles a i výše. Minulou zimu otevřela Peebleshire Trout Association dalších 23 mil Tweedu a 5 mil řeky Lyne poprvé pro rybolov a bylo zde chycen skotský rekordní lipan. Seznam klubů s možnosti lovit lipany hledejte na www.fishtweed.co.uk