Český muškař
|
NAŠI SPONZOŘI
|
[ Titulní stránka ] > [ O muškách ] > Bejvávalo aneb vzpomínky starého muškaře II.
Vytvořeno: 01.03.2007, Aktualizováno: 05.11.2013
Autor: Miloš Kopic
Bejvávalo aneb vzpomínky starého muškaře II.
RED TAG – nevím proč, ale Šimkův název Rudořitka mi nikdy neseděl a také ho moc nepoužívám. Pro mne je tento vzor kultovní záležitostí. Vím jistě, že první umělá muška, kterou jsem v životě uviděl, byl otcův velký tloušťový Red Tag. Už jako malého kloučka mě tahle muška chytila za srdce a stala se mojí životní „láskou“. Byla také určitě první muškou, kterou jsem si sám umotal. Schválně říkám umotal, protože svoje první mušky jsem vázal jenom v prstech. Časem jsem vázal spousty vzorů, ale k té mé jsem se stále vracel. Vázal jsem ji v mnoha variacích, velikostech a nikdy, opravdu nikdy, mě zcela nezklamal. I když byly v určitých situacích úspěšnější jiné vzory, Red Tag nebyl rybám nikdy lhostejný. Naposledy jsem se o jeho účinnosti přesvědčil v dalekém Mongolsku, když jsem už nevěděl „roupama co dělat“ a použil jsem jednoho Maxi Red Taga na háčku 6/O. A světe div se, tajmenům se okamžitě zamlouval.
Mušky, kterou držím v ruce, si obzvláště cením. Uložil jsem ji pečlivě osušenou a očištěnou do krabičky už před léty, abych si podle ní mohl navázat mušky stejných proporcí. Ty jsou, podle mne, důležitější, než velikost a materiál, z kterého jsou uvázány. Rád také vzpomínám na jeden letní den na Vltavě pod Vyšším Brodem. Došel jsem po vodě k železničnímu mostu, kde už u pravého břehu chytal jeden z „pražských mistrů“. Pozdravil jsem a po zjištění, že uprostřed řeky sbírá několik pěkných lipanů, jsem na ně začal házet. Když už jsem chytil několikátého, Mistr to nevydržel a ptal se mě, na co to jde. Odpověděl jsem mu řekl, že na Red Taga, načež si on něco zamumlal a začal převazovat.
Právě se mi podařilo zaseknout asi toho největšího lipana a když už jsem ho nějakou dobu zdolával, uštěpačně se mě ptal, jestli je tak velký, „...že se s ním tak seru?“ Řekl jsem mu, že čtyřicítky nechytám každý den, a že ho nechci ztratit. Když jsem zasekl asi šestou rybu, osopil se na mne ten pán dost neomaleně, že asi nechytám na Red Taga, protože on ho tam dal taky a ani si neškrtne. Jeho chování mě tehdy hodně zklamalo. Když jsem večer ve Frymburku situaci popisoval příteli Hynkovi, hýkal nadšením a jenom litoval, že u té potupy velmi známého „mistra“ nebyl. Možná, že ho ale poznáte i bez toho, že bych ho teď jmenoval…
COACHMAN – Kočí – v dřívějších dobách večerní muška číslo jedna. Dnes ji zatlačil do zapomnění chrostík, ale jsou chvíle, kdy nám tato klasická muška může i dnes přinést krásné zážitky. Toto platí zejména pro pstruhy, na které je váži ve velikosti 10 a 12. Ale teď mám v krabičce maličkého buclatého Kočího na suchém háčku (ještě s očkem nahoru) ve velikosti 20. Tento vazačský skvost jsem kdysi kdesi koupil, ale nikdy jsem ho nepoužil.
Až jednoho srpnového dne, opět na Vltavě pod Vyšším Brodem, jsme dostali od lipanů strašnou školu. Vystřídali jsme všechny známé vzory mušek a stále se stejným výsledkem – zero! Vše se ale změnilo, když jsem navázal tohoto malinkatého Kočího.
Večer v hospodě Honza nevěřícně kroutil hlavou a vykládal , že: „ Kdykoli jsem se na Mílu podíval, vodil lipana“. Skutečně, nebyl lipan, který by mi tenkrát mušku nevzal. Bláhově jsem se domníval, že jsem objevil tajnou zbraň, ale už nikdy jsem na ni žádného lipana nechytil. Nechápal jsem to a nechápu dodnes. Že tehdy na vodě žádný podobný hmyz neplaval, to snad ani nemusím zdůrazňovat. Proč se lipanům tehdy tak líbil, to se dnes nemohu ani dohadovat.
BLACK ANT – Černý mravenec – muška, bez níž se můžeme většinou obejít. Ale když se začnou tito křídlatí mravenci rojit, dokáží ryby tak pobláznit, že není možné je chytit na něco jiného. Držím v ruce torzo takového mravence a vzpomínám na jeden horký letní den na Řasnaté Vltavě. Bylo to nad Hliništěm, v době kdy se ještě jednalo o Svazovou vodu. S přítelem jsme zde chytali dopoledne, ale bez valného úspěchu. V poledne kamarád odjel na oběd, s tím, že se pak vrátí. Seděl jsem na břehu a díval se na „mrtvou“ vodu. Chytával jsem zde velmi často a měl jsem pocit, že všechny ryby tu už mám spočítané.
Najednou voda ožila a kam jsem se podíval, všude se dělala kolečka, jak ryby sbíraly něco z hladiny. Brzy jsem to „něco“ držel v ruce a zkoumal, jestli budu mít v krabičkách něco podobného. Našel jsem přesnou napodobeninu, navázal a začal jsem prožívat muškařský sen. Ryby sbíraly všude, i na místech, kde bych dal krk na to, že tam být nemohou. Bez výjimky, co hod, to poctivý záběr a já jsem v úžasu zjišťoval, že řeka je stále ještě plná pěkných pstruhů, o kterých jsem před tím neměl ani tušení. Asi po půl hodině bláznivého braní se mi můj mravenec rozvázal. Dal jsem tam jinou, podobnou mušku, ale už to zdaleka nebylo ono. Ještě jsem pár ryb dostal, ale setkával jsem se už i s odmítnutím. Celé to trvalo asi hodinu a najednou, jako když utne, ani kroužek.
Zbyněk přijel a když viděl tu „mrtvou“ vodu, divil se, že jsem nejel na oběd s ním. Myslím, že mi stejně neuvěřil, když jsem mu s nadšením líčil, co všechno jsem za tu hodinku zažil. Zkoušel jsem potom v jiných dnech chytat v místech, kde jsem se přesvědčil, že mají pstruzi být, ale vše se vrátilo do starých kolejí a dostával jsem ryby opět jenom tam, kde byly vždycky. Kam se vytratily ty spousty ostatních, to jsem se také nikdy nedozvěděl.
LITTLE CHAP – Malý chlapík – chlapíček - jednoduchá, zřídka používaná muška. Pro mne měla tato muška svoje kouzlo. Ani nevím jak, ale časem jsem přišel na to, že při podzimních lovech na Vltavě, kdy v dopoledních hodinách často vypadala řeka jako mrtvá, se některý lipan dá zlákat na to ojedinělé bíločerné smítko, plovoucí na hladině. Většinou to vypadalo, že jsme chodili kolem vody a vyhlíželi, zda se někde neudělá ojedinělé kolečko. Bývalo pravidlem, že některý lipan, bůhví proč, sebral něco z hladiny, aby se už znovu nadlouho neukázal. To byla chvíle pro mého Chlapíka, na nějž jsem přelstil slušnou řádku těchto individualistů lipanů.
DOTTEREL – pro mne sourozenec Red Taga, který je nově označovaný jako Grizzly Red Tag. Všechna vyobrazení v literatuře jej ukazují ve skupině mušek broučkových, ale já jsem časem přišel na to, že lipani milují mého Dotterela vázaného s velmi štíhlým tělíčkem. S čím ale bez výhrad souhlasím, je jeho zvýšená účinnost za chladného, větrného počasí. Nikdy nezapomenu na takový deštivý den v pozdním listopadu. Chytali jsme, jak jinak, na Vltavě. Bylo to kousek nad místem, kde končilo vzdutí Lipna a vody bylo nějak víc, než jindy. Takže tam, kde byl normálně lehce broditelný terén, najednou jsme měli vodu nad pas. Vítr, studené mrholení a ledová voda, tak jsme si nepředstavovali možná poslední lov v roce. Ale děly se věci!
Kdykoli jsem se podíval na kamarádu Pepu, viděl jsem, že všechny spodní kapsy u vesty má pod vodou. Ale byl jako v transu, protože lipani opravdu zešíleli a nám asi dvě hodiny neuschly ruce. Když přišel černý sněhový mrak, úplně se setmělo, třebaže do večera bylo ještě daleko. Pak ale Pepa svého Dotterela upálil, a protože už špatně viděl i za světla, nemohl dlouho navázat novou mouchu. S nelibostí snášel moje dobře míněné rady, aby si něčím posvítil. Najednou se, jako buldozér, valil k protějšímu břehu, přičemž si už nabíral do svého vzácného kanálnického skafandru.
Přestal jsem mu věnovat pozornost, když najednou na břehu zaplál ohýnek a ozval se Pepův vítězný ryk. Můj povedený kamarád našel v některé nezaplavené kapsičce krabičku zápalek. Ve strmém břehu vyhloubil jeskyňku, naskládal do ní hraničku zápalek, připravil si mušku a škrtnul. Podařilo se mu provléknout šestnáctku Platilku očkem dvacítkového háčku. Uzlík už dodělával za skomírání sirkového ohňostroje, ale výsledek byl, že za chvíli stál opět blízko mne a dával lipanům co proto.
Na Jizeře v Malé Skále jsme jednou zažili fantastické braní v husté sněhové vánici, kdy muška byla celá zmáčená a užmoulaná, takže udržet ji na hladině vyžadovalo velké úsilí. Záběry úplně splývaly s kolečky, která se dělala na hladině po dopadu sněhových vloček. Já jsem si tehdy doma zapomněl čepici a za chvíli jsem cítil, jak to pod zplihlými vlasy přímo zebe. Běžel jsem do auta a hledal, co bych si mohl dát na hlavu. Když mě Zbyněk uviděl se zaolejovaným hadrem na podlahu uvázaným na babku, mohl se smíchy potrhat. Ale to už jsem stál ve vodě vedle něj a zažíval znovu lipanové orgie…